Lady Clara

Lord Charles zasedl ke své obvyklé opulentní snídani. V jedné silné ruce odpovídající jeho urostlé postavě držel dle svého zvyku ranní výtisk The Times, v druhé tlustý doutník. Příchod své mladé ženy prakticky nezaznamenal. Ostatně, a to jí bylo třeba přičíst ke cti, proplula dveřmi jako duch a posadila se tiše na jí určené místo na opačné straně stolu vzdálené dobrých 10 metrů. Lord ji přes horní okraj novin skoro ani nemohl vidět. Stejně tak dobře mohla být na druhé straně zeměkoule a nic by se nezměnilo, byla daleko středu lordova zájmu.

Jejich sňatek byl toliko projevem respektu ke společenským zvyklostem, a hlavně zdrojem posílení lordova majetku a postavení. Lorda příliš nezajímala osobnost jeho ženy, ani její vzhled, jeho koníčky ležely kdesi jinde. A říci, že jeho Lordstvo bylo sexuálním predátorem by bylo s trochu nadsázky pohaněním sexuálního apetitu i takových eunuchů. Nejlépe to dokumentoval fakt, že lord se nijak netajil tím, že pevně doufal, že ty směšné pohyby, které musel předvádět o svatební noci, už nikdy více v životě nebude muset opakovat a jeho Lady otěhotní a porodí mu dědice rodu hned napoprvé. Byť se toto jeho přání nevyplnilo, stále ještě se nedokázal přesvědčit k tomu, aby ještě jednou šel s důstojností tak nízko a podvolil se takovému barbarskému, primitivnímu aktu vedenému chtíčem. Tedy pudem na hony vzdáleným jeho chladné odměřenosti a vyrovnanosti.

Zrovna pročítal oblíbené politické sloupky, když byl průběh jeho dnešní snídaně nečekaně brutálně narušen. Jeho Lordstvu téměř zaskočila klobása z jehněčích měchýřů, když si Lady Clara dovolila zvednout se před koncem trachtace ze židle a zamířit si to na jeho stranu stolu. Lord Charles ihned zalitoval toho, že ji za toto neodpustitelné pochybení nemůže předat katu, jako by to bylo možné v krásných časech temného středověku. Ta nemístnost, že si navíc dovolila bez otázání se posadit na židli co nejblíže k němu, způsobila, že nebyl schopen nalézt ta správná slova, kterými by ji okamžitě alespoň verbálně poučil o tom, jak naprosto nevhodně překračuje jí stanovené hranice. A že takové chování je rozhodně netolerovatelné. A nemělo by se v žádném případě opakovat.

Místo toho si vzala slova jeho choť, okázale ignorujíce manželovu brunátnou tvář, vyplesknuté oči, zřetelný tik ve tváři a chvějící se ruce, které chrastily tenkými stránkami novin, takže hrozily jejich roztržením.

„Mám pro Vás obchodní nabídku, můj Lorde“.

V tónu jejího hlasu nebyla ani stopa po tom, že by si byla vědoma toho, jak odvážně pokouší svůj osud, a o Lorda se tak začínala pokoušet mrtvice. Absolutně bez odezvy na druhé straně. „Donesly se ke mně informace o tom, že jste se, opakovaně a naprosto neúspěšně, pokoušel získat do své stáje jistého hřebce“, pokračovala totiž nevzrušeně. „Hanebné selhání, řekla bych“, dodala ještě stejným tónem. Jeho Lordstvu při vyslechnutí tohoto neodpustitelného výsměchu skoro praskla žilka ve spánku, tepající viditelnými impulzy, a začalo se nadechovat k mohutné odvetě. Jeho žena ho ale opět stihla předejít.
„A tady přichází má nabídka, můj Pane. Jak moc si tohoto zvířete považujete?“

Příval Lordova hněvu, jistojistě spravedlivého rozhořčení a zasloužené slovní represe byl účinně utnut již v zárodku. Imitace kapra na suchu, ve kterého se proměnil, byla naprosto věrná. Trvalo mu drahnou chvíli, po kterou si ta drzá osoba přímo před ním nevzrušeně prohlížela své pěstěné, na rudo nabarvené nehty, než ze sebe dokázal vysoukat nějaké vyjádření. „To .... to má být nějaký naprosto nemístní pokus o žert, má Lady?“, vybuchl nakonec zvýšeným hlasem.

