Cyklistka

Mám chalupu na samotě u lesa. Na takové samotě, že není problém pohybovat se kolem ní téměř nahý. Nejsem exhibicionista, ale v teplém dni je příjemné mít na sobě jen tenké bavlněné tričko a pantofle. Navíc jsem si na slunném místě zřídil venkovní sprchu – tmavý barel, ve kterém sluníčko zadarmo ohřívá vodu a z něj vedoucí trubku se sprchovou růžicí. Ideální na spláchnutí prachu a špíny po práci na zahradě i na osvěžení v parném dni. Kolem chalupy vede stará lesní cesta, zarostlá a nepoužívaná. Železniční přejezd, přes který vedla, byl už před dávnými lety zrušen a tak vlastně nevede nikam. Sem tam se na ní objeví turista nebo bláznivý cyklista zmatený mapou, na které je stále zakreslena. Zejména na jaře, než ji zakryje vegetace, se to stává, ale v míře menší než malé. Obvykle je slyšet klení a sakrování, jak se snaží protáhnout kolo houštinou přes hluboký příkop a železniční trať.
Jednu jarní sobotu odpoledne jsem dokončil rytí záhonu, uklidil nářadí, a protože bylo opravdu krásně, stáhl jsem ze sebe tričko a pustil na sebe příjemně vlažnou vodu z barelu. Vzal jsem to z gruntu včetně vlasů. Všude bylo neuvěřitelné ticho, ani žádné auto nebo motorka nerušily klid volného dne, jen někde v modré obloze pískalo káně. Zastavil jsem tekoucí vodu, sáhl po připravené osušce a začal se utírat. V okamžiku, kdy jsem měl zabalenou hlavou a sušil si vlasy, se ozval rachot kola řítícího se po cestě, či spíše pěšině, která z ní zbyla. Než jsem si stačil uvědomit, o co jde, zapraskalo křoví a ozval se bolestivý ženský výkřik. Odhodil jsem osušku, sáhl po tričku a natahujíc ho na sebe, rozběhl jsem se k vrátkům. Bylo mi vcelku jasné, že tentokrát někdo skončil svoji jízdu po zapomenuté cestě trochu jinak než obvykle. Přelezl jsem trať a uviděl ji. Drobná blondýnka v cyklistickém dresu, s přilbou na hlavě. Zamotaná do rámu svého kola a habrového keře rostoucího v příkopu vedle vyšlapané stezky, snažila se postavit na nohy. Zeptal jsem se jí, jestli jí mohu nějak pomoci. Podívala se mým směrem a vyjekla. Uvědomil jsem si, že mám na sobě jen to tričko. No, co. Mám se snad dojít před tím obléknout podle bontónu, nebo si dáma pomůže rovnou sama, zeptal jsem se sarkasticky? Bylo patrné, že si nic vážného neudělala, tak jsem mohl popustit trochu nechuť k cizince, která vpadla do mého soukromí. A začal jsem se otáčet k odchodu. Počkej, ozvalo se za mnou. Můžeš mi, prosím, pomoci se odtud vyhrabat? Otočil jsem se zpátky a slezl k ní do příkopu. Podal jsem jí ruku a pomohl vylézt. Řekl jsem jí, ať přejde opatrně trať a počká na druhé straně. Vyprostil jsem z větví její bicykl a vynesl ho z příkopu. Jak jsem tak stál níže než ona, všiml jsem si, že má velmi hezké nohy. A také toho, že jí z jednoho kolene teče červená tekutina na vzduchu zasychající [Text obsahuje slova, která nejsou povolena, ať žije politická korektnost]. Zjevně si toho ještě nevšimla a ani to díky adrenalinu necítila. Přenesl jsem kolo přes trať, postavil na cestu a rychlým pohledem usoudil, že nejspíše žádné závažné úhony nedostálo. Asi byla stejného názoru, protože se chopila řídítek a chystala se nasednout. Povídám, a co to koleno? Podívala se dolů, zbledla a malinko se zakymácela. Asi nesnáší pohled na červenou tekutinu na vzduchu zasychající [Text obsahuje slova, která nejsou povolena, ať žije politická korektnost]. Zachytil jsem ji a říkám, ať jde se mnou, že jí to ošetřím. V tu chvíli se zase vzpamatovala a odvětila, že s nahým chlapem nikam nejde. Odtušil jsem s kamennou tváří, že je to její volba jestli si pořídí nějaký zánět nebo tetanus, ale že může být v klidu, protože dnes už jsem svoje obvyklé tři kolemjedoucí cyklistky měl k obědu, a mám tudíž vybráno. V tu chvíli její zábrany a upjatost padly. Rozesmála se a zeptala, kam má jít.
