Temné místečko - soutěžní

Nemyslete si, že svého manžela nemiluji. Ale víte, přece jenom Kristián byl to můj první kluk. Nepoznala jsem jiné. Seznámili jsme se, když mi bylo třináct let. On byl o pět let starší než já, přitažlivý, dospělý a ohleduplný. Než jsme se poprvé milovali, dokonce počkal, než mi bylo patnáct. Když o tom zpětně přemýšlím, měl mě tedy opravdu rád. Který jiný osmnáctiletý kluk by to vydržel? A má mě rád pořád. Nikdy nezapomene na mé narozeniny. Máme společné koníčky a řekla bych, že téměř stejný smysl pro humor, i když někdy dokáže překvapit hláškou či situací, kterou by si zarámovat určitě nenechal, a pár dalších drobností, které jsou však zcela normální, když někoho milujete, rádi je přehlédnete, nebo mu je odpustíte.
Vzali jsme se, když mi bylo osmnáct. Láska jako trám a musím zaklepat, drží se nás dodnes. Tedy alespoň doufám. Kristián mi právě pohlédl přes rameno a podíval se, cože to datluji do počítače. Přestávám psát. Moc dobře ví, že se mi nelíbí, když sleduje, co dělám na počítači. Než se stihnu ozvat, položí mi vedle klávesnice sklenku červeného vína a políbí mě za ucho. Ohlédnu se za ním, ale to už odchází. Vidím sice jenom jeho záda a je mi úplně jasné, že se usmívá. Určitě poněkud poťouchle, spokojený, jak mě vykolejil a potom překvapil vínem. Hajzlík, to on umí. Miluju ho. Napiju se vína a pokračuji v psaní.

Manželi jsme už sedm let. Roky po jeho boku mi utekly jako voda. Krásná léta. A přesto je zde něco. Něco malého a temného v koutku mé duše. Tmavé místečko, které je dlouhou dobu stranou našeho společného života. Můj manžel o něm neví. Většinu času si toho tmavého a nebezpečného místa nevšímám. Ale někdy se z toho místa vynořují myšlenky a nedají mi spát. Toužila jsem zkusit něco víc…

Naposledy se ty myšlenky objevily před několika měsíci. Většinou se jich po několika dnech dokážu zbavit, ale tentokrát mě chytily pevně. Nechtěly mě pustit a svíraly mě jako kleště. I když jsem se to snažila zakrývat, po týdnu si můj si všiml, že se mnou není něco v pořádku. Musela jsem mu něco říct. Pravda mi však nešla z úst, i když jsem se opravdu snažila. Vím, že mu mohu ve všem bezvýhradně věřit, ale mé temné místečko si to nemyslelo a ponouklo mě ke lži: „Kamarádka má teď nějaké problémy, však víš, Janka, pohádala se s přítelem a utápí se doma v sebelítosti. Nevadilo by ti, kdybych s ní dneska večer někam vyrazila? Dáme si víno, pokecáme a tak. Možná u ní přespím.“ Jasně, že to mému muži nevadilo. Nejspíš toho využije a také půjde s kamarády ven.
Oblečená jsem byla během chvíle. Nic zásadního, tričko, džíny, tenisky. Na záda malý batůžek s poklady, které jsem si pořídila při cestě z práce. Políbila jsem na rozloučenou Kristiána a vyrazila.

Praha je skvělé místo, co se týká anonymity. Sem tam se sice stane, že potkáš známého, ale většinou tomu tak nebývá. I tak jsem byla nervózní, že někoho potkám. Ale i kdybych někoho potkala, tak co? Prostě jedu tramvají tam na tamtu zastávku. Jdu přece jenom po ulici tímhle směrem. Kdybych někomu musela odpovědět, kam to mířím, mohu si něco vymyslet. Možnosti jsou nekonečné. Stejně mě nervozita neopouštěla, ani když jsem dorazila ke svému cíli. Naopak se mi zdálo, že se motýly v mém břiše proměnily v roj sršňů. V ústech jsem měla sucho, a když jsem položila prst na zvonek, docela viditelně se mi chvěla ruka.

Zazvonila jsem. Skutečně jsem to udělala! Neuvěřitelný. Teď není cesty zpět. Nebo je? Možná bych se radši měla otočit a utéct jako malej harant. Úplně vidím, jak by ze dveří vykoukla hlava, rozezleně by zakroutila hlavou, jaký že to parchant zvoní na zvonky a dělá si z nich srandu.
