Kletba moci 2

Tomášovi se zdálo, že celý dosavadní život byla iluze. Běžné věci zešedly a ztratily smysl. Proto když jej šéf káral za natržené křídlo na kostýmu démona, bylo mu to jedno.
„Nemohl jsi dávat větší pozor?!“ Zuřil jeho nadřízený.
Tomáš pokrčil rameny a bez obvyklé pokory v hlase odpověděl: „Nebudete tomu věřit šéfe, ale skočil po mně opravdový upír.“
Rozhostilo se ticho. Kolegové pozdvihli obočí a někteří se skrytě ušklíbli. Šéf, který na něho konsternovaně hleděl, začal chrlit věty v překotném sledu.
Tomáš jej neposlouchal. Pohledem bloumal po tvářích kolegů, kteří spolu s ním stáli v kruhu, až jeho pohled skončil na Katce. Vypadala sklíčeně, na sobě kancelářskou sukýnku a bílou halenku. Pod látkou lehce prosvítala krajková podprsenka a to, co ukrývala, poznal Tomáš velmi detailně.
„To je jak mluvit do dubu,“ přerušil šéf jeho myšlenky a naštvaně odešel.

Několik dní uplynulo v relativním klidu. Upírka se neozvala a na Tomáše padl neklid. Začínal si říkat, jestli to vše nebyl pouhý sen, či alkoholové opojení. Ta nejistota mu drásala nervy.
Jednoho dne narazil v kuchyňce na Katku a ta se na něho starostlivě podívala.
„Poslední dobou vypadáš divně. Jsi v pohodě?“
Tomáš pokrčil rameny, Katka však dál vyzvídala. Zeptala se, jestli to má co do činění s tou záhadnou dámou z večírku.
„Možná,“ odpověděl.
Katka chvíli čekala, zda poví víc a když se nedočkala, usoudila, že bude lepší, nechat ho o samotě. „Kdybys něco potřeboval, dej vědět,“ řekla mezi dveřmi.
V tu chvíli Tomáše něco napadlo.
„Vlastně něco by tu bylo,“ řekl. Katka na něho upřela své hluboké modré oči a čekala, co z něho vypadne. Po chvíli váhání téměř zašeptal: „Eleanora.“
Potřeboval si ověřit, zda začíná bláznit a potřebuje pomoc. Už se dokonce díval na stránky nebližší kliniky.
Zíral upřeně na Katku a jen díky tomu si všiml detailu v jejích očích, jejichž bělmo na zlomek vteřiny rudě zazářilo. Ten kratičký nepřirozený záblesk působil děsivě a stačil k tomu, aby mu srdce pokleslo a nohy ztratily sílu. Opřel se o kuchyňskou linku a zašeptal: „Do prdele.“
Prohrábl si vlasy a snažil se získat nad sebou kontrolu. Nejsi blázen, uklidňoval se. Co se zbláznilo je svět kolem. I když to si zřejmě říkají všichni blázni, ne?
Zkoušel se uklidnit, ale nešlo to. Katka měla pravdu, něco se s ním dělo. Od onoho večera žil ve strachu a s vědomím, že každý den může být poslední. Každý den znamenal možná poslední šanci dělat věci, které ho těší. Připadal si jako smrtelně nemocný. Bude tady den, měsíc, rok? Kdo ví? A Katka byla tak neskutečně krásná. Pohladil ji po tváři a ruka se mu třásla. Tak moc ji chtěl! Vzpomněl si, že když se před ním onoho večera svlékla, tak bez ohledu na to krvelačné monstrum, které stálo vedle ní, ho ten pohled odrovnal. Byla prostě nádherná. Škoda, že ji nedokázal nikdy sbalit, pomyslel si.
A nyní před ním stála a byla v jeho moci. Bylo tak těžké odolat! Smrt byla příliš přítomná a tíha pokušení o to závratnější. A chodbička prázdná. A on tolik toužil se dotknout těch nádherných ňader a alespoň na chvíli je sevřít v dlaních. Věděl, že upírka ho opět donutí používat Katku k jejím zvráceným orgiím. Jaký rozdíl bude, dotkne-li se Katky už teď? Ani si to nebude pamatovat, neublíží jí. Nebo snad ano?
Zrychlil se mu dech, když položil ruku na halenku. Přejel po hrudníku a cítil tu opojnou měkkost. Sevřel jedno prso trochu silněji. Přitlačil dlaní, až Katka ztratila rovnováhu a padla zády na stěnu.
Náhle uslyšel kroky.
Odtáhl se a rychle vyřkl jméno její paní, aby ji propustil z kletby. Než tak učinil, z nějakého důvodu se otočil zády. Nechtěl se jí dívat do očí. Snad se obával té rudé záře, snad to bylo z jiných důvodů.

