Byl to den jako každý jiný a jeho závěr byl v nedohlednu. Seděla jsem v práci v příjemném tichu prázdné recepce a s klimbající hlavou v dlaních vyčkávala blížící se konec směny. Když vešli do recepce již ubytovaní hosté, ožila jsem a předstírala, že mám práce přehršli. Byla to čtveřice mužů, která u nás spala už druhým týdnem. Chlapi se akorát vraceli z hospody, mírně líznutí a v rozverné…
Viděl jsem ji scházet z kopce dolů, z jedné roubenkové chaty, kde zrovna před chvíli ubytovala nové hosty. „Ahoj lásko,“ vlepila mi polibek na tvář, „tak jak to jde?“ Ujistil jsem ji, že to zvládám a přitiskl si ji k tělu, abych si ji lépe vychutnal. „Máš tam někoho?“ kývla hlavou k bazénu. Ukázal jsem ji na malé obrazovce, která monitorovala krytý bazén, že ani živáčka a zívnul jsem, čímž…
Byli jsme s Kristýnkou jako obvykle v našem oblíbeném hotelu, v jednom útulném apartmánku s průchozím obývákem a ložnicí. K večeru jsme si zašli do restaurace, která se nacházela v zázemí. O něčem jí povídám a všímám si, že hledí kamsi za mě. „Ty bláho, tak je to on! Romane!“ zvolala s dětskou radostí, že vidí kamaráda, kterého roky neviděla. Ohleduplně se zeptala, zda-li mi nebude vadit, …
