Jak jsem sloužil Paní - 1. díl

Díl I. - Jak se z kamarádky stala Má Paní
První díl příběhu nás zavede na začátek jednoho netradičního vztahu. Přeji hezkou zábavu.

Všechny osoby a události tohoto příběhu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s reálnými osobami či událostmi je neúmyslná a náhodná. Nebo ne … ?

Patřilo by se začít náš příběh „Za sedmero horami a sedmero lesy…“, ale tohle není pohádka.
Náš příběh začíná jednoho pátečního odpoledne. Týden končí a kdo z nás by neznal ten čas, kdy si můžeme odpočinout od všeho z průběhu týdne.

Petr se vrátil z práce a těšil se na zasloužený odpočinek. Dnes měl původně v plánu jen odpočívat, spíš se válet u televize, když v tom zazvoní mobil. Petr sáhne do kapsy pro telefon s myšlenkou, „jen ať to není šéf“. Koukne znuděným okem na display telefonu, kde čekal číslo šéfa, ale volala kamarádka. Alespoň, že to není nikdo z práce, pomyslel si a zvedl telefon. „Ahoj Jani, co pro tebe můžu udělat?“ „Ahoj Petře,“ ozvala se Jana a bez přestávky pokračovala: „prosím Tě, mám k tobě velkou prosbu. Zpracovávám jeden projekt a musím připravit prezentaci. Měl bys na mě chvilku? Ukázal bys mi, jak do toho?“ „Proč ne,“ řekl Petr a pomyslel si „jako vždy volá, když něco potřebuje, ale co bych pro ni neudělal“. „Takže se zastavíš?“ řekl Petr. „Za půl hodiny jsem u tebe. Moc děkuju. Zatím,“ rozloučila se Jana a položila telefon, aniž Petr stačil cokoliv dodat. „Není zač,“ zamumlal si Petr pro sebe.
Pak odešel do kuchyně zkontrolovat stav zásob, aby měl alespoň co Janě nabídnout. Naštěstí byl včera nakupovat. Vrátil se do obývacího pokoje, zapnul rádio a spokojeně relaxoval na pohovce. Čas ubíhal až ho z relaxace vyrušil hluk venku. K domu se přiřítilo auto Jany. Malé auto, ale s Janou za volantem smrtící nástroj. Ozvalo se skřípění gum, když Jana zastavovala před domem. Petr přistoupil k oknu, pousmál se a poklepal si na čelo: „Jen pojeď, potřebuji ten betonový sloupek vyměnit.“ Vystoupila, zamkla auto a vydala se směrem ke vchodu. Slušelo jí to. Krásná drobná černovláska. Ta holka se uměla narodit. Atraktivní, vždy na vše připravená a patřičně toho dokázala v byznysu využít. Je to ten typ obchodnice, která vám prodá vaší vlastní tchýni a vy budete odcházet spokojeni, jak levně jste ji získali. I s 50% slevou. Ze snění Petra vyrušil zvonek u domu, a tak šel Janě otevřít.

„Ahoj, pojď dál,“ přivítal Janu. „Ahoj, doufám, že jsem Ti nenarušila nějaké plány…“ řekla Jana a pousmála se. Petr si pomyslel, že se ptá brzo, když už je tu, ale konec konců na dnešek žádné plány neměl. „Ani ne,“ odpověděl Petr, zavedl Janu do obývacího pokoje a zapnul počítač. „Dáš si něco? Kafe? Vodu?“ zeptal se. Jana se pousmála: „Kafe jsem ještě dneska nestihla, rozpustný, bez cukru, smetanu, děkuji.“ Sedla si k počítači, připojila flashku a začala otevírat soubory. Petr odešel do kuchyně, zapnul konvici a připravoval dvě kávy. „Smetana došla“, zamumlal si Petr a do Janiny kávy nalil obyčejné mléko. Snažil se udržet konverzaci i přes místnosti: „Tak co je u tebe nového?“ „Spousta práce,“ odvětila Jana a odmlčela se. Petr přinesl do obýváku tác se dvěma šálky kávy a sušenkami, nezapoměl na popelník, kdyby si Jana chtěla zapálit cigaretu. Jana se napila kávy a pohlédla na Petra: „Tohle není přeci smetana“. „Smetana došla,“ odpověděl tiše Petr. „Nevadí, bude muset hold stačit i mléko“, řekla Jana a usmála se. Petr si sedl vedle Jany pohlédl na monitor. Vypadalo to celkem jednoduše, když se to umí. Jana se na Petra otočila a bylo vidět je jí do smíchu. „Se na mě směješ jako sluníčko, podívej, předěláme do z wordu do powerpointu, tady tu tabulku s tím grafem vyzvedneme do popředí ať je víc vidět rentabilita a bude to vypadat dobře,“ začal svou instruktáž Petr. Jana se učila rychle a po hodině bylo hotovo. „Děkuji ti, Petře, s tím bych se trápila celou noc,“ poděkovala Jana a uklidila si flashku do kabelky. Petrovi na Janě bylo celou dobu nápadné, jak se chovala. Nedokázala se pořádně soustředit, ale nepřikládal tomu velkou váhu. Učila se přeci něco nového.

