Sněhová bouře (18)

Zájezdní hostinec se po oslavách zimního slunovratu vrátil do běžného koloběhu. Za okny dál, i když slaběji, některé dny řádila severská bouře, ale její poryvy už nepřinášely další a další náruče sněhových vloček. Dvorem se proháněl mrazivý vítr, sněhu příliš nepřibývalo a cesty se postupně stávaly prostupnějšími, pokud obchodní karavany a povozy postupovaly obezřetně. Jako kdyby i samotná božstva vzala za vděk hodokvasem, volajícím po jaru a také obětinám, které v rámci oslav slunovratu padly, včetně jedné tmavovlasé panny.

Edgar byl naplněn vděčností a radostí, z příchodu Jakoba a změny pořádků, pravidelně si užíval péče o jeho hygienu, kterou mu poskytovala Margita nebo děvečka, kterou za ním vyslala. Matilda si zase pravidelně užívala pozornosti Jakoba, kdykoliv mu to dohled nad hostincem a jeho službami a provozem umožňoval. Občas jejich prostopášnou dvojici rozšířila Margita, která se ráda přidala k hříšným hrátkám a nechtěla způsobit nevraživost Matildy, kdyby si jejího výhradního milence významněji přivlastňovala. Nakonec i jí vyhovovalo, že se Matilda nebránila a občas posloužila k uspokojení jejich ženských potřeb. Margitino divoké já vítalo tohle rozptýlení a šíři možností, které jinak skýtala izolovaná lokalita a omezený způsob myšlení místních.

Frederik se komukoliv z téhle trojice snažil jít z dohledu, a především z dosahu. Pro své choutky si vyhlédl jednu z pomocných kuchařek, která k jeho překvapení nejen, že strpěla jeho touhu po prznění ženské zadnice, ideálně doplněnou trestní výpravou s bičíkem nebo otěžemi, ale zdálo se, že jí tohle zacházení dokonce dlouhodobě baví a uspokojuje.

Několikrát jí vyslal do stáje a nakázal jí tam čekat v jednom ze stání nahou a na čtyřech, v ústech bič z povozu, zatímco dokončoval Margitou přidělené úkoly ve výčepu. Po celou dobu si vykresloval ve fantazii, jak je tam asi kuchařince chladno, jak se jí rýsují bradavky a všude raší husí kůže, a jak jí potom prdelku krásně rozehřeje vařechou, kterou si sebou pašoval z kuchyně. Zatímco jeho oběť čekala známý pleskanec otěží, nadělil jí rudé zbarvení i pár fialovějících jelit vařečkou. A za každé jelito chlípná kuchařka sice se slzami, ale i s radostí v očích a pokorou v hlase poděkovala. Několikrát jí pak zastihl v kuchyni, kdy vařečku držela v ruce a upřeně na ní hleděla, jak na svátost.

Jednou si následného nepohodlí kuchařky všimla Margita při večerní obsluze hostů a po kontrole se dívka v rozpacích přiznala, co a hlavně kdo jí její pracovní neschopnost způsobil.

A pak zas bylo na Frederikovi, aby si při výchovné lekci Margity ve stáji připomenul, že obcovat s personálem a čeledí může, pokud následky jeho činů nebudou mít dopad na provoz hostince. Ještě několik dní si i on vedle kuchařky sedal opatrně. Avšak jeho opatrnost byla způsobena nejen pár jelity, která krásně rýsovala i přezky otěží na hubeném mužském zadku, ale pálením zadních vrátek, která mu opět uvázanému přes kovadlinu, Margita důkladně a bez velkých cavyků a ohledů protáhla rukojetí biče, dokud neprosil o slitování. To vše ale poté, co se potupně a bez doteku, kromě dráždění prostaty koncem kožené rukojeti, vystříkal do slámy na zemi.

Když mu zadek a fialové pruhy po lekci Margita mazala sedlovou mastí s výkladem, že se takto musí starat i o kuchařku po obcování, pokud nechce, aby byla práce neschopná a Margita byla nucená odvetu opět uplatnit na jeho mrzkém těle, musel uznat, že ho ta směs ponížení a přesně dávkované bolesti velmi vzrušovala. A to natolik, že si i sám řekl o zopakování toho, aby si Margita jeho obličejem vytřela svůj čerstvě počůraný blond kučeravý kožíšek.

