LC 4

Letmý, téměř nepostřehnutelný kontakt ruky přiložené na jeho stehno byl konečně tady.

V rámci kampaně za pozvednutí úrovně svých stájí o několik dimenzí exponenciálně vzrostl počet kontaktů Lorda Charlese s jeho ženou, a především délka času, který spolu trávili v běžný den. Došlo tím mj. k tomu, že dříve ojediněle se vyskytující společný čaj o páté se stal prakticky železným pravidlem.
Od doby, kdy Lady Clara pozvala svého muže na inspirativní večer s Martinem a služebnou, se změnilo také to, že Mariana, neboť takové bylo jméno mladé dívky, je během těchto dýchánků začala poměrně pravidelně obsluhovat. Jediná a osamocená. Lord byl okamžitě mnohem více ve střehu. Předpokládal, že by jeho žena mohla vyvinout nějakou podvratnou činnost, kterou by se pokusila narušit poklidný průběh jednoho z nejpříjemnějších anglických zvyků. Chvíle určené pro zastavení se v běhu hektických dnů, pro klid a rozjímání. Ale nic se nedělo. Až dodnes nebyl průběh ani jednou narušen. Popíjeli, drobně se občerstvovali sušenkami, více a více navazovali konverzaci na různá témata. Až Lord Charles postupem času dospěl k závěru, že zapojením Mariany do ritu čaje o páté chtěla jeho Lady dosáhnout toliko toho, že ho chce udržovat v napětí a v pozornosti a trápit ho tím, že vše ostatní se bude odehrávat čistě a výlučně v jeho vlastní fantazii. A tak Lord Charles postupně otupěl a jeho rozjitřené nervy, se kterými očekával výstřel zpoza nejbližšího rohu, se uklidnily.

Uplynul více než týden od chvíle, kdy musel nasadit veškeré své sebeovládání, aby během banketu po návratu ze soukromé audience odehrávající se ve stájích nedal na sobě ani náznakem znát, že by mohly být jakékoliv pochybnosti o tom, že snad jeho úbor a vizáž již nejsou dokonalé a lord se mohl, taková nebetyčná nestoudnost, vzdálit od svých hostů proto, aby se v takovýchto plebejských prostorách oddával nějaké pokleslé činnosti neodpovídající situaci, jeho postavení a důstojnosti. Byl si přitom jist, že selhal, neboť se vyskytli i jedinci, především jeho bratranec, jehož pozvání na oslavu se zpětně viděno ukázalo jako zásadní chyba, kteří si neodpustili jisté náznaky, které on musel odrážet jako šermíř dobře mířené útoky kordem.

Ještě teď mu při vzpomínce na sebejistý příchod Lady Clary, v nádherném kostýmku, bez sebemenší poskvrnky, s dokonalým účesem i nalíčením, kteréžto přípravě věnovala dobře hodinku a půl, a která byla střelhbitě jeho bratrancem odchycena do nějakého důvěrného hovoru, po kterém k Lordu Charlesovi blýskaly dva páry zářivě vědoucích očí a úsměvů, zuřivě tepala žíla na spánku. Jeho bratranec byl po zbytek dne samozřejmě na zabití. Lord Charles měl prakticky jasno v tom, že nastala doba oprášit slávu „jedových“ prstenů. Koneckonců jeden z těchto cenných nástrojů moci zaujímal čestné místo i ve vitrínce nejcennějších klenotů rodu Lorda Charlese. Lady Clara s oblibou začala v nedávné době nosit velmi podobný, jehož účel a případnou legendu s ním spojenou chtěl Lord Charles pro všechny případy raději skrytě odhalit.

Nyní zrovna dočítal dopis od jednoho ze svých právníků týkající se jeho nejnovější akvizice, která se měla přidat k zástupu hmatatelných pomníků jeho majetku a moci. Čaj o páté se pomalu chýlil ke konci. Lord se nacházel v takovém stavu vnitřní vyrovnanosti, že ho překvapivý kontakt absolutně nevzrušil a když si letmo ověřil, že ruka dle očekávání patří Marianě, zabrousil očima ke své ženě, aby se pokusil získat informaci o tom, co že to na něj v době, kdy už tomu přestával věřit, vlastně nachystala.