Jana si sedla do křesla a začala konverzaci. „Tak povídej, ty tu žiješ sám? Bála jsem se, abych nepřišla nevhod.“ „Ano sám, to víš, nikdo se ke mně v noci nepřitulí. Dáš si víno?“ zeptal se Petr. Jana souhlasně přikývla: „Ráda, jsem tu sice autem, ale mám to kousek a v nejhorším to dojdu pěšky.“ Petr nepředpokládal, že to myslela vážně, ale nakonec každý svého osudu pánem jest.

Přinesl láhev vína, otevřel ji, naplnil sklenice a podal jednu Janě. Podíval se jí do očí a pronesl: „Na zdraví.“ Jana se na Petra usmála, jako kdyby ho chtěla svést, což v Petrovi vzbudilo jisté zneklidnění. Vždy byli jen kamarádi. Ale imponovalo mu to. Vypadalo to na zajímavě strávený večer.

Pokračovali v konverzaci a dobrali se společného názoru, že až příliš pracují a málo užívají krás života. Víno rychle zmizelo a zábrany v konverzaci s ním. Když v tom z ničeho nic Jana neovládla svou pusu: „Máš v počítači hezké obrázky.“ V tom okamžiku to Petrovi došlo, neuklidil soubory z internetu. „Co teď?“ pomyslel si, ale nebyl schopen nijak reagovat. Najednou bylo v místnosti hrozné horko, nedalo se dýchat… Jak teď Janě bude vysvětlovat své submisivní sklony?

Jana si přisedla blíž, položila mu ruku na stehno a klidným hlasem řekla: „Povídej, zajímá mě to.“ Petr váhavě začal vyprávět o své submisivitě a zkušenostech. Říká se, že ve víně je pravda a tu právě oba objevili na dně merlotu. Janě zářily oči jako dítěti u vánočního stromku. Nakonec ukončil své vyprávění: „To jsi o mě nevěděla, viď? Jestli to někomu řekneš, tak si mě nepřej.“ Jana se podívala Petrovi do očí: „Já mám jiný nápad, vyzkouším si tě. Několik subíků jsem si už zotročila. Chtěl bys mi sloužit?“ Petra to zaskočilo, takovou reakci nečekal, ale uvědomil si, že na takovou Janinu nabídku čekal celý život a přemýšlel o ní v bezesných nocích, „ano Paní, moc bych si to přál,“ řekl trochu váhavě Petr.

Jana se postavila a přísným hlasem poručila: „Kleknout!“ To Petr nečekal, ne teď, ne tady a nevěděl, jak má reagovat, ale Jana nebyla z těch, co by na sebe nechali dlouho čekat. Chytla ho za vlasy a doslova srazila k zemi. Petr tedy částečně nedobrovolně poklekl před svou budoucí Paní. „Tak, otroku, služba u mne není jednoduchá, jsem přísná a neodpouštím bez trestu. Já otroka vlastním. Rozumíš?“ zazněl přísně její hlas. „Ano, rozumím Paní.“ přikývnul Petr.