Jakob s Matildou vedli v zásadě klidný milenecký život. Počáteční touha Matildy užívat si Jakobova mužství do nekonečna, nebyla úplně v souladu s věkem a možnostmi jejího vysněného reka. On preferoval dlouhé a vytrvalé soulože, včetně rafinovaných her a oddalování a ona byla často jak hladové zvíře, připravené rozsápat jeho slabiny na kusy během několika minut.

Jeho prvenství v Matildině klíně ho předurčovalo k tomu, aby mladé dívce ukázal veškeré možnosti a polohy splynutí muže se ženou, ale z mnoha variant ho i při samotné představě bolelo tu koleno, tu záda a jindy zápěstí, pochroumané v několika potyčkách v přímořském šenku. Jí zase nevyhovovalo dlouhé a soustředěné pronikání, protože byla jak neposedné hříbě a navíc jí Jakobův objem při delším přirážení pořád způsoboval značné nepohodlí. Proto se vždy jala Jakoba zmermomocnit, jakmile naznala, že se s tím fláká a rychle dosáhnout toho, že ho z ní rychle vytahoval, aby jí svou nadílku mohl nastříkat na záda, bříško anebo do pusinky. Tu poslední možnost měla nejméně ráda, i když Jakobovi ráda vyhověla. Jakob viděl její nezájem a přičítal to jejich věcnému přístupu k obcování, kdy se v jeho průběhu oba ztratili v rozkoši, ale nikdy významně za hranice přijatelného, a když bylo po všem, chovali se k sobě dál jako dlouholetí přátelé.

Byl muž ve vyšším věku, sám se pořád kontroloval, aby na Tili na loži neměl přílišné nároky, aby jí nebylo příliš nepohodlně a aby o ní bylo dobře, a to i na jeho vlastní úkor, postaráno. Jeho přístup byl víc otcovský než milenecký, žádné vzplanutí se nekonalo, i když dokázal nadmíru ocenit krásu jejího těla i nespoutanost její duše. Pro Matildu to bylo celé velká hra, fascinovalo jí Jakobovo tělo i mužství a používala ho jako hračku, aniž by řešila, zda i on dochází naplnění všech svých tužeb.

Statný seveřan se několikrát přistihl, jak se doslova schovává ve spíži nebo u Edgara v komnatách, před přímočarou touhou mladé hostinské, která spočívala v tom, že se na něj dívka prostě vrhla, nekompromisní masáží uvedla jeho mužství do pozoru, aby na něj následně buď naskočila nebo se na něj jinak napíchla a po dvou třech minutách se už svíjela v orgasmu a dožadovala se téhož ze strany svého milence. Opravdu stvořil démona, jak si často v mysli opakoval, když vedle něj po několika opakováních takového vášnivého sprintu spokojeně oddechovala a on jí hladil po zádech jak zběsilou hrou vyčerpané, zdivočelé štěně. Mužství ho pálilo z jejího tření a on si říkal, jak z tohoto nekonečného kolotoče vyvázne živ.

Jitřenka konečně uvítala ráno na čisté obloze. Za ní s kohoutím kokrháním za obzorem vykouklo slunce a dvůr se leskl námrazou jako by byl posypaný diamanty, vzduch byl čistý a poprvé po několika měsících vítr neřezal do obličeje, ale jen lehce vál a v něm tančilo a vířilo pár vloček sněhu. Po mlze a ocelových mracích ani památky.

I bronzový zvon u vrat zazněl ranním svitem jasně a hlasitě. Jeho srdce tlouklo pravidelně a Jakob omotaný narychlo kožešinami, vykoukl z okna své komnaty v prvním patře odkud měl dobrý přehled o dvoře i nejbližším okolí usedlosti. Venku za zdmi a vně ještě zavřených vrat zaznamenal malý povoz a na jeho kozlíku seděl mladý vysoký muž s tmavým plnovousem a dlouhými vlasy, které vyčuhovaly zpod kožešinové čepice.

