Dole bez ... odhalení

Jako nečekaný suvenýr stejně nečekaného erotického dobrodružství v převlékací kabince obchodu s oblečením jsem si domů odnesla kojící podprsenku s odepínacími košíčky a tušila jsem od začátku, že si ji navzdory zdánlivé úplné nepotřebnosti oblíbím. Nejen jako doslova hmatatelnou připomínkou toho, jakou erupci rozkoše jsem i díky ní po dni plném jejího odkládání a přerušování nakonec v té kabince s neznámým mladíkem prožila. Byl to přitom kousek prádla dokonale funkční a bez špetky nějaké dráždivosti. Trochu jinak orientované obchody s prádlem nabízí modely, jejichž košíčky mají buď různé rafinované průstřihy nebo schází docela, a ty že s prsy ženy, co si takovou podprsenku obleče, dovedou určitě hotové divy. Přesto mě nějak víc rajcovala právě tahle, docela neerotická. Dopadlo to, jak jsem si myslela, už když jsem si ji tehdy odnášela z obchodu: sama doma a v patřičné náladě jsem se do ní ráda oblékala, všechno ostatní si naopak svlékla, pohodlně se usadila a v zajetí erotických fantazií si postupně odepla jeden i druhý košíček, pustila z nich nahé kozy ven, laskala se na nich i dole, kde jsem byla nahá, rozevřená a čím dál víc mokrá, rukama jsem si svou vlhkost stejně jako tenkrát v kabince roztírala po obnažených prsou, po dvorcích a stále víc naběhlých bradavkách... Oproti rychlovce v krámě jsem ovšem nespěchala, naopak jsem svou slast záměrně prodlužovala, oddalovala dosažení orgasmu klidně půl večera, až mi vydrážděné bradavky bolestně trčely jako dva kamínky a rozdychtěná píča byla v jednom ohni, poštěvák toužebně nalitý, citlivý na sebemenší dotyk... Teprve pak jsem si konečně dopřála tolik vyhlížené, a zároveň dlouhou oddalované vyvrcholení, které se díky tou, že jsem si frndu dál nemilosrdně mrskala, slilo v sérii několika orgasmů, takže jsem po jejich odeznění někdy ve slastné malátnosti usnula a probudil mě až o několik hodin později stále skoro nahou noční chlad. Kojící podprsenka se na řadu týdnů stala mou milou společnicí při takových chvílích rozkoše. Často jsem si během nich představovala silný tlak mladíkova dychtivého sání na jednom z prsou a nesmlouvavé sevření jeho prstů na mé nahé kundě... Sem tam jsem si jen tak, pro ten pocit, oblékla tuhle podprsenku pod halenku i do práce, i když jsem velmi brzy zjistila, že když své tajné lumpačení ještě vystupňuju a odepnu si košíčky, volně visící a pohupující se prsa se mi rýsují a hází sebou až moc zřetelně; na to, abych běžně chodila po kanceláři s kozami takhle volně, je mám přece jen dost veliká.

Často mě taky napadlo, proč se asi odmlčel ten neznámý voyer, který vlastně nepřímo můj zážitek v převlékací kabince způsobil. Od chvíle, kdy jsem se mu předvedla "dole bez" nejdřív zezadu přes skleněné zábradlí a potom i zepředu, schovaná v zelené džungli vstupní haly, nastalo kupodivu ticho. Snažila jsem se to brát s nadhledem; v minulosti jsem už několik erotických her podobným způsobem přes různé chaty a další platformy zažila, takže vím, že člověka sice mohou nakrátko pohltit tak, že co deset minut kontroluje telefon nebo počítač a vyhlíží další vzrušující zprávu, ale tohle nadšení většinou brzy vyprchá a lidé pak často vycouvají náhle a bez vysvětlení. Samozřejmě mě v té souvislosti napadla výjimka: má kamarádka Kamila, jinak ve všech ohledech spořádaná mamina od rodiny, se způsobem, který mi přes naléhání opakovaně odmítla upřesnit, dobrala toho, že každé z rán, kdy v kavárně na rohu, kde si kupuje presso na cestu, stojí za pultem jeden konkrétní mladík, při odchodu mu nenápadně pod zdviženou sukní nebo šaty ukáže, jaké má ten den kalhotky. "Hele, je to taková legrace spíš, ale to bych kecala, kdybych