Elíášův oheň

Renata rozsvítila a vstoupila do místnosti. Bílé, dezinfikované stěny podzemní laboratoře, kde pracovala, ji na chvilku oslnily. Odložila věci, převlékla se, umyla si ruce a dala se do práce. Nejprve došla k mikroskopu. Pod ním byla speciální nádoba a v ní azurový rosol. Renata se podívala do mikroskopu a zapsala údaje. Od včerejška se moc nelišily. Poté si nasadila gumové rukavice a přešla ke skleněnému terariu, přikrytému hadrem. Rychlým pohybem hadr strhnula a oněměla v úžasu.
V terariu před ní ležel mrtvý potkan. Byl obalený stejnou rosolovitou hmotou, která byla pod mikroskopem, a ve fázi rozkladu. Renata vzala drobnou kameru, která byla v rohu terária a měla snímat celou noční aktivitu. Nastavila přehrávání záznamu a stiskla PLAY. Několik minut se nic nedělo, potkan pobíhal po terariu, pil z pítka a dobrou hodinu netušil, že ve svém vězení není sám. Záhadná hmota se mezitím nevinně krčila v koutku a kromě lehkého světelkování nejevila žádnou aktivitu. Tep, teplota i aktivita potkana byly normální. Zatím celkem neuspokojivé výsledky. Ovšem až do doby, kdy potkan zaregistroval modravou hmotu. Velmi obezřetně se k ní přibližoval a těkal čumákem okolo. Tep se lehce zrychlil, potkan jevil známky strachu z neznámého. Po chvíli ale nabral dostatek odvazy a přiblížil se ke gelu. Očichal ho a lehce do něj kousl. Okamžitě se zvedla tepová frekvence i teplota, potkan odskočil několik centimetrů a už se ke gelu nepřiblížil. Odplazil se k jedné ze stěn a tam čekal. Po chvíli bylo vidět, že zavírá oči a usíná. Gel za ním ale mezitím projevil známky aktivity. Začal pulzovat více a Renata si dokonce všimla pohybu. Byl nepatrný, ale jasný. Renata se rozhodla trochu uspíšit záznam a začala přetáčet dopředu. Zatímco potkan spal, gel se trpělivě přesouval směrem k němu. Teplota i tep pokusného zvířátka byly lehce zvýšené, ale nic mimo normu. V momentě, kdy se gel dotkl potkanova ocasu, se zvíře vzbudilo. Tep se zvýšil do stádia „panika, strach“, ale zvíře se nehýbalo. Trpělivě čekalo, zatímco gel pomalu pohlcoval jeho ocásek. Renata se tomu podivila. Potkani většinou ví, kdy vzít do zaječích – co nejdřív. Tenhle byl však naprosto klidný, alespoň co se pohybu týče. Zajímavé také bylo, že jeho vnější teplota pomalu klesala (což nebylo tak divné, gel byl celkem chladný), ale jeho vnitřní teplota se zvýšila, stejně jako tep. Renata pozorovala, jak gel pomalu pohlcuje laboratorní zvířátko a to se vůbec nebrání, i když všechny funkce má normální. Zastavila tedy video a šla se podívat na přístroje zaznamenávající mozkovou aktivitu tvora. Ty pochopitelně utichly cca v 5 ráno, ale do té doby byl mozek zvířete velmi aktivní. Levá hemisféra zářila téměř pořád, centrum štěstí bylo mimo škálu od prvního okamžiku, kdy se gel dotkl zvířete. Renata chvíli přemýšlela, vše zapsala a poté si přečetla zprávu. Bylo to vcelku jasné. Zvíře bylo natolik vzrušené, že potlačilo veškeré ostatní živočišné pudy. Velice zajímavé. Silné afrrodiziakum, konečně něco, k čemu by gel mohl být. Když armáda zjistila, že jim podivná látka není k ničemu, pověřili Renatu výzkumem jeho využití. A poprvé za celý výzkum vykázala hmota nějaké použitelné výsledky. Za předpokladu, že by nebyla jedovatá, šla by využít jako afrodiziakum, lubrikační gel či povrch na pomůcky…no, s tím ať se trápí oddělení marketingu.