„Co by Vaše Lordstvo řeklo na malou osvětu?“. Ne, nenechám si narušit svůj klid, přesvědčoval Lord Charles sám sebe, když věrna tradici Lady Clara sice spolehlivě reagovala na jeho tázavý pohled, ale jí nadhozená otázka tajemno zrovna dvakrát neodkryla. Příslib práce na obsahu jeho poklopce, na který se nenechavá ručka pomalu ale jistě přesouvala, ale visel minimálně ve vzduchu. „Co přesně máte na mysli, má Paní?“, se tak lord zeptal spíše proto, aby dodržel společenský bonton a udržel proud hovoru, než že by věřil v úspěch takového nenásilného výzvědu. Ostatně, soudě dle doby, kdy spolu byli manželé, Lady zatím vykazovala všechny příznaky toho, že by nepustila pravdu ani na mučidlech. Její nic neříkající replika vedená s tajuplným úsměvem - „Ano, nebo ne?“ - zapadala přesně do zavedeného koloritu. Na to, že se má opět – víceméně dobrovolně – upsat ďáblu, si Lord začínal pomalu zvykat. Dávaje si dobrý pozor, aby jeho vyjádření nebylo doprovázeno těžkým povzdechem, projevil Lord Charles opět odvahu, na kterou musela být hrdá celá pokolení jeho hlavu neklonících skotských předků. „Jak je Vaší jasnosti libo“, prohlásil vyrovnaným a snad i beze stopy emocí působícím hlasem.

Úsměv jeho paní se lehoulince, prakticky neznatelně, rozšířil. „Jsem nadšená tím, jak Vaše Lordstvo vzorně spolupracuje“, dokreslila zároveň hlasem spíše pobaveným skutečnost, že takovýto vývoj očekávala a je přesně podle jejích záměrů. „Ostatně, jsem si naprosto jistá tím, že ani Vaše Lordstvo nestojí o to, abychom museli v budoucnu poukazovat na to, že v některých směrech není dokonalé.“

Přes veškerou snahu tady nešlo nezbrunátnět. Verbální políček pálil, navíc vyřčený takto za přítomnosti nežádoucího svědka. Nebýt ruky, která se mu právě dobývala do poklopce a tlačila ho do sedačky, možná by se Jeho Lordstvo pod jeho tíží i dokázalo nadzvednout rozhořčením. Jediný, kdo se tak zvedl, byla Lady Clara, která tak učinila proto, aby si vykasala šaty nad boky. A náznaky odporu Lorda Charlese byly zadupány v prach. Jeho pozornost byla přinucena se soustředit do jediného, úzkého prostoru.

Lady měla na sobě tmavé, velmi jemné punčošky připevněné k podvazkovému pásu a co lorda překvapilo, obtěžovala se dokonce s kalhotkami. Kdo by si přitom ještě před čtvrt rokem pomyslel, že je tak často zapomíná nasadit ... Tyto, krajkové, měly sytě červenou barvu a byly prakticky průsvitné, miniaturní a velmi vykrojené. Lord zamrkal. Tam, kde se dříve nacházel hustý mechový porost, zůstávala nyní pouze čupřinka patrná v horní části dosud zahaleného podbřišku.