tvrdila, že mi v ní pak cestou do kanclu necuká, když se mu takhle předvedu. A aspoň jsem si mohla nakoupit nějaký hezký kalhotky, když doma to už nikdo neocení. Akorát teď skoro nenosím rifle, což ale neva, stejně jsem zase přibrala.", svěřovala mi se smíchem. Radši jsem si nechala pro sebe, co by dotyčný viděl v mém případě, ale jako malé vzrušení na začátek dne mi to připadalo hezké. Kamča důrazně popřela, že by někdy měla chuť si kalhotky nevzít, natož mu dovolit kromě pohledu ještě něco dalšího, ale když jsme si jednou daly trochu víc než jednu dvoječku vína, živě mi vylíčila svou detailní fantazii, ve které nezůstane jen u pohledů a kalhotky putují někam ke kotníkům... Erotické sny v manželství málo uspokojovaných mamin jsou zřejmě podobných šukaček na stojáka s krásným neznámým plné. U mého neznámého jsem zatím to, jestli je krásný, netušila. Rukáv košile a špičky polobotek byly jako vodítko k odhalení moc málo, ale víc jsem z něj při svých exhibicích bez kalhotek nezahlédla, takže jsem i nadále viděla svého někdejšího pokušitele v řadě kolegů kolem sebe. Svým způsobem bylo dráždivé i to.

Do mého života tak dřív než další výzvy erotické vstoupila výzva profesní. Nabídka z předního nakladatelství přišla nečekaně, ale dávala smysl finančně i náplní práce, takže po krátkém rozmýšlení jsem na ni kývla a nadřízeným oznámila výpověď. Na můj vkus ji přijali až moc ochotně, ale přiměla jsem se to brát jako snahu vyjít mi vstříc v kariérním růstu. Částečně mi to vynahradila má asistentka Ida, která tu zprávu přijala s teatrálním lkaním. "Proboha, Ido, naříkáte jak v antické tragédii! Pokud jste si nevšimla, jsem kariéristická mrcha, jakých je v korporátu dost na to, abyste místo mě vyfasovala další podobnou.", snažila jsem se ji utěšit, zatímco všichni kolem nás řvali smíchy. "Ano, jste mrcha, nikdy jste mě pořádně nedocenila, ale když já si na Vás už zvyklaaaa ..." vzlykala s hraným dojetím, povzbuzena nadšením ostatních. "Dnes jste až příliš drzá, Ido. Myslím, že půjdeme do mé kanceláře a potrestám Vás přísněji než obvykle.", nasadila jsem strohý výraz. "Důtkami nebo i bičíkem?", zahrála má podřízená submisivitu tak okatě, že posluchači našeho rozhovoru šli ještě víc do kolem. "Opravdu Idu bičuješ, když takhle odmlouvá?", zeptal se velmi stupidně jeden z kolegů, když jsme odcházely středem davu, slzícího smíchy. "Prakticky denně. Na holou, pochopitelně.", ušklíbla jsem se a pohledem zkontrolovala jeho boty. Ty správné polobotky to bohužel nebyly. S Idou jsme po práci zašly na drink a strávily v jednom z barů příjemný večer. "Když pominu to košilaté vtipkování, tak mi budete opravdu chybět, paní inženýrko.", přiznala už upřímně. "Však Vy mně taky, Ido. Víte co? Já to tam okouknu i pro Vás, třeba to nakladatelství bude fajn. I když mám zprávy, že se mu ekonomicky moc nedaří." "To neva, proto přece berou Vás. A já mám stejně bohatého milence.", zadeklamovala už zase trochu teatrálně. "Mladého, doufám." "Jistě, a je do mě celý blázen." "A Vy do něj?" "Tak řekněme, že dokud můj klín bude těšit s takovým nadšením, jako dosud, jsem jen jeho.", stupňovala s očividným potěšením verbální přestřelku. "To jste řekla hezky, Ido. Tak jako výmluvně. Kalhotky by mi z toho zvlhly, kdybych nějaké měla." "Ehm... paní inženýrko?" "Ehm... co myslíte? Když se netrefíte, dáte fant.", mrkla jsem na ni přes svou skleničku. "Výzva přijata. A protože sedíme celou dobu proti výloze a venku chodí spousta lidí... tak myslím, že ... kecáte a máte je!", vybafla svůj tip. Beze slova jsem si začala pomalu vepředu prsty sunout výš sukni svého kostýmu a pásla se na jejím vzrůstajícím zděšení, když se pod ní kalhotky