„Je vidět, že nějaké zkušenosti máš, když umíš alespoň oslovovat. Uvidíme, jak se osvědčíš“, pochválila Petra Jana, aby ho alespoň trochu uklidnila. Pomalu se posadila do křeslaa pohlédla přísně na Petra. „Vstaň a svléknout,“ přikázala Paní. Petr váhal, ale ta touha, kterou prožíval, ho donutila podvolit se Janině příkazu. Během chvíle stál před Janou jen ve spodním prádle. „Ty jsi mě neslyšel, otroku? Řekla jsem svléknout!“ zopakovala příkaz důrazněji Jana. „Ano Paní, promiňte prosím, Paní,“ špitl Petr a pomalu svlékal poslední část svého oblečení. Stál před Paní nahý s rukama za zády a skloněnou hlavou. „Kleknout a čekej,“ přikázala Paní a odešla ke vchodu. Během chvíle se vrátila zpět ve vysokých kozačkách, ve kterých přišla. Postavila se před Petra. „No? Jak pozdravíš svou Paní?“ Petr se pomalu začal přibližovat ke špičkám černých kožených bot. „Dobrý den, Paní,“ pozdravil svou Paní a začal líbat špičku Janiných bot. Paní odstrčila Petra se slovy „Stačí otroku, tolik si zatím nezasloužíš.“ Sedla si do křesla a zapálila si cigaretu. „Určitě máš nějaké hračky, tak mi je přines ukázat, ale hezky po kolenou a polož je sem na stůl“ poručila Paní. Petr se odplazil po čtyřech do ložnice, kde měl ve skříni batoh hračkami. Po kolenou, jak poručila Paní, přinesl batoh, pomalu vyskládal hračky na stůl a vrátil se do původní klečící pozice. Paní si začala prohlížet hračky. Černý kožený obojek s vodítkem, černá kožená pouta na ruce a na nohy, kožená páska na oči, řetězy, zámky, provazy, červený kuličkový roubík, svorky, kolíčky, svíčky a kožené pásky. „No nic moc, budeme ti pořizovat další výbavu,“ usmála se Paní, típla cigaretu a sáhla po obojku, Chytla Petra za vlasy a přitáhla si ho blíž, aby mu mohla obepnout krk koženým obojkem. Do spony obojku zacvakla zámek a odstrčila Petra. Vzala pouta a hodila je na zem se slovy, „víš co s tím děla, viď?“. Už nemusela nic dodávat. Petr si je nasadil na ruce a na nohy. Jeho ztopořený penis dával Janě signál, že se v Petrovi nespletla „Teď už vypadáš jako otrok,“ zhodnotila situaci Jana a dodala: „ale nemysli si, že si ten svůj ocas budeš honit. Tvé tělo patří mně. Bez mého dovolení nesmíš nic. To je jen pro moje potěšení, protože mi patříš, otroku. Jak dlouho už jsi neměl sex?“ „Naposledy jsem měl sex asi před měsícem, Paní. Od té doby jsem se neudělal, Paní,“ odpověděl Petr.

