V divadle (LC 26)

Premiéra opery byla vždy důvodem k oslavě. Navíc, tohle bylo nejnovější dílo nejoblíbenějšího autora Lady Clary a Lordu Charlesovi se podařilo ukořistit pro ně nejlepší lóží. Lóži, jejíž výdobytky mu vnukly myšlenky, kvůli kterým nakonec podlehl přesvědčování své ženy, aby hrál nezastupitelnou roli na svatbě jejich, dnes již bývalé adeptky na pokojskou. Dnes večer nastal čas, aby sklidil zasloužené plody svého díla. Přestože se již vnitřně srovnal s tím, že činil proti svému přesvědčení o správnosti tohoto kroku (zatím se naštěstí zdálo, že jeho žena měla opět pravdu a on přinesl mladým novomanželům vskutku královský dar), zařekl se, že jeho žena si svoji neodbytnost odpyká. I s úroky. V klidu celé dílo rozhodně sledovat nebude.

V nových šatech byla honosná a působivá jako vlajková loď flotily Jeho Veličenstva. Stejně elegantní, ale nesrovnatelně krásnější. Barva šatů ladila s její sněhobílou pokožkou a barvou vlasů a vybrané šperky podtrhovaly její noblesu a původ. Pokud se Lord Charles nemýlil, na jejím účesu se pracovalo většinu odpoledne. Byl vyhnaný do výše a protkaný drobnými perlami. Přesto měl každý, kdokoli je potkal, dilema, kam přesně s očima, protože Lady Jane nabízela stejnou pastvu pro oči. Lord Charles tak zažil menší šok, když s údivem zjistil, že jeden vyparáděný syn významného králova poradce nemůže spustit oči z NĚJ.

Konečně odbili nezbytné společenské procedury a úspěšně se probili kuloáry, když je před davem pohůnků, kteří se s nimi chtěli pozdravit, vpravdě zachránil fakt, že představení mělo co nevidět začít. Sotva dosedli do měkkých podušek, zhasnula poslední světla a orchestr prvními tóny otevřel magickou noc. Noc, která, aspoň co se týče nejlepší lóže, zdaleka neměla být vyhrazena pouze umění. Respektive tomu divadelnímu. Protože aspoň co se Lorda Charlese týkalo, s jeho ženou to v nedávné době vždy bylo naprosté umění.

Rychlá rekognoskace prostoru mu potvrdila, že vzpomínky na toto místo se mu v mysli dobře uložily. Panovala prakticky naprostá tma, oči se musely přizpůsobovat, aby byly schopné rozeznávat předměty v okolí. Dostatečně vysoká přední stěna a dosah stěn po straně i stropu nad nimi společně s tmou zajišťovaly, že byli před zraky nepovolaných dostatečně skryti. A co více, měli navíc k dispozici soukromé předsálí s pohovkou, jak příhodné.

Lord Charles trochu doufal, že ji stihnou využít ještě před začátkem, ale dobře tušil, že budou středem pozornosti, takže si příliš velké naděje nedělal. Její chvíle holt přijde ještě později. Nyní měl v hlavě trochu něco jiného. Zkoušku soustředěnosti své ženy.

Již od prvních chvil představení doslova hltala. Oči upřené na jeviště, předkloněná, brada položená na loktech opřených o vypolstrovanou horní hranu balkónu. Nechal ji pár minut vtáhnout do děje pod nimi a pak již jeho ruka zlehka našla své místo na jejím stehně a začala ji pomalu vyhrnovat šaty nahoru.

Rozhodně ale nehodlal učinit veškerou práci, na to tady byli jiní. A jeho žena to naštěstí dobře měla na paměti. Střelila po něm rozhořčeným pohledem, jasně mu dávaje najevo, že jeho rušení vskutku nevítá, dobře si však vědoma svých závazků, povzdechla, a i když se očima rychle vrátila k tomu sledovat první dějství, spustila ruce dolů, sama si vykasala sukni nahoru a na mžik se nadzvedla na křesle, aby mohla na jeho červeny samet dopadnout zpátky holou kůží. Vykasané šaty si co nejvíce omotala kolem boků, odhalila klín a koleny rozevřenými do stran pozvala svého chotě mezi ně.