neobjevily ani poté, co jsem si ji vepředu vyhrnula až k pupíku. "Ehm... máte hezký piercing. A rozhodně teda nemáte ... nemáte. Takže jsem naivní husička bez špetky představivosti.", pokrčila smířeně rameny. "Ukázaná platí, to je stejné, jako v kartách. Piercing byla sázka s bývalým, a ano, původně jsem ho neměl mít v pupíku, ale v ... ale níž. A teď ten Váš fant. Asi nemusím upřesňovat, jaký mám na mysli." "Tady?", vyděsila se. "Jistěže. Nějak si poradíte, husička bez špetky představivosti ve skutečnosti přece nejste.", vracela jsem jí s chutí její medicínu. "No Ido, Vy malá nestydo! Malé černé?", komentovala jsem s gustem, když na své barové stoličce provedla několik riskantních pohybů, během kterých se jí ale šikovně podařilo dostat zpod sukně povážlivě úsporně střižené kalhotky, model "malé krajkové nic", a nechala si je sklouznout na kotníky, kam se následně pro ně celkem nenápadně shýbla a schovala je trochu křečovitě v dlani. "Než jsem se nechala ukecat na drink s Vámi, měla jsem mít randíčko.", pokrčila rameny a dodala z nehranou zvědavostí: "Fakt takhle chodíte i v práci?" "Skoro pořád. A pokud se někomu jen slůvkem zmíníte, ty řeči o bičování se z vtipu rychle změní v realitu!", zatvářila jsem se přísně, a pak se Idinu zděšenému výrazu musela začít smát. Čistě pro potěšení z jejích rozpaků jsem po zbytek večera několikrát bezostyšně proti zmiňované výloze, u které jsme skutečně seděly, roztáhla na pár vteřin doširoka stehna, dobře si vědoma toho, že kolemjdoucí za sklem by ani nenapadlo uvěřit, že skutečně vidí to, co by náhodou zahlédli. Ida si pokaždé nervózně popotáhla svou sukni, jako by s mým "dole bez" tím gestem něco zmohla. Prostě zábavný večer s mladší kolegyní...

Musela jsem následně ocenit, že přes sdílení mého malého nemravného tajemství se ani po tom večeru nesnížila k nějaké familiérnosti, žoviálnímu spoluspiklenectví nebo košilatým narážkám. Když se během pondělní ranní porady v mé kanceláři sehnula pod stůl pro propisku, co jí spadla možná náhodou, spíš ale záměrně, rozevřela jsem stehna stejně ochotně, jako pár dní předtím v baru, aby se tak mohla přesvědčit, že jsem o své tajné neřesti nelhala. Její pohled jsem na své nahé pipině skoro fyzicky cítila, a přes absenci jakýchkoliv skrytě lesbických tužeb mi vlil do podbřišku příjemné horko jen z toho důvodu, že se mi někdo na nahý klín tajně dívá. Ida viděla, co vidět chtěla, dál to ani gestem, natož slovem nerozváděla, a já měla aspoň díky neurčitému, ale nepomíjejícímu pocitu neuspokojenosti po dlouhém dni, plném dokončování úkolů, co se najednou s vidinou blížícího se odchodu stávaly naléhavějšími, zase jednou sama v kanceláři v rámci uvolnění únavy a stresu chuť rozevřít okolo deváté večer stehna, vklouznout si dlaní mezi ně, projet prsty chloupky své momentálně jen částečně oholené frndy, začít si jemně, rytmicky třít poštěváček, postupně vnikat jedním, dvěma a nakonec třemi prsty do zvlhlé štěrbiny a projíždět si ji ve stále rychlejším tempu, až jsem musela přitisknutou dlaní tlumit hekání a vzdechy, které se na konci slily do zajíkavého sténání, když jsem se po delší době zase ve své pracovní židli nádherně udělala. A protože jsem poslední týdny dodělávala do večera opravdu hodně restů, kmitající dlaň v roztouženém podbřišku mi brzy zakončovala skoro každý pracovní den. Nikdy jsem nemasturbovala v práci tak intenzivně, jako těsně přes svým odchodem. A tak i když mi další email z té adresy, kterou už jsem v příchozí poště skoro přestala vyhlížet, vlil do žil nečekanou dávku adrenalinu a do rozkroku příjemné teplo, nebylo při té frekvenci tajných slastných chvilek mé další přistižení na pracovišti "dole bez" až takovým překvapením. Ten, kdo se mně neznámým způsobem zase díval, měl už zase dost příležitostí vidět. A viděl, o tom nebylo z textu zprávy pochyb. Stejně jako o jeho chuti vidět zase. 