Sedmička (LC 21)

Lord Charles ležel na zádech na posteli, roztažené ruce za zápěstí připoutaná ke sloupkům v jejích rozích a rozvažoval o tom, jak se do této pozice dostal.

Mohl by říci, že jeho žena je zdatná manipulátorka a věděl, že nikdo, kdo ji dobře zná, by s ním ani trošičku nepolemizoval. Stejně tak mohl být zatvrzelý a trvat na tom, že v neděli prostě a jednoduše skutečně vyrazí na hon. Pravda byla ale taková, že namísto prosazování svého zájmu se nechal milerád zatáhnout do diskuze o tom, jaký bude jejich program, aniž by se o to jeho žena nějak zvlášť musela snažit. Zřejmě potěšena jeho vstřícností stran toho, že by snad mohl dát přednost tomu doprovodit ji a Lady Jane na praní špinavého prádla během dýchánku u jedné její známé, přišla dobře naladěna s nápadem, že finální slovo by mohlo padnout podle toho, zda Lord Charles uspěje v malém testu.

Mohlo ho rovnou napadnout, že test bude mít sexuální podtext. Ale to mu již bylo víceméně jedno ... vlastně chyba, ve skutečnosti ho vítal ... během poklidné ledabylé líné snídaně ovlivněné dlouho do noci trvajícími radovánky, které spolu s Lady Clarou předešlou noc měli, mu to v tu chvíli skutečně nepřišlo na mysl.

A tak po dvou dnech oddechu, které dostal, naklusala jeho žena večer do jeho komnat, prohlásila, že nastala doba testování, zavelela svléknout, natáhnout se na postel a roztáhnout ruce nad hlavu. Lord Charles zpozorněl teprve tehdy, když se k němu s ďábelským výrazem přibližovala s páskem vyčarovaným odkudsi z rukávu jejího nachového kimona a začala mu ho upevňovat kolem zápěstí.

„Má Paní?“, zkusil to Lord Charles neutrálně.

„Důvěřujete mi, ne, Můj Pane?“, otázala se Lady Clara tónem, který jasně svědčil o tom, že oba odpověď dobře znají a že i kdyby to Lord Charles zkusil s předstíraným záporem, stejně by neuspěl. Ostatně bez slitování pokračovala v započaté práci.

Lord Charles proto usoudil, že je zbytečné na tuto řečnickou otázku jakkoli odpovídat, a tak raději rovnou přešel dál.

„Co se bude dít?“.

Nedělal si žádné přehnané iluze o tom, že by jeho žena ihned odkryla karty, a Lady Clara ho svým mlčením a tajemným úsměvem toliko podobným portrétu Mony Lisy vpravdě nezklamala. Lord Charles se proto odevzdal svému osudu a trpělivě čekal, než jeho žena dokončí své práce s jednou i druhou jeho rukou. Jedno nadzvednuté obočí bylo hbitě přikryté posledním pruhem látky, když Lord Charles vzorně pozvedl hlavu, aby mu ho jeho žena mohla upevnit v zátylku.

Sotva se jeho hlava zpátky dotkla polštáře, jala se Lady Clara vysvětlit svému muži hlavní obrysy jeho zkoušky.

„V místnosti bude za chvíli sedm nahých žen.“

Po těchto slovech hlasitě tleskla a její váha opustila matraci. Zatímco Lord Charles v duchu počítal, kdo by to tak měl být, místnost prostoupil zvuk otevřených a zase zavřených dveří, pohyb a šustění prádla. Ještě stále nenastal klid, když se nějaké tělo na jeho matraci vrátilo a na jeho údu začala pracovat nějaká pozorná, horká a velmi talentovaná ústa.

„Zatímco Suri dopřejeme možnost se s Vaším Lordstvem seznámit cestou, kterou si zatím musela odepírat“, začala Lady Clara nenuceně, „mohu Vaše Lordstvo, pokud by mělo nějaké pochybnosti o mém výběru, ujistit o tom, že se vskutku jedná také o moji maličkost, Jane, Marianu, Agathu, Agnes a Abigail. A co týče Vašeho úkolu ....“, Lord Charles zatím v ústech jejich masérky vydatně rychle rostl, „je poměrně prostý.“

Návštěvy dramatického kroužku se na Lady Claře opět podepsaly, když udělala patřičnou pauzu před tím, než se uráčila svému muži poskytnout to, na co čekal.

„Jelikož jste již měl možnost se se všemi přítomnými ženami seznámit, určitě pro vás nebude problém i poslepu bez kontaktu určit, v jakém pořadí si Vás postupně osedláme.“

Ugh.

Lord Charles se pochopitelně domníval naprostý opak – sbohem hone – měl však mnohem zásadnější problém s tím, co Suri prováděla na jeho přirození.

