Kletba moci 5

Uplynulo několik dní. Mariana se neozvala a pokud si Tomáš dělal nějaké naděje, s každým dalším dnem klesaly ke dnu a s nimi i jeho nálada. Alespoň že setkání s Marianou bylo překvapivě příjemné a i když nebyla úplně jeho typ – měl rád ženy s postavou přesýpacích hodin, udělala na něho dojem.
„Mohla bys přidat trochu nadšení?“ Požádal Katku jednoho večera, když klečela pod jeho stolem a opět se dávila jeho přirozením. Odtáhla se. Nechala žalud vyklouznout z jícnu a utřela si uslzené oči, čímž si nevědomky rozetřela stíny na víčkách. Usmála se na něho a řekla: „Omlouvám se.“
S hranou lehkostí si ho vrazila zpátky do krku a dělala rychlé, několika centimetrové přírazy. Snažila se tvářit vesele a držela křečovitý úsměv, zatímco se její tělo marně bránilo široké kládě, která tlačila na kořen jazyka a vyplňovala každý kousek trubice v jejím hrdle.
„Lepší,“ pochválil ji nikterak přesvědčivě. Uchopil ji za temeno a jeho sevřená dlaň dodala sílu každému přírazu. Když se jeho penis zarazil o zadní stěnu krku, silou jej dokázal posunout o dalších pár centimetrů. Byl to úžasný pocit, když se jeho žalud opíral o vlhkou sliznici a pak po ní neochotně sjel silou dodanou vlastními pažemi.
Katka se nebránila. Pod kletbou, která ji ovládala, ho nechávala dělat si, co chce. Vydávala při tom podivné zvuky a ve vhodných chvílích se zkoušela nadechnout. Sliny jí volně vytékaly ze rtů a svaly na krku měla napjaté. Její obrovská prsa se houpala, trup se třásl a bojoval s nevolností.
Nakonec, jak Tomáš zvyšoval sílu svých přírazů, donutil ji posunout kolena dozadu, nahrbit se a natáhnout tělo. Tomáš zjistil, že tím ho připravila o část protitlaku, ale nechal to být, neboť orgasmus se blížil. Ucítil mravenčení stoupat celým tělem a po té, co jí dal prostor se krátce nadechnout, přitlačil její hlavu k sobě.
„Vydrž,“ řekl, zatímco ejakuloval hluboko do jejího krku. Přestala se zmítat v jeho sevření a snažila se pojmout výstřiky. Dařilo se jí to, jen párkrát vyprskla a z nosu a brady jí visel provazec slin a spermatu.
Když orgasmus odezněl, pobídl ji k hlubokému zásunu a tam, v hloubi krku, nechal svoji erekci uvadnout.
Když bylo po všem, chvíli si pohrál s jejími prsy a pak jí podal podprsenku.
„Díky, že to pro mě děláš,“ řekl Tomáš. „Bylo to perfektní.“
Katka se umála a vypadala, že jí pochvala těší. Ujistila ho, že to dělá ráda.
„Chci, abys byl šťastný.“
Natáhla si sukýnku přes boky a oblékla halenku. Když si zapínala knoflíčky, spatřil Tomáš, že se rozsvítilo na chodbě u výtahů.
„Pospěš si,“ pobídl Katku. Pak si všiml její potřísněné brady. Dvěma prsty z ní setřel mléčný povlak a rychle ho utřel do papírů na stole.
„Raději jdi,“ vybídl ji. „Nechci, aby nás spolu někdo viděl.“
Nechal ji odejít na roh chodby a pak za ní zavolal: „Eleanora.“
Slyšel, že se Katčiny kroky na chvíli zastavily, ale pak se dala opět do pohybu. Kletba byla zlomena. To bychom měli, pomyslil si a těšil se na zítra.
Poslední dobou si nedokázal odepřít potěšení z Katčiny přítomnosti. Bylo tak opojné ji mít kdykoli se mu zachce. I když se nemohl zbavit pocitu, že Katku používá jako nějakou erotickou pomůcku a degraduje ji na pouhý kus masa, ve kterém masturbuje, bylo to jako droga. Opojná droga, které se nedokázal vzdát.