'Pracuji teď dlouho do večera skoro každý den. Ráda se na konci příjemně uvolním.', přiznala jsem neznámému po pravdě. Že díky jeho obnovenému zájmu musím potlačovat nutkání začít se pod sukní na nahé pipině hladit i během dne, to jsem mu ovšem nepřiznala. Přesto ho to zřejmě napadlo, protože další email mi přišel druhý den brzy odpoledne. Výjimečně jsem neměla žádné nemravné nutkání, zabraná už od oběda do jedné komplikované analýzy, takže jeho další pokoušení jsem ocenila nejen pro ono pokoušení samé, které mě příjemně vzrušovalo, ale i díky načasování: provokující email přišel chvíli poté, co jsem se ve své židli konečně pohodlně protáhla, protože jsem celou věc právě dokončila. I přesto mě jeho nápad, nebo spíš rovnou návrh, vzrušil tak silně, že jsem mimoděk pevně stiskla okraj stolu. Četla jsem ho bez dechu znovu a znovu, nechávala si hlavou probíhat představy toho, jak by to vypadalo, ale i možná rizika podobného počínání, která nebyla rozhodně malá. Když jsem se rozhodla, naťukala rychlou a stručnou odpověď, a odhodlaně vstala, kancelář jsem opustila tak rychle, že mě ke dveřím ven z našeho areálu provázel Idin překvapený, a snad i trochu polekaný pohled. Kdybys jen věděla, má milá asistentko...

Celou cestu po zadním schodišti jsem bojovala s touhou se otočit a vrátit se do kanceláře. Naštěstí stačilo sejít jen o patro níž. Oddělení IT podpory nebylo součástí firmy; šlo o externí subjekt, který se staral o počítačové záležitosti v celé budově. V době vzdálených přístupů, cloudových úložišť a práce z domova byly zdejší kanceláře skoro prázdné, a když jsem prošla vstupními dveřmi, vlastně mě překvapilo, že nejsou zamčené. Podle instrukce jsem odpočítala třetí dveře zleva a vešla. Místnost se od představy toho, jak asi vypadá kancelář týpků přes počítače, moc nelišila a modrý gauč se mezi policemi s různými díly a zpola smontovanými "kompy" skoro ztrácel. Ode dveří, kterými jsem vešla, byl vidět jen částečně, obrácený byl naopak proti dalším dveřím. Nebylo mým úkolem zjišťovat, kam vedou, ale že budou pootevřené, to jsem viděla dopředu. Byly pootevřené... Posadila jsem se a chvíli se rozhlížela kolem, nervózně si hrála s lemem sukně, ale brzy jsem se uklidnila - asi i díky tichu, které tu vládlo, daleko od shonu kanceláří nad námi. Jak jsem se uvolnila, prsty mi samy sjely ze sukně na stehna. Zlehka jsem se pohladila po jejich vnitřní straně, nijak vysoko a spíš jen letmo, pomalu jsem je rozevřela, chviličku se zarazila, ale pak oběma rukama jela postupně výš, čímž jsem si zároveň sukni vyhrnovala, a nepřestala jsem, dokud jsem ji neměla zase až u pupíku. Že případnému pohledu toho, kdo se třeba právě dívá, vystavuju svou úplně nahou prcinu, ještě před chvílí pod sukní cudně ukrytou, to jsem si uvědomovala až do konečků bradavek, které se mi v košíčcích podprsenky začaly vztyčovat. Zalitovala jsem, že nemám svou erotickou trofej z obchodu, podprsenku s odepínacími košíčky, ale i ta představa mě vzrušila tak silně, že jsem se musela mezi nohama pohladit. Zlehka, ale stačilo to, aby mi nadrženou pičkou zacukalo vzrušení. Ovládla jsem jeho náhlý nával a začala se dotýkat, zase jen zlehka, ale ta sebekázeň mi vydržela do prvního náhodného (?) pohlazení klitorisu. Jsem hlavně zkraje laskání na poštěváčku extrémně citlivá, jeho mazlení, jakkoliv opatrně odstupňované, vždy spouští něco, čeho se pak už nedokážu vzdát, pokud mě k tomu okolnosti přímo nedonutí. Na pohovce, obklopené rozebranými počítači, mě