Příběh z Pálavy (2.)

Druhý den našeho pálavského pobytu mě Adam zahanbil, když se ráno vykradl z apartmánu zaběhat si, jak mě ochotně a patřičně kousavě informovala Iveta, když jsem se po něm dole sháněl. Její drobné půvaby se zase lákavě natřásaly v úsporném tílku, ale jakkoliv jsem viděl hodně, vytetovanou žábu jsem na těch částech těla, které jsem jí mohl okukovat, nezahlédl. Asi je opravdu na nějakém tajném dívčím místě... Sluníčko nás hned zrána jasně varovalo, že bude vedro k padnutí, a tak jsme návštěvu archeoparku odložili ve prospěch koupání. Adam byl překvapený že Nové mlýny, jejichž hladina se leskla na podstatné části horizontu, jsou v tomhle ohledu naprosto k ničemu, a debata o tom, proč tady teda sakra tuhle nádrž vůbec napouštěli, nám vydržela, dokud mi na kopci k Mikulovu nedošel na kole dech. Vzpomněl jsem si, jak to před lety zaskočilo i mně, který si v duchu maloval noční nahaté koupačky nestydatých archeoložek, které to měly od vykopávek na břeh jen kousek. Nás navíc kupodivu nečekalo osvěžení ani v Mikulově. Slečna v informacích byla z toho očividného rozporu, že místní koupaliště je po rekonstrukci, a zároveň z technických důvodů celé léto zavřené, sama dost nesvá, ale doporučila nám sousední Březí, tam prý jsme na kole za dvacet minut. "Nejlepší zmrzlina ve městě!", kývl jsem venku směrem k stánku na rohu náměstí. Mladinká zmrzlinářka za pultem byla hotová reklama na mládí a na léto. Těžko říct, jestli její upnuté tílečko bylo jen odrazem panujících veder, nebo jeho znepokojivou průsvitnost, díky níž se pod jeho bílou látkou jasně rýsovaly obliny dívčích ňader, zakončených dvěma zdálky jasně viditelnými hroty bradavek, zakalkulovala do svých podnikatelských plánů, každopádně se u jejího pultu zájemci o kopečky všeho druhu srocovali v davu. Adam si zvolil příchuti spíš namátkou, zatímco očima hltal dívčiny vnady, které mu natřásala s lhostejným úsměvem před očima, ale já si vybral schválně tak, aby se pro mé dva kopečky musela nahnout co nejhlouběji do pultu. V předklonu se jí tílko oddálilo od hrudníku a já mohl z nadhledu pozorovat ty její dva kopečky skoro nahé, včetně dvou světle růžových zobáčků bradavek na jejich vrcholcích. Krásně se jí houpaly, jak bojovala s tuhou zmrzlinou, a já si představoval, jak jí asi nadskakují, když rytmus jejímu tělu namísto kovové naběračky udávají přírazy boků proti pořádně vztyčenému péru toho šťastlivce, který ji za její "kopečky" přitom může držet, zatímco mu na něm rajtuje a zaklání hlavu, jak stále hlasitěji sténá rostoucí rozkoší... Tak jsem se tou představou nechal unést, že jsem málem zapomněl zaplatit, což u do té chvíle lehce znuděné dívky vyvolalo salvu upřímného smíchu, doprovozenou dalším lákavým vlněním pod tílkem.

Krajinu od Mikulova k hranici jsem moc neznal, ale hlavní zajímavost na cestě byla označena dřevěnou cedulí u odbočky do pole. "To je nějakej bunkr?", vykulil oči Adam, takže jsem využil příležitosti připomenout systém pevnostního opevnění, které republika narychlo (a marně) stavěla v předvečer druhé světové války. Kousek od dělostřelecké pevnosti se dvěma impozantním střílnami stál ještě menší objekt, trochu hranatější a s plochou střechou. Zrovna když jsem nahlas dumal, proč jsou tu bunkry dva, z jeho střechy se ozvalo: "Pevnost Svah, jediný realizovaný srub v tomto úseku, a vedle něj lehký objekt vzor 37, stavěný na zkoušku. Dnes bohužel nepřístupny, takže nám nic nebrání se tu opalovat.", dodal dívčí hlas věcně a na střeše bunkru se zvedla kudrnatá černovláska. Nemohlo mi uniknout, že si drží dlaně před patrně nahým poprsím, nikde ani náznak horního dílu plavek. "A protože je tady už obsazeno, můžete pokračovat směrem na Březí, kde je báječné koupání, ale na nás je tam trochu moc lidí.", vztyčila se vedle kudrnaté statná plavovláska, které se na rovněž nahých ramenou beze stop po ramínkách či šňůrkách plavkové podprsenky houpal silný cop. Ani mě ale tak nezaujal cop, jako impozantní ženské proporce na hrudníku