Svatební noc (LC25)

Zadání bylo jasné. Dostavit se v patřičnou dobu po obřadu do ložnic novomanželů, převléknout se do určených kalhot a čekat. A tak tam byl a čekal.

Kalhoty, které mu byly určené, byly pro něj naprostou novinkou. Kožené, těsné, upnuté kolem nohou tak, že měl pocit, že mu selhává cirkulace krve. Naštěstí, zcela záměrně, měly potřebný otvor přímo vpředu, takže jeho ohromný úd a královský vak mohly uniknout nekompromisnímu vězení. Vysílaly tak do světa jasný signál, že není spoutaný. Naopak je stále velmi nebezpečný, přestože se mu jeho dlouhá tlustá hadice zatím zvolna komíhala mezi nohama a povadle visela k zemi. Brzy se to však již mělo změnit.

Cvakla klika a dovnitř vpadla rozjařená novomanželská dvojice. Sotva se líbající se proklopýtali temnou chodbou do spoře osvětlené místnosti, aby zjistili, že již nejsou sami, smích byl utnut jako sekerou.

Rychle převzala iniciativu.

Vyprostila se z náruče, a aniž by spustila oči z klína muže stojícího u postele, zavelela svému choti: „Svlékni se a postav se tady do rohu“.

A zatímco kráčela k čekajícímu muži, utrousila „To je dar od naší Paní pro nás oba“.

S dalším vysvětlováním se již nijak nezatěžovala a než čekající muž stačil zamrkat, klečela u jeho kolen a její rudá, smyslná ústa s výraznými rty vpouštěla mezi ně vrchol jeho obdaření.

Pozoroval ji, jak si ho těžká v dlani, hodnotí potenci jeho zásobníků, nechává na jazyku převalovat jeho chuť a vůni. Když poprvé zasála, vytáhla z něj rovnou část jeho duše. A přesunula výrazně více krve na potřebná místa.

Zatímco rostl, koutkem oka vnímal svlékajícího se chlapce. Jeho chování, motivy a to, z čeho získával potěšení mu byly naprosto cizí a nechápal je. Stál však na druhé strany barikády a pokud oni oba tohle chtěli .... navíc jeho služba měla být patřičně odměněna. Později.

Zvedala se zpátky do stoje. Jeho kopí bylo již v plné bojové pohotovosti. Dívala se mu do očí a rychle se svlékala. Vyzývavý, provokativní pohled ženy, která ví, co chce, a ví, že se jí to dostane. Nehodlal ji šetřit ani trochu.

Do prostoru zasvítilo bělmo jejích kulatých ňader. Mladých, pružných, plných. K zemi padla i sukně se spodničkou. Její blonďaté chloupky spíše odhadl. Šero je skrývalo.

„Tvrdě, zezadu“, zavelela tiše a od ozvěny jejího hlasu zaskřípala péra postele, na kterou se rychle naštelovala na všechny čtyři.

Hodil pohledem k chlapci v rohu. Stál tam hubený, nahý, nepatrný i přes mladistvou erekci, která tlačila jeho úd k podbřišku, s rukama podél těle, s vytřeštěnýma očima.

Soustředil se raději na to, nenechat dámu ani chvíli čekat.

Trochu si ji přitáhl výše nahoru. I přesto se nepatrně snížil, zkušeně se připravil a vyrazil boky vpřed.

Byla dokonale připravena.

Prorval se skrz její membrány jako velká voda, až jejich těla působivě pleskla o sebe a doprovodila tak její úctyhodné heknutí.

Chytnul si ji za vlasy a přitáhl její hlavu blíže, čímž ji efektivně přinutil prohnout se v zádech, a ještě lépe na něj vystrčit své hladké, neposkvrněné půlky.

Drže ji za ohon, natáhnul tětivu, co nejdále to šlo, a znovu jí prohnal železný šíp skrz její burácející dutinu.

„Jen se dívej“, sykla.

Chlapcovi neposedné ruce se rychle vrátily do polohy podél těla a vypnul se do pozoru jako voják. Jeho chudý hrudníček se rozrušením chvěl. Pracně bojoval s dechem. Marně znovu a znovu vracel padající bradu nahoru ve snaze udržel zavřená ústa.

„Nikdy mě nebudeš mít tak, jak si mě bere on“, zachrčela neoblomně v mezeře mezi dalšími dvěmi monstrózními šťouchy.

„Ale když budeš hodný ....“, nadhodila po kratší odmlce ...

Načasovala si to přesně.

Nehodlala větu dále rozvíjet, takže se naplno mohla ponořit do dechberoucího orgasmu, který se proháněl jejím tělem. Doslova cítil krůpěje jejího nektaru, jak zkrápějí bílá prostěradla pod nimi.

Ani to s ním nehnulo. Mrdal ji stále stejným tempem, v rozestupech, tvrdě, pánovitě, dobyvačně.

„Ať tě to ani nenapadne ...“, zavrčela zničehonic a on musel obdivovat chlapce, který se zaťatými zuby třepajíce se na rosolovitých stehnech ve frenetické snaze látal dohromady chatrná rozpadající se stavidla horko těžko bránící jeho lávě v erupci.

On takové problémy neměl. Pokud nedojde k nepochopitelnému selhání, dokončí své poslání až na její pokyn.

