před úsvitem

V časné ranní hodině se v místnosti střídala černá se stříbrnou, jak paprsky měsíce dopadaly oknem bez záclon v pruzích šikmo na stěnu za čelem postele. Různě se míhaly, třepaly, vlnily. Nebyla jsem schopna na ně pořádně zaostřit, jak mi neustále poskakovala hlava, kterou jsem navíc musela třepat, abych se zbavila prodlužujících se stínů v mé mysli. Jejich příčinou byl muž pode mnou, který mě i přes předchozí intenzivní večer neváhal v noci vzbudit a narazit mě ještě před prvními slunečními paprsky znovu na sebe. Jeho silný, dlouhý a žilnatý úd mi mezi nohama připomínal ocelovou tyč. Poskakovala jsem na něm jak hadrová panenka a jenom jeho paže zabraňovaly tomu, abych se aspoň spodní částí těla udržela na místě.

Brada se mi klepala, zuby cvakaly o sebe, oči za zavřenými víčky se protáčely dovnitř. Jeho aktuálním jediným životním cílem snad bylo prorvat jeho celé kopí skrz moje tělo, aby jeho hlavice vyletěla ven vyschlými ústy. Jak jsem milovala tuhle jeho živočišnost, dravost i surovost. Moje tělo i duše je přijímaly s otevřenou náručí. Prošla jsem si dalším orgasmem, snad třetím v tomto kole. Nevím. Myslím, že už někdy dříve jsem ztratila i schopnost počítat byť jen v malých číslech.

Je neutavitelný. Vždy měl fantastickou výdrž a jeho odolnost je nyní podpořena tím, že před usnutím zkropil má ústa svým lahodným semenem, jehož značná část skončila uložena v mém žaludku, aby druhou dávku po značně dlouhé době, ve které si se mnou dělal, co chtěl, deponoval hluboko do mých, jeho poctivou prací rozšířených, hlubin. V tom okamžiku jsem již byla po předchozích orgasmech prakticky v deliriu a salvy jeho výstřelů dopadajících na děložní čípek mi rezonovaly v otupělé mysli jako burácení všeničící bouře.

Žádná ztráta fyzických sil se na něm ani v nejmenším neprojevovala. Zato mě již začínalo docházet. A on si toho byl dobře vědom. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak dobře dokáže z chování mého těla vnímat i jen tiché, nepatrné hlasy, kterými ke mně promlouvají mé niterní potřeby. Neomylně pozná, co potřebuji, a když usoudí, že je to to pravé, vyhoví. Někdy si ale najde i jinou, vlastní, a vždy lepší cestu, která by mě třeba ani nenapadla.

Teď jsme si sama nebyla jista, co vlastně ještě chci, kromě toho, aby celý svět zanikl ve výbuchu barev, emocí a euforie. Vyřešil cestu k dosažení tohoto cíle za mě. To, že se ocitl hluboko v mém rektálním otvoru, který se na něj již za tu dobu, co se známe, dostatečně adaptoval, jsem si uvědomila až v momentě, kdy více a dále už prostě nebylo kam. I tak jsem ještě stále nebyla schopná dosednout až na jeho bříško. Tak úctyhodná je jeho délka. Stačila jsem sotva mohutně vydechnout, když jeho šikovné prsty přistály na roztřeseném hrášku mého pošťěváčku a i přestože si mě znovu začal brát poměrně rychle a důrazně, pohybovaly se po něm jemně, ve vlastním láskyplném tempu a ještě více vybičovaly nahromaděné napětí. Klouzala jsem nahoru a dolů po jeho pístu naprosto lehce, ale tlak plnosti v mých útrobách se snažil vytlačit zbytky mého racionálního myšlení z těla kamsi daleko pryč.

Byla jsem tam. V tmavé místnosti vybuchla nova a rozzářila ji tak jasnou zlatou barvou, že přikryla celé univerzum svým jasem. Netuším, jak dlouho tam byla. Doprovázel ji jen výrazný zvuk, jehož původ jsem byla schopna určit, teprve když matoucí závoj přestal zakrývat mou mysl a já nalezla sama sebe těžce oddychující na boku, jištěná zezadu v jeho medvědím objetí. Víc by mé hlasivky asi už ani neutáhly.
V mátohách jsem ještě zauvažovala nad tím, jestli budu vůbec schopná ráno mluvit, natožpak se hýbat. Mého těla se ale nekompromisně zmocňoval milosrdný spánek a myslím, že horký proud žhavé lávy, který mi zezadu stékal po stehnech, jsem již ani nevnímala ....