Je to nové...

Nikdy jsem neměla Pána v pravém slova smyslu. Vždy jsem byla submisivní, ale ne tak, abych se vydala na pospas jinému člověku. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela a lákalo mě to, ale buď jsem nikdy nenašla odvahu já a nebo mi ten dotyčný nepřišel důvěryhodný. Vždy po mě někdo vyžadoval něco, co jsem nechtěla / nedokázala splnit. Teď to bylo trochu jiné. Psali jsme si normálně, jako lidé, co si jsou rovni. Zahráli jsme si pár her přes zprávy, kdy mi třeba řekl abych si v práci sundala kalhotky a byla celý den bez nich. Samozřejmě jsem se musela vyfotit a poslat mu důkaz. Nebo jsem mu musela celý den po chatu vykat, abych si to začala zažívat. Líbilo se mi, že na mě netlačí a nechce po mě nic „velkého“ abych musela říct ne. I tímhle málem jsem vystupovala ze své komfortní zóny a zatím se mi to moc líbilo. Samozřejmě jsem si uvědomovala, kdo je tady šéf.

Jeden den, jsme celý propsali obyčejnými věcmi i narážkami sexuální povahy. Večer se mě zeptal, zda jsem nadržená. Řekla jsem mu, že jsem si to právě udělala. Velmi rychle jsem byla vyvedena z omylu. To sub přeci dělat nemůže, ne bez svého pána. Ještě jsme se neviděli, nechápala jsem, kde je problém. Moje argumenty k ničemu moc nebyly. Popřáli jsme si dobrou noc a šli spát. Ráno mě vzbudí vibrování mého telefonu. ‚Kdo pro boha otravuje takhle ráno'. Na displeji se mi rozsvítí jméno mého Pána. Probrala jsem asi dřív, než bych vůbec chtěla. Přijala jsem hovor a čekala. “Dobré ráno, nechtěla by ses ke mně stavit na kávu, než půjdeš do práce?”

Moje hlava pracovala na milion obrátek. ´Teď ráno, vypadám děsně, a jde mu jenom o kávu? Dělej, řekni něco. ´ “Ano, ráda. Kde se sejdeme?”.

Na rychlo jsem se připravila. Sprcha, něco udělat s těmi vlasy, po dlouhé době si nanesla rtěnku, snad se mu bude líbit. Za necelou hodinku, jsme se potkali na smluveném místě. Ještě jdu pozdě, jak tohle asi může dopadnout. Je to fešák, přesně podle fotek. Charisma, ale ne takové, ze kterého se podlamují kolena. (Zatím). Dal mi pusu na seznámení, kterou jsme mu hned dvakrát vrátila. Moc jsem se těšila, až se poznáme. Nicméně jsem cítila, že je něco špatně, něco se bude dít. Nevím, co to bude a děsí mě to. Zvědavost je ale silnější, přeci jenom, snad po mě hned nebude chtít něco nepřípustného.

Posadili jsme se v obývacím pokoji, uvařil nám kávu, dali jsme si pár cigaret. Skvěle jsme si popovídali o práci, o životě, obecně, co jsme ještě nevěděli. Je tedy pravda, že po chatu, jsme o sobě věděli už dost. Měla jsem čas necelé dvě hodinky, než budu muset do práce. Po chvilce mlčení to ticho protrhl. “Jak to, že jsi si se sebou hrála, když jsem to nedovolil?” Snažila jsem se vysvětlit, proč se stalo, to, co se stalo, ale už v tu chvíli mi bylo jasné, že je to naprosto zbytečné. I kdybych byla v právu já, tenhle boj nešlo vyhrát. Jedna moje část ani vyhrát nechtěla a myslím, že to on věděl. Chtěla jsem tu hranici přejít. Poodešel ke skříni, kde vytáhl vibrátor a postavil ho přede mě. “Když si tak ráda hraješ, tak si pohraj teď, tady přede mnou”. Vyvalila jsme něj oči, což ho zřejmě velmi pobavilo. Seděla jsem před ním a nevěděla co říct. Nechal mě svádět můj vnitřní boj, pěkných pár minut a užíval si, jak jsem totálně vyvedená z rovnováhy. Jistě, mohla jsem říct ne. Ale to bych se taky mohla otočit a odejít domů. A to jsem nechtěla. Požádala jsem, zda si můžu ještě dát jednu cigaretu, abych si získala nějaký čas. Nebyl proti. Jen se pohodlně usadil a sledoval mě se trápit. Přála jsem si, aby ta cigareta trvala věčně. Bohužel to tak nebylo. Strašně jsem se styděla. Už jsem věděla, že to udělám, ale styděla jsem se jak blázen. Pozorovala jsem ten vibrátor před sebou, pozorovala jsem jeho, s tím jeho úsměvem a přemítala, co že teda teď.

Pomalu jsem se postavila, a stáhla si rifle. Byl ode mě na pár centimetrů a jeho pohled se zasekl na mých kalhotkách. Následně jsem sundala i ty. Pohodlně jsem se usadila, a zapnula vibrátor. Klepala jsem se nervozitou, a on do mě vpíjel pohled se zaseklým úsměvem na tváři. Přiložila jsem si vibrátor na klitoris, a pomalu začala. Nemůžu říct, že by to bylo nepříjemné ale rozhodně bych se takhle neudělala. Rozhodně ne hned. Po chvíli ke mně přistoupil, myslela jsem si, že mě vysvobodí z obnažování. Dal mi pusu, a vytáhl mi prsa z pod trička a podprsenky. Nařídil, ať si hraju i s nimi. Zase se usadil, a pozoroval mě. Sám si vytáhl svoje už tvrdé péro a chviličku si sním pohrál. Myslím, že v tu chvíli jsem prohrála všechno. Strašně jsem ho chtěla, to jeho péro, jakkoliv. Hned ho zase schoval, a já netoužila po ničem jiném, než aby ho zase vyndal. Hypnotizovala jsem ho pohledem, jeho a nebo jeho péro, když ho vytáhl, aby si znovu trochu pohrál. Začalo mě to dost vzrušovat, ale pořád ne tak moc, abych tam na tom gauči vybouchla.

Díky bohu jsem se nemusela dokončit. Udělal si před sebou prostor a ukázal mi, abych si před něj klekla. Přitáhl si mě za vlasy ke svému péru a strčil mi ho do pusy. Zastrčil mi ho až moc hluboko. Na toto nejsem úplně zvyklá. Ale nepolevil. Zarážel mi ho hluboko až mi tekly slzy. Občas si ho honil sám a nechal mě mu lízat a líbat koule. Byl tak strašně tvrdý. Znovu jsem si ho vzala do pusy a snažila se mít ho co nejhlouběji. Trochu pomaleji. Netrvalo to dlouho, a postříkal mi pusu. Přidržel mi hlavu, abych nemohla ucuknout. Měla jsem ho v puse, na puse, na tváři. Nechal mě klečet u gauče, a šel se očistit. Jeden kapesníček mi podal, abych si mohla otřít tvář a pusu. Znovu si přede mě sedl, díval se mi do očí, a ani nevím odkud vzal do ruky obojek. Vyděšeně jsem se podívala, ale necukla jsem. Nasadil mi ho kolem krku, a vzadu sepnul. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. “Teď už jsi jenom moje.”

Myslím, že přesně tohle jsem potřebovala.