plnoštíhlé blondýnky, která přes své očividné mládí disponovala sošným poprsím zámecké kojné. Pakliže její černovlasá kamarádka své vnady rukama jakž takž ukočírovala, bloncka neměla nejmenší šanci těžká prsiska velikosti dvou pecnů chleba jakkoliv zakrýt, takže se spokojila s tím, že si dlaněmi přikryla aspoň jejich vrcholky, na nichž se jí kozy od hrudi rozšiřovaly, takže jak jí visely ke kulatému bříšku, budily dojem dvou pěkně narostlých dýní. "A proč to nedostavěli?", zmohl se Adam, naprosto konsternovaný pohledem na dvě mladé ženy, nahé od pasu nahoru zcela zjevně a od pasu dolů velmi pravděpodobně, na otázku jako někde na prohlídce. "Mladíku, chodíš zajisté do školy.", upřela na něj tvary obdařená blondýna přísný pohled učitelky (a mě napadlo, že jestli jí opravdu je, pak je určitě zároveň i bohyní vlhkých fantazií všech svých dospívajících žáků, protože provokativní ženskost z ní doslova sálala). "Takže asi víš, že vypukla válka, spoustě lidí jako třeba rodu tady kamarádky Ester se vedlo velmi zle, Československo padlo bez boje a žádné pevnosti ho nezachránily." "Po támhleté silnici to máte na koupák v Březí čtvrt hodinky. Schválně, kolik malých bunkrů cestou napočítáte.", doplnila černovláska a vstala, aby nám rozmáchlým gestem ukázala v krajině dobře patrnou linii malých pevnůstek. Natočila se k nám chytře zády, takže jsme se mohli kochat pohledem na její malý, hezky kulatý zadeček a mou domněnku, že dámy jsou na střeše pevnosti komplet nahaté, nejkrásnějším způsobem potvrdila. "A pak můžete spočítat, kolik odvážlivkyň si v Březí dneska sundalo vršek.", mrkla okatá černovláska, a když se otočila čelem na nás, opět si cudně skryla své poprsí dlaněmi. "Aspoň vršek.", dodala s ironickým smíchem její kamarádka. Nevím, jestli byly obě provokující nudistky takové znalkyně perspektivy, nebo to byla náhoda, ale obě se s námi loučily vztyčené přes okraj pevnosti právě tak, aby byla vidět jejich bříška (u kudrnaté černovlásky ploché a s kamínkem v pupíku, u macaté blondýny kulaté a v pupíku s kroužkem) a maličký náznak toho, co skrývají pod nimi. V případě kudrnky samozřejmě čupřina tmavých chloupků, u blonďaté prsatice zřejmě dohladka vyholený, jistě pěkně vyklenutý pahorek s macatými pysky.

Až k cestě jsme tlačili kola v křečovitém mlčení, pak to ale Adam nevydržel a vyhrkl: "No ty vole..." Tím napětí polevilo a oba jsme se rozesmáli. Nicméně díky těm dvěma nahotinkám jsme si až do odbočky ke koupališti opravdu všímali a navzájem si hlásili každý malý bunkr v zarostlém remízku nebo u náspu železniční trati. Jeden se ostatně ukrýval hned za plotem koupaliště. Odvážné nudistky nelhaly - ačkoliv nešlo o žádnou mondénní plovárnu, ale klasický vesnický koupák, postavený zřejmě díky nadšení místních někdy v 70. letech, krátká obhlídka odhalila několik slečen a paní, které s různou mírou odvahy odložily horní díl. Pokud si plavkovou podprsenku jen vleže rozeply, aby si opálily záda bez ramínek, nevěnoval jsem jim moc pozornosti; rodinné rekreace v Chorvatsku a Itálii mě už před lety přesvědčily o cudnosti této opalovací pózy, ve které si dotyčná své poprsí před pohledy hlídá a není šance zahlédnout o moc víc než prsa z boku. Upoutala mě ale stejnoměrně opálená černovláska, která sice momentálně ležela taky v pozici na břiše, takže jsem mohl obdivovat především dokonalé polokoule jejího pěkného zadku, štědře odhalené díky titěrným šňůrkovým plavkách, ale horní díl svého koupacího úboru měla ledabyle pohozený v rohu deky. Ta si své kozí stádečko moc hlídat nebude, zadoufal jsem, a nespletl jsem se. Když jí vnitřní hodiny napověděly, že pro snědé sexy opálení je čas se otočit, bez jakékoliv přehnané úzkostlivosti tak učinila, a ještě to vylepšila tím, že namísto prostého přetočení se na záda si nejdřív beze spěchu vsedě namazala celý předek. Nijak jí přitom nevadilo, že těm, co se po očku dívají (tedy i mně), poskytuje úchvatné pohledy na své kulaté trojky, vybíhající do dvou tmavých hrotů uprostřed