Z kuchyňky se vrátil k počítači. Jejich open-space tvořila řada stolů, všechny natočeny jedním směrem. On měl to štěstí, že mu nikdo nekoukal přes rameno, neboť seděl úplně vzadu u stěny. Nikdo neviděl, že ve skutečnosti prohlíží internetové stránky a snaží se zjistit cokoli o upírech. Narazil na několik stránek či blogů, které hlásaly, že o nich ví naprosto vše. Jejich typickým autorem byla šestnáctiletá dívka v kožených hadrech, s černými stíny pod očima a s potiskem seriálu „Stmívání“ na tričku.
Náhle ho vyděsila jakási rána do skla. Jeho zjitřené nervy reagovaly vyplašeně, takže div nespadl ze židle. Podíval se na okno. Venku poletovalo cosi malého a černého. Třepetalo to křídly a houpavým pohybem se to snažilo udržet na místě a naráželo při tom na sklo.
Tomáš se roztřásl. Byl to netopýr a bylo zjevné, že chce dovnitř.
Opatrně pootočil kličkou a tvor vlétl do místnosti. Do klína mu přistál malý papírek svinutý do ruličky.
„Kdo sem pustil tu potvoru?!“ Křičel šéf, ale Tomáš ho sotva vnímal. Rozbalil vzkaz, kde rudým písmem, snad krví, stálo: „Dnes v sedm. Oba. E.“
Obloha venku už temněla. Měl sotva dvě hodiny času.

Těsně před sedmou s Katkou po boku zaklepal na dveře hotelového pokoje.
Upírka jim otevřela. Jediný pohled Tomášovi stačil, aby poznal, jak moc se těšila. Přivítala je celá v černé krajkové košilce. Končila těsně pod zadkem a pod ní prosvítala už jen alabastrově bledá kůže. Na krku měla kožený pás s měděnými oky a na rtech výraznou rtěnku rudou jak krev. Alespoň doufal, že je to rtěnka.
Šla před nimi, vlnila svými boky a látka vyzývavě šustila. To pravé překvapení je však čekalo v hlavní místnosti.
Jediné světlo tam zajišťovalo šest vysokých svícnů, mosazných, každý pro šest svící. Byly uspořádány v kruhu a v jejich středu stála obrovská postel dobře dva metry široká, s temnými nebesy, jejichž černý samet se mírně vlnil, jako by na něho vál neviditelný vítr.
„Stylové, ne?“ Zeptala se upírka a Tomáš kývl. Sice na sex preferoval místo, které nevypadá jako ložnice Adamsovic rodiny, ale rozhodl se nekazit jí radost. Poznal, jak náladová umí být.
Potlačil strach a prohlásil, že to není špatné, ale ať si nemyslí, že ji bude dnes šetřit.
„Naopak,“ řekl a přinutil se přistoupit k ní blíž. „Dnes ti dám pořádnou lekci. Máš se v čem zlepšovat, kočičko.“
Políbil ji. Rukama sjel po stehnech, vyhrnul košilku a chytil její pevný zadeček. Náhle ji pustil, odhodil na postel a skočil za ní jako správný samec.
Stalo se však něco, s čím nepočítal. Když dopadl na měkkou matraci, zvedl se podivný vítr. Nebesa nad nimi se zavlnila a to, co považoval za černý samet, vybuchlo do stovek malých dílků, které se s hukotem, šuměním a kvílením rozletěly na všechny strany.
„Co to kurva…?!“ zařval vyděšeně a po zádech se skutálel z postele. Přitom se udeřil do zátylku. Jak ležel s obličejem obráceným ke stropu, spatřil obrovské hejno netopýrů kroužit po místnosti. V chaotickém pohybu narážely do sebe a proplétaly svá těla v podivném reji a přesto se zdál jejich pohyb koordinovaný, neboť letěly jedním směrem a opisovaly dokonalý kruh. V šerém světle svící vrhaly na strop strašidelné stíny.
Upírka se vyškrábala z postele a v její tváři byla znát nelibost z toho, že projevil takovou slabost. Zareagoval rychle.
„Nemůžeš ty potvory někam zavřít?“ Křikl na ni a zvedal se ze země. Znovu ji povalil na postel a sklonil se nad ní. Jeho ruce se jí zmocnily dříve, než stačila cokoli říct a k jeho úlevě se podvolila. Její nespokojenost se rozplývala s každým jeho dotykem, rádoby jistým a plným síly, kterým rozebíral její tělo na základní elementy, až zůstal jen zvířecí pud a chtíč, které naplno aktivovaly její démonickou přirozenost.