Jeho dlouhý prst rychle našel hladkou kůži jejího podbřišku a putoval po ní dolů. Skrz jemné, zakroucené chmýří do pukliny pod ním. Do místa, které našel zaplavené až hanba, takže zadoufal, že to není jenom výsledek sledování divadla, ale – i když by to před ním nikdy nepřiznala ani na hranici – i odraz toho, že se těší na to, co přijde. Bleskově také ocenil sílu látek, ze kterých se v Anglii šili šaty. Jakmile totiž byla zvednuta, udeřil ho do nosu odér silně vzrušené ženy. Doufal, že se nenese příliš daleko za hranice jejich malého útočiště. Maně zapřemýšlel, jak to asi dělali jeho předci v dobách, kdy nošení spodního prádla bylo přežitkem, který se dosud neaplikoval. Na něj její vůně působila jako rudá muleta na býka.
Musel se však krotit. Teď měl v plánu pouze dávat.

Jeho dlouhý prst se smočil v teplé lázni, která vevnitř přešla v parní saunu. Prohmátl, protáhl, pohladil, poškádlil. Dvěma prsty jemně rozevřel naběhlé duny. Cvrnknul do hrášku. A pak si začal hrát.

Představení nechal běžet bez své pozornosti. Sledoval raději svoji ženu. Pozoroval hnutí v její tváři. Počítal, jestli a případně jak dlouho vydrží sledovat děj. Těšil se z toho, že jí mrkají víčka, přivírají se jí oči, chvěje spodní ret. Až oči úplně zavřela, nechala balustrádu ležet ladem a opřela se pohodlně do sedadla. Na židli se trochu sesunula, což jim oběma umožnilo posunout vzrušení o další úroveň. Když k němu vyslala pohled, byl již trochu skelný.

Dalším krokem ho však překvapila. Její pravačka sáhla vedle sebe a neomylně našla stehno Lady Jane. Její překvapený pohled dokázal zachytit i Lord Charles. Lady Clara zjevně nemínila být jediná, kdo přijde minimálně o část kulturního zážitku. Lady Jane ale nejspíš tolik neobětovávala, když po rychlém vyřešení toho, co se vedle ní děje a co se asi od ní čeká, odhodlaně kopírovala přípravu Lady Clary a než dozněly tóny právě hrané árie, probíraly se prstíky Lady Clary její vlastní natěšenou komůrkou.

Lord Charles věděl, že obě by zvládly odzpívat svůj part stejně zdařile, jako právě činila diva na parketu. Musely však pro zachování dekora zůstat pokud možno potichu a snaha o splnění tohoto nelehkého údělu jim vzala poslední zbytky naděje aspoň částečně vnímat, o čem je vlastně první dějství. Lord Charles a v tandemu s ním i jeho žena totiž čas až po první přestávku vyplnili vzornou aktivitou, která udržovala patřičnou hladinu vzrušení, tu kulminovala, tu zase ubírala.

Lordu Charlesovi se to podařilo načasovat lépe. Jeho žena právě rozháněla poslední zbytky svého dalšího vrcholu, když se opona zavřela a rozsvěcující se světla výmluvně podtrhovala fakt, že nastala první přestávka. Lady Jane takové štěstí neměla a zklamaně vydechla, když Lady Clara musela zanechat úsilí, které vyvíjela v jejích rozbouřených vodách. Obě ženy se ještě nezvládly ani pořádně upravit, když k nim – velmi nezdvořile – nakouknul z vedlejší lóže starý vypelichaný jezevec a s úsměvem se optal „Nádherné dílo, že?“. Lord Charles naštěstí již vstal, takže mu pohled dál do lóže nechtěně znepřístupnil.

„Vskutku“, opáčil nezvanému hostu s úsměvem. „Uvidíme se v kuloárech“, dodal laskavě a autoritativně se obrátil a vydal se za těžký závěs do předsíně. Když ho oběma ženám přidržoval rozhrnutý, aby mohly projít, vítaly ho jejich zarudlé tváře, a ne zrovna soustředěné pohledy.