Dveře se otevřely a vykoukla dívčí hlava s úsměvem na rtech: „Prosím, jak vám mohu pomoci?“ řekla dívka možná ještě mladší, než jsem já.
„Jsem, jsem… správně ve Fantasy Klubu?“ vykoktala jsem.
„Ale jistě, pojďte dál,“ odpověděla, otevřela dokořán. „Už jste u nás někdy byla?“
Když jsem se zmohla na negativní odpověď, usmála se ještě víc. „Tak já vám to tady ukážu,“ říkala, zatímco mě vedla dovnitř docela normální chodbou a přitom mi vysvětlovala: „Abyste nás mohla navštěvovat, musím vám vystavit klubovou kartu, ale to můžeme udělat až při vašem odchodu, jestli se vám u nás bude líbit. Možná jste viděla na našich webovkách, že samotné ženy k nám mají vstup zdarma. Stejně tak nebudete ani nic platit za zřízení klubové karty.“ Zastavila se a otevřela jedny dveře. Objevila se místnost, ve které se nacházelo množství skříněk. Podala mi klíč. „Tady si můžete odložit, tamhle je také sprcha. Až budete připravená, támhle projdete na konci chodby těmi dveřmi. Přeji pěkný večer,“ dívka odcupitala a zmizela ve dveřích na konci chodby.

Tak a jsem tady. Utíkat by teď bylo ještě mnohem trapnější než před tím. Na klíčích jsem měla visačku s číslem osm. Otevřela jsem příslušnou skříňku. Nacházely se v ní dvě ramínka, čistá složená bílá osuška a župan. Obé jsem vytáhla a rozbalila. Hebké a voňavé froté. Dobře, tak tedy nejdříve sprcha. Udělala jsem dobře, horká voda mi trochu pomohla zmírnit nervozitu. Osušila jsem se, vyfénovala a rozčesala si vlasy, před zrcadlem si trochu zvýraznila oči tavě modrou linkou. Nakonec jsem sáhla do batůžku a odhalila svůj poklad. Černé jemné saténové kombiné, které jsem si oblékla na nahé tělo, a potom to nejdůležitější: černá a stříbrnou nití prošívaná škraboška. Je to nádherný kousek, nebyla zrovna levná. Zakrývá horní polovinu obličeje a část levé tváře. V zrcadle vidím černou masku, která připomíná temnou sochu, orámovanou blonďatými dlouhými vlasy, z masky svítí dvě modré oči… jako by mě ta maska skryla před okolním světem, nervozita ustupovala a o břicho se mi jen zlehka otírala motýlí křídla v očekávání věcí budoucích. Usmála jsem se na tajemnou maskovanou dívku v zrcadle, zamkla skříňku. Bosá jsem vyšla ze šatny a zamířila na konec chodby, a po schodech dolů, kde se ozývala decentní elektronická hudba. Nic vlezlého, ale cítila jsem, že svádí k pohybu. Sestupovala jsem po schodech a koberec mi příjemně hladil chodidla. Dole se přede mnou otevřel útulný prostor. Přítmí, červený koberec, tmavě fialová barva světel ze stropů. Uprostřed bar, za ním tmavovlasá dívka spoře oděná do podobného kombiné jako já, ovšem bez škrabošky. Nebylo zde mnoho lidí. Přece jenom, ještě bylo docela brzy. U stolečků na měkkých pohovkách sedělo a v tichosti popíjelo několik párů i osamocených mužů. Všichni na mě pohlédli. Zřejmě byli zvědaví, kdo přišel. Počítám, že se s jejich pohledy setká každý, kdo vejde.
Přistoupila jsem k baru a nesměle požádala barmanku o skleničku červeného vína. Dívce v úsměvu zacukaly koutky úst, významně se na mě podívala a naklonila se ke mně: „Nechcete počkat, až vás někdo pozve?“
Jsem asi tak pitomá, že mě to ani nenapadlo. „Ehm, asi jo, to je dobrý. Děkuju.“ Otočila jsem s tím, že si půjdu sednout k některému z volných stolečkůy a vyjekla, když jsem málem vrazila do muže, který se přede mnou zčistajasna objevil. Byl snad o dvě hlavy větší než já a ramena jako vrata od stodoly.