Při líbání ucítil, že mu do rtu narazil hrot jejích špičáků. Raději své rty přesunul na její šíji. Dlaněmi sevřel její ňadro, které se boulilo pod košilkou. Přes hebkou krajku nahmatal hrbolek její bradavky. Chvíli si s ní hrál a pak ji sevřel mezi prsty a zmáčkl. Začala syčet a jak zvyšoval tlak, svíjela se a chrčela jak raněné zvíře.
V tu chvíli si vzpomněl na Katku. Poslušně stála poblíž postele a čekala na rozkazy. Nechal ji se svléknout do spodního prádla a přizval na matraci. Upírce sundal košilku z ramen a stáhl pod prsa. Oběma rukama ji pevně uchopil bradavky a zvedl za ně z lůžka. Kroutila se jak had a rychle se snažila podepřít rukama. Oči jí rudě zářily a navzdory bolesti se lehce usmívala. Uchopil ji za vlasy a přitáhl její hlavu mezi Katčiny roztažené nohy.
„Nebude to jen o tobě, drahá,“ řekl a poručil ji, aby Katku udělala pusou. „A dávej pozor ať ji při lízání neškrábneš těmi svými tesáky.“
Tomáš s uspokojením pozoroval, jak se upírka pustila do práce a sám se začal svlékat. Kalhoty odhodil na podlahu a když rozepínal knoflíky košile, uvědomil si, že je něco špatně. Všiml si nohou zaťatých do matrace, kterými se upírka zapírala a vrážela hlavou do Katčina klína jako lačnící pes, dychtivě lízala a kňučela. Při tom se sama zuřivě uspokojovala. Tomáš ji zvrátil hlavu, čímž ji odtrhl od Katky a rázem ztuhl. Upírčina tvář byla celá od krve, tesáky trčely z úst a oči divoce plály.
Vytrhla se mu a vrhla se zpět mezi stehna. Tomáš ji v tom chtěl zabránit, ale odstrčila ho tak, že přeletěl na druhou stranu postele. Vrhla na něho pohled, ve kterém se zračila zvířecí vášeň. Vypadala jako šelma, které se pokusil vzít její kořist.
„Hlad mám pod kontrolou. Zatím.“ Zavrčela upírka a pak se opět vrhla do Katčina klína a zuřivě lízala. Tomáš se bál o Katku. Pak si všiml pohozených kalhotek a trochu se mu ulevilo. Byla na nich menstruační vložka.
I když to leccos vysvětlovalo, nebylo jisté, zda upírka ovládne své démonické pudy. Ale zatím to probíhalo dobře. Navíc se zdálo, že si to užívají obě. Při nasazení, kterým upírka uspokojovala Katčinu svatyni, se nedivil, že Katka zanedlouho zabořila prsty do prostěradla a křičela v orgastickém opojení.
Když vyvrcholení odeznělo, upírka nepolevila. Sála a hltala mezi stehny, při tom rukou uspokojovala i sebe a Katka ji alespoň tlačila dlaněmi dál od citlivého poštěváčku.
„To by stačilo,“ zasáhl Tomáš a otočil upírku na záda. Obličej měla zašpiněný a na tváři široký úsměv. Civěla nepřítomně před sebe a vypadala, že je v jakémsi transu. Nepřestávala přejíždět prsty mezi svými pysky.
Tomáš vyndal penis z trenek. Snažil se dívat na její tělo a vědomě se vyhýbal obličeji. Jednou rukou hladil sebe a druhou položil na její prso. Když měl pocit, že erekce je dostatečně silná, pronikl do ní.
Od začátku nasadil rychlé tempo a přirážel jak o život. Měl strach, že jeho vzrušení nevydrží dlouho. Dlaní drtil její prso a narážel do ní pánví. Ty zvuky kůže o kůži se mísily se zvířecím křikem upírky a pištěním a plácáním křídel netopýrů, kteří nepřetržitě kroužily u stropu.
Jeho obavy se však potvrdily. Upír s vystrčenými tesáky, obličejem ušpiněným menstruační krví a rudě planoucíma očima byl i na něho silné sousto. A to se před chlapama tolikrát chvástal, že je schopen ojet cokoli! Nyní mu nepomáhal ani pohled na Katku, která ležela spokojeně vedle nich, na sobě pouze podprsenku, jejíž gigantické košíčky zakrývaly ňadra rozpláclá po celém hrudníku.
Potřeboval ji. Bez ní to nezvládne a ona by to určitě pochopila. Je to otázka života a smrti.