Jeho slova neměla žádný viditelný účinek. „Vypadám snad na to, že žertuji, můj Pane?“, vrátilo se mu v reakci s nadzvednutým obočím. „Ostatně jsem již dávno nabyla přesvědčení, že byste vtip nepoznal, ani kdyby se před Vámi procházel bez šatů“.

Lordova marná snaha o sofistikovaný přístup k této, všechny meze překračující, uštěpačné poznámce, se projevila pouhým blekotáním a byla odbita mávnutím pěstěné ručky. „V každém případě se má věc nyní tak, že majitelkou King of Avalon jsem nyní já.“ A pokud tohle nemá být vtip, tak co už by to mělo být? Lord by jí to nevěřil, ani kdyby to měla černé na bílém. Ten kůň byl naprosto nedostupný. Lady Clara však pokračovala naprosto sebejistým tónem, ve kterém nebyl ani stín nějaké přetvářky nebo klamu. „Nebudeme nyní zabíhat do zbytečných podrobností, jak k tomu došlo a raději vyřešme otázku, co je jeho Lordstvo ochotné nabídnout za to, aby práva přešla na něj.“

Lord byl zmaten. I když se mu to nechtělo věřit (bylo to nemožné), nikdy se mu dosud nestalo, že by byl důvod zpochybňovat slova Lady Clary. Navíc takto neochvějně vyřčená. Ozubená kolečka v jeho hlavě proto pracovala hodně dlouho. V lordově tváři se střídaly emoce rychleji než proměnlivé počasí na jaře. Neuvěřitelnost celé situace mu dávala hodně zabrat. „Co by si tak Vaše Lady představovala?“, otázal se nakonec s obchodnickým zájmem.

„Konečně!“, zareagovala Lady s přehnaným entuziasmem, který zcela jistě přehrávala. „Vaše Lordstvo poprvé, co ho znám, přišlo se správnou reakcí.“ Neupřímnost svého nadšení neváhala podtrhnout zatleskáním ručkama. Potěšeně přitom zaznamenala, že lordova ramena určitě při vyslechnutí jejích posledních slov a hraného nadšení zaznamenala značné újmy, jak prudce udeřila do tvrdého dřeva jeho jídelního křesla. Bez meškání však prokázala, že na tento vývoj jednání byla připravena, neboť bryskně vypálila „Má podmínka je taková, že Vaše Lordstvo mě teď nechá po zbytek hodiny udělat cokoli, co já uznám za vhodné.“

Lord byl absolutně perplex. Neměl sebemenší potuchy o tom, kam by jeho žena mohla směřovat. Hodil rychle pohledem na hodiny. Zbývalo pouhých 20 minut. Tak málo času k tomu, aby získal něco, po čem tolik toužil a co se ještě včera zdálo nedosažitelné ani za všechny poklady světa? Prodal by přitom i vlastní matku, kdyby to pomohlo. Tohle se zdálo jako naprosto nepatřičná cena.

„Myslím, že bychom se mohli dohodnout“, zkusil to nejprve opatrně, když se pokusil nedat najevo, jak moc ho již vnitřně hřeje pocit budoucího vlastnictví vysněného zakladatele budoucích pokolení svých dostihových koní, byť reálnosti této myšlenky stále ještě příliš nevěřil.

„Přísahá Vaše Lordstvo, že bude po zbytek hodiny jenom sedět, pozorovat, nechá mě činit, co uznám za vhodné, a zapřísahá se, že nepodnikne nic v rámci odvety?“, ujistila se Lady Clara ještě jednou.
„Nehodlá snad být má Lady tak pošetilá, že by chtěla na mě vztáhnout ruku, že ne?“, nedalo to jeho Lordstvu se optat, přestože se sám musel v duchu smát nad absurditou takové myšlenky. „Samozřejmě, že nikoli. Vašeho Lordstva se dotknu pouze naprosto minimálně“, ujistila ho jeho paní a také se nad něčím usmála. Zřejmě také nad nesmyslností takové myšlenky, doufal lord.

„Dobře tedy. Máte mé slovo, má Lady“, rozhodl se lord pro cestu naděje. Aby ji ubezpečil o tom, že zkouší věřit jejím slovům, ubezpečil ji také velkoryse „Věřím, že se mohu spolehnout na Vaše slova a situace se skutečně má tak, jak prohlašujete“. Její „Samozřejmě“ bylo doprovozeno prvním lehkým úsměvem, který od ní za poslední měsíce spatřil. „Důkaz pro Vás je ostatně již připraven“, odtušila lehce. „Martine!“, zvolala vzápětí bez vynechání úderu srdce.