I Jana byla vzrušená. Její dominantní povaha, díky které se stávala nedosažitelnou pro většinu mužů a potencionálních nápadníků se probouzela a její vlhký klín jí dával znamení, že jí moc nad muži už chybí. Její poslední otrok již několik měsíců nehrál v jejím životě už žádnou roli. Nyní měla možnost znovu poznat tu vnitřní sílu, která donutila muže klečet u jejích nohou.
Vzala další zámek a spojila pouta na rukou Petrovi za zády zámkem. Připnula mu svorky a zavěsila na ně závažíčka. Závaží umocňovaly silný stisk svorek. Jana začala Petrovi hladit stojící penis. Jeho myšlenky se soustředily na obrovskou touhu zmocnit se Jany a vášnivě se s ní pomilovat. Ze snění ho vyrušilo táhnutí za bradavky. Sykl bolestí. Jana si nekompromisně přitáhla Petra za svorky k sobě a přísně mu pohrozila: „Opovaž se tu bez dovolení udělat, rozumíš otroku? Teď mi ukážeš, jak máš šikovný jazyk.“ Pomalu si rozepnula sukni a nechala ji spadnout na zem. Hned poté si svlékla své promočené kalhotky, pohodlně si sedla do křesla, chytla Petra za hlasy a přitáhla si jeho hlavu za vlasy ke svému vlhkému klínu. Petr poslušně začal jazykem dráždit poštěváček. „Hmmm, dělej, …,“ tichounce sténala Paní. Její orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Janino tělo se napnulo při přívalu rozkoše. „Máš šikovný jazyk,“ pochválila Petra. Škodolibě se na Petra usmála a zeptala se: „Chtěl by ses taky udělat?“ „Ano, Paní, prosím dovolte mi se také udělat Paní. Moc Vás prosím,“ škemral klečící Petr u nohou své Paní. Jana povolila obě svorky a sundala je z bradavek. SSSSS. Au Zasyčel tiše Petr a poděkoval: „Děkuji Vám Paní.“ Jana dodala: „Smíš mne za odměnu oslovovat MÁ PANÍ, ale udělat se nesmíš. Já už byla a víc už teď nepotřebuji.“ Petr se na Janu vyčítavě podíval: „Moc prosím, jsem hrozně nadržený, prosím, dovolte mi to.“ Jana se zamračila, vlepila Petrovi facku a zakřičela: „Co si to dovoluješ, takhle se na mne dívat a jak si dovoluješ se mnou takhle mluvit? Otroku, řekla jsem snad jasně, že se nesmíš udělat. Jsi jen má hračka. Já rozhodnu! Rozumíš, ty nulo?! Popros o trest za svou opovážlivost!“ Petr sklonil hlavu a s poníženou úctou se začal omlouvat: „Prosím poníženě o odpuštění za své chování Má Paní. Prosím Vás o přísné potrestání, Má Paní.“ V Janě se probudila domina v plné síle. Měla Petra ve své moci a mohla si svou novou hračku náležitě užít. Všimla si na zemi Petrových kalhot, ve kterých ji zaujal široký kožený pásek. Odemkla zámek na poutech a přikázala: „Vstaň, postav se čelem ke zdi a opři se rukama o zeď.“ Petr poslušně během chvilky stál připravený k trestu. Jana vytáhla z Petrových kalhot na zemi pásek a přistoupila ze zadu k Petrovi. Do ucha mu zašeptala: „Pětadvacet ran páskem, hezky počítat a děkovat, otroku.“ „Ano Má Paní,“ odpověděl Petr. Jana se postavila kousek od Petra a začala ho švihat páskem přes zadek. Nijak nešetřila na intenzitě. Zvuk dopadajícího pásku na Petrův zadek se rozezníval hlasitě po místnosti. Petr poslušně počítal a děkoval: „Jedna, děkuji Má Paní, dva, děkuji Má Paní…… dvanáct, děkuji Má Paní. Prosím dost, prosím Má Paní.“ Jana chytla Petra za vlasy, „Já rozhodnu, kdy skončí trest, ještě jednou a začneme od začátku.“ Pokračovala ve výprasku, ale na intenzitě neubrala. Petr začal hluboce dýchat a sténat při každé ráně, „…auu 13 děkuji Má Paní, aaaaaah 14 děkuji Má Paní … ssssss 24, děkuji Má Paní.“ Jana se rozmáchla a poslední ránu si náležitě vychutnala. Pásek prosvištěl vzduchem a dopadl na Petrovu pravou půlku zadku. „Ááách 25, děkuji Má Paní.“ To bude jelito, pomyslela si Jana. Petr byl zvyklý děkovat za trest, na nic nečekal, klekl na kolena, s třesoucíma se rukama se opíral o zem a líbal špičky bot své Paní. Cítil ponížení a pálivou bolest svého pozadí po výprasku. Uvědomil si, že má nad ním Paní absolutní moc a on nedokáže vzdorovat. „Děkuji Vám za trest, Má Paní,“ řekl Petr chvějícím se hlasem. Jana si už byla jistá, že Petr potřebuje přísnou ruku a tohle je jeho šálek čaje. Líbilo se jí hrát si s ním, a tak se rozhodla, že dnešek ještě nekončí.

„Ukliď hračky do batohu, obojek si nech a oblékni se. Vezmi si rolák, jestli nechceš, aby všichni viděli, jak chodíš venku v obojku. Pojedeš se mnou. Dnešek strávíš u mě doma,“ poručila Jana. Ani nečekala na odpověď, protože Petr nemohl odpovědět jinak než: „Ano, Má Paní.“ Sedla si do křesla, zapálila cigaretu a kochala se pohledem na zotročeného Petra. Věděla, že teď nesmí povolit a vycvičí si z něj poslušného otroka.