Gel mezitím „dotrávil“ svou oběť a jeho barva se lehce změnila. To Renatu zaujalo a tak vzala misku, nabrala do ní gel a vyrazila směrem ke stolu. Z práce ji vyrušil zvuk telefonu.
„Co zas?“ zeptala se pro sebe a zvedla sluchátko, v druhé ruce stále držíc misku s gelem.
„Ano? Co? Ne, včera ne. Ano…“ pronášela odpovědi do sluchátka a ani si nevšimla, že rosol v misce se pohnul. Uvědomila si to až v momentě, kdy ji začalo pálit bříško prostředníčku. Sykla a upustila misku na podlahu. Ta se rozbila na tisíc částí a Renata zaklela. Stále mluvíc do telefonu se podívala na rukavici. Guma byla rozpadlá a na bříšku prstu měla modrý gel, který svou nízkou teplotou popálil kůži na bříšku. Promnula ho mezi prsty a tělem jí projel elektrický výboj. Začalo jí být horko a mimoděk si vzpomněla na měřič mozkové frekvence myši. Položila telefon a šla se umýt a vydesinfikovat. Pálení ustalo, ale hřejivý pocit zůstával. Renata přešla ke stolu a vložila misku pod mikroskop. Podívala se dovnitř a zjistila, že se změnila buněčná struktura. Zajímavý poznatek, pomyslela si a vzala tužku, aby si zapsala výsledky. Když se ale dotkla prostředníčkem papíru, roztřásly se jí kolena. Kůže na prostředníčku byla stále neskutečně citlivá, ale co víc, Renatě přišlo, jako by dotek procházel celým jejím tělem a zastavoval se až ve slabinách. Kousla se do rtu, napsala, co potřebovala, a znovu se šla umýt. Strčila prst pod tekoucí vodu a začala ho drhnout. Každým dotekem ale jako by třela svůj klín. Začala vzdychat a kousla se do rtu. Místo toho, aby byl prst čistý, jako by zmodral. Renata ho vzala pod mikroskop a podívala se na něj. Z pórů v kůži vylézaly drobné chloupky, které se jemně vlnily okolním vzduchem. Renata se rozhodla všechno uklidit a jít do antibakteriální místnosti dát pořádnou sprchu. Každá věc, kterou zvedla, ji ale způsobovala příjemné mražení. Uklidit střepy bylo už téměř nad její síly. Stehna stahovala k sobě, lékařský úbor měla kvůli vedru rozepnutý a s vyhrnutými rukávy. Vlny horka byly ale čím dál silnější. A Renata byla čím dál roztržitější. Když upustila už asi třetí věc, zaklela a rozeběhla se ke svému psacímu stolu a židli, které byly v mrtvém bodu kamer.. Sundala kalhotky, sedla si na židli, roztáhla nohy a pravačkou si vjela mezi lístečky. Ve vteřině už se svíjela ve vlnách orgasmu pod stolem a těžce oddychovala. Horkost ale neustupovala, naopak, k jejímu údivu ještě nabývala na intenzitě. Renata se pomalu sbírala ze země, když jí zrak padl na namodralý ukazováček. Připadala si jak ve snách, když znovu vstávala na židli, znovu roztahovala nožky a tentokrát přiložila ke klínu levačku. Prostředníčkem se jen lehce dotkla poštěváčku a vybuchla v mohutný orgasmus. Chloupky vyrůstající z bříška prostředníčku byly jako stovky ledových jazýčků laskajících nejcitlivější místečko těmi nejjemnějšími pohyby. Renatě se zatmělo před očima a svezla se na podlahu. Ležela na zádech a nepouštěla ruku z klína. Nechtěla. Pocit byl natolik slastný, že odmítala zažít už cokoli jiného. A podivná látka jako by si toho byla vědoma. Renata si začala uvědomovat, že se namodralé chloupky pomalu ale jistě natahují a dotýkají se jejích závojíčků. Ledový pocit v její jeskyňce jí ale zabraňoval nad tím racionálněji myslet. Jako z dálky si uvědomovala, že se gel pomalu přichytává za kůži její perfektně vyholené lasturky a nekompromisně přitahuje prst blíž a blíž poštěváčku. Po chvíli už Renata masturbovala naprosto regulérně. Tvrdě, nekompromisně třela prostředníček o poštěváček a modré fousky jí v tom pomáhaly. Prst už nemohla odtrhnout vlivem rosolu. Bylo to slastné a děsivé zároveň…ale slast převládala a úspěšně zaháněla strach do světa zapomnění. Renata už téměř nevnímala…
