A proč to vlastně děláš ty? - Soutěžní

Padla na matraci a orgasmus dozníval jejím tělem. Ležela na boku. Ruka milence se kolem ní ovinula a na zádech ucítila teplo jeho těla. Druhá ruka opustila stehno, přejela po boku, žebrech a spokojeně spočinula na jejím prsu.
Žádaná. To bylo to pravé slovo a zároveň důvod, proč to dělala. Měla manžela, ano. A byl celkem fajn. Ale dávno se na ni nedíval jako na ženu. Když usínala s ním, také se k ní tiskl. Mohla vzít jeho dlaň a posunout ji na své ňadro, zmáčknout ty uzlovité prsty a donutit je stisknout ňadro. Mohla to všechno udělat. Ale k čemu by to bylo?
Ucítila rty svého milence na ušním lalůčku. Lehký polibek vystřídal závan dechu a tichý šepot.
„Jsi skvělá ženská. A po čertech krásná.“
Svá slova doprovodil lehkým žďuchnutím penisu, obrozeným živočišnou touhou z blízkosti jejich těl. Připraven na další kolo prodíral se do mezery mezi stehny. Nadzvedla nohu a dala mu prostor, aby se vztyčil. Několika záškuby poskočil po vnitřní straně stehna, dokud v plné síle nezarazil o její roztoužené pysky. V tu chvíli položila nohu zpět a uvěznila jeho tepající chloubu. Chvíli protestoval a snažil se vymanit. Nepustila ho. Zatnula svaly a jemně posouvala nohy proti sobě jako když válí těsto. Koutky se jí zvedly v jemném úsměvu. Poznala, že se mu to líbí. Zhluboka dýchal a prso jí sevřel o něco větší silou.
Ten chlap neměl ani tušení, říkala si, jak moc to dělá dobře i jí samotné. A nešlo o to, že pohybem stehen lehounce třela i svůj klitoris. Jeho vzrušení bylo to, co jí uspokojovalo stejně, ne-li více, než vlastní orgasmy, které s ním měla. Pocit, že jeho úd tepe touhou pramenící z ní, z jejího těla, z toho, jak vypadá, voní, chutná. Z toho, jak šuká. Že to stále ještě umí a nezapomněla to. Že její tělo i po několika porodech, je stále atraktivní.
Alespoň pro někoho.
Povolila tlak mezi nohama. Prohnula pánev dopředu a počkala, zda ucítí dotyk žaludu na správném místě. Nezklamal ji. Pomalu vracela pánev zpět a nechala ho, aby rozlepil její touhou slepené pysky. Razil si cestu jejími šťávami a klouzal do ní. Cítila, že se jí nemůže nabažit. Nepotřebovala další orgasmus, ale ta jeho nenasytná touha, jejímž byla středem, byla to, z čeho bude čerpat několik následujících týdnů, kdy ji budou objímat jen chladné ruce jejího manžela. Milujícího otce, jistě. Starostlivého. A snad i milujícího muže. Ano, jen... takovým kamarádským způsobem.
Nikdy na to moc nebyl, to věděla. Ale jak stárl, jeho ruce úplně přestaly mít touhu se jí dotknout. Pohladil ji, obejmul, to ano a když moc škemrala a podbízela se, dopřál jí několik minut soulože, na které nebylo smutné to, jak znuděně se tvářil. Dokonce se časem vyrovnala i s jeho doteky, kdy svoji ruku pokládal na její tělo stejně automaticky a chladně, jako by v obchodě zkoušel, zda je chléb dostatečně čerstvý. Chtělo se jí křičet, že to jsou kurva její kozy a ne kus chleba, ale věděla, že je to zbytečné. Nepochopil by to.
To opravdu smutné nebyla ta mizérie jejich intimního života. Bylo jim sotva čtyřicet a jejich sex byl stejně častý jako státní svátky. Opravdu smutné pro ni bylo to, že po každé souloži měl na tváři ten blahoslavený výraz světce, který jí říkal: „Podívej, co jsem pro tebe udělal a buď mi vděčna. Budeš-li mi dobrou ženou, za několik týdnů se přemůžu a strpím tvé nahé tělo.“
Ten výraz jeho tváře, kterým jako by si oddechl, že má vše za sebou, cupoval její sebevědomí na kusy a trhal její duši stejně, jako by procházela mučením v očistci. A i když věděla, jak moc ji ten výraz zraní, stačilo pár týdnů a dobrovolně mu šla vstříc. Natřásala se před ním v prádle a jako kočka se třela o jeho nohy tak dlouho, dokud se mu nezželilo její snahy a nedopřál jí několik minut vzrušení, soulož z donucení či lítosti, kdy orgasmus, ke kterému si často dopomohla sama, vystřídal pocit vlastní méněcennosti a smutku.
„Miluju tvoje prsa,“ slyšela milence a cítila, jak neochotně se jeho dlaně loučí s jejím tělem. Natáhla se pro podprsenku a poznala, že i on se začal za jejími zády oblékat.
Napadla ji jedna otázka.
„Proč to děláš?“ zeptala se. „Proč podvádíš?“
„Není to jedno?“ odpověděl zatímco si natahoval kalhoty.
Nenechala se odbýt.
„Nespí s tebou?“
Povzdechl si.
„Ale jo. Je to s ní dobrý jen... Prostě člověk nechce jíst každý den guláš, ne? Nemáš to stejně?“
Chtěla mu říct, že jí by guláš každý den nevadil. Lepší než hladovět. Mlčela však. Najednou nevěděla, proč by se mu měla svěřovat. Bylo zvláštní jak moc se ve výsledku podobal sex s ním a s manželem. I tady, když bylo po všem, cítila prázdnotu a bolest.
Sledovala jak si obléká košili, přemýšlela a snad příliš nepřítomně zírala.
„Co je s tebou?“ zarazil se a pak spíše z povinnosti prohodil: „A proč to vlastně děláš ty?“
Pokrčila rameny a odpověděla: „A není to jedno?“