Dlouho ale schovaná nezůstala. Prakticky vůbec. Vlnění boky, se kterým Lady dostala kalhotky z nohou a vůbec celý její pohyb byly tak svůdné, že je určitě musela usilovně trénovat. Krátká, ale intenzivní show zakončená tím, že se Lady začala před jeho zrakem lehoučce hladit, přispěla společně s rukou v bílé rukavičce pracující na jeho jemné kůži k tomu, že již osvobozený lord začal spolehlivě více a více mohutnět. Další vývoj ostatně nasvědčoval tomu, že bude na co se těšit, když Lady Clara vzápětí dodala „Dá Vaše Lordstvo přednost tomu, když budeme nahé?“

Její otázka tentokrát nezůstala dlouho bez odpovědi. Jen po tu dobu, než Lord Charles dokázal polknout. „Rozhodně, má Paní“, dostal pak ze sebe hlasem, který se téměř nezachvěl. A mohl se dál nepozorovaně věnovat sledování své ženy, neboť Mariana, zjevně dopředu s Lady dohodnutá, se ani nehnula a svoji pozornost plně soustředila na obdivuhodný kus masa trčící z rozevřeného poklopce svého pána. Lady Clara se mezitím začala vlnit v rytmu hudby, kterou mohla slyšet pouze ve své mysli.
Noty byly zjevně rozdány dobře. Než Lady byla hotova, byl Lord Charles zbrocený potem. Vizuální podněty, kterých se mu v bohaté míře dostávalo, byly posilovány překvapivě silným, jistým chvatem drobné pravačky, která projevovala značnou vytrvalost. Žel, vždy se zastavovala v momentech, kdy lord byl blízko. A nenechala ho si odpustit. Jen vydechnout a pak ho znova vyhnala do výšin.

Lady Clara to protančila. Svůdně. Smyslně. Postupně si rozepnula knoflíčky. Sundala svrchní vestu. Stáhla si jednu po druhé dlouhé červené krajky halící její ruce až nad lokty a hodila s nimi po lordovi, přičemž v druhém případě docílila zásadu přímo do jeho tváře, kterýžto úspěch doprovodila zurčivým smíchem. Rozepnuté šaty spustila k zemi. Odkopla je stranou. Předvedla, že podprsenka a kalhotky tvoří ucelený set. Ze všech stran dala na odiv, jak se vyjímá na její mladé, pružné postavě a nechává vyniknout ty správné atributy.

Když si ji stahovala, dala si s tím načas. Pohrála si se svými vlastními ňadry, s tuhými bradavkami. Vyzvedla si je co nejblíže k ústům. Prokázala, že kůže je pevná a v sevření ještě působivější. Když se pak přiblížila a položila si jedno chodidlo na opěradlo lordova křesla, aby si pomalu mohla stáhnout první punčošku, lord to téměř neudržel. Jen velmi zkušený hmat Mariany zabránil rozpadnutí stavidel, takže na povrch vyvěraly jen kapičky jeho vzrušení. Které Mariana před zraky své paní neváhala okamžitě slíznout. Ve výsledku byl Lord Charles téměř rád, když mu jeho žena přestala těsně před jeho tváří demonstrovat svoji nahotu podtrhnutou klínem s minimem porostu upraveným do podoby malého trojúhelníku rozevírajícího se do stran nad její sevřenou puklinou, a vrátila se zpátky do svého křesla. Do naprosto nevhodné pozice. S oběma nohama přehozenýma přes jeho opěradlo sesunutá tak, aby měla co největší pohodlí pro to, co hodlala dále dělat.

„Nyní je řada na Vás, můj Pane“, předeslala pak Lordu Charlesovi, že čaj po páté nabývající nových rozměrů ještě zdaleka neskončil. Mariana na ta slova konečně zanechala trýznění lordových nervů a svalů a mírně si od něj odsedla. Zůstala však zatím sedět na bobku u jeho nohou. Teprve poté, kdy její pán, jak mistrovsky vedená loutka, zůstal stát před svým křeslem následujíce nejnověji vyřčeného povelu své Paní, za který by se nemusel stydět ani přísný kaprál – „Vstaňte!“ – se zvedla na nohy i ona.

