Konvent (soutěžní)

„Vítejte na našem každoročním shromáždění. Setkáváme se již tradičně každým rokem, ale dnes to bude jiné. Jak jistě víte, věda nás připravila o mnohé z našich sester a bratrů. Přestali věřit. Již nevnímají to, co nás přesahuje. A tak přichází čas odplaty. Moderní svět padne a opět přijde doba temna. Ožijí mýty a zrodí se nové. Právě zde, na tomto konventu, povoláme nevídané množství síly, živočišné energie, která obnoví staré pořádky a započne nový věk. Pozvedněte číše, bratři a sestry a vypijte lektvar touhy. Oddávejte se extázi, sestra Lilith ji načerpá dám síle směr,“ slavnostně provolal velekněz Amone a pokynul nám.

Amone a Lilith. Přezdívky. Každý nějakou máme. Nejčastěji podlé démonů jako symbolů odporu. Já jsem Belfegor. Někdy je docela zajímavé sledovat kontrast mezi přezdívkou a skutečností. Třeba támhle u stěny hned u východu se Svatyně stojí Mamon a upíjí z poháru. Ve skutečnosti se jmenuje Vlastimil. Je to můj kolega z práce. Plešatý pohublý úředník ve středních letech. Otrávený a znuděný životem se k našemu řádu přidal loni na podzim. Je to jeho první konvent. Stále ještě úplně nevěří, ale chtěl by. Dnes uvěří. Támhle sedí Aini, ve skutečnosti Milena. Nenápadná mladá dívka, studentka. Ve volném čase dobrovolná hasička, která si dala přezdívku po démonovi, který dokáže šířit ohnivou zkázu a jehož plameny pustoší celá města.

Napil jsem se lektvaru - nebo spíš odvaru hořké chuti a nevábné vůně. Nejsem si jist, co všechno v něm je. Určitě lysohlávky. Ty jsem sbíral já. Zbytek nápoje mi je záhadou. Přinutil jsem se vypít celý pohár a potom se v klidu posadil a pozoroval mihotavá světla olejových lamp, rozestavěných v kruhu kolem. Někomu zazvonil telefon. Většina přítomných se za provinilcem zamračeně ohlédla. Přistižený s omluvami přístroj rychle vypnul a schoval jej do kapsy.

Odvar začal působit docela rychle. Svět kolem zvodovatěl. Světlo z lamp se rozplizlo a plazilo se po stěnách jako snůška zářivých hadů. Seděli jsme v kruhu a uprostřed nám všem na očích, veleknez Amone a velekněžka Lilith. Seděli proti sobě v těsné blízkosti. Pomalu se líbali a my jsme je pozorovali. Byl to vzrušující pohled a já cítil, jak s mi v kalhotách začíná pnout přirození.

Ze strany se ke mně přitiskla žena. Nedokázal jsem si její rozmlženou tvář přiřadit ke konkrétnímu jménu. Otočil jsem se k ní a políbil jí za ucho. Měla teplou kůži a krásně voněla. Objala mě a přitiskla své rty na mé. Chutnala po jahodách. Její prsty začaly putovat po mých zádech. Uchopil jsem jí zezadu za vlasy, zaklonil její hlavu a přisál se rty k jejímu krku. Zasténala. Hrábla po mě prsty, a zaryla mi nehty do ramene. Chytil jsem jé za stehno a přitiskl na sebe. Zajel jsem rukou pod lem jejího trika a začal jí ho přetahovat přes hlavu. Zvedla ruce, aby jí ho mohl svléknout. Pustil jsem jí a začal stáhl si vlastní košili. Narychlo se soukala ze svých džín. Udělal jsem to stejné. Hned na to se na mě vrhla. Cítil jsem zvířecí touhu, když na mě dorážela a škrábala mě. Tvrdě se přisála na má ústa a dobývala se do nich jazykem. Využil jsem své síly a fyzické převahy, abych ji povalil pod sebe. Zmítala se a zkoušela získat nadvládu. Ale neměla šanci. Když jsem do ní prudce pronikl, hlasitě zasténala a zaťala mi nehty do zad. Svíjela se po mnou. Když nemohla být nade mnou, alespoň zuřivě vyrážela klínem proti mému údu, aby ukázala, že má také nějaké slovo. Byl to spíš zápas než milování. Viděl jsem, jak jí červenají tváře a cítil, ja rychle dýchá, začala mi pod rukama tuhnout. Už to na ní šlo. Na mě také. Rozhlédl jsem se kolem, přestal přirážet a zasyčel: „Ještě ne!“ Bylo nutné počkat na ostatní, až se přiblíží ke svému vyvrcholení.

Kolem bylo slyšet vzdychání a rozmazané pohyby těl. Uprostřed kruhu těl ležel Amone, na něm jako královna seděla Lilith. Prudkými pohyby se napichovala na jeho úd. Při tom pohledu jsem si nebyl jistý, jestli své vyvrcholení dokážu zadržet dost dlouho. Žena pode mnou sténala a stále vyrážela svým klínem proti mému. Pevně jsem jí držel, abych se v ní pohyboval co nejméně. Když tu Lilith s Amonem vykřikli vstříc blížícímu se vrcholu. Popustil jsem ženu pode mnou a začal zuřivě přirážet. Přišlo to. Pronikl jsem do ní nadoraz. V břiše, stehnech a údu mi cukalo. Stříkal jsem do ní a ona se pode mnou klepala a skučela. Koutkem oka jsem zahlédl cosi neuvěřitelného. Jako by se Lilith změnila ve stín, který nás všechny přikryl temnými chuchvalci. Náhle padla tma.

To nezvyklé ticho bylo zvláštní. Svatyně byla sice na kraji města, ale hluk ze silnic byl obvykle všudy přítomný. Teď však ne. Malátně jsem sáhl po odhozených kalhotách a vytáhl mobil, abych ho zapnul a podíval se, kolik je. Slíbil jsem manželce, že domů přijdu před půlnocí. Stiskl jsem tlačítko na telefonu a nic. Asi se mi vybila baterie.

Otočil jsem se na ženu, se kterou jsem se miloval, jestli neví, kolik je hodin. Už jsem si vzpomněl na její jméno. Marie. Přezdívku jsem si ale stejně nemohl vybavit. Zakroutila hlavou. Měla s telefonem stejný problém jako já.

Všichni se jako mátohy začali oblékat. Natáhl jsem na sebe kalhoty a košili, nazul botu (jednu jsem měl stále na noze) a vyšel ze svatyně do tmy. Byla tma jako v pytli. Nikde nesvítily lampy. Nesvítilo nic. Nikde se ni neozývalo. Tam kde stálo město, k nebi trčely jenom neosvětlené obrysy budov.

„Asi vypli proud,“ ozvalo se někde za mnou.

Tu jsem přece jenom uslyšel hluk. Někde na nebi. Jako když něco prudce sviští vzduchem. Proti hvězdnaté obloze jsem zahlédl stín letadla. Motory nebyly slyšet jako obvykle, jenom to, jak trup proráží vzduch. Letělo v nezvyklém úhlu. K zemi. Náhlý výbuch a jas, v centru města.

„Dílo bylo dokonáno,“ ozvala se Lilith ve vchodu svatyně. „Vítejte do nového věku.“