Kletba moci 4

Vítr foukal a šedivé mraky se hnaly oblohou, když vystoupil z auta na malém náměstí. Bylo téměř prázdné, jen pár aut a několik málo lidí, kteří se líně motali kolem. Krátce se rozhlédl a zamířil k místní dominantě.
Starý gotický kostel s bílou fasádou a širokou věží stál lehce vystrčený do náměstí. Byl obklopen řadou nízkých keřů, na kterých byl poprašek čerstvého sněhu. Když se přiblížil ke vchodu, jehož ustupující oblouky byly ukázkou zručnosti zapomenutých mistrů, zvon právě ohlašoval poledne.
Postával u dřevěných dveří pobytých pásovinou. Byla mu zima. Čekal několik minut a pak si všiml drobné černovlásky. Vynořila se zpoza rohu a šla přímo k němu.
Černý kabát halil štíhlé tělo. Šla svižně a ladně, na tváři lehký úsměv. Zastavila se kousek od něho a nervózně se rozhlédla.
„Promiňte,“ oslovila ho „jste Vampire fu- ehm, víte, co myslím?“
Zatvářil se nechápavě, neboť skoro zapomněl přezdívku, kterou pro sebe sám zvolil v podpisu zprávy. Žena nejistě přešlapovala a zašeptala: „Fucker.“
Tomáš se konečně chytil.
„Jo, to jsem já, Vampire fucker,“ odpověděl nahlas a stará paní, která šla kolem, na něho ošklivě pohlédla. Podívala se na kostel, pokřižovala se a něco zamumlala.
„Jsem ráda, že jsem se trefila napoprvé. Vaše přezdívka byla opravdu kreativní.“
„A výstižná,“ doplnil Tomáš a zeptal se: „Vy jste Vampire killer?“
„Ne tak docela,“ řekla. „Pojďme dovnitř,“ ukázala na kostel. „Tam budeme v bezpečí.“
Šla napřed. Otevřela těžké dveře a panty zavrzaly. Prošel za ní a přivítal ho kostelní pach, sladký a zatuchlý. Z kamenných zdí sálal chlad a jejich kroky se rozléhaly prázdným prostorem.
Prošli do boční části a zastavili se u zpovědnice. Mladá žena se ujistila, že jsou sami, vklouzla za dřevěná dvířka a vtáhla ho dovnitř. Zatáhla závěs a potichu šeptala.
„Říkejte mi Mariana,“ představila se. „Musím vás varovat. Pokud chcete zůstat naživu, mluvte pouze obecně. Nechci znát vaše skutečné jméno, město, kde žijete a už vůbec neříkejte nic konkrétního o upíru, který vám zkřížil cestu.“
„Ale jak ho zabijete,“ zašeptal Tomáš „když vám neřeknu, kde je?“
„Neřekla jsem, že ho zabiju. “
I v šeru zavřené zpovědnice zřejmě vycítila Tomášovo zklamání a tak dodala: „Znám však někoho, kdo by to mohl dokázat.“
Tomášovi se zrychlil tep a téměř nedýchal.
„Zabít upíra není jen tak,“ řekla tichým hlasem. „Zaprvé upír vycítí léčku. Pokud byste mi řekl, kde se skrývá, udělal byste důležitý krok k jeho zradě a on by to na vás poznal.“
„Ona,“ opravil ji. „Je to žena.“
Mariana jen něco zamumlala, jako by na pohlaví upíra nezáleželo a pokračovala: „Jen to, že spolu mluvíme, pro vás představuje riziko. Bude lepší, když si nebudete dělat velké naděje. Pokud se rozhodnu vám pomoci, kontaktuji vás.“
Mariana udělala krátkou pauzu a nechala Tomáše, aby se vyrovnal se svým zklamáním.
„Zadruhé,“ navázala po chvíli „upír má moc, o jaké se smrtelníku nezdá. Jeho rychlost, síla a lstivost je, zvláště u starších upírů, taková, že v přímém souboji jej není možné porazit. Je nutné připravit promyšlenou past. Upíři to vědí, proto zůstávají v maximálním utajení před okolním světem a často mění své bydliště.“
Na tom možná něco bude, napadlo Tomáše, vzhledem k tomu, že Eleanora bydlí v hotelu.