„Mariana Vás nyní pomalu svlékne“, doplnila Lady Clara již opět nenápadným hlasem, který však rychle přešel ve smyslný, jakmile se Mariana jala chopit úkolu, který byl před ni postaven. „Budete přitom pozorně sledovat, jak si žena dělá dobře. Jakých míst si všímá. Kdy přidává. Kdy ubírá. Kam tlačí. Jak to vypadá, když její vzrušení roste. Jak si může pomoci k tomu, aby ho ještě vystupňovala. A jak se není možné přít o tom, co je Bohovým nejkrásnějším výtvorem, když budete moci nezakrytě vidět její orgasmus.“

A tak, zatímco byl Lord Charles pomalu svlékán, zezadu, aby mu ani na chvíli nebyl zakryt výhled, vpíjel se celou svou bytostí do klína své ženy. Dlouhé, elegantní prsty s rudými nehty v duchu měnil za své značně silnější prsty, když vedl jejich krátké i dlouhé tahy, na povrchu i vevnitř, hladce plynulé i krouživé na vybraných místech. Nebyl se schopen ubránit otřesu, když si jeho žena vytáhla zalepené prsty ven a sama z nich slízala nanesenou mízu. Její podmanivou chuť podtrhla důkladnou očistou konečků prstů a otřením si zvlhlých úst špičkou vlastního jazyka. A když začala přerývaněji dýchat a do jejího těla se vkrádala křeč a napětí, byl lord v duchu s ní. Proklínal přitom Marianu, která byla zjevně instruována k tomu, aby mu zabránila v jakýchkoliv pokusech dopomoci si k ulevení od vlastního tlaku. A přitom ho k němu sama tlačila škrábáním vlastními nehty po různých částech těla, letmými a hraně nevinnými doteky i polibky sem tam umístěnými na postupně odhalovanou kůži jeho hřmotné postavy.

Lord byl již úplně nahý, když Lady Clara dokončovala svoji instruktážní chvilku. „Tady buďte jemný ... klitoris je příliš citlivý ... netlačte silně přímo na něj ... hrajte si spíše pod ním ... zespodu na něj dotírejte ... vnímejte, jak reaguje ... kroužení je výborné ... naslouchejte hlasu ženina těla .... bude Vás navádět ... až ... do .... úplného ... konce ....“.

Poslední slovo Lady Clary se již svezlo s přívalem euforie, ve které se její tělo proměnilo v luk, který vypustil svůj ohnivý šíp. Ten proměnil tělo Lady Clary v planoucí pochodeň zmítanou vlnami žáru, který ji spaloval do posledního místečka. Křeslo se tím změnilo v rozhrkanou káru ubírající se po obzvláště hrbolaté cestě. Trvalo dlouho, než dorazila na klidnější podloží. Působivé finále sledoval Lord Charles zezadu pevně objatý stejně vzrušeně dýchajícím ženským tělem. Dvě na sobě položené ruce, spodní ženská a vrchní jeho umístěné na jeho skálopevné erekci zajišťovaly, že veškerý obsah jeho zmučených koulí zůstane na svém místě a nepropálí si bez dovolení cestu tubusem až ven. Lord si přesto zvládl poctivě uložit do paměti, jak se přesně chovala ruka Lady Clary během stavu, kdy si její tělo žilo vlastním, nekontrolovatelným životem. Strnulá, lehce sem tam rozhánějící, sevřená mezi stehna, která se snažila dostat k sobě, přestože vlastně nemohla.

Jiskrný pohled Lady Clary svědčil o tom, že rychle nabyla zpátky schopnosti myslet a uvažovat. Přestože ještě dožívala dozvuky svého extatického stavu, měla v úmyslu se rychle pohnout dál. Její další instrukce tak sice byly mírně přerývané, ale srozumitelné a jasné - „Nyní si můžete svléknout Marianu, můj Pane. Je jen na Vás, jak budete rychlý. Jedinou mojí podmínkou je, že kalhotky z ní svléknete jako poslední a pouze za pomoci Vašich zubů.“

