Harpa - Jaro na severu (1)

Příběh volně navazující na sérii povídek "Severní bouře".
Harpa - pro zajímavost - je první jarní měsíc v roce vikingského kalendáře cca od půlky dubna do půlky května. A jakpak se má náš Jakob a Matilda?

Jakob chvátal chodbou jak posedlý, nemohl se dočkat až pohlédne zblízka do té jemné tváře s dvoubarevným pohledem. Matilda chvátala za ním plná ženské zvědavosti, nechtěla propásnout možnost uvítat známou léčitelku, která sebou navíc vezla velmi pohledného, i když trochu tajemného syna.
Jakob rozrážel křídla těžkých dveří a ty se rozlétaly na stranu lehce jak křídla motýlů, tolik vervy vynaložil do své snahy o co nejdřívější vítání hostů. Až i zarezlé panty skřípaly v poloze, která jim po celou dobu zimy byla neznámá.

Denní světlo a čerstvý vzduch jim naplnil plíce, když chvátali přes dvůr k bráně do usedlosti, za kterou neklidně pofrkával koník, zapřažený do povozu. Jakob zabral za vrata, křiknul na čeledína, aby mu pomohl s druhou polovinou a těžké kusy okovaného dřeva se zvolna rozestupovaly.

Gudrun slyšela chvat za vraty a viděla, jak se vstup do panství pomalu otevírá. Přitáhla si sobolí kožíšek ke krku, přeci jen čekala na mrazivém vzduchu už nějakou chvilku, než se pán domu uráčil jim otevřít. Netrpělivě podupávala nožkou v lehkém poprašku přimrzlého sněhu. Obleva střídaná s ranními mrazíky vytvářela na všem křupavou krustičku.
Vraty už se k ní blížil zralý, statný seveřan s rozložitými rameny a s trochu rozcuchanou světlou hřívou, která se snažila vymanit pokusu o její zkrocení v zapleteném volném copu. V duchu se musela usmát, vlasy toho muže byly stejně nespoutané jako on.

Došel rázně až k ní a jí došlo, jaký je mezi nimi velikostní nepoměr. Ona sice vysoká, ale křehká a štíhlá, ne-li hubená. On byl trojnásobný, stavěný jak chladnokrevný hřebec do tahu, pomyslela si v duchu. Zabořil do ní svůj bledě modrý pohled a v ní se i přes chladný venkovní vzduch rozlila horkost, jeho pohled byl všechno jen ne chladnokrevný. Cítila, jak jí krev stoupá do tváře a tajil se v ní dech. Ráda by si myslela, že to je tou zimou, ale ženská intuice jí napovídala, že důvod jejího náhlého zápalu je jiný a pramení ve spojnici jejích stehen.
Ve snaze rozehnat omámení potřásla hlavou, až se ebenově černé dlouhé prameny její hřívy rozletěly do všech stran.

Jakob strnul dva kroky před ní. Hleděl na ní jak na zjevení. Nic kolem náhle neexistovalo. Jen ona a její oči, vlající vlasy, zrůžovělé tváře a rudé rty, které se trochu chvěly. Musí jí být zima, i když má tu sobolí kožešinku, pomyslel si Jakob.
Strhnul ze svých ramen mohutnou kožešinovou vestu, příhodnější do těchto končin a přehodil jí přes Gudrun.
Jeho ruce spočinuly ze stran na jejích pažích.
"Vítej léčitelko Gudrun. Díky za tvou ochotu docestovat k našemu Edgarovi. Věř, že tě tu vítáme po zásluze, která ti právem náleží." Gudrun se pod sevřením jejích ramen jeho obrovskými tlapami začala chvět.

Co to u všech bohů je? Pomyslela si v duchu trochu rozhořčeně. Nebude se tu přece kácet pod nohy prvního barbara, který přes ní hodí kus kůže. Navíc to smrdí.
Pokrčila párkrát nosíkem a Jakob se málem poroučel k zemi. Všechno v něm volalo po tom, aby si jí přitáhl do náruče a zmáčkl jí, až by z ní vymáčkl duši. Jeho mužství mu teď už mnoho dlouhých minut na knop nalité krví bolestně trčelo a dřelo se o nepříliš jemné spodní kalhoty, přes které si ani nevzal opasek s koženým krytím.