„Tím se dostáváme k největšímu nebezpečí, které nám hrozí,“ zašeptala tak potichu, že se Tomáš musel naklonit až úplně k ní, aby ji slyšel. Tváří se dotkl jejích vlasů. Voněly exotickou vůní, hlubokou a omamnou.
Přisunula se k němu a sama přiložila rty k jeho uchu. Snad se bála, aby je nikdo neslyšel, ač si Tomáš byl jist, že kostel je prázdný. Nemohli by přeslechnout kroky na kamenné podlaze.
„Upír je nedůvěřivý,“ zašeptala Mariana a její horký dech zavál do jeho ucha. „Neustále špehuje všechny, kteří pro něho pracují. Má k tomu armádu pomocníků, především netopýry, ale i sluhy a jiné špehy. Proto jsme na tomto místě. Zatímco upír může vstoupit do chrámu Páně, tak špehové stiženi kletbou, zvířata i lidé, sem vejít nemohou.“
„Nevadí upírům denní světlo?“ zeptal se Tomáš při představě, že by se někde poblíž mohla nacházet Eleanora.
„Nemají ho rádi,“ odpověděla Mariana. „Nepálí jejich kůži, jak se často věří, ale rozežírá jejich temnou duši. Po delším pobytu na světle začnou být podráždění, přímo zuřivý. Jsou-li mu vystaveni dlouhé hodiny, ztrácí rozum. Nakonec zemřou.“
Tomáš přemýšlel, zda mají upíři vůbec nějakou slabinu. Zatím o žádné neslyšel. Pochyboval, že by jakýkoli člověk dokázal upíra spoutat a přivázat ke kůlu, kde by na slunci pomalu hynul.
Jak přemýšlel, uslyšel vedle sebe pohyb. Podíval se směrem ke své společnici a v šeru spatřil, že si rozepíná kabát. Zmocnil se ho neklid.
„Upíři poznají léčku,“ řekla Mariana a rukou si prohrábla své dlouhé vlasy. „A také ji sami dokážou nachystat. Proto musíme být maximálně obezřetní. Rozumíte?“
Její kabát spadl na dřevěnou podlahu zpovědnice a Tomáš sebou trhl. Loktem zavadil o závěs a škvírou pustil dovnitř úzký proužek světla. Měl zvláštní barvu způsobenou vitrážemi vysoko pod klenbou hlavní lodi a dopadl na její hruď. Marianiny prsty rozeply první knoflíček halenky a pak následovaly další. Zkusil zjistit výraz v její tváři, ale vše nad jejími rameny tonulo ve tmě.
„Co děláte?“ zeptal se a znělo to hloupě. Věděl to.
Díval se, jak látka sjela z ramen a onen proužek kostelního světla osvětlil drobná prsa. Špičaté bradavky se na nich vypínaly hrdě jak herci na prknech v záři reflektorů.
„Chci tvoje péro,“ zašeptala náhle a Tomáš jen překvapeně polkl. Opravdu slyšel dobře? Takové věci se přece nedějí. Co se to se světem stalo?
Evidentně rozuměl dobře, neboť v nejbližším okamžiku se její ruka ocitla v jeho rozkroku. Povolila pásek a stáhla z Tomáše kalhoty. Byl příliš překvapený a příliš vzrušený, aby se bránil.
„Rozmrdej mě co chceš a jak chceš,“ prohlásila Mariana. Když váhal, nahnula se nad jeho rozkrok a vrhla se pusou na jeho mohutný ztopořený penis. Měl úctyhodné rozměry a Tomáše překvapilo, když v ní celý zmizel. Narvala si ho do krku a jazykem při tom ještě laskala kořen. Pak se dala do pohybu a tvrdě přirážela hlavou.
I přes toto až bláznivé nasazení se snažila být potichu. Ústa držela sevřená, aby tlumila většinu zvuků a kostelem se ozývalo jen tlumené bublání, jako by někdo čistil ucpané trubky.
Tomáš seděl na dřevěné lavici zpovědnice a cítil se povzneseně. Její pusa dávala rozhřešení a jeho duši poslala rovnou do nebe. Však Marianiny schopnosti byly úžasné a on prožival mimořádnou slast. A vypadalo to, že ona také. Jezdila po něm jak smyslů zbavená, jakoby si penisem dráždila svoje ústa, kde rty, neúnavně narážející do trupu, byly pro ni klitoris a bod G měla ukrytý kdesi hluboko v krku. Jen tu a tam se potřebovala zastavit a nadechnout. V tu chvíli jí koutkem úst vytekl proud slin, a brzy byl jeho rozkrok celý mokrý.