Martine? Kdo to proboha má být? Lord si nebyl schopen vybavit nikoho tohoto jména, kdo by se měl vyskytovat v jeho blízkosti, nebo v blízkosti jeho ženy. Vysoký, ramenatý mladý muž, s krátkými kudrnatými černými vlasy, oblečený do služebního livreje, který na zavolání vkráčel do místnosti dveřmi z chodby mu skutečně byl naprosto neznámý. V obou rukách držel zlatý tác, na kterém nebylo vůbec nic vidět.

„Kdyby Vaše Lordstvo věnovalo více pozornosti dění ve své domácnosti, jistě by si vzpomnělo, že před půl rokem souhlasilo s přijetím nového sloužícího a nezapomnělo by se informovat o tom, jaké je jeho pracovní zařazení.“ - Lordovi se pod tíhou dalšího slovního políčku nafoukly tváře jako žábě. - „Nyní mohu Jeho Lordstvu prozradit, že to je nejenom můj komoří, ale i můj milenec.“ - Tváře se vyfoukly jak propíchnuté špendlíkem. - „Martine, ukaž svému Pánovi listiny, které mu budou předány, pokud dodrží svou část úmluvy.“ Lady Clara dokončila svůj projev, aniž by se nechala jakkoli vyrušit změnou lordových nálad.

V Lordovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Navíc vůbec nevěděl, co s očima. Zda koukat na před ním rozvinutou listinu a pokoušet se zaostřit na drobné písmo, kterým byla pokryta, či na zločince držícího ji v ruce, kterého toužil buď zaškrtit vlastníma rukama, nebo ho nechat roztrhat koňmi, nebo na tu pokleslou ženštinu, která se odvážila tak odporného činu. A to nejspíš vícekrát a opakovaně. Kdyby k tomu svolil, dejme tomu. Ale za jeho zády a bez jeho souhlasu? Neodpustitelné!

Lady Clara vyřešila lordovo dilema za něj. Jako na znamení shodila ze svých ramen teplou kožešinu, která dosud zahalovala většinu její postavy a tímto gestem na sebe definitivně strhla pozornost. Respektive tím, co Lordovi tímto činem odhalila.

Lady měla na sobě naprosto nepřípustné černé šaty, které odhalovaly ramena, na kterých visely na dvou tenkých šňůrkách, a které byly mu připadaly tak průsvitné, že byly na jejím těle téměř transparentní. Lord nevěřícně zíral na dvě bradavky snažící se prorvat skrz tmavou látku a maně přemýšlel, jaká to nemoc jeho ženu potkala, že jí způsobila takový zdravotní stav. Budu si muset nastudovat, jaké jsou všechny možné projevy šílenství, zaúkoloval v duchu sám sebe. I tak s podivem zaznamenal, že Lady disponuje přednostmi, kterých si u ní, nejspíše vinou mnohovrstvého beztvarého oblečení, které v chladném a deštivém anglickém podnebí běžně nosila, dosud nevšimnul.

„Těší mě, že jsem Vaše Lordstvu zaujala. Vskutku nemám žádné spodní prádlo“, dostalo se mu v reakci na jeho utkvělý, v to, co vidí, nevěřící pohled, další neuvěřitelné informace, v jejíž pravost by odmítal věřit, když by jeho žena zároveň nevykasala šaty nad boky a neposkytla mu první pohled do svého odhaleného klína. Zatímco jejich první a zároveň poslední milostný akt (dá-li se tomu tak říci) se odehrával uprostřed noci za tmy tak hluboké, že nebylo vidět prakticky vůbec nic, měl nyní Lord nezakrytý výhled na hustý les černých, kudrnatých chloupků, které rozhodně nešlo přehlédnout. Co navíc vůbec nechápal byla skutečnost, kde se v suchém, chladném vzduchu jídelního salónu vzala vlhkost, která je ve spodní části viditelně pokrývala. Aniž by se ta nemrava ráčila zase okamžitě zahalit, sedla si zpátky do křesla, které mezitím ten všivák – jakže se to ten dobytek jmenuje – natočil tak, že nyní seděla dále od stolu, čelem přímo proti němu. A co hůř – bůh mě netrestej – ještě si doširoka rozevřela nohy!! Copak tohle je chování vhodné důstojné dámy??!!