„Ahoj. Tebe jsem tady ještě neviděl. Já jsem Franta,“ řekl se širokým úsměvem a v jeho očích se jako ohníčky odrážela světla od baru. Podával mi ruku. Stiskla jsem ji. „Těší mě, já jsem Lucie,“ představila jsem se.
Myslela jsem si, že mě pozve na drink, ale Franta mě vyvedl z omylu: „Já jsem tady vyhazovačem. Kdybys měla nějaký problémy nebo cokoli, prostě na mě zavolej a já to vyřídím, jasný?“
Aha, takže tahle to je. „Jasný,“ usmála jsem se na něho.
„Tak se dobře bav,“ otočil se, a šel si sednout do nenápadného koutku kousek od baru. Musím říct, že Frantova přítomnost mě docela dost uklidnila. Vypadá jako silák a asi ví, co dělá. No, co tady dělá, ví rozhodně lépe než já.
Posadila jsem radši na barovou stoličku, když tu se ke mně opět naklonila barmanka: „Mimochodem, já jsem Katka.“
Také jsem se představila.
Katka se na dívala a usmívala se: „jsi poprvé ve swingers klubu?“
„Jo, je to na mě tak vidět?“
„Úplně,“ potvrdila barmanka. „Chlapi se z toho pominou.“

K baru přistoupil muž. Postavil se vedle mě. Byl vyšší než já. To ale není nic výjimečného, měřím necelých sto šedesát centimetrů. Oblečený byl do košili nahoře ležérně rozepnuté a ve společenském obleku bez kravaty. Ramena měl pěkně široká, i když ne tolik jako Franta. A vůbec se mi na mužích líbí široká ramena a silné ruce. Nevím proč. Tvář bývá většinou až na třetím místě, hned po zadku. Sakra, to jsou ale myšlenky. Tenhle muž měl pohlednou tvář, ostré rysy, ale ne tvrdé. Oříškové oči, hnědé krátké vlasy. Nasadil milý úsměv, když mě oslovil. Jeho oči na mě šibalsky mrkly: „Ahoj. Takže slyším, že poprvé, to je pěkný. Můžu tě pozvat na něco k pití?“
Cítila jsem, že rudnu. Na chvíli jsem ztratila řeč. V minulosti jsem si sice párkrát zaflirtovala, ale to, co jsem se chystala dělat tady, bylo natolik jiné, že mi chvíli trvalo, než jsem se vyjádřila. Snad jsem to stihla dříve, než to začalo být úplně trapné. „A… jo… promiň. Dám si víno. Červené.“
„Dobře,“ usmál se na mě a potom na barmanku. Už nemusel nic říkat. Katka všechno slyšela a bylo vidět, že se dobře baví. Na můj účet. Křenila se jako by sledovala veselohru. Já si připadala jako v tragikomedii.
Muž si asi všiml mých rozpaků, trochu se ke mně naklonil a potichu řekl: „Hele, však klid, o nic nejde. Dáme si víno a když nic, tak nic. Já jsem Vojta, představil se a sedl si na vedlejší barovou stoličku.“
„Já Lucie.“
„Pěkný jméno,“ odpověděl. „Mimochodem, moc hezká maska.“
„Jo? Dík.“ Konečně jsem dostala do ruky víno a upila. Bylo skvělé. Vojtěch dostal whisku, asi už ho Katka zná a ví, co pije. Vojta se choval příjemně a měl hluboký znělý hlas. Vlastně to byl takový ten typ muže, které obdivuji, když ho vidím třeba někde ve filmu. Bylo to takové zvláštní. Začalo mi být trapné, že nic neříkám, a tak jsem něco řekla: „Pěkný oblek.“
„Jo? Taky dík,“ odpověděl, usmál se a napil se whisky.
Sakra. Já vlastně vůbec nevím, jak se mám v takové situaci chovat. Co jsem si myslela, když jsem sem šla? Měla jsem nějaké představy, ale realita je nějaká… jiná.
Zeptala jsem se: „Můžu se zeptat, čím se živíš?“ Šmarjá, já jsem pitomá, hned se někoho ptát, čím se živí, jako bych byla nějaká děvka, která si oťukává zákazníka.