Lord Charles úplně zapomněl na to, že by se asi neměl nechat takto bez odmlouvání a vyjednávání řídit a reagoval jako divá zvěř, ve kterou se proměnil. Mariana se před ním ocitla ani nevěděla jak. Černá košile, bílá zástěrka a černá sukně z ní byly servány tak rychle, že ubohá látka jen zoufale praštěla a rozpadala se. Lord se na chvíli zastavil teprve tehdy, když Mariana před ním stála jen ve světlém spodním prádle, čepečku a rukavičkách a černých bavlněných punčochách, tak odlišných od svůdných, která na sobě měla původně Lady Clara. Překvapeně zamrkal, když zapřemýšlel, kdy a jak se Mariana dokázala zbavit bytelných polobotek, ve kterých určitě obsluhovala své zaměstnavatele na začátku dýchánku. Ještě bleskově rozvažoval další postup, když ho dostihl doplňující pokyn jeho ženy – „Čepičku i rukavičky jí můžeš nechat.“

Upnutí podprsenky nemohlo vydržet surový tah, který vydala lordova ruka, takže ta prakticky odstřelila z Marianina hrudníku. Ten se tak prudce zvedal a bradavky byly tak zduřelé, že lord ani nepotřeboval sledovat zastřený, okouzlený výraz, aby neměl sebemenších pochyb o tom, jak moc ho žena před ním chce. To ho jen podnítilo k další usilovné činnosti. Když nepočítal stáje, nikdy se mu nic podobného ještě nestalo. Nebo to dříve nedokázal vnímat. Nemuset si dávat pozor, serval by z ní punčochy včetně kalhotek. Takto mu nezbylo než na poslední kus látky zaútočit zuby.

Sotva se přiblížil tváří blíže ke klínu ženy před sebou, udeřil ho do nosu pronikavý pach vzrušeného ženského pohlaví. Na jednoduchých bílých kalhotkách rozeznal zřetelnou skvrnu vlhkosti. Musel to inhalovat, zatímco pracně vykonával činnost, kterou nikdy nikde netrénoval, a to mu jen ještě více zastíralo smysly. I tak jeho důsledná výchova převážila, když se mu konečně podařilo dostat kalhotky z boků a ty začaly padat k zemi. Nebyl schopný se více sklonit, více se snížit do podřazené pozice, aby je mohl dostat pryč z nohou, kde ležely u bílých kotníků. Naštěstí to nebylo třeba. Mariana z nich sama okamžitě vystoupila a odhodila je nohou stranou.

Lord se skoro ani nedokázal pořádně podívat do nyní naprosto oholeného pohlaví jejich služebné, které ho značně rušilo a znepříjemňovalo mu koncentraci na úkol, který právě s drobnou pomocí splnil, když Lady Clara vstala z křesla a se slovy „Pojďte“ se vydala pryč.

Nešli daleko. Přesto to byl nesnesitelně dlouhý mučivý moment, kdy dvě mysli uvažovaly o tom, zda zadání uložené jejich Paní bylo opravdu vyplněné do puntíku a nejsou právě vedeni k popravčímu špalku. I tak šli vzorně vpřed, jako husy. Ani na chvíli neuvažovali o tom, že by se nyní mohli vzepřít svému osudu.

Lady Clara se zastavila před lůžkem, na kterém občas odpočívala. Za velikými prosklenými dveřmi vedoucími na terasu za ním bylo možné vidět zahradníky pečujícími i v takto pozdní denní dobu o rozsáhlé záhony v jejich parku. Stále převtělena do role generála ukázala Lady Clara rozhodným gestem na lůžko před sebou a zavelela „Mariano! Polož se na záda doprostřed dostatečně daleko, aby Jeho Lordstvo mohlo v jeho nohách zaujmout místo mezi tvýma roztaženými nohama a já si přitom mohla kleknout do jeho hlavy a přidržet se rukama opěrky!“

Lord Charles si ještě jednou opakoval, co že to vlastně slyšel, a mnohem lépe chápající Mariana už ležela na zádech uprostřed lůžka. Dosud stále ještě nechápající lord s úžasem sledoval, jak jeho žena ji bez váhání následuje a de facto si sedá na hlavu jejich sloužící, narovnává se v zádech, chytá se opěradla před sebou a své přirození jí cpe přímo do obličeje! Lordovi téměř spadla brada na zem, když viděl hbitý jazýček, který střelhbitě vystřelil ven a namířil si to přímo mezi rozevírající se štěrbinu mezi nohama jeho ženy.