od dotyků mezi nohama nic neodrazovalo. Naběhllé bradavky mě ve vězení košíčků tlačily až skoro bolestně, svíravá touha dole byla ale akutnější. Když jsem si prsty navlhčila mezi rty a začala jimi pronikat do čárky, která se jim ochotně rozevírala, brzy jsem je měla zmáčené svým vzrušením tak, že mi z nich šťáva stékala. Vnikla jsem do své roztoužené štěrbiny hned napoprvé třemi prsty, a jak jsem je do ní stále rychleji nořila a mrskala jimi, měla jsem pocit, že si snad dnes dokážu do kundy strčit celou ruku. Slyšela jsem, jak mi prstěná micina vlhce čvachtá, slyšela jsem i své vlastní vzrušené oddychování, bojovala s touhou rozepnut si rychle halenku a osvobodit své touhou trápené kozy z podprsenky, ale poslední zbytky ostražitosti mi v tom zabránily. To už se mé oddychování změnilo v hekání, jak jsem šukáním své mokré pičky rychle spěla k orgasmu. Když mi mezi nohama vybuchl, musela jsem si zase přitisknout dlaň na pusu, ale i tak jsem vzlykavé zasténání nedokázala ztlumit úplně. Jen postupně, jak vlny zpočátku prudké slasti odeznívaly, se mi podařilo dech ovládnout natolik, že jsem přestala vzdychat. Když jsem vstala, na gauči pode mnou byla v potahu zřetelná vlhká skvrna, a svou vlhkost jsem cítila pod sukní na nahých stehnech ještě cestou zpátky na naše patro. Protože jsem byla pořád pod sukní bez kalhotek, v lehkém průvanu na schodišti mě to příjemně chladilo... Když jsem se usadila ve své kanceláři a přesvědčila se, že se v postupujícím odpoledni okolní pracovní místa z většiny vyprázdnila, zalovila jsem v kabelce a sice pozdě, ale přece, jsem se kapesníčky nenápadně pod stolem utírala na stehnech i mezi nohama. Bylo to příjemné, i když prožité slasti z toho, jak jsem si to tam dole na gauči udělala, se to vyrovnat nemohlo. Věděla jsem, že sílu tam dosaženého orgasmu znásobilo vědomí, že jsem přitom byla sledovaná.

Přísloví, že v nejlepším se má přestat, jsem nikdy nepovažovala za vrchol lidové moudrosti. V případě toho, kdo odhalil mé "dole bez" a s pracovní etikou pramálo kompatibilní, ale to příjemnější chvilky tajné masturbace v mé kanceláři, to ale směřovalo právě k tomu. Jeho identita zůstávala neodhalena a po tom, co jsem se udělala zřejmě přímo před jeho očima na pohovce v IT oddělení, se opět odmlčel. Seznam úkolů, které musím před odchodem stihnout, se z těch pracovních smrsknul na jedinou položku: odhalit "jeho". Byla jsem pevně rozhodnutá, že pokud se mi to podaří, bez ohledu na to, o koho půjde, si to s ním aspoň jednou pořádně rozdám. Jenže kdo to je? Z posledního týdne jsem navíc měla tři dny strávit na jakési konferenci v resortu za Prahou. Vůbec se mi tam nechtělo, ale vedení mě přemluvilo, když zahrálo na mou ješitnost tvrzením, že jsem na danou problematiku největší kapacita a má přednáška bude v programu mezi prvními třemi hlavními. Kývla jsem pod podmínkou, že zbytku konference se zúčastním podle uvážení a dostanu neomezený vstup do hotelového wellnessu. Když jsme ráno nasedali do objednaného minivanu, nervózně jsem se rozhlížela po spolucestujících. Zároveň jsem se musela v duchu smát, jak se během chvilky má nálada proměnila. Ještě cestou v metru jsem přemáhala nechuť vůbec někam jet, teď jsem byla naopak v euforickém očekávání. Před deseti minutami mi totiž přišel z toužebně vyhlížené emailové adresy krátký vzkaz, který mi přes nevinnost obsahu rozbušil krev ve spáncích. 