drobných, kulatých dvorců. Spíš jsem měl pocit, že si právě na tyhle partie natírá opalovací emulzi s obzvláštní péčí až nápadně pomalu, a když krouživé pohyby na těch dvou pěkných melounech doplnila promnutím a viditelným potažením jejich vrcholů, které pro ni bylo jistě příjemné, ale pro ochranu před sluncem pramálo nezbytné, získala si tím nepřehlédnutelným exhibicionismem mé sympatie. Mám pro tyhle trochu vyzývavé "rajdy" odjakživa slabost... Pobaveně jsem zaznamenal, že i Adam si přes displej nezbytného mobilu téhle mužskému oku lahodící show všiml, i když rychle uhnul pohledem, jakmile se černovláska otočila naším směrem. V jeho věku jsem se taky styděl, i když jsem se koukal vždycky. Pamatuju si, jak jsem v nějakých nácti ve Španělsku sledoval jednu temperamentní místní fešandu s kudrnatými černými vlasy a malými, sympaticky odhalenými prsy, přes knížku asi dva dny. Pak se jednou naše pohledy střetly zrovna ve chvíli, kdy se v podvečer před odchodem z pláže za chatrným krytem z ručníku převlékala z plavek, a já tak zjistil, že je kudrnatá i dole. Dala si tenkrát dopáleně ruce v bok a namísto rychlého zahalení mi ten krásný tmavý drn pod bříškem provokativně na vzdálenost pár metrů na chviličku předvedla v celé kráse, než si za vytrvalého kroucení hlavou natáhla bílé kalhotky a sukni a pobouřeně odkráčela, až se jí za chůze pod tílkem nahá kůzlata houpala sem a tam. Myslím, že kromě nás dvou si toho tenkrát nikdo nevšiml. Černovláska si mě teď všimla dobře, ale protože jí mužské pohledy zjevně nebyly protivné, jen se na mě zazubila a rozetřela si imaginární krém po prsou prudkým pohybem, který je krásně rozvlnil. Pak se nenuceně položila na záda, nechala ty pěkné dudy rozlít se jí po hrudníku do šířky, ještě si přes ně dlaní přejela a zavřela oči. Když jsme šli s Adamem na zmrzlinu, schválně jsem to vzal kolem její deky a juknul mezi snědá stehna na pahorek, krásně vyrýsovaný přes upnuté plavky, které z její postavy nějak podstatněji zakrývaly právě jen tuhle partii. Podle siluety se dalo vytušit, že se dole holí do čárky podle dnešní módy.

Prsatá černovláska a její vnady nám zpříjemnily většinu odpoledne, během kterého jsem s Adamem sem tam zapředl i delší než dvouvětný rozhovor, takže několikrát dokonce odložil mobil. Snažil jsem se vyvarovat dotazů typu "A co holky, už s někým chodíš?", protože ulovit bobříka trapnosti nebyl můj cíl a včera se při narážce na spolužačku Romanu dost ošíval. Snad i proto jsme si nakonec docela fajn pokecali, hlavně o fotbale. Když se sám od sebe zeptal, jestli by mi v příští sezóně zase někdy nevyšlo volno na jeho zápas, zatetelil jsem se v duchu radostí. Neméně jsem se o něco později tetelil, když se v pozdním odpoledni začali návštěvníci koupaliště balit. Útlocitnější dámy odcházely k převlékacím kabinkám, jiné prováděly akrobacii za pomoci osušek, ale nechyběly ani takové, co usoudily, že pět vteřin s nahými prsy je nezabije, takže si celkem pragmaticky svlékly plavkovou podprsenku bez větších skrývaček. Na vedlejší dece to udělala blonďatá, sympaticky oplácaná maminka dvou dítek s naprostou nenuceností kousek ode mě a ještě si odhalená prsa, dvě o kulaté bříško opřené a lákavě naducané kozy s široce rozlitými dvorci a výraznými bradavkami jako dva špunty, v klidu každou otřela, než je, ne bez námahy, napěchovala do košíčků podprsenky. Pak se pod sukní vysoukala z dolního dílu plavek tak ledabyle, že jsem kudrnatou houštinku světlých chloupků pod klenutým bříškem zahlédl bez větší námahy. Šmrncovní baba, tu je za co vzít, napadlo mě, zatímco Adam hypnotizoval pohledem dvě kolem procházející nafrněné bárbíny, za chůze vrtící arogantními zadečky v plavkových tangách. Úplně zbytečně, samozřejmě, ale na tyhle věci musí každý přijít sám. Cestou domů jsem už z dálky vyhlížel siluetu opevnění, ale odvážné nudistky byly ty tam. Má snaha je najít byla zřejmě dost patrná, protože jak jsme pevnost míjeli, Adam se rozesmál a nabádal mě, ať dávám pozor na cestu.

