Makléřka

REALIT(K)A
Z pozdně odpolední dřímoty mne probral zvuk domovního zvonku. Zvedl jsem se z pohovky, promnul si oči a vyrazil ke dveřím. Tuhle návštěvu jsem očekával. Jistě to bude borec z realitní kanceláře abychom společně vytvořili nabídku mého domu do jejich katalogu.
Otevřel jsem dveře a trochu překvapeně zíral. Přede dveřmi nestál pan Magnusek. Stála tam krásná, sympatická, mladá žena. Sukně nad kolena, bílá košile a tmavěmodré sáčko. V ruce držela jakési desky. Přes rameno ji visela brašna s notebookem. Sytě červená kabelka doplňovala její outfit.
„Dobrý den. Jsem z realitní kanceláře a jsem tu místo kolegy, který musel odcestovat řešit nějaký problém. Jemnuji se Iveta.“ Hned napřáhla pravici na pozdrav.
Zcela mimoděk se má pravice vydala naproti a tak, za zlomek času, se v mé velké dlani utopila ručka té víly.
Představil jsem se navázal na rozhovor: „Můžete mi prozradit, jaké šťastné náhodě vděčím, že místo vašeho kolegy, mne navštívila tak krásná, realitní víla?“
Trochu se zarděla, ale zcela profesionálně a možná s trochu strojeným chladem odpověděla. „Pan Magnusek byl odvolán k vůli nějaké reklamaci do Karlových Varů. Musel neodkladně odjet.
„To jsem rád.“ Utekla mi z úst reakce.
„Ó promiňte, mám neurvalé chování. Zrovna jsem dřímal, když jste mne zvoněním probudila. Nezlobte se na mé dotěrné řeči.“
„Nic se neděje. To je v pořádku. Dokonce musím říct, že jste byl docela milý. Ale měli bychom začít pracovat.“
„Samozřejmě, pojďte dál. Venku je horko, jestli se nebudete cítit pohodlně, klidně si odložte to sáčko.“
„Ne, děkuji, není to zapotřebí, je mi fajn.“ Protáhla se kolem mne do předsíně.“
Uvedl jsem ji do obývacího pokoje, usadil na sedačku a nabídl občerstvení. Ona požádala o vodu a neodmítla kávu.
Z desek vytáhla nějaká lejstra a také otevřela notebook.
Zahájila svůj profesionální monolog, kdy mi znova představila realitní kancelář pro kterou pracuje, její postupy, systémy nabízení objektů.
Ze slušnosti jsem se zeptal na pár detailů, ale spíše ji škádlil tím, že jsem se ptal na takové detaily, které v celkové práci realitní kanceláře splývaly v dalších okolnostech. To ji nutilo občas nahlédnout do notebooku, a do jejich interních systémů. Jednou si dokonce musela zavolat nadřízenému pro konzultaci.
Já se zatím zákeřně bavil jejími rozpaky.
„Jste tady autem? Nebo vás přivezl přítel?““ Zeptal jsem se najednou, úplně mimo konverzaci.
„Ne, přijela jsem taxíkem, mám auto je v servisu. A přítele nemám. Žiju s jednou slečnou, je to spolubydlící.“
„To mne zajímá. Jste lesba?“ Zeptal jsem se napřímo.
Trochu se zarazila nad přímostí dotazu ale přece jen odpověděla: „Ne, jsem jen bisexuálka. To spolubydlení má v tom smyslu určité výhody.“ Řekla, usmála se a lehce se začervenala.
„Těch šťastných náhod je nějak moc.“ Poznamenal jsem s úsměvem a pokračoval v dotaze, jakému druhu alkoholu dává přednost. Víno odmítla hned. Nabídl jsem ji tedy skleničku rumu, který byl unikátní snad jen tím, že mi jej kamarád dovezl přímo z Costariky. A protože, jsem historku o rumu a o tom jak se k němu kamarád dostal okořenil řadou dalších historek, nedokázala odmítnout.