Když jeho pnutí neustupovalo, naopak mu v kořenu jeho touhy začalo nekontrolovaně pocukávat a už nevěděl, co dál, tak od ní odstoupil o pár kroků zpět a pohlédl na kozlík na povozu, kde seděl mladý muž.
"Vítej Hansi. Ať je vám u nás s Gudrun co nejlépe. Matilda vám ukáže vaše komnaty." Gudrun ho sjela pohledem. Všimla si snad boule v jeho gatích? Její pohled tam prodlel o chviličku déle než se u společenského pozdravu slušelo.

Matilda se rychle prosmekla kolem Jakoba, aby si jí Hans mohl dobře prohlédnout. Udělala i malou frivolní otočku. Ten na ní fixoval klidný pohled plný zájmu. Měřil si jí důkladně a zaznamenal i familierní gesto, kterým přejela Jakobovi po paži, když ho míjela. Hans nebyl včerejší a věděl, že mezi těmito dvěma něco je nebo bylo. Nespokojeně přimhouřil oči. Nechtěl pána domu připravit o pohodlí ženského klína a náruče, ale na druhou stranu už milou Matildu viděl pod sebou, se svým mužstvím zabořeným hluboko do středu její ženskosti, prsa, co se jí drala ze šněrovačky okousaná a zcitlivělá pod jeho dlaněmi. Uvidíme, na kterou stranu se karty otočí, pomyslel si. Však je pro ni Jakob starý a tohle mladé kvítí potřebuje zkrápět mladistvým temperamentem a péčí.

Jakob jim sdělil, které komnaty jim budou během chvilky připraveny a požádal Matildu, ať to s pomocnicemi sjedná. Sám se nabídl, že on jim v kuchyni mezitím zajistí něco teplého k snědku a horkou medovinu, aby se po cestě trochu zahřáli.

Matilda švitořila a křepce kráčela přes dvůr, aby se mohli jít ubytovat. Čeledín dostal na starost koníka a povoz. Jakob se vydal trochu jiným směrem přes dvůr do výčepu, kde nebyl nikdo, když prošel dveřmí do kuchyně, za kterými tušil nějaký pohyb, narazil na Margitu jak s rukama zabořenýma v hrubě mleté mouce zadělává nějaké těsto.

Margita po něm sjela pohledem. Jejímu zkušenému zraku a chlípné mysli rozhodně neutekla boule na Jakobovo kalhotách. S úsměvem pokynula bradou k jeho poklopci.
"Co to je Jakobe, mladá nenasytná sukuba si ještě dneska nevybrala svojí libru masa? No i když libru..." pokrčila rameny a smích jí klokotal v hrdle.
"Kušuj ty drzá....Tili se straním, víš to dobře. Je krásná, mladá, ale jsou věci, které by měla poznávat nejen přes plný klín, ale především přes naplněnou duši a srdce. A to je něco, co si ve svém věku určitě na svědomí nevezmu, stačí, že jsem si vzal její nevinnost.

Potřebuji nachystat nějaké pohoštění Margito, máme hosty..."
"Jaké hosty? Nalej jim vína. Nevidíš, že mám zaděláno?" zvedla významně vzhůru ruce upatlané od těsta.
Jak zvedla ruce její mohutná prsa se zavlnila ve šněrovačce.
Jakob pološílený touhou, způsobenou ladnou Gudrun skoro bolestně zasténal.
"Je tu Gudrun a její syn.."vydechl.
Margita se rozesmála. "Gudrun, co jsem se sní kdysi naběhala na lukách nad osadou..To už chápu to kopí připravené ke zteči." mrkla směrem k jeho poklopci.

