Tvrdý návrat Pána

Už je to pár týdnů, kdy jsme se přestali vídat. Skončila jsem to já, zřejmě být opravdová sub není úplně pro mě. Ale pořád mě to k němu táhne, sama v sobě řeším, proč to tak je. Bolelo to, nebylo to příjemné, ale i tak něco ve mně, to děsně chce znovu. Znovu chci být poslušná na slovo, klečet před ním, dívat se na jeho úsměv ve tváři, kdy ví, že zadaný úkol mi bude dělat problémy, ale ví, že i tak ho splním. Pro něj. Chci ho uspokojit. A tato podstata zřejmě nikdy neodejde. Nikdy pro mě nebude jiný pán, jen On.

Shodou okolností jsme se zase dali do řeči. Oba dva už jsme někde jinde, oboum se nám nedostává, co bychom opravdu chtěli. On by chtěl cítit moje ponížení, moji rozházenou psychiku, kdy ho chci potěšit, ale zároveň mi to přijde šílený. Já chci zase vidět jeho pohled na mě, kdy ví, že jsem úplně v prdeli a jediná možnost je splnit úkol nebo odejít. Ví, že neodejdu. A sakra si to užívá.

Ani nevím jak se to vlastně stalo, aby byl u mě. Byl tu už kolikrát, přesto to teď bylo jiný. Oba jsme to věděli. Už z výrazu jeho tváře bylo jasné ze není v nejlepší náladě. Potřebuje upustit páru, a já jsem terč. Radši jsem ani nemluvila. Oblečená, jako vždy na přání, takže spíš vůbec. Odhalená prsa, aby k nim hned měl přístup a podvazky. Klekla jsem si před něj a nabídla obojek. Rituál, který jsem si oblíbila, nebyl dneska ani zdaleka tak skvělý jako jindy. Cítila jsem tu nedočkavost, horlivost, obojek utažený moc pevně a navíc ještě mi spoutal ruce. Po zapnutí, jsem beze slova dostala facku. Trochu jsem se vzpamatovala a rozhořčeně se na Pána podívala. Dostala jsem hned další „vůbec se neopovažuj mi koukat do očí, nic takového si rozhodně nezasloužíš, čubko“

„Nevím co si představuješ, že za Tebou já přijdu na zavolanou? Nemělo by to být přesně naopak?“ vlepil mi další štiplavou facku, která mi nahnala slzy do očí. „Dneska se o mě hezky postaráš, nechci slyšet jediný slovo protestu. Budeš poslušná děvka, vlastně ani nic jiného nejsi. Malá špinavá kurva“. Teď už nade mnou stál, a každou svou větu proložil fackou. Rozepnul si košili a svlékl si kalhoty i boxerky. Začal si hrát s mými prsy. I když hraní to nebylo. Bylo to mučení. Tahal mi bradavky, štípal mě do nich. Fackoval mi prsa a nepřestával ani přidávat facky na obličej. Kozy jsem měla úplně rudé a zmučené. Stále jsem se na něho nemohla podívat, zato jsem viděla přesně co se děje s mými prsy.

Zatáhl mě za vlasy a zvrátil mi hlavu, bez varování mi strčil péro až hluboko do krku a držel mě na něm naraženou. Snažila jsem se vykroutit, ale dosáhla jsem jenom toho, že jsem ho měla hlouběji v krku. Konečně povolil, dal mi čas na jeden nádech a začal mi tvrdě šukat pusu. Stále me u toho nepřestával fackovat, šukal mě a fackoval, sliny mi rozmazal po obličeji společně s mými slzami. „Takhle jsi poslušná čubka“ a nepřestával mě prznit.

Ruce jsem měla spoutané před sebou, takže když mě odpoutal, myslela jsem, že to nejhorší už mám za sebou. Ruce mi ale složil za zády a znovu spoutal. Trochu mě postrčil, a já dopadla obličejem na podlahu s vyšpuleným zadečkem do prostoru. „Počítej, ty malá děvko“ a začal výprask. Žádné pomůcky, jen dlaní. Dopočítala jsem se 20ti, zadeček mě pálil k zbláznění, a slzy už zase tekly. Projel mi kundičku, „tobě se to snad ještě lidí, ty couro“. „Líbí, pane, děkuji“ poprvé jsme promluvila, byla to děsná lež a on to věděl. Věděl, že trpím, ale že to všechno podstoupím kvůli němu. Aby on byl spokojený.