Za chvilku měla ve sklenici nalitou pořádně velkou dávku. Přinesl jsem i led a minerálku. Opět jsem pořád povídal, a pozoroval s jakým zaujetím mé povídání sleduje.
Připili jsme si obligátně na úspěšný obchod.
„Jen to srkejte. Opatrně, pomaličku, vychutnávejte si to jazykem, nasávejte jeho vůni, laskejte ho v puse. Ať se mi tu neopijete. Musíte přece udělat skvělou nabídku na můj dům.“
Podařilo se mi přednést jedinou rozvitou větu, ve které se ukrývaly různé dvojsmysly. Podle reakce v její tváři jsem pochopil, že to ocenila. Lehce se usmála.
„Teď k vaší práci. S vaším kolegou Magnuskem jsem se dohodl takto. Napíšu nabídkové texty a vytvořím své fotografie. Obojí už mám připravené. Nechci číst ve vašem katalogu pořád ty samé kecy o nejvýhodnější nabídce dobře situovaného domu a koukat na fotografie, které dělal někdo s profesionální slepotou. Uznejte, že špinavá záchodová štětka nepřidá v pohledu na koupelnu a fleky na varné desce zase kuchyni.“
Kouknul jsem se na ni a viděl pokývnutí hlavou na souhlas.
„Tak tedy, já vás domem nyní provedu, abyste věděla o co jde. O zbytek se starat nemusíte, pošlu vám to meilem. Souhlasíte?“ Diktoval jsem ji co má dělat.
Trochu přiškrceným hlasem pronesla souhlas.
„Copak. Ještě jste se s takovým klientem nesetkala?“ Ptal jsem se.
„Ne, vždy vše musím udělat sama. Ale říkám si, že si tím nezasloužím provizi.“
„O provizi se nebojte. Ta s naším ujednámím nebude mít nic společného. Jen mám ještě v této souvisloti jednu prosbu.“
„Docela se obávám, co si budete přát.“
Usmál jsem se. „Nebojte se ničeho. Jen bych chtěl být u toho, když zde příjdou nějací zájemci. Ne, že bych vám nevěřil, ale mohl bych být něco jako vaším sparingpartnerem, který vám bude nahrávat, když něco opomenete, nebo špatně vysvětlíte. Šlo by to?“
„Myslím, že v tom nebude problém. Budete můj kolega na zaškolovací prezentaci.“
Natáhla ruku ke sklenici a půlku jejího obsahu hodila do sebe.
„Skutečně lahodný rum. Dá se koupit i u nás?“
Ještě chvíli jsme konverzovali s tématem můj dům. Bavili jsme se o jeho historii a současnosti. Rekonstrukcích co jsem na něm provedl. Mne poslouchala se zaujetím. Pak jsme přistoupili k prohlídce.
Začal jsem ji provázet od shora. Podkroví, pak první partro a nakonec přízemí. Pak projevila zájem i o technické zázemí, které bylo ve sklepení.
Setoupili jsme do nejnižší části domu. Byla tam garáž a z ní vedla chodba ke kotli a výměníkům tepla. Po prohlídce ukázala na plechové dveře na druhé straně chodby ke kotli a zeptala se, kam vedou.
„Vedou do specifické místnosti, kterou ještě nemám připravenu k předání. Není vystěhovaná.
Vzal jsem ji za loket a odvedl zpět do obýváku. Sedla, dopila sklínku a já nelenil a naplnil ji znova.
Odložila si sáčko. Alkohol v ní začal působit. Už bez nějakých skrupulí přistupovala na mé flirtování.
Přeposlal jsem ji slíbené texty a fotky a ona si je začala kontrolovat. Byla spokojena. Prý, kéž by měla více takových klientů.
Mezi prohlížením zaslané pošty usrkávala rum a neustále se vracela k zavřené místnosti. Já jsem jen mlžil. Neříkal jsem o ní nic konkrétního. Ba naopak povídal jsem tak, abych zvyšoval její zvědavost.