Jakob si bezmyšlenkovitě přejel po tvrdém kusu masa ve vlastním klíně. Pozoroval chvilku pracující ruce Margity, která propracovávala kukuřičnou drť s vodou...Jakoby přímo cítil to mnutí dlaní a svírání prstů na svém nalitém mužství.
Margita se nenechala rušit v činnosti. Systematicky zpracovávala prašnou mouku s vodou a hnětla a hnětla. Jakob se k ní přiblížil a přitiskl svojí erekci zezadu k jejímu rozložitému ženskému zadku v sukni.
Protáhl ruce pod jejími pažemi a uchopil do dlaní mohutná vlnící se ňadra a nechal svůj plnovous proplést s blond kudrlinkami sličné hospodyně. Voněla po levandulovém mýdle. Měl tu vůni rád. Zavrněl a zabořil nos do její šíje.
"Co to bude? Placky?" žertovně zmáčkl ňadra v dlani ve snaze naznačit placatost, což bylo s Margity obdařením kulatými mohutnými bochánky nemožné.
Pleskla ho rozhořčeně po sprostých rukách.
"Jakobe! Nejsem Tilda, aby sis mne mohl omakávat po libosti. Navíc nezapomeň, máš tady tu nadpozemskou krásku, co ti jistě to, co mne teď tlačí do zadnice, způsobila!"
"Mlč ženo a pracuj..." přes Jakoba se přelila vlna chtíče. Nedokázal se zastavit, poklekl za Margitou a vykasal jí sukni až k pasu. Stáhl z ní kalhotky. Margitu z práce vyrušil poryv chladného vzduchu na kůži mohutného zadku.

"Zbláznil ses??? Dej ty pracky nenechavé pryč." to bylo něco pro vikinga. Klisnička, co se nebrání, jako by nedýchala. Se zalíbením prohnětl její velké polokoule mléčně bílého zadku. "Jdi za Tili ti říkám, chlíváku..." hromovala Margita a v Jakobovi víc a víc hořel chtíč jí okamžitě vyplenit a rozpustit svojí touhu v jejích útrobách.
"Říkal jsem kušuj, ženo!" zavelel rozhodně a vysekl jí po jedné pořádné ráně tlapou přes půlku. Mléčná kůže začala okamžitě červenat. Margita vyjekla a prudce se k němu otočila.
"Co to má znamenat?" naštvaně se doptávala a založila ruce na mohutné hrudi. Najednou jí vůbec nevadilo, že byla až po lokty ulepená od mouky s vodou.

Jakob už na nic nečekal. Rychlostí blesku vykasal její sukni, čapnul jí pod zadkem a plynulým pohybem jí nahou prdelkou usadil do surovin na placky. Kolem se zaprášilo, jak kůže mladé korpulentní ženy dopadla do kopičky prašné mouky na pracovní desce mohutného stolu.
Margita na něj zpod víček metala blesky, ale stačil jeden pohyb a dotek v branách její rozkoše a lepkavost prstu, pak hned druhého prstu Jakoba nenechávala na pochybách, že tahle ženština ho chce vevnitř stejně jako se tam on chce namontovat.
"Ale Tili...." opět vzdorovitě vydechla, navzdory dlouhým klouzajícím prstům ve své studánce rozkoše.

Jakob jí jednu ruku přimáčkl přes ústa a druhou jí nevybíravě a pod tlakem prstil.
"Tili tu není. Stará se o Hanse. Navíc je úzká a já ho mám vyždímaného jak citron, dneska potřebuji pohodlnější pokojíček pro svojí potěchu..."
Výhružně vyvalené oči Margity nad dlaní, kterou jí zakrýval ústa, dávaly jasně znát, že jí došel ten drobný šťouchanec o její velikosti.
"Mlč a nechej mne dokonat co potřebuju..." skoro prosebně jí zašeptal do ucha, když z rozparku vyprostil svůj žilnatý důkaz maximálního vzrušení a nadrženosti. Odhalený, lesklý a touhou orosený žalud nasadil na brány jejího ženství. Přesto na poslední chvíli zkrotil touhu nájezdníka a čekal na její souhlasný pohyb nebo pokyn.

Margita si povzdychla. Neměla ho v sobě už dlouho. Byly doby, kdy ho s Tildou sdílely. Nerada to přiznávala, ale jeho robustní objem, napínající její pochvu jako kalený meč v přírazech, hodných beranidla, jí prostě chyběl.
Sáhla mezi ně a nasměrovala Jakobův úd lépe do středu svého těla.
"Tak ale dělej...nemáme celý den.." Vydechla už napůl vzrušením z toho, jak mocně nalitý byl. Najednou jí vůbec netrápilo, kdo mu tohle nadměrné vzrušení způsobil.