„Ale jo, proč by ne. Jsem podnikatel.“
„Aha, to je pěkný,“ špitla jsem a napila se vína. Mohla bych se zeptat, s čím podniká, ale nějak mi připadalo trapné vyzvídat. Chvíli jsem mlčela a přišlo mi to opět trapné, jenže jsem viděla, jak se usmívá a prohlíží si mě, nejspíš se také dobře bavil…
… a tak jsem vypila víno na ex. Nejlepší bude jít s barvou ven: „No, já… je pravda, že jsem takhle poprvé, nikdy jsem… prostě jsem nikdy na takovém místě nebyla. Moc chlapů jsem nepoznala. Omlouvám se, jestli ti to přijde divné.“
„Ale, ne, vůbec. To je v pohodě. Dáš si ještě víno?“
„Díky, moc ráda.“
Vojtěch mi objednal další víno. Sám ale z whisky skoro nic neupil. „Vojto, ty asi moc nepiješ, co?“
„Ale jo, ale objednal jsem před deseti minutama, noc je ještě mladá,“ mrknul na mě.
„No, asi bych měla také zpomalit,“ řekla jsem a trochu upila z plné sklenice.
Chvíli jsme mlčeli. Potom se ke mně Vojtěch natočil na barové stoličce, naklonil se ke mně a spiklenecky řekl. „Co kdybychom si zahráli takovou hru?“
Polkla jsem: „Jakou hru?“
Vojta se rozhlédl po klubu. No, je tady pár lidí, pár párů. Co kdybychom hádali, jakým způsobem rádi šukaj?“
Málem mi zaskočilo víno.
Katka za barem to slyšela a naklonila se k nám. „Jo, tak to je dobrý. A já vám pak řeknu, jestli jste se trefili! Beztak je tady většina z nich pečená vařená.“
„Výborně,“ souhlasil Vojtěch. „Tak já začnu. Vidíš támhletoho chlapa v červeným triku?“
Zapátrala jsem pohledem a přikývla.
Vojtěch pokračoval: „Tak já bych řekl, že se rád dívá. Prostě, když to někdo dělá, rád se dívá. Rád šmíruje,“ pohlédl na Katku. „Tak co, jak to je?“
Katka zvedla obočí. „No skoro jsi to trefil, ale je to naopak. Tenhleten kluk šuká holky a líbí se mu, když se na něj při tom někdo kouká. Takže máš smolíka.“
Vojta se zatvářil naoko rozmrzele a pak se podíval na mě. „Tak co? Vyber si někoho a hádej.“
Rozhlédla jsem se. Připadal mi zajímavý jeden pár kousek hned u našeho stolu. Mladší muž, snad ještě skoro kluk, hubený jako proutek, tak kolem dvaceti. Žena mohutnější, starší než on, tak čtyřicet. Mladší kluk ji hladil po hřbetu ruky. „Tamhle ti dva. To je zajíček a jeho živitelka. On se je pasivní a ona ho tvrdě šuká,“ pronesla jsem k Vojtěchovi a Katce. Oba se při mých slovech zasmáli. Katka se po chvíli ozvala: „Tak to se povedlo. Jenže oba jsou trans. Ona je ve skutečnosti chlap a on je dívka. Ale máš pravdu, že to tak dělaj, když to dělají spolu,“ mrkla na Vojtu, „takže Lucka vede jedna nula.“
Vojtěch vypil svoji whisku. „No tak to mě teda radši nalej ještě jednoho panáka. Zdá se, že poměr vypitého alkoholu nějak souvisí s úspěchem v naší malé nevinné soutěži!“
Zasmála jsem se a zjistila, že se vlastně začínám velice dobře bavit.
Katka zatím někde spatřila prázdné sklenice a šla obsluhovat.
„A teď zase já,“ řekl Vojta a rozhlédl se po klubu. Pátral a kroutil očima, jako by si nemohl vybrat. Potom se jeho zraky upřely na mě. Pousmál se. „Copak tobě se líbí? Jakpak ty to máš ráda? Hm…“
Napila jsem se vína. Už ho zase byla polovina pryč. Byla jsem docela zvědavá, co z něho vypadne.
