Nečekaná dražba

Slíbil jsem vám další příhodu s Petrou. Po naší společné první služební cestě jsme se stýkali relativně pravidelně jak nám naše nabité plány dovolovaly.
Přitom jsme si pochopitelně dál psali a nadále hráli naši krásnou hru na pána jeho otrokyni převážně online.
Sice to není přesně to, o čem bych chtěl psát, ale ve zprávách někdy dostávám dotazy jak to funguje virtuálně, pokud si subka netroufá na tuhle roli v reálu, nebo nechce zase tolik riskovat problémy v rodině.
Nečekejte žádné “všeobecně platné” rady, které jsou to prvé BDSM. Víceméně dělejte co je vám příjemné a včas zastavte něco co se vám fakt nelíbí. V případě online, to jde poměrně snadno, v reálu se nikdy nestýkejte s nikým komu opravdu nevěříte, než se třeba nechat svázat. Minimálně kamarádce řekněte kde jste a v kolik ji zavoláte, že jste v pořádku.
Ale zpět k našemu on-line vztahu.
Petra miluje, když je pod mou neustálou kontrolou. Každé ráno mi napíše a popřeje krásné ráno, když je sama tak namluví vzkaz, nebo dokonce natočí video. to je pozůstatek z doby, jak jsem psal minule, kdy jsme byli spolu a tehdy k tomu patřila i snídaně a uspokojení pána, aby přes den nekoukal po jiných, přesto, že jsme si to nikdy nezakázali naopak jsem oba byli na stejné vlně, že nás to může jen obohatit o věci, které jsme neznali. Ale i tak to byl pro oba velmi příjemný rituál.
Takže mi popřeje dobré ráno a já jí na ten den přidělím nějaký úkol. Ty mohou být velmi rozmanité a jde jen o to být neustále, nebo téměř neustále ve vztahu pán otrokyně.
Třeba ji uložím ať ze skříně vytáhne 3 možné outfity a já rozhodnu v čem půjde.
Nebo ji nařídím co má dneska koupit.
Když chci být škodolibý pošlu ji třeba pro vidový vrták do konkrétního železářství, když jsem rozmarný jde do sex-shopu. Ze všeho musí posílat fotky a popsat jak to probíhalo . podobně někdy určuji i jejich rodině stravovací plán, když dostane úkol co navařit.
Když to nesplní, nebo se mi to nezdá, následují podobné on line tresty. Tu si musí dát něco co jí fakt nechutná a natočit se u toho, třeba nenávidí kyselé okurky. Nebo musí jít do práce bez spodního prádla a posílat důkazní fotky z nejrůznějších míst, vždy když napíšu - teď. To s kostkou ledu jsem už psal. Nebo musí mít přiléhavé oblečení a v něm buď podvazky nebo skřipce na bradavky, aby dávalo tušit, že tam něco je a přitahovalo to pohledy kolegů a kolemjdoucích.
Ale o tom jsem psát nechtěl. To jen pro ty zvědavější jak probíhá takový vztah na dálku, někdy je to pekelně vzrušující pro ob, to mi věřte.

Ale jednou jsme po našem setkání šli na večeři. Mimochodem, na veřejnosti by nikdo nehádal jaký je mezi námi vztah kromě milostného. tedy na veřejnosti na ní nevolám čubko, nemusí mi držet dveře a podobné, ani v restauraci nejí z misky na zemi, to ostatně nepraktikujeme nikdy.
Takže u lahvinky vína probíhá poměrně normální konverzace, ale u druhé se stáčí k našemu “koníčku”.
A jedna její věta přinesla právě ten zážitek, který jsem naznačil minule a o kterém jsem ani netušil, že by mohl být tak silný.
Ta věta zněla nějak takhle:
“Ty vole já jsem otrokyně a nikdy jsem nebyla na trhu, jako že by si mě kupci prohlíželi a zkoušeli”
Od slov nebylo daleko k plánům a od plánů k činům.
Z mládí jsem měli několik kamarádů, o kterých jsem věděl, že by do toho šli, speciálně s ní (ona některé taky znala) a kterým můžeme věřit, že neudělají nic co by nebylo “košer” .
Jeden z nich je fotograf a má krásný atelier s mnoha rekvizitami mimo jiné i krásným velkým stolem, který bude hrát hlavní roli.
Po poměrně dlouhém plánování volných termínů nastal den D.
Zpráva pro Petru byla poměrně strohá.
“Petruno, čekám tě v autě jako vždycky. Přijď v 18:30 na sobě budeš mít korzet, s sebou co nejvíc hraček a tu průsvitnou sukni”
Víc nic, obvykle jsou naše vzácné schůzky plánovány dost podrobně včetně případných rolí a oblečení. Ale tenkrát kromě téhle instrukce nevěděla nic.
Když nastoupila do auta.
Řekl jsem:
“OK sedni si, doufám, že jsi na nic nezapomněla a mlč!”