S těmito pocity se vracel domů temnou ulicí. Kroky se rozléhaly nočním tichem a lampy vrhaly žluté kužele světla. Ulicí občas projelo auto, ale chodníky byly prázdné. Když konečně dorazil ke dveřím svého bytu a začal hledat klíče, všiml si, že dveře jsou natevřené.
Zmocnil se ho strach a srdce mu začalo divoce bušit. Zatlačil na dveře. Škvíra se otevřela a odhalila tmavou předsíň. Všude byl klid, jen ze sousedního bytu slyšel občasné zavrzání a hlasy. Pomalu vešel dovnitř. Potichu si zul boty a nahmatal vypínač. Ozvalo se cvaknutí a světlo zalilo chodbu. V tu ránu se mu chtělo křičet. Vratkými kroky přišel k prostému vzkazu připíchnutému nožem na zdi. Jílec byl zaražen až po rukojeť do betonu a Tomáš hned věděl, kdo mu ho zde zanechal.
Znáš ji? Stálo na papíru rudým inkoustem, snad krví. Fotka, kterou projela čepel nože, ukazovala dívku od pasu nahoru. Byla nahá, připoutaná provazem k dřevěnému sloupu. Ve tváři děs. Byla to Mariana.
Zítra v 19 hodin. Přijďte oba .E.
Jako ve snu se odebral do ložnice a klesl na postel. Měsíční zář procházela oknem a zalévala jeho třesoucí se tělo stříbrným světlem. Byl úplněk. Jindy by zatáhl závěsy, v noci měl rád tmu. Dnes jeho svaly vypovídaly službu a říkal si, že spát beztak nebude. V jednu chvíli zvažoval, že nasedne do auta a pojede celou noc, kamkoli, jen dál a dál, pryč od toho prokletého místa. Téměř se natáhl pro klíčky na nočním stolku. Všiml si však drobných stínů, temných skvrn, které létaly jasnou nocí a připomínaly rejdící můry, chladné a prázdné. Byl by to marný pokus. Tušil, že je pod dohledem. A i kdyby se mu nějakým zázrakem podařilo zmizet hejnu netopýrů, nemohl nechat Katku a Marianu ve spárech toho netvora. Musí něco vymyslet. Ale co?

Nakonec někdy nad ránem upadl do neklidného spánku a z děsivých snů ho vysvobodil až zvuk budíku. Kopnul do sebe dvojité preso a když si zapínal knoflíky u košile, prsty se mu chvěly. Cestu do práce si nepamatoval, ačkoli mu trvala dvakrát tak dlouho, neboť několikrát špatně odbočil.
Pracovní doba ubíhala až příliš rychle a on nebyl schopen cokoli udělat. K tomu se zdálo, že i Katka se mu podivně vyhýbá. Když za ním přišla náhodou do kuchyňky, zarazila se a beze slova vycouvala. Volal na ni, ale když vyšel na chodbu, spatřil ji mizet za nejbližším rohem.
Přiblížil se večer. Věděl, že před odchodem z práce chodí Katka na záchod a snažil se nenápadně postávat poblíž. Když prošla kolem, seslal na ni kletbu a poručil ji, ať na něho počká na náměstí. Za chvíli už oba dva stáli před dveřmi hotelového pokoje, za kterými Tomáš téměř hmatatelně cítil všemocné zlo.
Potil se. Několik vteřin postával na chodbě a sbíral odvahu. Konečně se donutil zvednout ruku a několikrát potichu zaklepal. Dveře se bleskově otevřely. Stála v nich Eleanora. Na sobě měla černé kožené kalhoty a bílou halenu. V ruce držela nůž, po jehož ostří přejížděla netrpělivě rukou. Žádná krajka, napadlo Tomáše a tušil, že dnes bude na pořadu jiný program než obvykle.
Pokynula jim hlavou, aby šli dovnitř, ve tváři se jí zračila divokost a zloba.Tomáš šel chodbičkou a nervózně se ohlížel přes rameno. Šla hned za ním.
Když vstoupili do hlavního pokoje, vypadalo vše zdánlivě stejně jako jindy. Ve vysokých svícnech uspořádaných v kruhu hořely svíce. Uprostřed stála široká postel s černými nebesy v podobě vlnící se masy oddaných služebníků. I ti netopýři se dnes zdály podivně neklidní, vrtěly se a protahovaly křídla.