Probrala se až v momentě, kdy na chodidlech ucítila ledový dotek. Podívala se, co to způsobuje, a s hrůzou oněměla. Všechen gel, který byl v misce, na podlaze i v teráriu, se teď zformoval do jedné velké hroudy, která se pomalinku a trpělivě posouvala směrem k Renatě. Renata se zděsila a chtěla se pohnout, ale prst měla stále mezi lístečky a pohyb rozjel novou sérii hříšných myšlenek. Do toho se jí rosol posunul směrem na nohy, kde nabral podobu ledových polibků. Něžných, neuvěřitelně studených, a přesto rozpalujících, polibků. Renata zavřela oči. Musela něco udělat! Teď nebo nikdy! Zacukala se a ramenem praštila do stolu. Sykla bolestí a podívala se nad sebe. V pravou chvíli, protože v následující jí na hruď spadla hrouda rosolu. Téměř okamžitě se začala rozlézat směrem k ňadrům a obalovat je. Ledový pocit, který Renatu pomalu obaloval, sílil a obzvlášť v oblasti bradavek způsoboval další a další vlny vzrušení. Renata byla bezradná. Chtěla se osvobodit, ale každou vteřinou prožívala tu největší slast, kterou kdy zažila. Cítila, jak se modré kousíčky pohyblivého ledu dostávají pod kůži ňader, vyhledávají nervová centra a nekompromisně je stimulují. Cítila, jak jí celý azurový gel prorůstá, cítila, že má omrzliny na ňadrech, na obličeji, na nohách i v klíně, ale uvnitř hořela plamenem chtíče.
Rosol se mezitím přesouval po nohách výš. Jeho posun připomínal táhnutí ledové kostky po holé kůži. Jako ruce někoho, kdo strávil noc na mrazu, laskal Renatu po stehnech a nekompromisně se blížil ke klínu. Renata se už ani nebránila. Každou buňkou ve svém těle čekala na další vlnu horka, kterou jí dotek ledové hmoty způsobí. Těžce oddechovala a nepřestávala kmitat prstem, pevně „přišitým“ ke klínu, o citlivý korálek. Hlavou jí létaly nejrůznější představy o hrátkách s ledem, o sexu ve sněhu s několika muži najednou, o ledových rukách jejího milence, které tak zbožňovala. Konečně nastal okamžik, kdy se gel dostal až k jejím tříslům. Nevěděla, jak dlouho to trvalo, gel mohl být pomalý, ale její vnímání (nebo spíš nevnímání) světa hodně zkreslovalo čas. Ani nepočítala, kolikáté vyvrcholení prožila. Chtěla jen víc a víc!
A pak to ucítila! Studená hmota změkla vlivem horkosti jejího klína a vlila se dovnitř. Renata okamžitě vyvrcholila. Ledový gel se třel o její stěny a plnil ji až po okraj. Když už nemohl dál, začal opět tuhnout vlivem dalšího a dalšího materiálu vlévaného do pochvy, což způsobovalo její neustálé roztahování. Renata si připadala, jako by ji plnil nejdřív jeden, pak dva a nakonec tři samci. Před očima se jí zatmělo, cítila, jak jí látka prostupuje a pomalinku zatéká i k zadním vrátkům, kde začala stejný rituál jako vepředu a pomalu se vlila dovnitř. Renata chtěla víc. Už nevnímala, že jí ruku v klíně zcela zalil ledový roztok. Pokračovala dál v uspokojování. Když se hlavní kus spojil s tím, který se do té doby staral o její ňadra, nepřestávala. A když na rtech ucítila první kapky svého ledového milence, přivítala ho s lačností mlsné šelmy. Dokonce i ve chvíli, kdy jí gel zaplnil celé hrdlo jako ohromný ledový pyj, a znemožnil jí tak dýchat, pocítila místo paniky jen další vlnu vzrušení…