'Doufám, že si konferenci užijeme.' Kolegy jsem tak rozesmála svými urputnými dotazy, jestli jsme už všichni. "Klid, už jo. Část lidí z podpory jela napřed, my jsme komplet, takže jedeme, mamko!", odpálkoval mě nakonec ředitel. Mamko mi myslím ještě nikdo neřekl... Můj příspěvek byl na programu hned odpoledne a při vší skromnosti, byla jsem strhující. Když dozněl mohutný potlesk a následná diskuse z pléna, obklopilo mě vedení firmy a chvála jen pršela. "Byla jsi kurva dobrá!", dovolil si jadrnější hodnocení jeden z kolegů. Při těch slovech mě rozesmála nahlas jedna polozapomenutá vzpomínka. Když se okolí tvářilo nechápavě, musela jsem to vysvětlit: "Připomněl jsi mi, jak jsem jednou seděla v baru a vedle mě se hádal nějaký pár. On ji obviňoval z ... no to je jedno, z něčeho nehezkýho. A ta ženská mu na to povídá: 'Možná jsem kurva, ale jsem kurva dobrá kurva!' Aha, vám to vtipný nepřipadá... no nic." Kolega se na mě podíval tak podezřívavě, jako bych byla sama adresátkou té věty, ale bylo mi to fuk. V euforické náladě jsem na půl ucha vyslechla další příspěvek, do mobilu naťukala jeden stručný email a během přestávky se vytratila na pokoj.

Ty modré dvoudílné plavky nebyly právě vrcholem rafinovanosti, jejich střih byl spíš konzervativní, můj expřítel mě navíc před časem odměnil nevyžádanou informací, že mi dělají menší prsa a větší zadek. Přesto právě v nich a ve froté hotelovém županu jsem sešla do přízemí, župan odložila v šatně a vklouzla do bazénu. Můj odhad se trefil: v tuhle dobu byl skoro prázdný. Plavčík si cosi ťukal do mobilu, v jednom rohu se sobě navzájem věnoval mladý pár, starší chlapík brázdil tempy od kraje ke kraji, ale brzy se unavil a odešel. Dala jsem si třikrát kratší délku a sledovala východ z pánské šatny. Věděla jsem, že přijde, a očekávání se zúžilo na tři možné kandidáty. Pak se mi rty mimoděk roztáhly do širokého úsměvu, protože můj nesilnější podezřelý se potvrdil. Když jsem se dověděla, že konferenci technicky zajišťuje naše IT podpora, a od klubka kabelů mě plachým úsměvem s maličko drzým mrknutím pozdravil ajťák Ondra, byla jsem si už prakticky jistá. U ovládacího pultu zvuku kousek od pódia seděl sám, a tak jsem si na konci své přednášky, krytá řečnickým pultíkem, jednou rukou pohladila zezadu stehno a vyhrnula přitom na zlomek vteřiny sukni kostýmu tak vysoko, aby viděl křivku nahé půlky. Právě na tuhle mou provokaci navázal, když teď vyšel ze šatny, zahlédl mě na konci bazénu a připlaval ke mně. "Vy jste zase byla bez, paní inženýrko?" "Zase. Nedám si prostě pokoj." "No aspoň že v bazénu máte plavky, to by bylo veřejné pohoršování.", ušklíbl se. "Vás by to pohoršilo? To jste upjatější, než jsem doufala." "Vlastně nevím. V pubertě jsem okukoval na plážích slečny, co se opalovaly bez vrchního dílu, ale spodní díl si nesvlékla žádná." "Máte pravdu, obvyklé to není. Nemožné ale taky ne." "Paní inženýrko?!?" Jeho výraz, když na hladinu vystoupala má ruka, svírající modré plavkové kalhotky, mě skoro rozesmál. "Doneste mi je na pokoj 323.", mrkla jsem na něj, dvěma tempy doplavala ke schůdkům a vylezla z vody. Dole bez. Jen v plavkové podprsence jsem záměrně pomalým krokem šla podél bazénu, na svém nahém zadku cítila Ondrův pohled, a když jsem došla do půlky, otočila jsem se na něj a vesele mu zamávala. Vystavila jsem se mu tím dole nahá zepředu. V duchu jsem si říkala, že vědět to, upravím si chloupky, takhle mi pahorek kryla zplihlá čupřina neoholené houštinky. "Haló, slečno...? Tohle nemůžete!", ozvalo se konsternované volání plavčíka. Byl ale na druhé straně, takže jsem ani nezrychlila, jen zvolna a za vyzývavého vrtění zadnicí dokráčela k dámské šatně, kam se za mnou neodvážil. Vklouzla jsem do županu a vydala se na pokoj. Věděla jsem, že Ondřej ze mě celou dobu nespustil oči, a to vědomí mě vzrušovalo tak, že jsem si ještě ve výtahu župan rozvázala a proti zrcadlu se začala dole hladit. Na pokoj jsem přicházela mokrá už nejen z bazénu.