Byla výkonná. Neskutečně výkonná. Její ruka si v ničem nezadala s tím, co byla schopná provádět její ústa. Vyhnala ho ke kamenné erekci, jako by mu nafoukla úd nějakou výkonnou pumpou. Mrška také neváhala připojit dlaň a prstík, se kterými si hrála s jeho vakem a dírkou pod ním. Lord Charles brzy raději na znamení možné katastrofy zaškubal provazy a pevně si zkousnul spodní ret.

Ústa Suri byla pryč stejně nenadále, jako se na něm objevila. Než se Lord Charles stihl trochu vzpamatovat, hbité prsty mu kolem jeho zásobníku uvázaly jakýsi provázek a stáhly mu jej tím u kořene. Lord Charles nevěřícně vydechl.

„To abyste nám to nechtěně nepustil předčasně, Můj Pane“, vysvětlila mu Lady Clary se zjevně povznesenou náladou.

Lordu Charlesovi ani nepřišlo na mysl, že by se snad mohl cítit jakkoli dotčen tímto možným vyslovením nedůvěry. Raději se rovnou soustředil na to, co mělo neochvějně přijít. Rozhodně totiž chtěl být vítězem. Musel se proto soustředit na každičký detail, který mu ať již vědomě či nikoli mohly divoženky v jeho komnatě nabídnout.

Váha, váha mohla nějaké poznání přinést. Ale je vůbec schopen rozpoznat, jak těžké tělo zatíží jeho matraci? Pokud mohl soudit podle prvního z nich, bylo těžší než Suri, ale zase ne tolik jako tomu bylo v případě Lady Clary. Domníval se, že tím by mohl vyloučit Jane, Marianu, Abigail a snad i Agnes. Pokud byl jeho kalkul správný a vnímání váhy ho neklamalo, muselo se nutně jednat o Agathu.

Bylo dobře, že měl tuto pomůcku. Úzký, sevřený, horký a vlhký prostor, který obklopil jeho penis, mohl stejně dobře patřit kterékoli z nich. Pokud by ale měl opravdu soudit jen podle tohoto vjemu, podle hloubky průniku se určitě nejednalo ani o Lady Claru, která ho dosud jediná byla schopná celého pojmout, ani o Agnes, která byla, co si tak vyhodnotil, dosud výrazně nejstaženější. Lehkost průniku byla také komplikovanější než třeba u Jane, Suri či Lady Clary. Tak či tak, nebyl důvod opustit prvotní domněnku, že se jedná o Agathu.

Když ho tak Lady Clara poté, co žena, která se na něm sotva třikrát zhoupla, aniž by vydala sebemenší hlásek, opustila, vyzvala k tomu, aby vyřkl svůj ortel, prohlásil pevněji, než se cítil: „Agatha“.

Na potvrzení či vyvrácení svého názoru čekal marně. Místo toho se v nastalém tichu na něj začala soukat další žena. Nezbylo než to akceptovat, a tak Lord Charles jen pevněji sevřel zuby a soustředil se na bezprostřední dojmy.

Teď to bylo již výrazně těžší. Vnímání váhy mu moc nepomohlo, neboť by to mohl být kdokoliv ze čtveřice lehčích žen. Dle snadnosti a hloubky zasunutí si s velmi malou mírou jistoty troufnul odhadnout, že může vyloučit Agnes. Ale jinak? Snad dle zkušenosti, ladnosti a sebejistoty se odhodlal se přesvědčit, že Lady Jane se tak daleko dosud nedostala, takže mu zbývaly Suri a Mariana. Snad, snad to byla trošku odlišná váha než v momentě, kdy ho Suri připravovala svými ústy. Do dlouhého ticha pak nakonec pracně vysoukal: „Mariana“.

Opět žádná odezva. Jenom další ženské tělo usazené na jeho bolestivě ztopořený nástroj. Čelo mu zalil studený pot. Ať to obracel z jakéhokoliv úhlu, proti předchozí ženě nebyl schopný najít žádný zásadní rozdíl. Kdyby se odvážil věřit tomu, že si z něho jen dělají legraci a znovu na něj poslaly stejnou adeptku, přísahal by, že je to stejná žena. Dlouho marně hledal nějaký záchytný bod až se nakonec držel svých předešlých úvah a jelikož již určil Marianu, vychroptil nyní nakonec: „Suri“. Jistota v jeho hlase byla naprosto tatam.

Zato další tělo ... věřil, že to poznal s naprostou určitostí. Jeho váha byla tak známá, stejně jako uchopení kolem kořene i pocit, který měl, když zapadl dovnitř. Hluboko, tak hluboko. To malinko, co zbývalo, přičítal pouze tomu, že jeho žena se takto nedokázala přece jenom zahřát na 100 procent. Tady ale neváhal a raději, aby nepůsobil, že se mu rychle vrátila sebejistota, přece jen s jistou dávkou umírněnosti vyhlásil: „Lady Clara“.