„Jelikož mě Vaše Lordstvo zanedbává a nevšímá si mých potřeb, musela jsem se poohlédnout po náhradním řešení.“ Absurdnost tohoto prohlášení vytočila lorda prakticky do běla. Copak on je nějak povinován všímat si jejích potřeb v této oblasti? Dává ji přece obživu! Střechu nad hlavou! Chová se k ní s patřičným odstupem, aby předešel opakování těch nemístných manželských aktivit, o které určitě ani ona sama nestojí! A že by to měla řešit takto, bez jeho laskavého souhlasu? Takový skandál! Taková alotrie!

„Ráda bych ale jeho Lordstvu alespoň ukázala náznak toho, o co přichází.“

Cože? Co to je za šílený nápad? Co ji to proboha napadlo? A o co by tak asi mohl přicházet?

„Martine“, prohodila Lady Clara k muži po svém boku (aha, tak se jmenuje ten za nedlouho již nežijící mučedník, který si projde takovým peklem, že týrání španělské inkvizice bude proti tomu pouze slabým odvarem, přísahal si v duchu Lord), „mám velkou chuť na tu báječnou šunkovou pěnu. Naservírujte mi ji.“

To byl další naprosto nečekaný vývoj v tomto pekelném ránu. Tohle všechno pro to, aby se mohla konečně nasnídat? Lord se tomu naprosto zdráhal věřit. Navíc měl problém odtrhnout oči z pohledu do klína, který mu byl cpán před obličej a ve kterém si Lady začala hrát prstíkem. Co to tam proboha dělala a proč? Copak to se sluší, dělat něco takového? A proč tam má čím dál vlhčeji? Ze soustředění vytrhnul lorda až nějaký zřetelný pohyb po boku té neřestnice.

Lord si rychle prošel prvním infarktem. Lady již nebyla jediná, kdo tady dával na odiv své poklady. To chlípné zvíře mělo venku z kalhot svůj úd a namáčelo ho do vaničky s připravenou pochoutkou! No to snad .... Druhý infarkt následoval vzápětí, když se objekt jeho nebetyčné zášti opatrně přiblížil více k Lady a silně obalený předmět jí nastavil přímo před tvář! A co že ona to udělala??? Lord si byl naprosto jist, že ho šálí smysly, když sledoval, jak ho Lady bere do úst a cosi tam s tím provádí! Volnou rukou si přitom podržela nabídnutý předmět v místech, kam by snad ani neměla povoleno šahat! Takové sevření a mačkání v dlani přece musí být nesnesitelně bolestivé! Při vzpomínkách na neopatrná usazení se v koňském sedle nemohlo Jeho Lordstvo prostě dojít k jinému rozumnému závěru.

Nebylo divu, že Lord byl naprosto konsternován tím, co viděl. Neschopen pohybu. Přimrznutý do křesla. Jen v mozku mu burácely vlny rozhořčení a odporu. A navíc se začal dostavovat šok. Šok z poznání, že jedna jeho část v pohybu byla. Ta nejméně očekávaná. A Lord tomu nebyl schopen zabránit.

S otevřenými ústy fascinovaně zíral na to, co provádí ústa jeho ženy. Jak pomalu, spořádaně, čistí kousek za kouskem. Více a více délky bylo zbaveno nánosu, až byl pohůnkův úd úplně čistý. A jeho žena ho líbala po celé délce. Ze všech stran! V tu chvíli už Lordův vlastní pyj stál jako kámen, až to bylo prakticky bolestivé. Snad na mě neuvrhla nějakou kletbu!

Jeho vlastní chvilková panika naprosto kontrastovala s výrazem, který měl ten ničema ve tváři. Výrazem, který si Lord přiřazoval k pocitu, které se u něj například dostavoval v momentech, kdy se jeho kuchaři obzvláště kvalitně podařilo připravit kančí na šípkové omáčce. Lord si taky v ten moment, naprosto nepatřičně, ale se značným uspokojením vyhodnotil, že i když úd, který by vůbec neměl vidět a který by nejraději okamžitě odsekl něčím velmi ostrým byl sice dosti velký, jeho vlastní byl však zcela jistě ještě delší. A tlustější. Ostatně mu právě dělal značné problémy v kalhotách, u kterých došel k zajímavému poznání, že mu je krejčí v jistých partiích udělal minimálně o dvě čísla menší, než bylo potřeba.