„Co tě k nám zavedlo mládenče??“ zvolal Jakob z okna. Když v tom se k němu přivinula Matilda a přes jeho rameno nahlížela, kdo že to tak časně ruší u hostince. Jakob si nemohl nevšimnout, jak si pohledem změřila mladého kočího, sedícího ležérně na kozlíku, s uvolněným držením opratí, silnou čelistí a soustředěným pohledem. V duchu se pousmál. Instinkt lovce mu napověděl, že tahle zelenooká šelma právě spatřila další oběť. Zvláštně se mu ulevilo.

V tom se otevřely dvířka povozu a z něj vystoupila osoba v bílém sobolím kožíšku s kapucí přes hlavu. Zpod kožichu vykukovala bohatá rudá suknice a zametala malé kousky sněhu na zmrzlé cestě, když se otočila směrem k oknu, ze kterého Jakob na cestující volal.

Jakob hleděl do jedné z nejhezčích tváří, jaké kdy viděl. Ženě bylo jistě za třiceti léty, vystouplé lícní kosti, zarůžovělé tváře i nos. Pak stáhla kapuci a kolem hlavy se rozletěla nespoutaná bohatá hříva jak eben černých vlasů, protkaná několika stříbrnými prameny. Jak hypnotizovaný stál a hleděl do očí z nichž jedno bylo modré a druhé zeleno-hnědé.

V útrobách se mu sevřely všechny vnitřnosti a jeho mužství okamžitě vystřelilo do zteče a začalo tepat podle tlukotu jeho srdce, které ho ohlušovalo. On to ale skoro nevnímal. Byl naprosto pohlcen tím pohledem a tím, co s ním ta situace dělala. Ani si nevšiml, že jeho erekce neutekla pozorné Matildě, která měla přes rameno přehled o tom, co se děje pod úrovní okna.

Dáma dole rozhodila nejistě, ale přitom velmi žensky, elegantní dlouhé paže do stran, když s pohledem upřeným do jeho obličeje zvolala: „Cesty byly dlouho neprostupné a až nyní jsme se sem dostali. Jsi Jakob?“

Jakoba skoro bolestně píchlo u srdce. „Ano jsem, a kdo jsi ty?“ odvětil chraplavě.

„Jsem Gudrun, léčitelka a poslal jsi pro mne!“ její hlas zněl mrazivým jarním vzduchem jasně a čistě, jak flétny bohů. „A tohle je můj syn Hans.“ Ukázala na mladého muže, sedícího na kozlíku povozu. „Přijeli jsme na tvou žádost pomoci Edgarovi, pánu této usedlosti.“

Jakob stál jak uhranutý. V ústech sucho a zíral na ten výjev.

Matilda se zasmála přímo do jeho ucha a tím ho vytrhla ze snění za bílého dne.
„No Jakobe, vypadá to, že se do našeho hostince blíží mílovými skoky jaro! A že i ty sis všimnul!“ a rozpustile cvrnkla do špičky jeho pohlaví.

Pak její pohled znovu ulpěl na tmavovlasém na švarném Hansovi. „Tohle předjaří by se mi mohlo zamlouvat..“ zavrněla jak spokojená kočka u kamen a teď se pro změnu rozesmál Jakob.

„Jdeme uvítat naše hosty Matildo, vypadá to, že nás čeká další období změn a věřme, že i radosti.“
Jakob zavolal z okna, ať vzácní hosté vyčkají a natáhl na sebe kožené kamaše a kožešinovou vestu, Matilda si dala extra záležet na utažení šněrovačky, aby jí mladé kozičky vyskočily z výstřihu skoro pod bradu a společně se vydali k otevření bran hostince a dalšího ročního období plného nových dní i zážitků.

Poprvé po dlouhé době šli chodbou každý sám, nikoliv ruku v ruce a Matildě, která byla vždy tou, co se k Jakobovi přilísávala, to prvně ani trochu nevadilo. A Jakob? Tomu hlavou vířil několikabarevný pohled ženy, o které tušil, že změní jeho život.

********************************************
Tím končí zimní části naší severské ságy :-) Snad vás víc rozpalovala než mrazila.
Jestli byste se ještě nechtěli loučit s našimi seveřany a jejich chlípnými touhami, řekněte si.

A pokud by měl někdo zájem o shrnutí všech osmnáct kapitol v jednom - napište mi do soukromých zpráv. :-)