Klepání na dveře se ozvalo až za mučivě dlouhou dobu. "Jé, Ondřeji, co mi nesete?", přišla jsem otevřít v županu. "Tohle jste zapomněla v bazénu.", podával mi s možná hranými, každopádně ale roztomilými rozpaky. "Plavky? To snad ani není možné, že bych odešla bez nich? Jejda, já jsem vážně drnda...", zahrála jsem husičku, rozevřela si župan a podívala se dolů. "Máte pravdu. A horní díl tam někde neplaval?", dodala jsem, protože zpod cípů županu, pod kterým jsem už byla nahá úplně, mi vyklouzla i prsa. "Ten ne...", hlesl Ondra, ještě chvíli fascinovaně zíral na má prsa, jejichž vrcholky proti němu vyzývavě trčely, a protože jsem mu nic neusnadnila a dál stála ve dveřích, opřená o futra s vyzývavostí kurtizány na prahu svého budoáru, klekl si přímo na jejich prahu a zabořil mi hlavu do chloupků na nahém pahorku. "Co to děláte?", zahrála jsem překvapenou. ""Lížu Vám kundu, paní inženýrko.", vzhlédl s bezelstným úsměvem od mého podbřišku. "Tak to jsem ráda... lízejte!", přitáhla jsem si jeho hlavu těsněji mezi nohy a nechala ho hladově se mi zakousnout do vzrušené frndy. Po několika pátravých obtaženích mých rozevírajících pysků zaútočil na mou čárku tvrdě a brzy do ní jazykem vnikl. Jakkoliv jsem ho na začátku chtěla jen trochu pozlobit, vrhl se na uspokojování mé kočičky, vydrážděné předchozí vzrušující hrou, s takovou vervou, že jsem nakonec prožila prudký orgasmus jen o pár minut později, pořád vestoje v otevřených dveřích pokoje. Měli jsme štěstí, že touhle dobou byly hotelové chodby prázdné, ale i kdyby někdo kolem nás prošel, nebyla jsem si jistá, jestli bych se byla ochotna v rámci zachování slušnosti toho úžasného kmitání jeho jazyka ve své štěrbině vzdát. Naštěstí jsem nemusela, futra mi poskytla solidní oporu, když se mi pička stáhla prudkou rozkoší a já se s tlumeným, zajíkavým vzdycháním udělala, a teprve pak jsem, ještě na vratkých nohou, vtáhla Ondřeje do pokoje a nechala se od něj fantasticky opíchat. "Nebudou Vás dole shánět?", usmála jsem se udýchaně, když jsme pak vyčerpaně leželi nazí jeden vedle druhého, já stále v ruce jeho teď už ochabující klacek, který jsem mu na závěr rukou vyhonila a nechala si jím scákat celý hrudník a břicho. Jeho semeno mi stékalo po vleže plochých prsou a příjemně svíravě mi zasychalo na kůži. Sem tam jsem mu rukou péro ještě jemně pohonila. "Myslím, že už měl shání.", pokrčil s úsměvem rameny. "Uvidíme se večer na party? A budete zase bez kalhotek?" "Uvidíme. A uvidíte, když se podíváte." "Podívám!", přisvědčil. Na odchodu se ke mně sklonil, dal ji něžnou pusu na prso, a pak mě, snad aby té romantiky nebylo moc, škádlivě, ale citelně kousl do bradavky, po prožité rozkoši pořád ještě odeznívajícím vzrušením nalité a vztyčené. Když za ním zapadly dveře, rozkošnicky jsem se protáhla a pohladila si parádně ojetou pipinu. Lepší zakončení téhle pracovní etapy jsem si mohla jenom těžko přát...