Den byl zas šílenej, naštvaná na půlku rádoby zákazníků, co ve skutečnosti neví, co chtějí, ale všichni se tváří děsně profi a odhodlaně. Přesně do okamžiku, kdy jim argumenty ukazují jasnou cestu a oni se po ní stejně nevydají. Protože…. Jsou to ve skutečnosti jen slabý kusy, co si na něco hrajou. Práce v realitách není pro každého a podobných kreténů, co si jen vezmou váš čas a myslí si, že je…

V rukách zahříval pomalu chladnoucí šálek čaje. Jako kdyby snad mohl něco vykoukat ve vlnkách, co čeřily hladinu mocného hrnku. Mocnějšího, než byl on sám. Co to jen provedl? Manželka včera vyrazila do víru velkoměsta a přišla celá rozjívená, hříva jí vlála kolem hlavy, loupala ze sebe jednu vrstvu teplého šatstva za druhou a to, jak vrávorala při zouvání kozaček na vysokém podpatku, ho…

Vešli spolu do restaurace a Marek jí vedl na jisto ke stolu, na kterém ležela kartička se slovem "Rezervace". Trochu stranou ale přitom tak, že od stolu byl výhled do prostoru včetně baru, kolem kterého kroužilo několik číšníků. Sedla si zády ke zdi a on přes roh stolu k ní. "Nesedneš si naproti?" Zeptala se zvědavě. "Ne, chci mít přehled." Usmál se. Pak jí položil ruku na stehno blíž k němu. …

"Ahoj dračice." Nenechal jí dlouho čekat. Nenápadně se hlásila na amatéry během rána a dopoledne a jen mrkla na poštu a zase se odlogovala, aby to nevypadalo, že vyhlíží. Malá oranžová tečka na rohu obálky jí ale udělala pokaždé radost. Čtyřikrát to ale byla nevyžádaná pošta. Až pak ten vzkaz, po kterém se sháněla. Najednou nevěděla co napsat. "Ahoj. Ty sis vzpomněl?" Jen co písmena vyskočila…

Večerní plavba výletní lodí, za účelem nějakého toho firemního šaškování nakonec nebyla tak špatný nápad, pomyslela si, když lustrovala přehlídku vín v nabídce a mezi nimi i oblíbenou Cavu. Manžel jí galantně podal skleničku a pobídl jí, ať ho doprovodí na horní palubu, protože tam jednak bude lepší výhled na matičku stověžatou, ale také příležitost k té firemní medvědařině. První tři kroky po…

Jeden z posledních letních večerů klepal na střechy matičky stověžaté svým zlatým dlouhým prstem odpoledního světla a všechny ty historické budovy objímal a činil krásnějšími jako by to mělo být toho roku naposledy. Zahrady Pražského hradu vydechly úlevou, když i jedni z posledních návštěvníků zamířili směrem k poslední otevřené bráně. Mezi nimi ona a její muž. Ruku v ruce, jako ostatně vždy a to…

Když jsem byla malá, naše kočka Líza si po prokvílených nocích vždycky donesla nějaký ten outěžek. A babička jí nadávala do kurev a cour a Líza se jí s kulatícím se bříškem smála z okenní římsy. Pak si to své nelegitimní štěstí vrhla někde do sena na půdě a my je před babi schovávali a babi dělala, že to slabé mňoukáníčko z půdy neslyší, ale do misky k chlívku dávala dvojnásobek mlíka a nějaké…

"Ahoj - sakra, ten idiot mne zas nasral! Jako bych neříkala, že je třeba vymalovat předsíň už půl roku. Prostě je to potřeba, tak se to musí udělat. Odtáhne na služebku, já se tu na to vrhnu, dva dny skoro nespím, přes den domalovávám kocoury, šoupu nábytkem, uklízím každou odcáknutou kapičku, na rozdíl od něj, když maluje, kdy je bordel vždycky všude. A on přijede a ještě má kecy, že proč to…

Psali jsme si. Dlouho. Byl pro mne v zásadě modrým stínem, jako zástupy jiných. Všech těch, co vykládají pohádky především v okamžiku, kdy drží péro v ruce a u mého macatého pozadí v bílém naskočí zelená tečka. Jinak neexistuju. Jsem zvyklá. Bavila mne naše komunikace, odmítla jsem výměnu fotek jako de facto vždycky a líbilo se mi, že se neurazil a dokonce udržel dekorum a nevnutil mi fotky ať…