„Vy ještě nejste na svém místě, můj Pane?“, zasáhla ho nepřipraveného přes rameno vedená otázka. Jelikož si stále nebyl jist, co přesně se od něj očekává, nemohla ho ani její štiplavost přinutit k akčnějšímu jednání, a tak se koleny přemísťoval na lůžko spíše neochotně. Navíc bojoval proti nutkání podívat se obrovskou skleněnou plochou ven, jak širokou již mají audienci. Musel jenom pevně věřit, že jejich sloužící jsou, až na výjimky, o kterých dříve netušil, tak vycepovaní, že se buď přinutí nedívat, nebo raději v hrůze prchnou věnovat se jiným, více neodkladným úkolům. „Zdá se, můj Pane, že si stále ještě nejste jist, jaký je Váš následující úkol“, neodpustila si jeho žena další uštěpačnou poznámku. „Dovolte mi, abych Vám to osvětlila“, doplnila odsouzeníhodně. „Nebudeme se nyní vracet k tomu, proč je to nutné, ale očekávám od Vás, že Váš jazyk bude nyní věrně kopírovat umění, které ovládá Mariana. Podaří-li se Vám ji uspokojit dříve než ona mě, budu spokojena a vy si zasloužíte svoji odměnu. Doufám, že nemusím dodávat, že zároveň očekávám, že nebudete tak bláhový, abyste ulevil sám sobě dříve, než skončíme. A než začneme, dovolte mi Vás upozornit na to, že jsem byla tak laskavá, abych zajistila, že Mariana je nyní lépe připravena než já sama. Tak si to nezkazte!“

Lord nevěřícně zíral do klína pod sebou. Jeho přeplněný mozek nebyl schopný tak rychle rozložit, rozklíčovat a zpracovat velké množství informací, které mu byly tak direktivně naservírovány. Prvně vyskakující bomba, že Lady byla alespoň částečně nespokojena s jeho prací s jazykem, byla rychle přikryta podezřením hraničícím s jistotou, že jeho žena si ráda užívá i v náruči jiné ženy, notabene služebné, a tyto dvě nepobratelné skutečnosti přebity tím, že byl vyzván k souboji, který prostě nesmí prohrát! Velela k tomu nejen čest, ale i invazivní přetlak v jeho rozmnožovacích vacích a nástroji, který měl pro tuto činnost k dispozici.

Mariana pod ním se netrpělivě zavrtěla. Rychlý pohled vzhůru informoval Jeho Lordstvo o tom, že již začala. Její jazýček vtočený do špičky zvolna doloval jakousi lepkavou hmotu z útrob pohlaví její paní a ta se pak táhla mezi jazykem, na kterém ulpěla, a zdrojovým prostorem, dokud nebyla vycucnuta zřetelným srknutím a nezmizela v zavřených ústech. Provokativní „Meškáte“, kterým ho Lady Clara počastovala, tak bylo v oblasti informovanosti zbytečné, ale pomohlo mu podnítit přechod do aktivity. Lord byl předkloněn dříve, než se jazýček jeho služebné vydal na novou pouť.

Mohl ho tak následovat. Zkoušet zašpičatět jazyk, byť mu to moc nešlo. Ostatně, v následujících chvílích ho těšil především fakt, že Marianino lůno bylo stejně čisté, voňavé, vítající a reagující jako labia jeho ženy ve stájích. Jinak si připadal stejně zaostalý a omezený jako mu přišla většina jeho sloužících. Přestože dělal, co mohl, usilovně třeštil oči, aby mu neunikl i ten sebemenší detail, a snažil se vše věrně okopírovat, nemohl se zbavit dojmu, že za Marianou výrazně zaostává. Tak labužnicky jistá vypadala práce jejího jazyka a s takovým požitkem si ji vychutnávala jako ona, tak její Paní nad ní, takže lordova vlastní činnost, kterou musel vést dle bezprostředního zadání a často novým způsobem, se s tím přece vůbec nemohla srovnávat.