„Budeme se muset jít trochu upravit“, nadhodila Lady Clara omluvně.

„Vyloučeno“, ujistil ji Lord Charles. „Čekají nás. A nechceme, aby si mysleli, že hned po prvním dějství se k nim nejsme schopni přidat a dostát svým závazkům“, prohlásil rozhodně. „Navíc jsme téměř naprosto perfektní“, dodal na závěr trochu potutelně. Na pozvednuté obočí Lady Clary vyjadřující nesouhlas s jeho názorem a nejistotu nad tím, co považuje za drobnou překážku toho, aby byli perfektní, předložil Lord Charles – již bezpečně za zavřeným závěsem – své zanesené prsty před její ústa.

Lady Clara reagovala příkladně, usmála se, otevřela ústa, vzala svého Pána za zápěstí a bez odmlouvání očistila nositele svého štěstí do prezentovatelného stavu. Neopomněla ani nabídnout své vlastní prsty ke stejné očistě Lady Jane.

„Výborně, jdeme“, rozhodl Lord Charles co nejrychleji to šlo a odhodlaně vyrazil opět do boje, s oběma ženami v poklusu za ním.

Jeho plán vystavit je do alespoň trochu nepříjemné situace, když bez velkého oddechu a možnosti se upravit musely znovu vyrazit do společnosti, fenomenálně selhal. Jak je tak pozoroval, když se proplétaly davem dalších honosných diváků, neviděl na nich ani stín jakýchkoliv rozpaků. Naopak se zdálo, že obletují více zúčastněných, než u nich bylo obvyklé, a déle se zastavovaly u lidí, které třeba ani příliš neznaly. Když se pak k němu Lady Clara zlehka naklonila a pošeptala mu do ucha „Jsem si jista, že mladý Lord Brideshead má velmi vytříbený čich“, zabouřila krev v jeho dostatečně volných nohavicích, už tak povážlivě napjatých, naplno. Když se pak odvrátil a snažil se tvářit naprosto nevinně, padl mu zrak na onoho mladíka z úvodu. Ten nyní úpěnlivě hypnotizoval předek jeho kalhot. Během mžiku Lord Charles věděl, že každému alespoň trochu bedlivému pozorovateli musí být naprosto jasné, v jakém stavu se právě nachází. Když hoch konečně zaregistroval, že objekt jeho zájmu k němu hledí, zvedl v panice oči a jsa odhalen, zrudl jako ředkvička a prudce prchl kamsi mimo dohled. Stará Lady Cornwallová naštěstí kontakt s jeho ramenem zapřená do své hůlky ustála a místností se výmluvně nesl její skřehotavý hlas hovořící o nevybíravém jednání nevychovaných mladíků.

Než přestávka skončila, Lord Charles s bradou téměř na zemi ještě nevěřícně vyslechl sáhodlouhé líčení své ženy v reakci na dotaz, jak se jí zatím představení líbí. Bylo naprosto věrné, nadšené a detailní a kdyby Lord Charles nevěřil v opak, přísahal by, že v prvním dějství jí neutekla ani myš. Když však nad jejím proslovem přemýšlel cestou chodbou k jejich lóži, s úžasem si uvědomil, že jeho žena s přehledem strčí do kapsy všechny politiky. Přestože se její oslavná óda zdála být plná detailů, mohla ve skutečnosti pasovat téměř na cokoli. Například i na vylíčení vrcholů, které během prvního dějství překonala. To s Jeho Lordstvem hnulo ještě více.

Když zapadli dovnitř, bylo mu naprosto jedno, že druhé dějství již začíná a neřešil, že by se někdo mohl pozastavovat nad jejich nepřítomností v sedadlech. Sotva za nimi zaklaply dveře, navigoval Lady Claru k pohovce, kde velmi ochotně skončila na zádech. O tom, že jí aktivita Lorda Charlese není proti srsti jednoznačně hovořily její hbité prsty, kterými si opět vyhrnovala sukni nad pás, a doširoka rozevřená stehna, kterými lákala svého muže do své již lesknoucí se lasturky. Jeho nástroj nebylo třeba nijak připravovat, takže stačilo hbitě nasměrovat správným směrem a dolehnout dolů.

