Pánský klub

Každý měsíc mě nechává doma samotnou… Jednou měsíčně, večer, jsem ve svém pelíšku schoulená a čekám. Nevydržím to ale dlouho a sem tam se proběhnu po místnosti. Přemýšlím teď o tom, co by se stalo, kdybych jen letmo a náhodou shodila něco ze stolu na zem. Moje ouška sebou neviditelně zastřihají. Zlobivé zvířátko, pokárám sama sebe.

Pán si s naprostým klidem obléká košili, zapíná knoflíčky a přitom mě pozoruje. Jeden koutek úst se mu posune k úsměvu. Láskou bych ho snědla! Přiběhnu a chci se mazlit.
“Ale, ty jsi miláček.” lehce mě šimráš za uchem.
Vracím se do pelíšku a dělám tuze smutné oči, ať už jsem pejsek, čubička nebo kočka. Je mi to jedno, tohle musí fungovat. Nechci Tě pustit. Vím, kam jdeš. Na tohle místo chodí pouze vysoce postavení muži v elegantních oblecích, žena sem nesmí vkročit. Říkal jsi mi to tak. Whiskey já přece nepiju, byla by tam nuda, uklidňuji se…

“Kde máš kočičí obleček, no? Hledej.” vyzval jsi mě.
Po čtyřech plíživě odcházím ke komodě. Na pochopení moje zvířecí vnímání nemá čas.
“To koukáš, viď? Dneska jdeš totiž se mnou. Ale jen výjimečně. Domluvili jsme se, že si každý přivede svoje zvířátko. To bude podívaná!” pousmál ses.
Ani nevím jak, ale jsem připravena!

Vycházíme, otevíráš dveře od černého Mustangu a rukou ukazuješ, abych nastoupila. Jsem lidská kočička na vysokých, jehlových podpatcích. Nesu se jako nejdražší diamant a pokud ses na mne zrovna podíval, mohl jsi vidět i záblesk z očka na mém obojku, který se odrazil od zapadajícího slunce.


Všude jsou nízké koberce, i na zdech. Připadám si, jako bych vstupovala do modelu lodního prostoru, ulička je úzká a prosvětlená pouze teplými tóny. Klub vypadá jako společenská místnost luxusního hotelu pro uzavřenou společnost. Všude jsou sladěné kožené sedačky s křesly, malými kulatými stolky a celý interiér je laděn do bílo-šedých barev se zlatými detaily. Vůbec mě tu netlačí kolena, to je skvělé, chichotám se v duchu.
Vedeš si mě na vodítku k místu. Napočítala jsem šest mužů a jejich zvířátka. Už od pohledu hádám, kdo je kdo. Hele, jednu kočičku vidím, ta je roztomilá! A druhá! Hm, támhle je ještě nějaké štěně, smí sem vůbec? To bude nevychované, snad nám nezkazí zábavu. A kdo je tohle? Zkoumám postavu drobné dívky, která měla schovanou hlavu mezi nohama jejího majitele. Pozorovala jsem ji do doby, než jí také zvědavost nedala a pak už nebyl problém poznat, že jde o dalšího psa, tedy fenku. A je tu s námi i jeden vyhublý pes, no, ten mě tedy vůbec nezajímá, proč ho sem brali? Už jsem se chtěla uvelebit u stolu, když jsem si všimla přímo pobíhající lišky. Cože? Liška? Jak si někdo může ochočit lišku? Asi moc četl, zakoulela jsem očima a vedla sama se sebou další dialog.

Přerušil jsi mé myšlenky chycením pod bradou. Zanořila jsem svůj pohled do Tvých očí a nastražila uši. Naklonil ses ke mně blíž a diskrétně mi zašeptal do ucha:
“Buď hodná a nedělej ostudu, Lu.”
Jen jsem mrkla, vděčná, že tu dnes mohu být. Atmosféra zde neláká k tomu, být divoká.
Naproti Tobě sedí Marek. Pochytila jsem jméno, když jste se vítali. Poprvé si vršky nízkých sklenic ťukáte o sebe a rukou malinko pozvednete nápoje. Usrkl sis jen trošku, rozvážně. Chce se mi olíznout Tvé rty.
Jsem zvědavá a pokukuji po ostatních zvířatech. Pes spí, čubička s dlouhými černými vlasy se lísá k noze svého Pána a liška se tu pořád promenáduje, jako by byla snad něco víc!
“... To jsem taky říkal, ale jestli se zásadně nezmění názor jejich šéfa…” vyrušil mě váš rozhovor.
Naproti pod stolem mě pozoruje jedna z kočiček. Protahuji se, vyšpulím zadeček, jedna pacička dopředu a druhá taky, co nejvíc. Hlavu nahoru, mrknu na ni. Dělá totéž a bavíme se napodobováním chování té druhé.