Nasadil svoje péro na začátek moji roztoužený kundičky „pěkně mě šukej, čubko, ať můžu být ještě víc spokojený“. Byli jsme stále ve stejné poloze, tedy já na kolenou, se svázanýma rukama za zády a obličejem na zemi, dost nepohodlné abych se sama nabodávala. Nicméně, jsem se začala pohybovat, zarazila si ho hluboko jak jen to šlo. A znovu a znovu. „Přidej ty kurvo“ a dál mě plácal po zadečku. Chytl mě za boky a zběsile do mě přirážel on, zřejmě jsem byla dost neuspokojivá. Začala jsem vzdychat, ale hned mě zchladil „drž hubu čubko a drž, pro tvoje potěšení to určitě nedělám. Žádný orgasmus pro tebe samozřejmě“ a nepřestával do mě divoce zarážet. „Pane prosím, takhle se udělám, prosím přestaňte“, tlumila jsem v sobě vzdechy, ale nešlo tomu zabránit. V jednu chvíli jsem se prohnula v orgasmu a unikl mi sten, spíš výkřik. Pán ze mě vyklouzl, za vlasy mě vytáhl znovu do kleku a vystříkal se mi na obličej.

Nechal se očistit a uvolnil mi ruce z pout, byla jsem ráda, že už je konec. Chtěla jsem se zvednout ale zarazil mě „kam si myslíš že jdeš, co měl znamenat ten tvůj orgasmus?“
„Já, já…. Omlouvám se Pane, já sem nechtěla, ale nešlo to zastavit“

„Je vidět, že už sis odvykla poslušnosti. Takže to uděláme takhle. Teď si to tu přede mnou udělej znovu. Máš na to přesně 60 vteřin. Když splníš, přejdeme to, pokud ale ne…..“
Zase ten jeho pohled s hravým úsměvem, kdy ví, že vyhrál, že poslechnu, a že jsem bezradná. Koukám se na něj, neschopná jakkoliv reagovat.

„Měla by sis pospíšit, 50 vteřin“. Leknu se, a začnu se rukou dráždit. Jsem totálně mokrá, šťávu mám i na stehnech, vzrušená jsem pořád to ano. Snažím se nevnímat čas a soustředit se na uspokojení. Pán nic neříká, ještě čas určitě mám, zrychluji, oddechuji a už se blížím. Jsem těsně na hraně, když mi Pán odsune ruku stranou. „čas vypršel…“ a propíjí mě pohledem. „Byl jsem dost štědrý, abys se vyhnula trestu nemyslíš?“

„Ano, pane, moc štědrý. Omlouvám se, že jsem nesplnila úkol.“

„Co teď s tebou, ty moje čubičko..“ mumlal si spíš sám pro sebe.

Na nateklé bradavky mi připevnil svorky. Řetízek zahákl za židli přesně ve výšce abych musela klečet vzpřímená, nikoliv opřená o paty. V takové vzdálenosti, aby mě to neustále tahalo. Usadil se na gauč, a dal si cigaretu. Vstal a oblékl se.

„Musím už odejít, ale ještě to není dostatečné. Zůstaň takhle“, přikázal a odešel.

Nechápala jsem, jak mě tady takhle může nechat. Samozřejmě byl o krok přede mnou. Na druhé straně, než na kterou jsem byla otočená, ležel můj mobil. Jen tak tak jsem na něj dosáhla abych si nestrhla svorky. Náhoda to samozřejmě nebyla. Měla jsem v sobě dilema, vysvobodit se a pak lhát nebo si počkat na zprávu od Pána. Rozhodla jsem se počkat, jak jinak 😉

Nechal mě takhle trpět dvě hodiny. Než mi konečně napsal „Skoro jsem na tebe zapomněl, můžeš se odepnout. Dnes jsi mě potěšila“

Odpověď byla jednoduchá: „Dekuji Vám, Pane.“