Věděl jsem, že dřív nebo pozěji dojde k tomu, že požádá o prohlídku oné tajné místnosti.
Nemýlil jsem se.
Zaonačila to tak, že pokud má můj dům nabízet zákazníkům, musí ho znát celý. Bylo to logické a nedalo se proti tomu moc oponovat.
Počkal jsem, až dopije rum a pak jsem se teda na oko podvolil ji místnost ukázat. Zapřísáhal jsem ji ale, že je ta prohlídka na vlastní nebezpečí. Říkal jsem ji, že její vybavení v ní může vyvolat různé reakce. Záporné i kladné. S největší pravděpodobností budou ale určitě silné. O to více stála co to do místnosti nahlédnout.
Vstali jsme a sestoupili opět do garáže a došli do spojovací chodby. Otevřel jsem rozvodnou desku a zapnul jistič s nápisem CR I.
„CR I? Co to znamená?“ Zeptala se.
Podíval jsem se na ni a spiklenecky se usmál. Mrknul jsem okem a odpověděl-
„Že by Centrum rozkoší?“
Dlouze se na mne dívala a pak se také usmála, protože se domnívala, že žertuji.
Přistoupil jsem k plechovým dveřím, zasunul velký dozický klíč do zámku a dveře odemkl.
Zvědavě nakukovala co bude tak zajmavého dál, ale byla očividně zklamaná. Byla tam jen maličká místnost, sloužící jako předsíň a další, tentokrát polstrované dveře. Vstoupili jsme dovnitř předsíně. A já za sebou zavřel plechové dveře.
Stáli jsme velice blízko sebe, cítil jsem její vůni, která ve mne vzbozovala hodně vzletné myšlenky.
„Připravena?“
„Ano. Jsem napnutá.“
„Musíte mi odpřísáhnout, že to co za chvilku uvidíte, si necháte pro sebe. Že ani při mučení o této místnosti nikomu neřeknete sebemenší detail. A taky musíte slíbit, že zaplatíte malý, specifický poplatek, který vybírám za vstup“
Pobaveně se usmála, zvedla levou ruku ve znamení přísahy a pronesla: „Přísahám, ani při mučení. A ráda zaplatím. Hořím totiž zvědavostí.“ A smála se dál.
Otevřel jsem oboutranně polstrované dveře a rožnul světlo v místnosti.
Místnost byla laděna do červené a černé barvy s hnědými doplňky a modře zářící vířivkou ve vzdleném rohu. Její záři umocňovalo poněkud strohé osvětlení.
Na první pohled byla místnost zařízená jako takový pánský klub. Kožená křesla i sedačka, nízké stolky v jejich dosahu. Starožitný bar ve tvaru velké zeměkoule. Na stěnách, přiléhajících k sobě velkoplošné obrazovky.
Pokud na stěnách nebyly jiné předměty, visely na nich akty i poněkud obscéněji laděné fotografie žen. Bylo tu i pár sošek. Znázorňovaly buď ženy, nebo souložící páry.
Jednu stěnu přepažovala zatahovací stěna.
„Má společnice si tiše povzdychla údivem, očima prolétla místnost a už se dožadovala otevření zatahovací stěny.
„No, dobrá. Jak chcete. Je to na vás.“
Zmáčknul jsem vypínač na zdi a lamely stěny se začaly skládat na sebe a odhalovat prostor za nimi.
To co odhalily, mé společnici vyrazilo dech. Poprvé viděla moderní mučírnu. Uhranutě hleděla na kříž, klády, kožené postele, kladkostroj i mučící kozu.
Koukal jsem na ni a snažil jsem se odhadnout co si myslí. Určitě nevypadala vyděšeně. Spíše fascinovaně. Prohlížela si jeden mučící prostředek za druhým. Úplně konsternovaně se vydala vstříc mučírně. Procházela ji. Sahala na všechno možné vybavení. Pokoušela se pohnout okovy ve zdi.
