Už je to pár týdnů, kdy jsme se přestali vídat. Skončila jsem to já, zřejmě být opravdová sub není úplně pro mě. Ale pořád mě to k němu táhne, sama v sobě řeším, proč to tak je. Bolelo to, nebylo to příjemné, ale i tak něco ve mně, to děsně chce znovu. Znovu chci být poslušná na slovo, klečet před ním, dívat se na jeho úsměv ve tváři, kdy ví, že zadaný úkol mi bude dělat problémy, ale ví, že i…

Budím se, kouknu na hodiny, 4:17 ráno. Proboha proč, vždyť je sobota, chci spát až do oběda. To horko mě ničí. Pán hluboce oddechuje vedle mě, asi se mu něco zdá. Ani nevím, proč v tuhle hodinu nespím dál, ale mám strašnou chuť si to udělat. Jenomže, jak. Potají to nejde, musí přijít pokyn. Kousek se přesunu, zavrtím se na posteli, a rádoby omylem přitisknu zadeček k jeho klínu. Trhnu sebou,…

Líbí se mi to pojetí obojku v dom/sub vztahu. Cítím oddanost. V momentě, kdy mi Pán nasazuje obojek, je to daleko intenzivnější pocit než samotný akt. V ten moment jsem jenom jeho. A pohled v jeho očích říká, že on je jenom můj. Dnes jsem opět měla možnost ten pocit zažít, prožít. Sešli jsme se k večeru, dali jsme si drink a povídali o obecné, nudné realitě všedních dní. Seděla jsem poslušně u…

Trvalo to asi dvě hodinky, než se z něho stal první člověk, s kým jsem se na téhle stránce udělala přes písmenka. Když mi krásnou slovenštinou popisoval, že by mě šukal jako správnou čubičku, rozhodně nešlo odolat. Týdny jsme se dohadovali na schůzce, až jsme to nakonec oba vzdali, když jsme nebyli schopni zkoordinovat čas. Den poté co jsme si řekli, že se tedy přestaneme snažit se vidět a…

Nikdy jsem neměla Pána v pravém slova smyslu. Vždy jsem byla submisivní, ale ne tak, abych se vydala na pospas jinému člověku. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela a lákalo mě to, ale buď jsem nikdy nenašla odvahu já a nebo mi ten dotyčný nepřišel důvěryhodný. Vždy po mě někdo vyžadoval něco, co jsem nechtěla / nedokázala splnit. Teď to bylo trochu jiné. Psali jsme si normálně, jako lidé, co si…

Řekl dva dny. Dva dny, kdy na sebe nesmím sáhnout. Dva dny utrpení. Jenomže tohle už je dní pět. To čekání je dlouhý, otravný a děsně „mokrý“. Nechal mě čekat tak dlouho na uspokojení. Samozřejmě jsem to vydržela. Protože jsem poslušná a chci mu udělat radost. Svalovci, ze kterýho se mi podlamují kolena. Přišel si, jakoby se nechumelilo. Jakoby mu bylo jedno, že tady po něm toužím skoro celý…