Lady Clara se znenadání zvedla. Než Lord stačil mrknout, ocitla se její tvář přímo před jeho obličejem a její ruce se zapřely do opěradel jeho křesla. „Nemáte sebemenší ponětí, jakou slast by Vám mohla poskytnout moje ústa“, začala hlasem, který od ní Lord v životě neslyšel a po pravdě netušil, že by kdy takový mohla mít. „Jaký je to pocit, když šikovný jazýček dráždí Vaši jemnou kůži. Jaké horko je v mých ústech. Jaké stavy by Vám dopřálo jemné sání. Jak vítězně a silně byste se cítil hluboko v mých ústech.“ Lady přitom již dříve usoudila, že bude moudřejší nezmiňovat se o tom, co by Lord mohl zažít, kdyby explodoval uvnitř a ona ho mohla celého vypít. Z obavy, že by to mohl považovat za naprosto nechutné a nečisté. Pokračovala proto jinak.

„A nemáte nejmenší představu o tom, co by Vám přineslo, kdybyste se mě zmocnil zezadu. Stejně jako kůň pářící klisnu. Jaký pocit euforie by Vás prostoupil, jak mocný byste se cítil, kdybyste si mě takto vzal. Takto se místo toho nyní budete muset dívat na to, jak to udělá Martin.“

Zaznění toho jména, ke kterému Lord nyní cítil značné antipatie, ho přimělo zvednou zrak nad Lady, za kterou se zhmotnil mohutný sloup. Než Lord stihl zaostřit zrak, Lady mohutně hekla a jejich čela se téměř střetla, jak se její tělo zhouplo vpřed. Lordův vražedný pohled slibující muka pekelná se nyní střetával s vyzývavým, nepochopitelně nebojácným pohledem, který Lordovi s neskrývanou výzvou dával najevo, když ty nechceš, tvoje chyba, a já tě s radostí nahradím. Lady mu to ostatně potvrdila vlastními slovy.

„Je to jen na Vás, můj Pane. Když zde budete vy, nebude zde nikdy žádný jiný muž. Mám velké potřeby, vyžaduji mnoho péče. Ale také mohu mnoho nabídnout. Nebudete litovat.“ Přestože její sdělení bylo přerývané, prokládané hekáním a výrazy nadpozemské spokojenosti, které se proháněly její tváří, bylo křišťálově jasné. Než se však Lord nad tím mohl alespoň krátce zamyslet, Lady se naráz narovnala. Z jejích ramen byla shrnuta ramínka, šaty padly k pasu. Kolem jejích na chvíli odhalených ňader se sevřely dvě silné mužské ruce. Lady je vzápětí přikryla svými. Její tělo bylo stlačeno dolů, prohnula se v zádech. Takto ukotvena začala se hýbat v rytmu přírazů pod energií vyvíjenou boky obelisku čnícího za jejím drobným tělem.

Její výraz byl nepopsatelný. Oči střídavě zavřené, střídavě protáčející panenky do stropu. Sem tam si olízla rty. Lord jen nadále fascinovaně zíral. Ruce tak silně sevřené kolem opěradel, že mu snad do nich již zarostly nehty. Srdce mu silně tepalo. V kalhotách stav, který si k sobě vůbec nebyl schopný připodobnit. Místností se nesly zřetelné zvuky nárazů těla na tělo. Pleskání kůže o sebe. Poprvé v životě si Lord Charles dokázal představit, že takový neodolatelný vizuální vjem dokáží poskytnout nejen koně a hlavou mu neochotně prosvištěl střípek pochybností, že by snad Lady mohla mít (opět) pravdu. Navíc před ním takto krutě rozprostřenou.

Lady se roztřásla. Lord měl pocit, že by se možná měl bát o její zdraví, ale nebyl toho schopen. Nic smyslnějšího v životě neviděl. Lady zaúpěla. Vzepjala se do špiček k mohutnému skoku vpřed. Prudce vydechla. A napětí, které zřetelně prostupovalo celým jejím tělem, se rázem rozpadlo. Rozpustilo. Rozehnalo. A Lady v silném sevření povadla. A rozkvetla. Stav křeče byl nahrazen oslavným chorálem, který prozářil její úsměv. Vehnal radost do její tváře. Rozsvítil její oči.

Lord měl oči jen pro ni, takže skoro nevnímal muže, který vyprostil jednu ruku ze sevření na prsou jeho ženy, přestal s pohyby svých boků, trochu se oddálil a rychlými pohyby volnou rukou něco neurčitého prováděl ve svém klíně. Když se však na něj Lord konečně trochu více zaměřil, měl hlavu vyvrácenou ke stropu a ve tváři podobný pocit extáze, jako jeho žena. Pohyby jeho rukou již byly pomalejší, až ustaly úplně. Lord nechápal.