Přesto .... neselhával. Nemohl selhávat. Znal už dost na to, aby poznal, že Mariana to drží nejspíše možná s vypětím všech sil. Chvěla se pod jeho jazykem. Snažila se kroutit, aby unikla jeho zásahům. To určitě nebyl pokus vyhnout se něčemu nepříjemnému .... A teď i její vlastní jazyk se chvěl nejistotou. Skoro netrefil cílový prostor. Jen tak lehce sklouznul po povrchu. Povzbuzený Lord nekopíroval. Naopak sám přitlačil, nenechal ji uniknout. Výsledek naprosto předčil jeho očekávání.

Mariana povolila jako hráz. Lordova ústa byla vmžiku naprosto zaplavena přívaly sladké tekutiny, které z ní vyvěraly v mohutných pramenech, zatímco její tělo se kroutilo jako had a vzpínalo se v zoufalství nad lůžkem. Snad v potřebě najít nějaký pevný záchytný bod se její tvář přitom za pomoci přitažení rukou přisála k pulzujícímu pohlaví nad sebou a freneticky tam popustila uzdu projevům dosažené vášně. A tak hltající, srkající a zuřivě vylizující lord nemohl spustit oči ze dvou těl zmítajících se v křečích nad ním. A lízal ještě tehdy, když krupobití již ustalo. Sám si dobře vědom toho, jak bolestně musel on sám zůstat pozadu. Hmatatelný důkaz tlačící ho do břicha.

Lady Clara opět projevila podivuhodnou schopnost se vzpamatovat a sama opatrně slezla z vyčerpané tváře své, v poslední době jednoznačně nejoblíbenější, služebné, která zůstala bezvládně ležet. Aby byl schopen se na ni stále dívat, dal si lord konečně pohov a posadil se na paty do nohou matrace. Rukama se chytil opěradla za sebou. A díval se do očí své ženy. Snažil se o to, aby jeho výraz promítal toliko skutečnost, že čeká, a přitom se o nic neprosí. Nebyl si ovšem jist, zda se mu to daří. Buď jako buď, Lady Clara se usmála. V její tváři nebyla ani stopa nějakého vyčerpání. Naopak, celé její vzezření dávalo najevo, v jak radostném, energetickém stavu se nachází. Přesto lord tak nějak tušil, že jejich aktuální spojení není právě na pořadu dne. A snažil se rozlousknout, čeho by se tak mohl dočkat. Doufal jen, že to bude brzo.

„Mariano.“ Oslovení bylo mírné, tiché, bez příkazu (a díky bohu neodkládané), ale Mariana i tak na něj reagovala, jako by ji bodli něčím ostrým. Vymrštila se do sedu doslova v panice, která se promítla i do jejích očí, které okamžitě ve strachu upřela na svou paní a velitelku, od které okamžitě očekávala rozhřešení. Lady Clara nezměnila výraz a bez hrozby jakéhokoliv trestu s nepatrným úsměvem pouze pokynula bradou směrem k Pánovi.

Než se Lord Charles nadál, byla Mariana pro změnu na břichu, jeho explozí nadále hrozící erekce skrytá v jejích ústech. Musel si poposednout, dát kolena dál od sebe, udělat si více místa, aby se připravil na neodkladné. Také Mariana se lépe hnízdila. Lady Clara mezitím obešla lůžko a klekla si na něj tak, aby mohla přímo před svým zrakem sama uchopit pyj svého muže, zatímco druhou rukou vzala Marianu za hlavu. Lord s prsty naprosto bez krve, jak křečovitě svíral opěradlo za sebou, fascinovaně pozoroval, jak jeho žena překonává tu krátkou vzdálenost, která ho dělila od cíle a beze slov, s úsměvem a požitkem směruje vrchol jeho erekce před vzorně doširoka otevřená ústa jejich služebné. „Polkni jen co musíš“.

