Potkali jsme se v baru, kde se pot stékal po sklenkách stejně jako touha po kůži. Jeho pohled byl přímý – a nestyděl se. Líbilo se mi to. Nepřišel hned, jen mě sledoval, jak pomalu kroužím prstem po okraji sklenky. Teprve když jsem si mezi rty vsunula olivu a s úsměvem ji sála, zvedl se. „Pojď se mnou,“ zašeptala jsem mu do ucha, ještě než stihl něco říct. A on šel. Ve výtahu jsme se na sebe…