„Řekl bych, že máš ráda jemné dotyky. Něžné polibky. Pomalé svádění. Pocit něčeho neznámého, zakázaného,“ říkal a já ztuhla a málem rozlila skleničku s vínem, když položil ruku na mé koleno. Potom jeho ruka pomalu putovala po stehně nahoru. „Že tě vzrušují nové věci. Proto jsi vlastně tady, ne? Vyzkoušet něco jiného…“ jeho ruka se zastavila a jemně se mě dotýkala na stehně jenom kousek od mého klína.
„Asi… asi máš pravdu…“ pohladila jsem jeho zápěstí, natočila se a přitiskla své koleno k jeho noze.
Jeho ruka se pohnula a pomalu mě hladila po stehně, putovala zpátky ke kolenu. Naklonil se ke mně a pošeptal: „Je tady vzadu pěkné místo. Soukromí, kdybys chtěla.“
V ústech se mi začaly tvořit sliny. Musela jsem opět polknout. Přepadly mě pochybnosti. Ale proto jsem přece přišla, ne? Musím říct, že se mi líbil a jeho dotyky mě velice vzrušovaly. Ač se dotýkal pouze mého stehna, cítila jsem, jak se mi žádostivě stahuje podbřišek.
Sklouzla jsem pohledem k jeho rozkroku a spatřila, jak se látka boulí. Byl vzrušený. Toužil po mě. Musela jsem si přiznat, že já po něm také. „Tak jo, veď mě,“ zašeptala jsem na oplátku.

Vzal mě za ruku a odváděl kolem baru. Viděla jsem jeho široká záda. Krok měl pružný jako šelma, ale šel klidně a uvolněně. Prošli jsme kolem vířivky plné bublající vody a mířili až do zadní části, kde nebyly žádné stolky a ani lidé, za to se tam nacházelo několik dveří. Vešli jsme do nevelké místnosti bez oken, v jejím středu stála velká kulatá postel. V podstatě nic jiného tam nebylo až na malý stolek a dvě křesílka v rohu. Místnost byla osvětlena stejným fialovým světlem jako klub.
Vojtěch za námi zavřel. Potom se ke mně postavil čelem a položil mi ruce na boky.
„Co… bude - “ nestačila jsem doříct. Vojta mě umlčel polibkem. Dotyk o jeho rtů o mé byl jemný jako vánek. Oplatila jsem mu ho. Z jeho dechu byla cítit whisky a měl měkké a teplé rty. Začali jsme se líbat. Něžně ochutnával mé rty a já jeho. Potom jsem ucítila, jak se mezi mé rty a pokoutně dobývá špička jeho jazyka. Rty jsem pootevřela a nechala jeho jazyk vklouznout do svých úst. Dotýkala jsem se jeho jazyka tím svým a byla jsem vzrušená víc a víc.
Vyjekla jsem, když mě náhle chytil za zadek a přitáhl si mě blíž k sobě. Líbal mě a jeho stehno se opíralo o můj podbřišek. Na břiše jsem cítila jeho úd, jak se mu napíná přes kalhoty. Toužila jsem se jej dotknout. Udělala jsem to. Vojta zavzdychal, když jsem ho rukou přes kalhoty začala hladit. Tu mě však uchopil za ramena a otočil. Co to chce… začal mě líbat za krkem a jeho ruce vnikly pod moje kombiné. Jedna ruka zamířila víš. Prsty se dotkly bradavky. Dlaň jeho druhé ruky mi přejela přes pupík. Mířila ještě níž. Chvíli mě hladil na hranici jemných chloupků v klíně, zatímco mě líbal za krkem a jemně mačkal bradavku. Ústa jsem ze samého vzrušení měla plná slin, a když se jeho prsty začaly hrát s mým poštěváčkem, podbřišek se mi stáhnul v křeči. „Jsi úplně mokrá,“ pošeptal. Chtěla jsem mu na to něco odpovědět, ale klínem mi projela křeč se silou, kterou jsem zatím nepoznala. Zalapala jsem po dechu. Křeč se držela můj klín jako šelma kořist, a teprve po chvíli mě pustila. Ještě několikrát se mi podbřišek stáhl, slastné kontrakce skoro na hranici bolesti se mi rozlévaly do břicha a do stehen.