Tohle spojení se nikdy neomrzí. Vjem horka, těsna a toho, že je vítán a žádán na jedné straně, vjem neskutečné, tak žádoucí výplně, mužnosti a síly dobyvatele na druhé. Než se však do toho Lord Charles položil naplno, chytla si jeho žena něžně oběma rukama jeho tvář a potutelně se ujistila: „Na představení půjdeme ještě jednou, že ano?“. To měl Lord Charles sice samozřejmě v plánu hned od začátku – už měl i lístky na představení o týden později – nehodlal se však touto informací své ženě chlubit – bez tak jí to její špionážní síť už dávno donesla – a tak se jenom usmál a poprvé naplno přirazil.

Stále však něco nebylo tak, jak mělo být. Pohled stranou ho ujistil o tom, že Lady Jane se rozhodně nevzdálila, aby aspoň ona sledovala druhé dějství již od začátku, a naopak hodlala být aktivním účastníkem následujících chvil. Jednu nohu měla položenou na sedáku křesla, mírně se opírala zády o stěnu za sebou a sukně ohrnutá kolem pasu umožňovala nerušený pohled na prsty začínající si hrát v jejím vlastním klíně. Na tázavý pohled Lorda Charlese bezelstně uvedla „Když tam nebude ani jeden z nás, nikdo si nemůže myslet, že by se tu dělo něco nekalého.“

Stačila krátká úvaha k tomu, aby s ní Lord Charles v duchu plně souhlasil, takže už mu nic nebránilo v tom, věnovat se akutnímu problému nutnosti vyprázdnit bolavé koule. A ideálně přitom strhnout svou ženu alespoň jednou s sebou. Vyslal rychlou modlitbu k tloušťce stěn, závěsu, dveří a hlasitosti přednosu repertoáru v divadle, a pak se již prakticky neomezoval.

Nemusel se ale až tak bát. Přestože intenzitou, vášní a nasazením si jejich divoké spojení nezadalo s jakýmkoliv předchozími, byli již docela mistry víceméně tichých prožitků. Včetně Lady Jane. Ta se dokázalo dokonce i poměrně tiše sesunout po stěně k zemi, když její vrchol byl tak bouřlivý, že se po něm nedokázala udržet na nohách. Nebo nechtěla.

Lord Charles věřil, že než představení skončí, vlhká skvrna na omítce táhnoucí se zhruba od výše pasu k zemi, zmizí. Ostatně, ve chvíli, kdy on byl hotov s Lady Clarou, už nebyla ani tolik patrná, neboť si dal patřičně na čas. Upřímně, bez velkého zkoumání bylo jasné, že polstrovaný samet pod jejich boky je promočený výrazně víc.

Otázka jeho ženy, kterou k němu po patřičně dlouhé chvíli po jeho dlouhotrvajícím výstřiku vyslala „Opravdu věříte, Můj Pane, že pohovku – i přes Vaši chvályhodnou snahu – přece jen občas docela narážející do stěn, nikdo nezaznamenal?“, ho zneklidňovala mnohem více. Rozhodl se ale nad ní přimhouřit obě oči. Nehodlal si ani trochu narušit povznášející pocit z toho, jak vydatně prohnal Lady Claru kolem, potáhl je oba potem, její sametové stěny přehršlí své nálože, a především to, že oba dosáhli výšin, o kterých se i vysokému sopránu nyní opět patrného skrz zatažený závěs, mohlo pouze zdát.

Přemýšlel, zda se ještě vůbec vracet do sedaček – zapovídali se, no, nebo se některé z dam udělalo z přemíry kulturního zážitku nevolno – přišlo mu ale správnější poctít snažící se umělce svojí bližší přítomností. Když se, tak jak jen to bylo možné, upravovali, za srdce ho zatahal smutný výraz Lady Jane, které tak jako všem ostatním bylo jasné, že nyní stejně jako Lady Clara prostě spermatem jejich Pána vonět nesmí.