A tak jak skončily pohyby rukou toho vyvrhele, byl najednou konec všemu. Lord nevěřícně sledoval, jak nyní ne již tak neznámý muž odstoupil, upravil se, otočil se a v klidu odcházel z místnosti. Jeho Lady mezitím klesla před jeho křeslem na kolena. Drobná, hebká ručka přiložená na jeho pohlaví skryté za hedvábnou látkou kalhot ho přiměla k rychlému návratu do reality. K bolestivě naraženým ramenům se přidala i hlava, jak silně sebou Lord udeřil zátylkem do opěradla židle. Před očima měl rázem pouze hvězdičky. Hlas jeho ženy tak k němu nejprve promlouval tak, jako kdyby byla schovaná za nějakým závojem. Stejně nadpozemský byl ostatně i obsah jejího sdělení.

„Chtěla bych tohle zažít s Vámi, můj Pane. A mnohem víc. Ukázat Vám, o co přicházíte. Stačí, abyste věděl, co dělat s tím, co Vám bylo tady dole naděleno.“ I přes neznámé podivuhodné pocity, které mu její ručka svými drobnými, skoro neznatelnými pohyby navozovala, se v Lordovi při těch slovech zvedla rychlá vlna odporu. O čem si ta žena myslí, že mluví?? S nočníkem přece nemá vůbec žádný problém!!

Neměl však čas se jakkoli projevit. „Toužím po Vás“, pokračovala jeho žena hlasem, který byl tolik podobný jeho, když mluvil o blížícím se lovu. „Sním o Vašem údu.“ Oh, cože? - Něco takového vůbec jde? - „Jste tak velký, obdařený.“ – Při vyslechnutí této pochvaly, tolik podobné hodnocení nějaké cenné trofeje, by nyní naopak prostor pro to nadmout se pýchou a Lord toho neváhal využít. Tento pocit byl však rychle uťat pokračováním monologu jeho ženy. - „Přemýšlejte o tom. A když dojdete ke správnému rozhodnutí, budou pro Vás dveře od mé ložnice otevřené dokořán.“ Její hlas prudce ztvrdnul, snížil se a důsledně potrhoval vážnost jejích posledních slov. - „Ale nejprve se to budete muset zasloužit. Revanšovat se mi za ty dlouhé měsíce nezájmu. Získat si mě. Přesvědčit mě o své lásce. Vašem zájmu. Vaší péči o mé potřeby a přání.“

Lord prudce zamrkal. Zoufale vydechl. Poslední poselství bylo doprovozeno sevřením jeho skálopevné erekce v dlani a rychlými pohyby, které ho skoro zvedly z křesla. A tak ho nechaly. Těsně před tím, než by došlo k historickému momentu, po kterém by neváhal obrátit proti sobě svoji loveckou pušku, kdyby se někdy někdo dozvěděl, že se znehodnotil během snídaně ve vlastních kalhotách. Namísto tohoto nešťastného činu se však Lady Clara mohla naopak usmát a nadhodit svému muži poslední schovanou vějičku síly pozvání na novoroční královský bál. „A když se Vám to povede Vaše Lordstvo, prozradím Vám, jak k hřebci získat i Jewel of Mahakam a vrátit tak všechna předchozí příkoří a porážky lordu Billingtonovi i s úrokem.“

A s těmito slovy, zatímco Lord Charles marně přemýšlet, kde se mohla jeho paní doslechnout o slovu „úrok“ a zda snad opravdu i chápala jeho význam, se Lady Clara zvedla z podřepu a začala si spravovat šaty. Než odplula z místnosti dorazila šokovaného lorda posledním dovětkem. „A doporučuji Vám s rozhodnutím příliš neotálet. Šance, kterou teď na její získání máte, nebude trvat věčně.“

Místností se ještě dlouho vznášel duch její přítomnosti, přestože již dávno byla pryč. Lordova erekce konečně vzala za své, a on ještě stále seděl vytesán ve svém robustním křesle přemýšleje o tom, kudy kam. Teď, když jeho klidný, usedlý, překvapením se vyhýbající život opsal takovou elipsu a ocitl se vzhůru nohama. Návštěva jeho nezodpovědného bratrance se sklony ke zpustlosti a zhýřilosti a proslaveného dobýváním ženských srdcí, který mu, kdykoliv se mu Lord nedokázal včas vyhnout, dával najevo, že by měl v jistých oblastech svůj život urychleně změnit, se zdála být na pořadu dne ...