Erekce selhávala. Poručil Katce, aby se přesunula a položila hlavu na upírčino břicho. Zatímco její hlava poskakovala na těle, které se tak zoufale snažil mrdat, jeho prsty jedné ruky nadzvedly lem a vjely do košíčku a konečně naplno okusily hebkost jejího ňadra. Vzrušení projelo jeho tělem a on pocítil chvění od šíje až po rozkrok. Celý se třásl, když se pokoušel pořádně sevřít Katčino prso, které nedokázal obepnout dlaní.
Efekt byl okamžitý a upírka si dál mohla užívat drsné milování, které ji dopřával. Držel ji za vlasy, kousal do paže a nehty drásal kůži. A ona se kroutila pod jeho doteky, chrčela a cvakala čelistmi jako předrážděný pes, jehož vzdor je zapovězen silou jeho pána.
Poznal, že se upírka blíží k vrcholu. Při vzpomínce na potrhanou pohovku se napřímil a držel si maximální distanc. Polštář přisunul blíž k její hlavě. Využila toho a při orgasmu se po něm hladově vrhla a za hlasitého křiku a sténání ho trhala čelistmi.
Tomáš si mohl oddechnout. I podruhé splnil úkol. Ubral tempo a dopřával upírce klidný dojezd.
Podíval se na Katku. Pohladil ji po tváři a náhle si představil, že je to ona, kdo se s ním miluje. Pomalu, citlivě. Do ucha mu šeptá, že ho miluje. A on opět pocítil nával vzrušení. Sjel rukou z upírčina hrudníku a naposledy si dopřál Katčino nádherné ňadro. Byla tak krásná a on chtěl tak moc vystříkat její klín.
Byl ztracen v myšlenkách. Snad bere prášky, napadlo jej nebývale prakticky, ale byl připraven to risknout. S Katkou ano. Náhle se zarazil. Ale on přece nemrdá Katku!
Ty vole! Vynadal si, zatímco ho spěšně vytahoval. Vůbec, můžou mít upíři děti?! Doufal, že ne. S hrůzou si vzpomněl, že i minule se udělal přímo do ní. Sakra!
Zadržoval ejakulaci, až to bolelo a nakonec to stihl jen částečně. První výstřik zkropil upírce poševní vchod a pysky. Až druhý přestříkl nebezpečné území a spolu s těmi, co následovaly, přistál Katce na tváři a ve vlasech.
Tomáš zažil velmi silný orgasmus. Věřil, že to bylo díky Katce. Ta holka ho tak neskutečně přitahovala!
Těžce oddechoval a prohlížel si výsledek své práce. Upírce potřísnil klín a Katce stékaly husté cákance od nosu až po ucho. K tomu měla pořádně slepené vlasy.
Náhle uslyšel upírčin hlas: „Opět to nebylo špatné,“ prohlásila. Zvedala se z postele a vypadala víceméně lidsky. I špičáky ji zajely.
„Ačkoli si nešlo nevšimnout,“ dodávala chladně „jak velkou zásluhu na tvém výkonu má ona.“ Kývla na Katku a než Tomáš stačil její úvahu vyvrátit, zavrčela: „Ušetři mě výmluv. Nevadí mi to. Jde mi o mé uspokojení, jak toho dosáhneš, je tvoje starost.“
Začala se oblékat. Tomáš se podíval na Katku, kterou tak potřísnil a zeptal se upírky, zda se můžou trochu opláchnout.
Dostali svolení a on odvedl Katku do koupelny. Otevřel dveře a rozsvítil. Byla to ohromná místnost s třemi umyvadly a dvěmi vanami. Obklad byl z přírodního mramoru a kovové prvky zlaté. Obdivoval tu krásu a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co je věc v rohu.
„Ne, ne, NE!“ Vykřikl a rozklepala se mu kolena. Opřel se o Katku, která v klidu stála vedle něho. Za zády uslyšel upírku prohlásit: „Cos čekal?! Mrdáš upíra.“
Tomáš zavřel oči a snažil se vymazat ten pohled z hlavy. Ale nešlo to. V rohu tam seděla spoutaná dívka. Ústa měla přelepená páskou a v očích hrůzu. Těkala pohledem a mlčky prosila o pomoc. Z krku na hruď se táhl zaschlý pramen krve.
Tomáš se otočil na upírku a ve tváři mu rostlo šílenství.
„Tohle jsem nechtěl vidět,“ křičel zoufale. „Tohle jsem nikdy nechtěl vidět!“
Upírka se ušklíbla.
„A jestli nechceš vidět, jak se krmím, tak si raději pospěš.“
Třesoucí se rukou smýval Katce zaschlé sperma z tváře a rozčesával slepené vlasy. Až ji dnes propustí, nebude nic, co by jí bylo divné a nic, co by si pamatovala.
Záviděl jí.