Vojta mě pustil a já se složila na postel před námi. Co chvíli mi klínem projela křeč. Vychutnávala jsem ten pocit, když kontrakce utichaly. Uslyšela jsem Vojtěcha, jak říká. „Ty jsi musela být hodně nadržená.“
Po očku jsem sledovala, jak si svlékl sako a košili. Stáhl si též kalhoty a trenýrky a ponožky. Stál nade mnou nahý a jeho úd byl krásný. Velký a trochu zakřivený. Tyčil se z ochlupení jako věž. Byl obrovský. Mnohem větší než Kristiánův. Posadila jsem na postel. Uchopila jsem jeho úd a políbila žalud. Vojta zavzdychal a nořil ruce do mých vlasů. Vzala jsem jeho žalud do úst. Musela jsem hodně otevřít ústa, aby se mi do nich vešel. Dráždila jsem ho jazykem. Vzrušením ronil šťávičku, byla slaná. Vojtěch sám začal pohybovat údem v mých ústech. Potom zastrčil hodně hluboko. Ucítila jsem ho až v krku. Začala jsem se dávit a rychle jsem ho vyndala. Chvíli jsem ho jemně honila rukou a dívala se, jak průhledné kapičky vycházejí z jediného oka a vždy, když se objevily, slízla jsem je.
V tom mě Vojtěch prudce odstrčil. Dopadla jsem na záda na postel. Rukama uchopil moje kolena, roztáhl mi nohy a chvíli se díval na moje mokré přirození. Potom na mě nalehl. Líbal mě na ústa, dobýval se jazykem mezi mé rty, pánví vyrážel proti mému klínu a údem třel moji kundičku. S každým dotykem mi rozdrážděný poštěváček posílal do břicha i stehen stupňující vlny slasti. Když jsem ucítila, jak jeho úd proniká do mé kundičky uchopila jsem ho rukama pevně za lopatky. Nastavila jsem svůj klín do lepší pozice, aby měl snadnější přístup. Asi jsme to neměli ani jeden úplně lehké kvůli velikosti jeho údu. Já to měla určitě těžší. Moje úzká broskvička se ho zdráhala přijmout. Nebyla na takovou velikost zvyklá. Když do mě pomalu pronikal a roztahoval kundičku, chvílemi to bolelo. Rozechvělým hlasem jsem ho nabádala, aby to dělal opatrně a pomalu. Po chvíli snažení a jemných pohybů do mě skoro ponořil celý žalud. Klín mi začal pulsovat na hranici mezi bolestí a slastí, když vtom Vojtěch svůj úd rychle vyndal a začal stříkat. Uchopila jsem jej do ruky, chtěla jsem cítit, jak pulzuje. Vojtěch zasténal. Několik mohutných výstřiků mi pokrylo břicho i prsa semenem. Několik teplých kapek dopadlo i na moje rty. Olízla jsem je. Vzrušilo mě to a v klíně mi opět hrály drobné kontrakce.
„Tys musel být taky hodně nadržený…“ zaskuhrala jsem.
„Já jsem ještě neskončil,“ uchopil mé ruce za zápěstí a přitiskl je k posteli a opět na mě nalehl.
„Ne, počkej, to ne. Měli bychom se umýt,“ zkusila jsem se osvobodit. Byl ale silný. Nedokázala jsem se pod jeho tělem ani pohnout.
„Žádný takový, chci tě šukat hned,“ vzdychl.
Chtěla jsem protestovat, ale držel teď obě mé ruce za hlavou přitisknuté k posteli jedinou rukou a druhou mi tvrdě zakryl ústa. Asi se mi to nemělo líbit. Vůbec to nebylo vhodné s ohledem na riziko, které z toho mohlo vzejít. Ale to, jak si mě vzal, silou uloupil, co chtěl, jeho nadvláda… ještě nikdy jsem nebyla vzrušená jako v tento okamžik. Když do mě vrazil svůj úd, silně a hluboko, stiskla jsem pěvně zuby bolestí. I přesto, že mi zakrýval ústa, musel slyšet mé zaskučení a určitě cítil, jak jsem se pod ním zachvěla. Přestal se pohybovat, úd stále hluboko v mém těle. Odkryl mi ústa a díval se na mě, asi chtěl vědět, jak zareaguji. Nadzvedla jsem hlavu, co to šlo a olízla mu ret. Přitiskl své rty na mé a já ho v tu chvíli do rtu kousla, abych se mu pomstila. Možná jsem to trochu přehnala. Objevila se kapička krve. Vojtěch se však jenom usmál a prudce do přirazil pánví. Vykřikla jsem. Myslím, že tam byl až nadoraz. V podbřišku mě zapíchalo. Vojtěch na tom místě setrval. V nejhlubší části mého ženství. Bolest se mísila se slastí. Po chvíli se však bolest vytrácela, jak si moje kundička zvykala na kládu, kterou hostila. Znovu přirazil. Píchnutí už nebylo tak výrazné. Zato slasti bylo více. Jak byl hluboko, dotýkal se vlastním podbřiškem mého poštěváčku. Tlačil na něj a ten tlak byl k nevydržení. Opět přirazil. A potom zas a znovu. Začal do mě pravidelně bušit. Píchal mě drsně a hluboko. Čvachtalo to. Každý jeho pohyb mi působil bolest i slast – a ta se stupňovala. Každý náraz byl jako výbuch, který se mi rozlil do stehen a břicha. Mé ztvrdlé bradavky se intenzivně třely o jeho hruď, když se na mě pohyboval, a to posilovalo intenzitu spojení mezi našimi těly.