Jakob spokojeně zafrkal a vytáhl si jedno Margitino prso ze šněrovačky a vášnivě a bez zábran se naplno zakousl do vztyčeného hrotu bradavky. Přitom Margitu přidržel za boky a jedním táhlým pohybem jí nabodl na své kopí.
Margita hlasitě zaržála vzrušením. "Joooooo! Jakobe pořádně.."
Nenechal se prosit dvakrát. Začal jí projíždět v nesmiřitelném rytmu. Držel jí v rukách a narážel až na samotné dno jejího těla. Všude kolem lítala kukuřičná mouka, zatímco on hryzal její bradavku skoro do krve. Margita opřená rukama za sebou nabízela Jakobovi jak svá ňadra k okusování, tak svůj klín k prznění.
Jakob funěl jak tažný kůň v zápřahu. Cítil jak se v něm sbírá vyvrcholení a jak mu postupně slábnou slabiny a stehna a nohama mu od palců nahoru prostupuje chvění, které je předzvěstí výstřiku.

"Margito, já už budu..." zasténal trochu zraněně, vědom si toho, že jeho milenka rozhodně svého vyvrcholení dosud nedošla.
Margita ho hbitě chytla u kořene a začala na stole kroutit pánví, zcela naražená na jeho erekci. Pár takových pohybů a Jakob měl pocit, že ho má v mixéru. Margitou projížděly malé stahy, které cítil na obepnutí jeho přirození, kterým jí dál hluboce przníl. Naslinil si palec a ukazovák a sevřel mezi ně hrášek a obepinající pysky. To bylo na Margitu moc, zaječela jak když jí na nože berou, pevně sevřela víčka a roztřásla se v orgasmu.

"Konečně, konečně... " mumlal Jakob a snažil se zmítající Margitu udržet vprostřed pracovní desky a pumpoval do ní svůj nezkrotný úd svojí plnou vahou. Stačily další dva přírazy a stahující se pohlaví na jeho údu udělalo své. Přimáčkl jí k sobě, zatnul zuby a přivřel oči a zabořil se do ní co nejhlouběji, když jím projelo čisté světlo, zasténal v orgasmu a své mlíčí tlačil do hlubin ženského těla mocnými střiky.

Byli v sobě zaklesnutí jak dva stromy u cesty, když z nich chtíč zvolna opadával po přelitých vlnách vzrušení a uvolnění. Jakob se rozhlédl po té spoušti. Část mouky byla na zemi, část měla Margita nalepenou na zadku a do pořád ještě větší části tekla její a jeho vlhkost a šťávy.

Jakob se z Margity ohleduplně odtáhl, aby nemusela na předloktích celou jeho váhu. Vzal jí za ruce a pomohl jí ze stolu.
Obrázek obtištěné zadnice v kopce mouky a ve středu otisku mokrý flek, by nenechal nikoho na pochybnosti, co za druh pečení se tu dělo.
"To na placky moc nevidím..." vzdychnul trochu rozpačitě Jakob.
Margita se rozpustila zasmála a shrnula rozlítanou mouku ze všech stran zase na střed pracovní desky a zapracovala do nich i ty části nasáklé semenem a dámským výronem.
"Co bych to byla za kuchařku, kdybych to nechala jít ladem? Pár placek bude mít víc kvásku!"

Jakob pozorně zaklidil její prsa zpět, kam patřila a pak srovnal i svůj rozparek a to pod ním. Do hlavy si udělal poznámku: "Večer se vyhnout kukuřičným plackám a naopak sledovat, do koho padají jak lodníci do podpalubí."

Tak trochu doufal, že jednu z placek ochutná i Gudrun a on jí u toho bude pozorovat s rozpustilým úsměvem, jehož důvod bude známý jen jemu a Margitě.
Teď byl ale čas nechat Margitu pracovat a nachystat pohoštění pro uvítání vzácných hostů.