Něžný příkaz přišel těsně před tím, než se koule definitivně stáhly a začaly chrlit svůj obsah ven. Přímo do připravených úst. Na vystrčený jazýček. Bylo toho však tolik, že i přes jisté vedení skončila část na tváři, na nose a na bradě a Mariana skutečně musela rychle zavřít a spolknout co už bylo uvnitř, aby mohla přijmout jen takovou porci nálože, kterou byla schopna v ústech udržet. Vyšťavenému lordovi se skoro zastavilo srdce, když pozoroval, jak hbité prstíky stírají bílé tečky všude tam, kam nepatřily a přidávají je k obsahu depozitáře nyní vyvráceného ke stropu, aby nic nemohlo uniknout ven. Když se její ústa definitivně zavřela, byla Mariana za bradu vytažena nahoru a než mohl Lord Charles vůbec pojmout podezření, co dalšího se chystá, přisála se ústa Lady Clary k ústům jejich služebné a začala je líbat.

S tím, jak se její hlava více a více stáčela dolů, aby do jejích vlastních úst mohl vplynout odpovídající podíl získané hmoty, klesala čelist Lorda Charlese níže a níže k jeho hrudníku. Jeho šok se nemohl rozpustit ani v dalším vývoji, kdy Mariana následovala příkladu své Paní, stejně jak ona otevřela ústa tak, aby Lordu Charlesovi nemohly uniknout chuchvalce válející se na jazýčcích a kolem nich stejně jako spousta další vláhy, a obě pak rychle za sebou zhluboka polkly, aby mu pak mohly předvést prázdné ústní dutiny. A doslova synchronizovaně si nakonec oblízly rty.

„Vaše Lordstvo je neskutečně chutné“, informovala ho Lady vzápětí stejně jako by mu sdělovala, jaké je právě venku počasí a pobídla Marianu k odchodu. „Naše vana by už měla být nachystána, můj Pane“, prohodila nenuceně k lordovi, a aniž by se zaobíraly sbíráním svých svršků, opustily obě mladé ženy v chichotu a nahotě místnost, ve které čpěl pach právě dosažených orgasmů. Lord nevidoucím pohledem chvíli zíral ven a uvažoval o tom, jaká je tak asi pravděpodobnost, že někoho potkají. Zrovna, když dospěl k závěru, že by se jeho žena mohla předem postarat o to, aby k ničemu takovému nedošlo a kdy si uvědomil, že na zahradě je pusto a prázdno, ozvalo se mu do zad značně rozpačité zakašlání.

Když nevěřícně otočil hlavu ke svému majordomovi, koukal ten zarudlý staroch již usilovně do koberce před sebou. „Co tu děláte?“, vydechl Lord bez energie a bez života, aktuálně přemožen pocitem zbytečnosti své existence. „Můj Pane, já ... moc se omlouvám ... ale tajemník Vaší ženy mi přinesl zprávu, že se mnou urychleně potřebujete mluvit .... A když jste nereagoval na klepání .... já .... raději jsem vstoupil ... Odpusťte Vaše Lordstvo!“

„Ven!“, byla jediná, tichá reakce, na kterou se Lord Charles zmohl a znovu obrátil svůj zrak k oknu. Do nyní již zřetelně slyšitelného klapnutí dveří se snažil uvést svůj mozek znovu do činnosti, aby vymyslel, co z toho jde ještě zachránit a zda má smysl předpokládat, že by si majordom nemohl nevšimnout minimálně rozházených kusů prádla různě po podlaze a snažit se využít toho faktu, že seděl ke dveřím zády, takže ho majordom celého neviděl, a že by nikoho přece nenapadlo, že by Lady posílala pro majordoma svého tajemníka, kdyby hrozilo, že Lord Charles bude zastižen v nějaké choulostivé situaci .... kromě Lady samotné, věděl Lord velmi dobře a doufal jenom, že okruh lidí, kteří by o jeho ženě mohli mít stejné mínění, je dosud stále ještě co nejužší ...