Nyní už příliš variant nezbývalo.

Lehkost a hloubka zasunutí hovořila pro Lady Jane. Lord Charles byl značně zviklán o správnosti svých předchozích rozhodnutích. Nebyla tak vydatně zaplavená, jak se na Lady Jane slušelo a patřilo, takže rozdíl, který čekal proti druhé a třetí ženě se prostě nedostavil. I když tak vypustil „Lady Jane“, zoufale přemýšlel, kde by případně mohl udělat chybu a zda by se ještě dala napravit.

Předposlední žena tento balvan z jeho mozku neodsunula. Podle všech indicií se jednalo o Abigail, a tak to Lord Charles tentokrát vyhlásil bez dlouhého otálení.

Sedmá žena by mohla přinést štěstí.

Hmmm, ale asi až někdy jindy.

Dle váhy by se skutečně mohlo jednat o Agnes. Jenže jinak byl jakýkoliv rozdíl oproti druhé, třetí a páté ženě prakticky naprosto setřen. Dovolil by si dokonce tvrdit, že míra vlhkosti hovořila pro Lady Jane. Mohla být pátá žena opravdu naopak Agnes?

Když z něj slezla, nevyslovoval se. Nebylo to ostatně ani potřeba. Všichni věděli, jaké jméno ještě nevyřkl. Místo toho tak raději přemýšlel. Musel přitom ocenit, že mu to neusnadnily ani trochu. Pokud se ozval jakýkoliv zvuk, bylo to jen lehké sténání matrace a neomylné příznaky toho, že se pohyboval ve vzrušených, horkých a mokrých ženských lůnech.

V nastalém tichu se konečně ozval hlas Lady Clary. „Chce Jeho Lordstvo své rozhodnutí ještě nějak upravit?“.

Nebylo nijak překvapující, že poznaly, že váhá. Lady Claře ale bylo třeba připsat ke cti, že ho svojí otázkou nijak neshazovala. Naopak bylo z jejího tónu zřejmé, že mu skutečně nabízí upřímnou možnost případně ještě zpětně svůj výrok upravit.

Měl rozhodnuto. Jistý si ale nebyl. To ani náznakem. Ale znovu to omílat dokola a dokola asi nemělo valné ceny. Lord Charles se proto zhluboka nadechl a vypustil: „Agatha, Mariana, Suri, Lady Clara, Agnes, Abigail, Lady Jane.“

Nastala chvíle ticha. Pak se někdo přiblížil a sundal mu z očí pásku. Zamžoural do laskavých, zamilovaných očí své ženy. Žádného slova se ale od ní hned nedostal, neboť Lady Clara se od něj zase vzdálila a postavila se na své místo v řadě. Vedle ... Agnes – heuréka – a .... Mariany.

A Lord Charles viděl, že selhal.

V posledním rozhodovacím kole se mu podařilo správně přehodit Agnes a Lady Jane. Chybný úsudek u Mariany a Suri ale zůstal.

Unaveně padl tváří na polštář a díval se do nebes nad sebou. Stačila mu ale pouze krátká úvaha k tomu, aby usoudil, že se vlastně nemá vůbec za co stydět. Ty čtyři si prostě byly hrozně podobné, byť jinak jejich vzhled a fyzické proporce byly samozřejmě vždy něčím odlišné.

„Vaše Lordstvo obstálo vskutku prakticky na výbornou“, donesl se k němu poklidný hlas jeho ženy. „Proto ho zítra i s Jane doprovodíme na lov“, uzavřela to vzápětí bez sebemenšího prostoru k pochybám o síle jejího postoje.

Do překvapených očí Lorda Charlese pak dodala „A co se týče našeho sázení“ (sázení?, podivil se Lord Charles), „mám za to, že jasnou vítězkou je Suri. Nejenže správně odhadla, že se Jeho Lordstvo jednou zmýlí, ale i bezchybně předpověděla, že k selhání dojde mezi ní a Marianou.“

Bože, ženy ....

„Suri, až do půlnoci je Vaše Lordstvo jenom tvoje.“

Hlava Lorda Charlese opět vystřelila prudce nahoru, aby se naposledy střetla s pobaveným pohledem Lady Clary.

„Půjdeme, dámy“, předeslala ta bez mrknutí oka zbývajícím ženám, které ihned začaly ze země sbírat jediné kusy prádla, ve kterých dorazily až do komnat Lorda Charlese. Samozřejmě až na Lady Claru, které její hábit ze země zvedla Mariana, a Suri, která si Lorda Charlese měřila vlčím výrazem a netrpělivě čekala na to, až zůstanou sami.