Neměl proto žádný problém zastavit, když prodýchána svým vrcholem a spokojena s tím, že její choť dostál uloženému rozkazu, rozhodla „Stop“.

„Lehněte si, prosím, na záda“, doplnila pak, když uvolnil své sevření, plynule z ní vyklouznul a narovnal se za ní.

Nabodla se na něj jak mučednice na kůl. Hluboko. Tak, že přes značnou surovost jejího počínání už to prostě dál nešlo.

Podívala se na svého muže.

„Nikdy mi něco takového nebudeš schopen dát. Budeš muset žít s tím, že budu hledat jiná řešení, abych došla uspokojení. Jiné, lepší muže.“

Snažil se o jejích slovech ani trochu nepřemýšlet. Věděl, že by stejně nikdy nepochopil, jak v tom oni dva mohou najít radost a štěstí. Jeho vlastní ženu stálo hodně úsilí, aby ho přesvědčila o tom, že jeho přítomnost a aktivita během dnešní noci budou tím nejlepším svatebním darem, který mohou mladým novomanželům dát.

A tak raději nespouštěl oči z pružného, zmítajícího se těla, které na jeho pístu rozjelo jízdu, proti které byla honosná defilé jen velmi slabým odvarem.

Odmítal sledovat čas, počítat její Nirvány. Raději v hlavě probíral poslední vývoj svých aktiv. Tak, jak mu to její oči poutající euforie dovolovala.

Leskla se potem. Vlasy se jí uvolnily a vytvářely kolem její hlavy zlatavou auru. V očích plál pekelný oheň. Ústa bez omezení vyvolávala pochvalu muži, který ji přiváděl do stavu, který přála všem ženám. Věděla však, že jen málokteré se to poštěstí.

Chvílemi byl ochotný přísahat, že její extáze pozitivně kvitují svatebčané vyskytující se za dveřmi či okny.
Kdyby jen tušili ...

Konečně se po dalším vrcholu zastavila. Pod tíhou jejího pohledu měl strach, že se mu rozeskočí hrudník, jak mocnou pýchou se nadýmal.

Sledoval její pohyb.

Hoch měl již úplně bledé ruce i rty a vypadal, že přežil minimálně jednu mrtvičku. Na jeho břichu však nebyly patrné žádné známky zaschlého střeliva, takže se zdálo, že i on se zatím zdárně držel na vytyčené trase. Barva jeho pohlavního ústrojí však působila vyloženě nezdravě. Fialová přecházela v temně modrou a oproti zbytku těla se zřetelně odlišovala. Zapřemýšlel, jestli má nějakou krev ještě i někde jinde ...

Vysunula se z něj.

Ale jen na chvilku.

„Tento můj otvor Ti bude celý život uzavřen“, vyslala pak k chlapci tiše a než se tím oba muži v místnosti mohli prokousat, vrátila se její váha opět na ležící boky.

Zachytil jen krátce jeho vyděšený pohled a prudké polknutí, neboť jeho zrak neochvějně přitáhlo těsné, hluboké sevření, které objalo jeho úd. Neubránil se vlně nevíry, jak dalece ho bez přípravy dokázala pojmout ve svém zadku.

Tentokrát nespěchala. Ale její pohyby břichem vpřed byly stejně usilovné, jako předtím, a on začal mít obavy, jak dlouho ještě vydrží.

Věděla to.

A tak přerušila poselství, které pevně posílala svému muži do tváře, podívala se chvíli na muže pod sebou, usmála se a pravila „Kdykoli se Vám bude chtít. Všechno přímo do mého zadečku, prosím“.

Neměl důvod otálet. Něco zdržovat. A protože ona ani trochu nepolevila ve svém snažení, nechal své mentální brány padnou k zemi. Bez nich se mu brzy draly ven provazce jeho hustého semene, které vymalovaly její útroby šedivobílým šlemem.

Jeho živočišnou erupci doprovodila ještě jedním oslavným chorálem vykřičeným z plna hrdla.

Konečně se svalila na jeho hruď a oba ztěžka oddechovali.

„Nikdy nezapomeneme“, špitla mu tiše do ucha.

„Nechte nás nyní, prosím, o samotě“, dodala vzápětí, po kratší odmlce.

Lord Charles nepotřeboval dvakrát pobízet. Bez námahy odvalil lehké ženské tělo stranou, vzal do náruče své odložené věci a dávaje si dobrý pozor, aby se nepodíval na stojícího chlapce, kvapně vedlejšími dveřmi vedoucími do skryté chodby opustil prostory vyhrazené novomanželům.

Odmítal přemýšlet nad tím, co právě zažil. Uvažovat o tom, co se mezi nimi bude po jeho odchodu odehrávat. Věřil, že by to stejně nepochopil. A tak se raději vrátil myšlenkami k Lady Claře, aby se řídil jejím nekonečným ujišťováním, že když učiní to, o co bude požádán, bude to přesně to, po čem novomanželé touží. Snad tomu tak opravdu bude, a i do budoucna spolu budou Agatha a Richard šťastni.

On se navíc nyní mohl těšit na to, že si od své ženy vybere odměnu za to, že nakonec podlehl jejímu naléhání a tento dar jim poskytl.