Muži naši hru zpozorovali a přerušili svou vážnou debatu.

“Pavle, hele, koukám, že se naše kočičky chtějí kamarádit. Konečně je seznámíme.” vesele pobízíš přítele.
“To se podívejme, která z nich je asi větší kurvička?” neváhal Pavel s reakcí.
“Takže pánové, tady máme moji nezbednou, ale láskyplnou Lu. Trvalo nám to, ale už je to hodná kočička, že? Tedy až na občasné poházené věci ze stolu…” mrkl jsi na mě, ale smál ses.

Napřímila jsem se, obcházím okolo Tvých nohou a ukazuji se. Snažím se být opravdu vzorná, konkurenci tu mám velkou. Letmo natáhnu pacičku, jestli náhodou nedosáhne na moji novou kamarádku. Trošku se dotkla! Mám radost jako malé kotě! Zavrním a nechávám se osahávat přítomnými muži. Moje pohledy směřují k zemi, vidím pouze několik párů černých lakovaných bot. Většinu zajímají moje půlky, ale jeden mi vzal obličej do obou rukou a jako kdyby se mi jím chtěl probořit až do duše, z deseti centimetrů na mě zíral. Rozbušilo se mi srdce. Nene, duše děvky, já jsem tu ale za kočičku! Vyděšeně hledám Tvůj pohled.

“Ale neboj se… Hezky se ukaž.” uklidňuješ mě.

Znáš mě - do detailu. Miluju to. Jsem jen Tvoje. Ale ano, narodila jsem se pro radost všem. Kdo si to není schopen přiznat, nemůže být šťastný. A já se oddávám muži, který ode mě chce víc. Jsem v bezpečí a ve Tvé přítomnosti. Spokojená, provokující a mokrá. Nabízím svou kundičku a trochu se stydím, že jsem tak nadržená. Chtěla jsem Ti původně dělat pouze společnost. Už jen to pro mě bylo dostatečně vzrušující. Ale Tys to věděl. Víš, že moje tělo lační po mužích na úrovni. Že se snadno topím ve vášni a potřebuji občas zkrotit, když se změním v nadrženou šelmičku. Dnes toho využíváš.
Hlazením a drážděním to ale skončilo. Nikdo mě tu ošukat nechce. O důvod víc, těšit se na domov.

Ostatní postupně předvádí i svoje zvířecí miláčky a já cítím obrovskou vděčnost za tenhle zážitek. Nemusím snít, nemusím si přát. Jen žiju.

Chvilku si ještě hraji s kočičkami, když jsi mi dal volnost a vodítko zůstalo na lavici vedle Tebe, smotané do kruhu.

Čas tu běží jinak a já se měním spíše v nevinné, ospalé koťátko. Cvaklo se mi vodítko do očka obojku a Ty ses se všemi rozloučil. Je čas.
V autě si lehám na zadní sedadla, choulím se. Přikrýváš mě dekou a sedáš za volant. V rádiu zní klasický noční playlist, který uklidňuje mysl a pobízí ke spánku. Přijíždíme.
“Kočičko moje, jsme doma.” promlouváš na mě tiše.
Vystupuji s nejistou koordinací z auta, jakjsem doteď ležela.
“Kočička je unavená?” Zeptal ses trochu řečnicky a podebral mě svými pažemi. Odnášíš mě v náruči a já jsem zase utopena v Tobě.
Doma jsi mě položil na naši velkou postel a začal hladit mé zrzavé zakroucené konečky vlasů. Hladím Tě po tváři a líbám na rty. Každý polibek mě nabíjí další vlnou lásky. Zouvám si boty a nechávám je u postele… Rozepínáš si poklopec a brzy cítím Tvé vzrušené péro v mojí kundičce. Ruce jsi mi dal za hlavu a pevně je držíš, abych se nepohla. Přijímám Tě a nechávám se šukat.

“Drž, jak to mám rád. Ani se nepohni!” připomínáš mi.

Můj dech je rychlý a vzdychám nahlas. Očima Tě prosím o orgasmus, ale ještě se obávám o něj říct.

“Chceš se udělat?” ptáš se a předbíháš mou otázku.
“Chci, prosím!” neprodlužuji odpověď.
“Můžeš, udělej se teď hned!” dovolil jsi mi.

Sakra, tohle je, jako bys zmáčkl knoflík k odpálení bomby. Pořád mě pevně držíš a rychle přirážíš k mému tělu. Vytahuješ náhle péro z toho horkého prostředí a stříkáš mi na tělo svoji šťávu. Nádhera, dotýkám se jí, jako bych si ji toužila vetřít do svojí kůže. Přitahuješ mě za obojek do sedu.

“Jsi moje kurvička, miluju Tě, kočičko.” říkáš tiše.
Ovinu se kolem Tvých nohou, rozdám pár svých jemných polibků a odpočívám.