„Vy jste?“
„Myslíte úchyl? Svým způsobem asi ano“
„Ne tohle jsem nemyslela. Jste dominantní, nebo sub?“
„Wow, Ivetka se vyzná.“ Ušklíbil jsem se abych trochu odlehčil napjatou atmosféru. Po chvilce jsem ale odpověděl.“
„Jsem Dom. A tady v této místnosti se věnuji výhradně subinkám.“
„Hm, myslela jsem si to.“ Odkývla odpověď.
„Já o těhle věcech jen četla, a viděla pár videí. Nikdy jsem ale nic podobného nezažila.“
„A ty videa, jak na vás působily? Zaujaly vás, nebo dokonce vzrušily?“
„Vzrušovaly mne a docela silně.“
„V tom případě to jednou vyzkoušíte. Nedá vám to spát. Čím dál víc, se to bude ve vaší hlavě hlásit. Jednou neodoláte.“
„Myslíte?“ Otázala se.
„Ne, to bezpečně vím. To by už musela být úplná puritánka aby jste to jednou v životě nevyzkoušela. Neznám takovou.“
Přistoupila k trestací koze. Hranol dřeva usazený uhlopříčně do dřevěných nohou.
„K čemu slouží tohle?“ Zeptala se se zájmem.
To je jeden z mučících nástrojů. Subinka si na něj sedne rozkročmo, takže se ji hrana hranolu zarývá do intimních partií. Pro větší potěšení ji mohu nohy ještě zatížit a zvýšit tlak na patřičné partie.“
Blesky ji prolétly očima.
„A tohle?“ Pokračovala v exkursi.
„To jsou housle. Na rozdíl od klády, kdy ruce jsou drženy v desce po stranách od hlavy, tady je má subinka před sebou.“
„V tom je nějaký rozdíl?“
„Ano, samozřejmě. Subinka je jinak přístupná, má jiný pocit právě proto, že má uvězněné ruce rovnou před očima.Taky trochu zápasí s rovnováhou. Ta deska je totiž z tvrdého, težkého dřeva.“
„A tohle je tedy ta kláda. Je vždy u té lavice, nebo s ní muže žena i nějak chodit?“
„Je na volno. U té lavice zůstala po poslední subince. Ta na té lavici ležela.“
„A ta tyč? Ta je k čemu?“ Zeptala se a ukázala na dlouhou, ocelovou tyč, která čněla nepatřičně jaksi do prostoru. Měla jeden konec volný a druhý se ukrýval v černé krabici, která sloužila zároveň jako sedátko.“
Natáhl jsem se k polici za sebou, vytáhl jedno dildo, z celé řady vibrátorů a dild různých tvarů a velikostí. Nasadil jse na hřídel a s klidným hlasem řekl: „To je Ivetko šukací stroj. Naprosto vytrvalý milenec, s nastavitelnou rychlostí i hloubky pronikání. A umí i sendvič.“
Zalapala vzrušením po dechu.
Chvíli pak mlčela, čekala až nabude zase klidu. Podívala se ke stropu, kde byla jakási hrazda, různé kladky a visely z něj řetězy.
„Jaké o asi musí být. Být zavěšena a zůstat vám na pospas?“ Pronesla tiše, jakoby pro sebe. Já to ale slyšel.
„Máte jedinečnou příležitost si pocity subinky vzkoušet na vlastní kůži.“ Řekl jsem a povzbudil ji úsměvem.
„Já nevím. Asi si netroufám.“
„Jen vám předvedu to zavěšení. Zkusíte si co subinka prožívá, když je zavěšená tak, že se nohy jen lehce dotýkají země.“
Bylo vidět, že nad tím uvažuje.
Abych opět odlehčil situaci, zašel jsem k baru, otevřel půlku zeměkoule a vytáhl rum a dvě skleničky. Když jsem ji pak jednu podal, visela na ni očima. Bylo vidět, že si chce dodat odvahy.
Kopla do sebe sklínku na ex. Zatvářila se prazvláštně a odhodlaně řekla.