„Měl byste vědět, Můj Pane“, prohlásila Lady Clara nakonec, „že já jsem věřila, že se nezmýlíte. Začněte proto prosím rovnou uvažovat o tom, jak mi Vaše politováníhodné selhání vynahradíte.“

S těmito slovy vykouzlila závěrečný odzbrojující úsměv a popohnala hejno svých chichotajících se svěřenek k odchodu. Lord Charles stihl ještě zaznamenat, že nejen ona, ale ani Mariana, Lady Jane a Agnes se nenamáhaly s oblékáním a pojal rychlé podezření, že minimálně ony rozhodně nyní nehodlají zůstat nečinné.

Více už toho příliš vidět nezvládl, protože se na něj obkročmo posadila Suri a ještě dříve, než za Lady Clarou zapadly dveře, nabodla se na stále vzorně připravené kopí jejího zaměstnavatele. Z úst se jí nyní již bez zadržení mohl vydrat nesmírně uspokojený výdech.

Rozjela to rychle, bez zadržování a naplno.

Lord Charles byl zamáčknut do polštářů přítlakem, který od tak drobné ženy vskutku nečekal. Měl o ni trochu strach, jak divoce na něm dováděla, vzpínala se, prohýbala v zádech, kroužila boky a zarážela si ho ještě hlouběji, než u ní během její krátké kariéry dosud zažil. Nemohl ji přitom nijak zajistit svýma dosud připoutanýma rukama.

Zvládla to ale naštěstí i bez něj a po vokálním projevu, který si s ní také rozhodně nespojoval, padla spokojeně na jeho hrudník.

Nevysedla ale z něj a po chvíli usilovného dýchání mu odvázala ruce.

Lord Charles pochopil a jakmile byl volný, ihned si ji přetočil na záda, aniž by z ní vyklouzl, a na rukách se vzepřel nad ní.

Než mohl učinit první tempo, sáhla Suri dolů a povolila a odstranila umístěnou šňůrku.

Lordovi se zachvělo chřípí.

Pod dojmem okamžiku pak do Suri zarazil usilovněji, než by asi normálně zamýšlel.

Nohy omotané mu okamžitě kolem jeho boků ho jasněji než dlouhý proslov přesvědčily o tom, že tato cesta je vítaná. Jejich následné spojení se proto neslo ve stejně divokém, nespoutaném duchu jako Surino rodeo. Prostor pro zdrženlivější přístup bude zřejmě někdy později.

Nebylo tedy žádného divu, že Lord Charles naprosto odpadl poté, co do hlubin Suri, stažených křečí, vypěnil jako mořský příboj dorážející na skalnaté pobřeží Devonu.

Neměl ani tušení o tom, jak se Suri od něj lehce vyprostila, s odvahou, která naprosto překračovala vše, v co věřila a jak byla vychována velmi lehoučce políbila spícího lorda na tvář a tiše se vytratila do svých komnat dát si bylinnou koupel, která jí umožní sexuální energii, kterou byla doslova nabitá, přetavit do finální podoby ryzího, křišťálového štěstí.

Když dorazila až ke schodům, pohlédla s úsměvem na těžké dveře komnat na konci chodby. Na rozdíl od tušícího Lorda ona věděla s jistotou, že za jedněmi z nich skončily Lady Clara s Marianou a za druhými Lady Jane s Agnes. A pokud jsou k nim bohové i nadále tak příznivě nakloněni, buď si ještě pořád hrají nebo spokojeně oddechují v náručí.

Kdyby mohla vidět skrz stěny kolem sebe, věděla by, že obě možnosti jsou správné. Lady Clara s Marianou měly zdrženlivější, neuspěchaný start a jejich hlavy dosud spočívaly v klínu té druhé, jazýčky se činící ostošest.

Lady Jane s Agnes, jako mnohem mladší ženy s výrazně kratší historií svého vztahu, kdy naštěstí ani jedna tu druhou nemusely nijak přesvědčovat o tom zkusit mít podobně intimní, důvěrný vztah k té druhé, jako tomu bylo v případě Lady Clary a Mariany, svých učitelek a mentorek, naopak svoji vášeň nijak nezadržovaly, a tak se nyní již v poklidu nacházely v náručí Morfeově.

Suri scházející ze schodů uvažovala, jestli se v noci Lady Jane přesune k Lady Claře, až je obě jejich komorné vzorně opustí, nebo snad jedna či druhá budou hledat útočiště v ložnici jejich Lorda, nebo ten u nich, nebo budou pro změnu tak rozumní, že se před zítřejším lovem, ať již to je cokoli, pokusí všichni tři dosyta vyspat ...