Podbřišek se mi opět stáhl v křeči. Bylo to intenzivní, slastné i bolestivé. Bylo to nesnesitelné. Skučela jsem a lapala po dechu. Mezi vzlyky jsem Vojtěcha prosila, ať přestane, že už nemohu. Možná mi nerozuměl, bylo to možné. Možná nechtěl. Píchal mě, i když jsem se pod ním třásla a vzlykala. Pak ho konečně vytáhl. I to mi však způsobilo další muka, když se kundička, náhle osvobozená, zmítala v křeči.
Vojtěch nejspíš využil toho, že mám otevřená ústa, jak jsem se snažila ze všech sil nabrat do plic co nevíce vzduchu a strčil mi žaluda do úst. Začal stříkat. Ústa mi plnil slaným semenem. Něco jsem spolkla, něco vyteklo ven. Ležela jsem na posteli a neměla sílu se otřít. Kundičku jsem měla úplně napuchlou a mokrou. Břicho i ústa ulepená.

Otevřely se dveře a vešla Katka s úsměvem ve tváři. Nesla tác a na něm pití. Malátně se mi podařilo se posadit, abych se napila. Chladivá voda! Nádhera.
„Koukám, že jste si užili,“ pronesla Katka. „Vedle teprve začíná zábava, prohodila významně pohledem zpět k baru.
„Co…? Jako… no, já mám pro dnešek dost,“ uvedla jsem věci na pravou míru, aby si náhodou nemysleli, že chci pokračovat. Myslím, že bych to asi nepřežila.
Katka pokrčila rameny a odešla. Ucítila jsem, jak mě po zádech hladí Vojtěchova ruka. Snažila jsem se ignorovat bolest mezi nohama. Po chvíli se mě Vojtěch zeptal: „A co vlastně děláš ty? Ještě studuješ?“
„Ale ne, dělám servírku v jedné hospodě na Smíchově.“
Vojta mě nepřestával hladit a řekl: „Já jsem majitelem tohohle podniku. Hledáme další barmanku, minulý týden jedna skončila, nechtěla bys nastoupit?“
„No to si děláš srandu, ne?“ špitla jsem.
„Ale vůbec ne. Máme otevřeno tři dny v týdnu, nabízím tři tisíce za večer a k tomu všechny dýška, který dostaneš ze zákazníků. Šukat můžeš s kým budeš chtít, anebo taky nemusíš. Tvoje věc. Když bude hodně lidí, stejně na to nebudeš mít čas.“
Bože, to je teda úlet. Ale tři tisíce za večer? s dýškama možná čtyři. To je skoro padesátka měsíčně a práce jenom tři noci v týdnu. To je o něco víc peněz za méně práce, než mám teď. „Nechám si to projít hlavou.“
Druhý den jsem dala výpověď v práci a začala dělat barmanku ve Fantasy klubu. Kristiánovi jsem nevěru přiznala. Řekla jsem mu o svém temném koutku v duši. Moji nevěru vzal kupodivu docela v pohodě. Občas dokonce přijde za mnou do klubu na návštěvu. Někdy tam zajdeme, i když mám zrovna volno a nejsem za barem. Náš sexuální život doznal jistých změn. Myslím, že k lepšímu.

Ta škraboška dopadla špatně. Už nebyla použitelná. Musela jsem ji vyhodit.