„Ale co, když už tak už. Tak, dobrá. Ráda to vyzkouším. Co mám udělat?“
„Vy nedělejte nic. Jen mi ukažte ruce, dám vám na zápěstí pouta.“
Poslušně ke mne natáhla ruce. Já vzal z police smotané provazy, jeden modrý a druhý červený. Každým z nich jsem ji kolem zápěstí vytvořil oko pro upoutání. Pracoval jsem rychle a výsledek velice zajímavý. Na každém zápěstí měla sedm závitů provazu, na jejichž konci vzniklo očko.
Jednu ruku po druhé jsem ji zavěsil očkem na zápěstí do karabiny na hrazdě. Tu jsem pak vytáhl pomocí řetězů ke stropu tak, že si ve střevících musela lehce stoupnout na špičky. Kontakt se zemí jsem ji však nepřerušil.
„Tak jak se ti to líbí?“ Zeptal jsem se.
„Vy mi tykáte?“ Zeptala se znervózněle.
„Všem subinkám tykám. A ony mne vykají a oslovují mne pane. Rozumíš?“
„Ano, rozumím, Pane“ Přistupovala na mou hru.
Vytáhl jsem ji její bílou košili ze sukně a začal ji pomaloučku rozepínat. S každým dalším knoflíčkem byl její vzrušení viditelnější.
Když byla košile rozepnutá a jen tak volně visela kolem těla, ocenil jsem její hezkou podprsenku.
Hned na to jsem ji na zadku rozepl zip sukně a nechal ji volně zklouznout na zem.
„Kalhotky ti neladí k podprdě, čubko. Příště ať se to neopakuje.“ Upozornil jsem na skutečnost, že zatímco měla kalhotky růžové barvy, její podprsenka byla černá s červeným vyšíváním.
„Rozumím Pane a omlouvám se. Nebude se to opakovat.“
Pátravě jsem ji pohlédl do oličeje ve snaze zjistit, zda jen přistoupila pro dnešek na hru, anebo to s pokračováním myslí vážně. Nedopátral jsem se ničeho.
Začal jsem ji stahovat kalhotky. Udělala pokus o to i v tom zabránit, ale nepodařilo se jí to.
„To už ne, Pane. Prosím.“
„Smůla čubko. Říkal jsem, že za návštěvu místnosti ženy platí specifický poplatek. Tady se platí kalhotkama.
„To mi je už nevrátíte?“
„Ne, pojedeš domů na ostro!“ A ponoukl ji pohybem aby nadzvedla jednu nohu. Když tak učinila, vyprostil jsem nejdříve sukni, pak kalhotky. To samé jsme zopakovali s druhou nohou.
Pak jsem ovázal kolem jejích kotníků kožené pásky, lehce snížil tyč na které visela a kotníky za pásky upevnil do rozporky. Zpřístupnil jsem si tak její kundu.
Postavil jsem se a přetáhl ji podprsenku přes prsa. Měla nádherné ňadra. Prohmatal jsem si je a trochu ji potrápil bradavky. Pak jsem ji pravou rukou, dvěma prsty projel několikrát po kundičce, prsty zasunul dovnutř.
Vzrušením vzdychala.
Prsty jsem ji pak vložil do úst aby je očistila.
Když tak učinila, přešel jsem po místnosti, odbrzdil koženou lavici a přisunul ji tak, aby se opírala o její podbřišek. Pak jsem spustil hrazdu, na které visela. Zcela přirozeně si horní polovinou těla lehla na lavici.
Ze stojanu jsem vybral koženou plácačku.
„Teď zjistíš jak subinkám chutná výprask. Bude to deset ran. Až napočítáš do deseti způsobně mi poděkuješ, čubko!“. Přikázala jsem.
„Ano Pane.“ Hlas se ji trochu třásl obavami.
První čtyři rány jsme směřoval na její zadeček. Nebyly nijak zvlášť silné, ale i tak stačily aby se kůže zabarvila do ruda. Pak jsem vyměnil trestací nástroj za jezdecký bičík a tři krát ji šlehl zespodu přes kundičku. Poslední tři rány jsem zaměřil opět na zadeček. Jako nástroj jsem tentokrát použil rákosku. To už plakala. Ale statečně držela.
