Dvě přidrzlá strniště

Dva muži, dvě přizrzlá strniště (ano, moje slabost). Petr je ten, co je zvyklý držet otěže života i slasti. Je tím, co má na svědomí stovky mých orgasmů. Robin je dospělý puberťák s rozcuchem, temným pohledem a stejnými sportovními vášněmi, jako mám já. Kdysi možná cosi bylo.

Jak jsme se dostali spolu do privátního wellness je celkem nepodstatný, byla to ale víc náhoda, než účel. Zajímavá situace, protože oba smí do mé intimní zóny. A tak jsme se tak různě otlapkávali, až byli vykouřeni oba. Robin první, Petr hned po té. A já naložená do vířivky jsem si jen užívala relax. To hlavní mělo teprve přijít.

Než se Petr stihnul rozkoukat, přišel Robin až k němu. Se zatajeným dechem jsem pozorovala, jak mu špičkou prstu přejel od kostrče až po poslední krční obratel. Mě přejel mráz po zádech jen z toho pohledu. Pak ho stejně letmo políbil mezi lopatky, hodil si ručník přes rameno, po mě uličnický pohled a zmizel ve sprše. Petr zůstal lehce zamrzlý a zpracovával co se stalo. Těžko jsem odhadovala jeho myšlenky, ale cukající pták jasně naznačoval, že to příjemné bylo. Vylezla jsem z vody a zaparkovala na lehátku. Na Petrovu otázku "Ty jako nic?" jsem pokrčila rameny a dolila si brut. "Chci se dívat..." a to slyšel i Robin, co se vracel ze sprchy.

O hlavu menší a 15 let mladší Robin teď vzal do rukou vedení. "Víš, zkusit se má všechno" řekl a stoupl si před Petra. Škrábal ho prstama v kožichu na hrudi, fixoval ho pohledem, tím svým temným pohledem, na který mě kdysi sbalil a mě zajímalo, jestli z něj může mít stejné pocity i Petr. Posunul své prsty na Petrovi rty, ten zavřel oči a rty nechal pootevřené. Nejsem si jistá, u koho z nás probíhala větší emoční bouře. Když Robin Petra políbil, měla jsem pocit, že se snad udělám jen z té atmosféry. Robin se pak posadil na lehátko a s Petrovi prsty zaťatými v ramenou se postaral o jeho druhé vykouření, ani jsem u toho nedýchala. Po Petrově výkřiku visel ve vzduchu otazník a ne jeden.

"Uf," sedl si Petr na lehátko vedle "krásný, ale tohle Ti nedokážu vrátit, teď ne, promiň".

Nebylo nad čím přemýšlet. Bylo to rychlý, hlasitý a zase sakra dobrý. Ještě cítím otlačená kolena a Robinovo pevné sevření ve vlasech.