Hotelový pokoj se nacházel v posledním podlaží. Vaznice krovu byly podepřeny dřevěnými sloupky, které vycházely z podlahy a mizely v prkenném záklopu. Udělal několik kroků do místnosti a všiml si, že u posledního sloupku něco je. Nahá postava se kroutila spoutaná provazy a Tomáš jí nemusel vidět do tváře, aby poznal Marianu.
„Jdi k ní,“ řekla upírka. „Chci odpovědi!“
Tomáš se loudavými kroky přisunul blíže a prohlížel si tělo vězenkyně. Otočil se na Eleanoru a věděl, že není moudré otálet.
„Jednou jsme se sešli,“ řekl a jeho mysl pracovala na plné obrátky. Tušil, že pokud bude lhát, pozná to a čeká ho smrt. Pokud řekne příliš, čeká ho to samé.
„Jednou jsme se sešli,“ zopakoval, zatímco vyděšeně zíral na Marianino chvějící se tělo. „Jen jednou.“
„To vím!“ vykřikla náhle upírka. „V kostele pár týdnů zpátky. Proč?!“
Tomáš zašeptal slabým hlasem: „Měli jsme sex.“
Upírčiny oči se ztenčily do nebezpečné štěrbiny a Tomáš nevědomky couvl. Nevěřila mu.
„Setkali jste se v kostele desítky kilometrů odtud, abyste si zašukali?!“ Tomáš kývl a ona vykřikla: „Lžeš! Proč by slídila několik dní u tvé práce a bytu?“
„To nevím,“ bránil se Tomáš a pozvedl překvapeně obočí. „Opravdu.“
Eleanora děsivě vykřikla a odhodila ho stranou. Padl na podlahu kousek od nohou Kateřiny, která s nepřítomným úsměvem přihlížela celé scéně. Upírka se zatím jako šelma blížila k Marianě. „Uvidíme, co nám řekne ona.“
Přišla k Marianě a zvedla bezvládnou hlavu visící na prsou. Druhou rukou prohrábla Marianiny dlouhé černé vlasy a otočila se na Tomáše: „Dobře se dívej. Čekají tě horší věci, pokud zjistím, že jsi mě zradil.“
Propleskla svou zajatkyni a ta otevřela oči. Chvíli těkala pohledem mezi upírkou a Tomášem, trup se jí chvěl a zrychleně dýchala.
„Tak, kočičko,“ pronesla upírka chladně. „Teď mi povíš všechno, co víš.“
Pak spustila výslech. Brutální a nemilosrdný.
Tomáš sledoval, jak Mariana kličkuje mezi otázkami a je čím dál tím víc hnána do kouta. Na její tělo dopadala rána za ranou a s každým úderem rostla v Eleanoře netrpělivost a agresivita.
„Mluv!“ Křičela. „Proč jsi se s ním sešla?!“
Po několika minutách visela Mariana v provazech, bezvládná, rezignovaná.
„Abychom měli sex,“ trvala si na svém.
Upírka vykřikla: „Poznám, když lžeš!“ A její pěst udeřila nadlidskou silou do břicha.
Chvíli pokračovala ve své brutalitě, ale pak se jako mávnutím proutku zklidnila. „Jak dětinské zkoušet obelhat upíra,“ pronesla s ledovým úšklebkem. Poodešla do zadní části místnosti a vrátila se s židlí. Postavila ji k Marianě a posadila se na ni.
„Dětinské a hloupé. Výsledkem bude utrpení.“ Přejela jí prsty po malých prsech a chvíli si hrála s její výraznou bradavkou.
Otočila se na Tomáše a pronesla: „Věděl jsi, že lidské tělo je plné zátek a špuntů?“ Vyděšeně zavrtěl hlavou.
„Opravdu,“ pokračovala Eleanora. „Lidé si myslí, že upíři potřebují své ostré tesáky, ale není to pravda. Někdy stačí pouze odšroubovat tu správnou zátku, vytrhnout ten správný špunt a ta sladká tekutina teče sama.“ Palcem přejela po bradavce a olízla ji jazykem.
„Hráli jste si na mámu a na tátu a mě jste nepřizvali,“ řekla upírka s hranou ublížeností v hlase. „Nyní se přidám do vaší hry. Budu hrát dítě vzešlé z vašeho spojení. A to dítě má dnes hlad.“ Pak spíše zasyčela: „Chce pít.“ Přiblížila ústa k drobnému prsu a Tomáš si všiml, že se jí mezi rty objevily bělostné špičáky. „Nakojíš mě, maminko?“
Mariana se snažila odtáhnout a marně se zmítala v pevném sevření provazů.
