Honza nevrle strčil klíč do zámku kanceláře. Skvělý, pomyslel si, nařízená práce v sobotu, to se může stát jenom mně! Klíč se otočil do čtvrtiny a pak se zasekl. Dveře byly odemčené. Honza je otevřel a zvědavě nahlédl dovnitř. „Ahoj, ty jsi tu taky?“ ozval se dámský hlas. V kanceláři seděla Tereza, kolegyně od protějšího stolu. „Ahoj…“, zamručel Honza a hodil batoh na židli. „Jo, a dost mě to…

„Ahoj, zlato, promiň, nepřijdu. Kup něco k večeři…“ Jana si přečetla SMSKu a v žilách se jí vařila krev. Taková drzost! Nejdřív zavolá, pak pošle povídku na „zkrácení pracovní doby“. Bože, jak byla nadržená. Chtěla si to ale nechat a nalákat ho k sobě. Chtěla, aby udělal přesně to, co v povídce. Aby si ji vzal tady a teď! Naštvaně sbalila všechny věci a vyrazila domů. Přemýšlela, co bude k…

„Zlato? Zlato! Tohle je Štěpán, dnes mi v práci pomohl s jedním problémem, tak jsem ho pozvala na kafe. Nevadí?“ Jana se dívala Honzovi do očí s mírnou nervozitou. Přeci jen chtěli dnes jít do kina. Honza se jen usmál, pokrčil rameny a potřásl Štěpánovi rukou. „Ok, jestli nevadí, že tu budu pařit…“ odpověděl a sedl k počítači, zády k nim a nasadil si sluchátka, skrz které se po chvíli začala…

Seděl jsem na kamenném chrliči vysoko nad ulicemi rušného města a dalekohledem jsem pozoroval nedaleké sídlo. „Jaký je plán?“ proneslo zrzavé děvče za mnou, zatímco si utahovalo pásek na tmavém oblečení. „Vejdeme tam, najdeme to, co náš klient chce, a doneseme mu to.“ Odvětil jsem a dalekohled jsem dal do kapsy. Pak jsem si povzdechl a rozhodl se dát učednici ještě pár rad. „Hraběnka bude mít bál…

„No skvěle! Tuhle služební cestu mi byl čert dlužen! Nejdřív mě pošlou přes celou republiku, pak mi ještě oznámí, že svátek prvního května mi nebude proplacen extra, a teď mám ještě poruchu!“ Říkám si a vylézám z auta do chladného večera. Jarní déšť, jindy tak teplý a příjemný, mi rychle smáčí vlasy a na náladě mi nepřidává. Otevírám kapotu a dívám se do motoru. Vypadá to, že vše funguje. Tak…

Katka se nervózně podívala na hodinky a šlápla na plyn. Pokud si ji paní Meyerová přála takhle večer, v den volna, musí to být velmi naléhavé. A Katka už takhle jede pozdě. Proč jen bydlí takhle daleko od práce? Snad má všechno… Hodiny ukazovaly dvacet minut po osmé večer, když světla auta osvítily kovovou bránu a za ní prašnou cestu k panskému sídlu. Bývalá radiostanice vypadala bez antén a…

Tenara běžela, co mohla. Nohy se jí bořily do hlubokého sněhu a ona věděla, že je ztracená. Sever byl mrazivý a zpustlý . Když na její družinu zaútočila armáda Nočního krále, jen těžko dokázala v tom zmatku najít někoho ze své družiny. Teď bloudila sama v lese a zvuky postupující hordy ji doprovázely. Stále se blíží. Cítí ji. Minimálně Noční král a jeho generálové ví, kde se nachází. Aby také ne,…

Renata rozsvítila a vstoupila do místnosti. Bílé, dezinfikované stěny podzemní laboratoře, kde pracovala, ji na chvilku oslnily. Odložila věci, převlékla se, umyla si ruce a dala se do práce. Nejprve došla k mikroskopu. Pod ním byla speciální nádoba a v ní azurový rosol. Renata se podívala do mikroskopu a zapsala údaje. Od včerejška se moc nelišily. Poté si nasadila gumové rukavice a přešla ke…

Tenara byla vyděšená a zmatená. Tenhle les znala jako své boty, a přece se jí podařilo při poslední procházce v úplňku zabloudit. Vyrazila při západu slunce s hlavou plnou myšlenek, a musela sejít z cesty. Problém byl ten, že nevěděla přesně, kde z cesty sešla, ani jakým směrem je nejbližší vesnice. Navíc padla tma a les se zdál ze všech stran stejně hustý. Tenaře začínala být zima a doháněla ji…