Ruka mu sjela po žebrech a jeho otevřená dlaň nahmatala tvrdé hroty bradavek. Pod nimi se krčily nenápadné vyvýšeniny, které ucítil až po té, co dlaň ohnula bradavku a přimáčkla ji na tělo. Jaký rozdíl v porovnání s Katkou, jejíž ňadro mu v dlani přetékalo na všechny strany! Hladil její kůzlátka, kroužil po nich svojí otevřenou dlaní a pod prsní tkání cítil hrudní koš. Z nějakého důvodu to bylo zatraceně sexy.
Rozepl jí knoflík džín. Pochopila jeho záměr a pomohla mu. Za chvíli sjely kalhoty dolů a hned po nich i kalhotky. Postavila se k němu zády, obkročila jej a klesla tak, že se jeho žalud, nalubrikovaný hrdelními slinami, zastavil o její pysky. Zakroužila několikrát zadečkem, dokud si penis sám nenašel cestu k ústí její mušličky a pak klesla a jeho široký žalud se protlačil do její úzké, ale zatraceně mokré dírky.
Vydechl uvolněním, jak na něho dosedala a nořila ho hluboko do sebe. Chytl ji za stehna. Měla husí kůži a chvěla se. Vzduch v kostele byl studený a teď, když byla zcela nahá, jí musela být ukrutná zima. Obejmul ji rukama, jednou rukou přes břicho a druhou přes prsa. Snažil se ji trochu zahřát, ale ona se zimou bojovala po svém. Oběma rukama se opřela o zpovědnici a začala po něm divoce jezdit. Zkušeně zvedala a klesala pánví a razanci celému pohybu dodávala poklesáváním v kolenou. Rejdila jak smyslů zbavená a zpovědnice se celá třásla. Tomáš ji marně krotil svými pažemi. Snažila se být potichu stejně jako on, ale zběsilé tempo vedlo k tomu, že po pár minutách se její vzdechy stávaly hlasitějšími. Musel jí přikrýt ústa a ona mu do dlaně vypustila hlasitý výkřik.
Trochu ubrala tempo a když jí osvobodil rty, zašeptala: „Vystříkej mi jí!“
Vzrušilo ho to. Její hlas byl stále plný chtíče a zajímavě žensky nakřáplý. Poslechl ji. Přitiskl svoji pusu mezi její lopatky, mozek vybuchl a on tlumeně vzdychal, když ji plnil svým semenem.
Když vzrušení opadlo, tak se zvedla. Mezerou mezi pysky z ní vytékalo sperma a v cákancích kapalo na podlahu. Napadlo ho, že to není zrovna svěcená voda a rozhlížel se, čím by to utřel. Pochopila nad čím přemýšlí a řekla, ať to nechá být. „Však kněz to vytře svým hábitem,“ zasmála se, zatímco si zmrzlými prsty zapínala halenku.
Za chvíli už stály před kostelem, který, jak cítil, dnes znesvětili svým chtíčem. Ačkoli nebyl věřící, hlavou mu bleskla myšlenka, že dnes možná popudil Boha. Před střetnutím s takovou stvůrou to nemuselo být dvakrát moudré.
„Co teď?“ Zeptal se Mariany.
„Teď si s někým promluvím,“ odpověděla. „Prošel jsi mým testem.“
Tomáš nechápal. „To v kostele, to byl nějaký test?!“
Chytla ho za kabát, políbila a pak se usmála. „Opravdu si myslíš,“ říkala a vychutnávala si jeho zmatení „že ošukám každýho v kostele jen tak, že se mi chce?“
Nechala ho chvíli tápat a pak se zeptala jinak: „Šukal jsi někdy s upírem?“
Když kývl, tak ji to evidentně překvapilo a chvíli ho podezíravě měřila.
„Jaké to bylo?“
„Děsivé,“ řekl Tomáš po pravdě. „Nedokázala skrýt to, čím je.“ A pak sotva znatelně zašeptal: „Démon.“
Mariana kývla, na tváři vážný, vědoucí výraz.
„To byl můj test. Upír pozná upíra čichem, člověk chtíčem.“
Odcházela pryč a přes rameno ještě zvolala: „Musela jsem si být jistá.“