Opřel jsem kolo o plot a zavedl ji do domu. Posadil jsem ji do křesla, zul cyklistické boty i s ponožkami, zraněnou nohu položil na stolek a šel pro lékárničku. Než jsem se vrátil, sundala si přilbu a pohybem hlavy rozhodila dlouhé vlasy, které se z ní vylouply. Zůstala jsem stát ve dveřích a díval se na tu krásu. Fyziologické reakce jsou mrchy a v tu chvíli jsem si uvědomil, že je žádoucí. A protože nejen dnes, ale již řadu dnů nebyly žádné cyklistky, ani jiné osoby ženského pohlaví v dosahu, výsledek byl nasnadě. Raději jsem rychle přešel k ní a klekl si k její noze doufaje, že si ničeho nevšimla. Měl jsem si najít alespoň nějaké šortky, ale vývoj situace byl rychlejší. Omyl jsem jí rozbité koleno namočenou gázou a zaradoval jsem se, že pod množstvím zasychající červené tekutiny na vzduchu zasychající [Text obsahuje slova, která nejsou povolena, ať žije politická korektnost] není tržná rána, ale jen škrábanec. Na šití to nevypadá, oznámil jsem jí, ale bude dobré to vydezinfikovat. Nalil jsem na koleno kysličník a dalším kusem gázy je otřel. Vím, jak ta věc dokáže pálit, ale ona ani nehlesla. Nebudeme to zatím ani lepit, chvíli počkáme, zda se to zatáhne samo, řekl jsem jí. Poděkovala a zeptala se, zda by mi nevadilo, kdyby si dala nahoru i druhou nohu. Neměl jsem nic proti, a zatímco si ji pokládala na stolek, sbíral jsem odhozenou gázu a zavíral lahvičku s kysličníkem.
Napětí z „havárie“ pominulo, ale … Klečel jsem napůl nahý u nohou hezké mladé ženy a ve vzduchu byla její vůně – směs zdravého potu sportovkyně a jemného parfému. V tu chvíli jsem neodolal, sklonil se k jejímu nártu a políbil jej. Bylo cítit, jak malinko ztuhla. Čekal jsem, že mne kopne do hlavy, zvedne se a vypochoduje ven. Nebo začne křičet. Nebo, nebo… Namísto toho se ozvalo tiché „ještě“. Tomu nešlo nevyhovět. Začal jsem střídavě líbat oba její nárty, kotníky, prsty na nohou. Bylo slyšet, jak začíná hlasitěji a rychleji dýchat. Sám jsem cítil, jak mi penis tuhne a jak stoupá vzrušení v hlavě. Po chvíli mne přerušila příkazem, abych se otočil k ní. Opřela si jednu nohu o moje rameno a chodidlo druhé mi přitiskla na obličej. Střídal jsem lízání chodidla s cumláním prstů, které mi strkala do pusy. V této pozici jsem měl přímo před očima její klín. V elastických cyklistických kalhotách neměla vložku a tak byly patrné obrysy její kundičky a také vlhká skvrna, která se kolem něj velmi rychle začala rozšiřovat. Nedotýkala se sebe, měla zavřené oči, držela se oběma rukama pevně za opěradla křesla a nejprve šeptala a pak křičela, ať nepřestávám. Neměl jsem nejmenší úmysl to udělat, i moje vzrušení rostlo raketově. Netrvalo dlouho a roztřásla se v mohutném orgasmu doprovázeném výstřikem, který promáčel její kalhoty po vnitřních stranách obou stehen. To už nešlo vydržet. Shodil jsem její nohy na podlahu před sebe a vzápětí zaplavil její nárty neuvěřitelnou dávkou spermatu.
Sesunul jsem se na paty a hluboce dýchal. Když jsem se vzpamatoval, podíval jsem se na ni. Seděla v křesle, nohy u sebe, klidná, s mírným úsměvem Mony Lisy. Děkuji za ošetření, řekla. Jen bys to měl ještě dokončit. Přizvedla nohu. Pochopil jsem. Sklonil jsem se k jejím nártům a očistil je jazykem. To máš za tu mojí bouračku, zasmála se. Kdybys nevystrkoval zadek, tak se to nestalo. Dívala jsem se na Tebe, a i když to tu znám, nechala jsem to kolo moc rozjet. A teď už musím, prohlásila. Ale třeba zase někdy přijedu. Zvedla se z křesla, nazula boty a vyběhla z místnosti. Než jsem se vyhrabal na nohy a došel před dům, už sjížděla po cestě k vesnici. Vlasy za ní vlály a zadeček vyšpulený v sedle tvořil dominantu toho výjevu.