Eleanora se usmála a pravila: „Třeba pak budeš sdílnější.“
Pak se přisála na její hrudník a po chvíli sevřela čelisti. Mariana vydala zoufalý výkřik, který přešel v chrčení naplněné bolestí. Eleanora žvýkala a zuživě sála, oči jí fialově plály. Byla v tranzu stejném jako tenkrát, když ochutnala Katčinu mestruační krev.
Tomášovy nohy byly přikované strachem. Odvátil se od té hrůzné podívané s vědomím, že další na řadě bude on. Bylo otázkou času, než Marianu zlomí a dozví se vše o jejich setkání. Že chtěl Eleanoru zradit. Zabít. Zuby mu drkotaly a mohl jen závidět Katce, která němě přihlížela celému divadlu, jako by sledovala Shakespeara.
V šeru svící náhle něco zahlédl. Lesk chladné čepele. Dlouhý štíhlý nůž ležel pohozen pod komodou v dosahu natažené paže. Podíval se na upírku, která se zdála pohlcena krvežiznivým aktem a nevnímala svět kolem sebe.
Bylo pošetilé vůbec doufat, že by ji pouhým nožem dokázal vážněji ublížit, přesto se Tomáš natáhl a sevřel chladný jílec ve své dlani. Nevěděl, zda se odhodlá k činu, ale ta primitivní zbraň jako by mu dodala odvahy a opatrně se začal posouvat po podlaze směrem ke sloupu.
Byl asi metr od jejích zad. Cítil jak je to hloupé a marné. Už zvedal dlaň a chystal se zasadit ránu, když v tu chvíli se stalo něco nečekaného. Za hlavou mu cosi zašramotilo. Bylo to sotva slyšet a Tomáš to téměř přeslechl v hlasitém sténání Mariany a krvežíznivém hltání upírky. Otočil se a spatřil, že pár metrů od něho zmizelo ve stropě několik prken. Vytřeštit oči, když se z otvoru do místnosti spustil jakýsi muž a jako kočka potichu přistal na podlaze.
Byl vysoký a štíhlý, na sobě černý přiléhavý oblek. Postavu lehce nahrbenou. Prst v kožené rukavici si přiložil na ústa a dal Tomášovi najevo, že ho nemá prozradit. Sám se pak opatrně plížil k Eleanoře. V ruce cosi držel.
Netopýři začaly pískat a mávat křídly. I přes své zaujetí sebou Eleanora trhla. Příliš pozdě.
Nově příchozí vyrazil kupředu, prohnal se kolem Tomáše a předmět držící v ruce přehodil upírce kolem krku jako podivný obojek. Zacvakla západka. Eleanora se bleskově otočila. Z tesáků ji kapala krev, oči rozšířené překvapením. Vrhla se vpřed, ale to již muž zmáčkl tlačítko na malém ovladači ve své ruce a upírka se s děsivým výkřikem sesula k zemi. Tomáš viděl, že mezi kovovou hranou obojku a kůži svítí intenzivní, uzoučký proužek žlutého světla.
Nově příchozí se ušklíbl a prohodil: „Úžasná věc, ta moderní technika.“ Pak se sklonil nad Eleanorou. „Máš ráda slunce?“ Upírka se krom občasných záškubů nehýbala a jen tiše syčela.
Tomáš se poprvé toho dne usmál a děkoval neznámému muži za záchranu. Ten se na něho se zájmem zahleděl a řekl: „Vampire-fucker, že?“ Tomáš kývl.
„Teď mě omluvte,“ řekl muž „budu se nejdříve věnovat Marianě. Na vás se dostane později.“
Přišel k nebohé dívce. Přejel prstem po břiše a setřel trochu krve vytékající z rány. K Tomášově hrůze si poté strčil prst do pusy a ochutnal.
„Promiň, Mariano,“ zašeptal muž a v očích mu vzplál fialový plamen. „Nelze odolat.“ V ústech mu vyrostly tesáky a s hrozivým výkřikem se vrhl na její hruď.
Tomáš se sesypal a jeho mysl se ponořila do tmy.