Petr poskládal všechny hračky do batohu a začal se oblékat. Jana měla krásný výhled na Petrovo červené pozadí. Ten pohled jí vzrušoval. Petr vzal batoh a obul si boty. Otevřel Paní dveře a oba vyšli před vchod. Zamknul vchodové dveře. „Dej mi klíče od domu,“ přikázala Petrovi. Petr nevěděl proč, ale poslechl. Paní schovala klíče od domu do kabelky a šla směrem k autu. „Dokud mi nevrátí klíče, budu muset být k dispozici pro její perverzní choutky,“ pomyslel si Petr a vydal se za svou Paní. Jana hodila Petrovi klíče od auta: „Budeš řídit, proč bych se namáhala, když tu mám svého osobního řidiče.“ Petr odemkl auto a chystal se nastoupit. „Co to děláš? A dveře mi bude otevírat kdo?“ Petr obešel auto a otevřel Paní dveře. Jana si Petra přitáhla za vlasy. „Uvědom si, že ode dneška jsi můj osobní otrok a tvou povinností je starat se o mé blaho,“ řekla a nastoupila do auta. Petr zabouchl dveře a nastoupil na místo řidiče. Rozjeli se směrem k Janině domu. Najednou Paní poručila Petrovi: „Zastav tady.“ Petr zaparkoval a otevřel Paní dveře, aby mohla vystoupit. Paní přikázala: „Počkej tady!“ a zmizela za rohem. Během deseti minut byla zpět. Petr otevřel dveře a Jana nastoupila se slovy: „Jedem.“ Pokračovali až k domu Jany. Vystoupili z auta a Jana se vydala směrem ke vchodu. Vstoupili do domu a Paní zavedla Petra do haly, kde mu přikázala, aby se svlékl. Z tašky, kterou si přinesla z města, vytáhla krabici a začala ji rozbalovat. Petr si všiml nápisu na krabici. CB 3000, byl to pánský pás cudnosti. Věděl, o co jde, ale nikdy si nepřipustil, že by ho mohl nosit. Paní do postroje zamkla Petrův penis a klíč si vzala k sobě. „Zvykej si, tohle budeš nosit, a to 24 hodin denně, abych si mohla být jistá, že si nebudeš hodit ocas,“ prohlásila Jana a ze šuplíku ve stolku vytáhla policejní pouta. Spoutala Petrovi ruce za zády a odvedla ho do rohu místnosti, kde byl za záclonou schovaný řetěz upevněný ke zdi. „Kleknout!“ přikázala Paní a připnula konec řetězu k obojku Petra. Sáhla do skříně a připravila si šátek, kterým následně zavázala Petrovi oči. „Tady budeš poslušně klečet, dokud se nevrátím,“ řekla Jana. „Ano Má Paní,“ odpověděl Petr. Paní odešla, zavřela dveře do místnosti a zamkla. Chtěla, aby Petr dobře slyšel cvaknutí zámku. Svět se Petrovi ponořil do tmy a doba, po kterou klečel v rohu místnosti s páskou na očích, se zdála být jako věčností. Ztratil pojem o čase.