Tady udělám malou vsuvku, za ta léta jsme si vypracovali systém jak spolu mluvit. Když kdokoliv z nás začne Větu slovíčkem “OK” jsme oba v roli. Ukončujeme to naopak KO a bavíme se jako “normální” lidi.

Takže věděla, že nesmí ani špitnout.
Když jsme zastavili u setmělého ateliéru, asi myslela, že jdeme fotit nějaké hezké věci, skoro se nemýlila.
Měl jsem od něj klíče, takže jsme nikoho neviděli. Odemkl jsem a zavedl ji do kumbálu, kde má kamarád šatnu a v ní gauč - no to víte, fotograf :-).
“Obleč si korzet, punčochy a tu sukni”
“Otoč se”
Nasadil jsem ji obojek.
Ale ne ten, co ode mě dostala a sem tam si ho musí nasadit i když s ní nejsem, aby nezapoměla komu patří, ale pěkně silný a masivní.
Připnul řetízek jako vodítko a na oči nasadil masku, takže nic neviděla.
Dovedl jsem doprostřed potemnělého ateliéru kde uprostřed stál jen stůl a na židlích po stranách seděli mlčky čtyři naši kamarádi.
Měli už malinko upito, tak na sobě měli nejrůznější kostýmy, které tam fotograf má, od Hradní stráže přes hokejistu až po amerického policajta.
Fotograf měl na sobě jakýsi středověký oděv jako ze Shakespearovy hry i s kloboukem s pérem :D
Měl jsem co dělat abych nevyprskl.
Zachoval jsem ale dekórum a naprostém tichu jen vyštěkl rozkaz
“Inspekce!” (to znamená že se postaví zpříma, ruce dá za hlavu a mírně rozkročí nohy)
“Teď tady budeš stát, ani se nehneš, leda by ti někdo nařídil něco jiného”
Pustil jsem řetízek vodítka a odešel do kumbálu pro tašku s jejími hračkami. (Vždy zásadně používáme výhradně její)
V tom fotograf ohlásil:
“Další položkou je poslušná běloška, zacvičená a bezproblémová. Pánové než začne dražba máte čas na prohlídku”
Do chlapů jako by vjel blesk a začali si Petru prohlížet, osahávat a svlékat.
Po asi deseti minutách fotograf zavelel:
“Položte ji na stůl bude následovat zkouška”
Já celou dobu seděl na židli a zažíval vzrušení jaké dosud ne.
Chlapi se ujali hraček a začali opravdu zkoušet co nabízená otrokyně vydrží skřipce na bradavky, vibrátory do obou dírek. Poroučeli ji různé polohy a na řetízky na bradavkách věšeli nejen závaží, ale i svazky klíčů.
Jeden si poručil ať ho udělá rukou zatímco druhý přešel, jak jsme na vejšce říkali, na “orální examinaci”.
Fotograf to všechno fotil.
Co jsem jen viděl tak Petra byla fakt úplně mokrá a po chvíli dosáhla opravdu krásného orgasmu, kdy stříkala tak, jak jsem ji snad ještě neviděl, a že už jsme zažili leccos.
Já měl také tkla jaký jsem už dlouho nezažil a tak když fotograf vyhlásil dražbu, všechny jsme přehodil.
A po větě:
“Otrokyně zůstává u prodejce, je mi líto pánové. A je jen vaše pane”, jsem to už nevydržel a rovnou na tom stole jsem se po letech udělal rovnou do ní. Jinak je vaginální styk u nás spíše výjimkou. Ale tady do mě vjelo netušené voyeurské zvíře nebo co.
Cesta domů proběhl víceméně mlčky a stavidla toho jak neskutečně to bylo pro oba silné jsme zvedli až druhý den.
Oba jsme se ale shodli, že to bylo tak výjimečné a překvapivé, že to už nikdy nebude takové…
Takže to zůstane jen jako vzpomínka na neskutečný večer a splněný sen o kterém jsme ani nevěděli, že ho máme.
Proto nebojte se mluvit o svých nejtajnějších představách, mohou se splnit mnohem lépe, než byste mohli vůbec doufat. No, je pravda, že často takové sny přinášejí i zklamání, ale proč to nerisknout ne?