„Po cestě domů bude v kočáru dost času, Má Milá“, ujistila ji stejně pozorná Lady Clara, když ji sbírala, aby spolu první propluly pod přidrženým závěsem, čímž jí efektivně překlopila k zase o něco radostnějšímu výrazu plnému příslibu.

Lord Charles ale brzy přemýšlel, jak to vlastně jeho žena myslela. Čistě dle pouhého nesmělého odhadu zbývalo do konce druhého dějství ještě dost času, když její nenechavá ruka našla poklopec jeho kalhot a jelikož se rozhodl neprotestovat, rychle si našla cestu dovnitř. Lord Charles se nebránil ani tomu, že moudře usoudila, že venku bude více místa než uvnitř, a opět osvobodila jeho odpočívajícího oře z jeho stáje. Dobrých 20 minut, které ještě uběhly před druhou přestávkou, ho bez umdlení hýčkala, takže se s jejím začátkem schovával Lord Charles – značně pracně – do kalhot plně vyhnanou, impozantní erekci. Dle výrazu jeho ženy přesně takovou, v jakou doufala.

„Uvidíme, jestli se mladý Lord James bude ještě vyskytovat poblíž“, prohodila nonšalantně ke svému muži, když mířili ke dveřím, informujíce ho tak o tom, že ani jí neunikl zájem, který tento mladík věnoval jejímu muži.

V tomto je Lord James ovšem zklamal. Co mohli věřit, byl už v tuto chvíli na druhé straně Anglie. O zábavu i tak bylo postaráno. Lady Clara se totiž rozhodla, že dá podnět ke klevetám, které se o nich mohly šířit. Neochvějně se totiž vyskytovala poblíž všech subjektů mužského i ženského pohlaví, u kterých si vytipovala, že mají citlivý, vytříbený čich. A tak naše celá vydařená trojice bedlivě sledovala tváře zasažených a odhadovala, nakolik jemné nosíky zaregistrovaly, že se k pachu uspokojené ženy přidala i vůně vystřílených nábojů.

„Myslím, že to poznali tři“, poznamenala Lady Clara tiše na začátku třetího dějství. Lady Jane se na ta slova zachichotala a opáčila „Já myslím, že všech pět.“ Lord Charles se rozhodl raději se k delikátnímu problému nevyjadřovat, protože se obával, že tentokrát se jeho žena výjimečně mýlí, neboť on dle svého nejlepšího svědomí musel podpořit názor Lady Jane. Jako by nestačilo, že jeden mladík z poznání na sebe převrhl plnou sklenici a jedna mladá dívka, když velmi těsně míjela Lady Claru, zakopla na koberci o neviditelnou – a vpravdě neexistující – vlnu a téměř skončila na zemi.

Celkově bylo jisté, že ten večer zanechali v divadle nesmazatelný dojem. Než opustili místnost, Lord Charles si ověřil, že pohovka zdaleka nevyschla. Navíc stejný stav, který si netroufnul pohmatem také ověřit, slibovala křesla obou dam, neboť Lady Clara – nejspíše moudře – usoudila, že z představení už tak jako tak mnoho mít nebude, takže to během třetího dějství byla ona, kdo iniciovala druhé kolo ručních prací, během kterého nezůstalo žádné pohlaví zanedbáno.

Byla to rozhodně nejlepší opera, kterou Lord Charles kdy v životě viděl. Už se však nemohl dočkat toho, až budou v poklidu kočáru, neboť nutně potřeboval druhé kolo erupce, a dobře viděl, že Lady Jane doslova šilhá chtíčem. Prodrali se tak pryč v rekordním čase. I přesto dosedal Lord Charles do krytu jejich povozu značně zneklidněn, neboť množství vědoucích pohledů, ať již adresovaných do jeho tváře nebo upřených na jeho – dle něj nepřehlédnutelný poklopec – bylo až příliš. Vášeň, které byl ze strany obou žen po cestě domů důkladně podroben, mu ale jeho obavy dokázala rozptýlit. Velkou radost mu udělalo i prohlášení jeho ženy při vystupování z kočáru, že příští týden raději vezmou místo něj Lady Lucrecii, aby zamezili tomu, že ani po druhém pokusu nebudou stran děje o mnoho moudřejší ....