Konečně se ozval klíč v zámku a Paní vstoupila do místnosti. Odepnula řetěz a sundala Petrovi pásku z očí. Naskytl se mu úžasný pohled. V místnosti stála jeho Paní ve vysokých kožených botách a černém korzetu. Odemkla jeho pouta a Petr cítil velkou úlevu od pout a pokorně poděkoval: „Děkuji, Má Paní.“ Jeho vůle na jakýkoliv vzdor byla ta tam. „Pojď za mnou!“ poručila mu. Vydali se po schodech do podkroví domu. Vstoupili do místnosti, kde na něj čekalo velké překvapení. Celé podkroví bylo rozděleno do dvou velkých místností. První byla zařízena jako mučírna. Tolik různých věcí na jednom místě ještě Petr neviděl. Bylo tu snad vše, co si jen dokázal představit. Od kříže, klece, až po ten nejposlednější trestající nebo mučící nástroj pro příznivce BDSM. Co bylo ve druhé místnosti, bylo zatím pro Petra skryto. „Moje sbírka, tady budeš se mnou trávit hodně času. Miluji, když si můžu hrát s otrokem a ten žadoní o slitování,“ řekla vzrušeně Paní a podala Petrovi klíč, „Sundej si CBčko a polož na stůl. Mám ještě chuť si hrát.“ Jen co odložil Petr CB na stůl, Paní držela v ruce provaz. Stoupla si za Petra a donutila ho ohnout ruce v loktech, tak, že ruce od lokte k zápěstí byly ve vodorovné poloze. Tak Paní Petrovi svázala pevně ruce a připoutala je k tělu provazem. Vzala tenčí provaz a podvázala mu pevně koule a penis. „Trochu to bolí, Má Paní, nešlo by to povolit, prosím, Má Paní?“ zeptal se Petr. „No to by nešlo!“ křikla na něj, „ale už mám toho tvého kňourání tak akorát dost!“ Vzala kuličkový roubík a nasadila ho Petrovi, jak nejpevněji to šlo. „Teď si klidně stěžuj“ usmála se. „Hm, hu…“ snažil se mluvit Petr, ale nebylo mu rozumět. Paní poručila, aby si kleknul na zem. Pevně mu svázala nohy provazem v kotnících a nad koleny, takže měl Petr co dělat, aby udržel rovnováhu. Paní vzala skřipce a připnula je na Petrovi bradavky. Měly silný stisk, větší než na co byl Petr do této chvíle zvyklý. Paní přinesla krabičku se závažím a přisunula si židli před Petra. Sedla si, z krabičky vytáhla závaží a pověsila na každý skřipec jednu. V Petrově výrazu Jana viděla, že to už pro něj nejsou nějaké kolíčky na prádlo, které jsou spíš příjemné než trápící a pověsila na každý skřipec ještě jedno závaží. Jana se bavila pohledem na sténajícího Petra. Jeho penis opět stál v plné síle a připravený k akci, ale Jana věděla, že s nadrženým otrokem se lépe manipuluje. Přinesla si jezdecký bičík a začala Petra plácat koncem bičíku přes žalud. Jak se Petr snažil vyhnout bičíku, rozhýbal závaží na skřipcích a to umocňovalo bolest, kterou mu způsobovaly. Když se Paní této zábavy dostatečně nabažila, sundala závaží a pomalu začala sundávat skřipce z bradavek. To bylo pro Petra daleko bolestivější, než když je měl na bradavkách. Sténal, ale byl rád, že se mu uleví. Když Paní sundala skřipce z bradavek, začala mu mnout bradavky a bavila se tím, jak Petr bolestí kroutí celým tělem. Rozvázala Petrovi ruce a poručila mu, aby se osvobodil od provazů a sundal si roubík. Začal tedy rozvazovat všechny provazy a sundal si roubík. Klekl zpět k nohám Paní a poníženě poděkoval: „Děkuji, Má Paní.“ Paní se naklonila k Petrovi a políbila ho: „Tak co, otroku? Líbí se ti, když si s tebou Paní hraje?“ „Ano, Má Paní. Děkuji Vám, Má Paní, že jste mne přijala do služby, Má Paní.“
Paní podala Petrovi CB. „Víš, co s tím máš dělat.“ Petr opět nasadil CB na svůj penis, zamkl a klíč odevzdal své majitelce. Paní ukázala na klec v rohu místnosti a přikázala: „Vlez si dovnitř. Tam je tvé místo.“ Po kolenou se odplazil do klece. Paní zavřela dvířka klece a zajistila je zámkem. Podala Petrovi přes mříže misku a nalila do ní vodu. „Dobrou noc, otroku,“ rozloučila se Jana. „Dobrou noc, Má Paní, přeji Vám krásné sny,“ popřál Petr. Ještě nikdy noc v kleci nestrávil, ale neměl na vybranou. Paní odešla ke dveřím, zhasla světlo, zavřela dveře a ve dveřích zarachotil klíč. Celý svět se uzavřel do tmy. Petr se napil a ještě chvíli přemýšlel o tom, co se dnes stalo. Během chvíle únavou usnul. Strávil svou první noc v kleci, kam správný otrok patří.