„Máš to za sebou čubko. Co máš udělat?“
„Děkuji Pane.
Obešel jsem lavici k její hlavě. Natočil jsem její tvář ke mně a látkovým kapesníkem ji osušil slzy. Zároveň jsem ji hladil po hlavě a do ucha šeptal konejšivým hlasem slova o tom jak je šikovná a statečná. Pak jsem jednal dál.
Přitáhl jsem si šukací mašinu. Znova prohmatal kundu abych zjistil jak už je vláčná a vybral jeden ze silnějších vibrátorů. Nasadil ho na hřídel, zapnul vibrace a nastavil ho do kundičky. Zapnul jsem mašinu, zkontroloval hloubku přírazů a šel si do křesla vychutnávat ten pohled na šukanou, vzdychající ženu. Usrkával jsem u toho kvalitní pití a nechal se příjemně vzrušovat.
Vzal jsem do ruky telefon a objednal známého taxikáře. Měl přijet za 20 minut.
Čubka na mašině začala čím dál hlasitěji vzdychat. Vstal jsem, vypnul mašinu.
„Ještě chvilku, Pane. Prosím!“
Vytáhl jsem robertka z útrob kundy. Začal jsem ji dodělávat rukou.
„Už budu, Pane, už budu!“ Křičela vzrušením.
„Ale nebudeš děvko. Dneska sis to ještě nezasloužila.“ Řekl jsem a silou ji štípnul do klitorisu.
Vykřikla bolestí a její vzrušení rázem ochablo. Jen hluboce dýchala.
Odpoutal jsem její nohy i ruce a osvobodil ji tak z nucené pozice.
Postavila se přede mnou, a mnula si zápěstí, když jsem z nich sundal provazové pouta, Stála tam nahá, zakrytá jen rozepnutou košilí. Podprsenka stále nad kozičkama.
„Exkurze zkončila čubko. Taxík už je na cestě.“
Nechápavě se na mne dívala.
„To jako vážně? Po tom všem se mám sebrat a vypadnout?“
„Jsi chytrá holka. Pochopila jsi to. Pro dnešek je to všechno. Poodhalila jsi roušku tajemství života subinky. Ty příjemnější věci, ti ale zůstaly skryty, nepoznané.“
Pořád na mne nevěřícně koukala.
Obleč si sukni, pokud to zvládneš se uprav a běž. Chci být sám.
„A nemůžu se aspoň trochu umýt?“
„Ne, obleč se a běž.“
Jako ve snu si natáhla sukni, upravila podprsenku.
„Co kalhotky? Dáte mi je?“
„Těma si přece zaplatila, ty tu zústanou.“
Prohrábla si vlasy a měla se k odchodu. Ještě jednou se otočila a naše pohledy se střetly.
„Až vyprchají nejsilnější emoce a vše si promyslíš, tak se mi ozvi.“
„Ano, Pane.“ A otočila se a vykročila ke dveřím.
„A můžeš přijít i se svou spolubydlící.“ Zavolal jsem za ni.
Prošla obývákem, kde si vyzvedla desky a notebook. Na sklo stolku napsala rtěnkou vzkaz. Pak už jsem jen slyšel zaklapnout vstupní dveře.

Zvedl jsem telefon a vytočil známé číslo.
„Ahoj čubičko Renátko, jsi připravena posloužit Pánovi?“
„Ano Pane, posloužím vám a ráda.“
„Jsi zlatá. Tak prosím za hodinku přijeď. Potřebuji vykouřit.“
„Ano Pane, přijedu.“
Lehce přiopilý jsem se zvedl z křesla a šel do obýváku. Na skleněném konferenčním stolku bylo něco co mne potěšilo. Ta čubka před odchodem mi napsala krásnývzkaz: Děkuji, Pane