Pauza v Mikulově nám přišla vhod z několika důvodů. Adam se vydal shánět nabíječku na mobil, kterou zapomněl v Romanově autě, já se mohl před finálním stoupáním domů trochu osvěžit. Koupaliště v Březí nebylo retro jen architektonicky, ale i gastronomicky, takže kafe jsem tam nerisknul, zato v Mikulově se to podniky se stylem a dobrým zrnkem na mlýnku jen hemžilo. Jak jsem vedl kolo nahoru náměstím, pokračovala přehlídka hezkých slečen a paní, z nichž pro řadu byla v tom letním horku podprsenka zbytným kusem oblečení, ať už disponovaly drobným nebo objemným poprsím. Zamířil jsem Husovou ulicí do bývalé židovské části a posadil se před slibně vypadající kavárnou, abych si, tentokrát už jen vsedě, tu korzo ženské krásy u šálku kafe ještě prodloužil. Prodlužovaly se ale i stíny a začínala trochu ospalá večerní doba, kdy denní návštěvníci už odjeli a místní jsou na večeři. Obsluha si dávala na čas, ale pak se s nápojovým lístkem objevilo černovlasé děvče, které mi bylo čerstvě povědomé. "Coffee, tea ... or me?", dovolila si kudrnatá nudistka otřepaný anglický fórek, když mi podávala na dvou lejstrech nabídku káv a sypaných čajů. Nahá už pochopitelně nebyla, ale pod oblinami prsů končící tričko odhalovalo kamínek v pupíku, kterého jsem si všiml už prve. "Certainly you, thanks for such a kind offer.", zareagoval jsem pohotově, takže se zarazila a zvedla obočí. "Vidím, že jste děvče mnoha dovedností. Přednášky z vojenské historie, servírka, a dokonce snad jakási kurtizána?", volil jsem slova co nejopatrněji, protože Ester, jak ji copatá, kozatá blondýna jmenovala, měla jistě ostrý jazýček. "No to víte, chudá holka, co jí osud nenadělil ani bohaté rodiče, ani omračující křivky, se musí otáčet.", zareagovala naštěstí pobaveně. "A kurtizána teda nevím, ten fórek jsem pochytila v letadle, když jsem onehdy cestovala na Erasmus. Prý se letušky baví tím, jak většina chlapů ve zmatku zareaguje blbě, a pak už to nejde vrátit." "Já zareagoval taky blbě?" "Vy jste zareagoval dobře.", změřila si mě nestydatým pohledem. "Takže vybírejte: rukou za barem, případně pod tričko mezi prsa?", podrbala se s hravostí mládí na levém ňadru, až jí krásně zahopsalo. "Máme v tuhle dobu skoro prázdno, takže snad i rychlovku na stojáka v kuchyňce možná stihneme." "Uvádíte mě do rozpaků, ale doba mých rychlovek na stojáka s hezkou servírkou, co se neupejpá, pro mě už asi pominula. Takže se nikdy nedovím, kde všude jste kudrnatá.", rozesmál jsem ji a objednal si kafe, i když mě malinko mrzelo, že se jí snad i ulevilo, jak její nestydatá provokace nevinně vyšuměla. Aspoň mi ho servírovala ve štědrém předklonu, takže jsem zahlédl pod halenkou hezké zahoupání jejích koziček. "Vy jste opravdu z místní židovské rodiny?", navázal jsem na další předchozí poznámku blondýny. "Ale kdepak, ty kudrny jsou úplně gójské. Zbytek jakbysmet. Máma jenom moc poslouchala Muka, když jsem se měla narodit. Znáte to: 'Hvězdu na čele máš, má Ester....'. Su z Brna, kde je jak známo nuda.", zanotovala a pokrčila rameny, až se jí špičaté kozičky znovu zhouply. "A sem se po válce z místních skoro nikdo nevrátil. Sem tam zavítá nějaká americká rodinka, co hledá kořeny, ale u nás je většinou nenajde." "Poslyšte, nebýval támhle naproti takový malý fotolab?" Zamyslela se a upřela na mě zadumaný pohled: "A víte, že býval? Jako malou mě tam fotili do pasu. Ale to už je děsně dávno, jak to víte?" "Děsně dávno je děsně relativní pojem. A fotili Vás do pasu odspoda nebo odshora? Obojí by mohla být legrace.", usmál jsem se a dopil kafe. Když jsem ho u baru platil, Ester se rozhlédla po prázdné kavárně, a kývla na mě. "Když už jste nedostal přesně, co jste si objednal, tak aspoň odpověď na Vaši drzou otázku. Abyste věděl, kde všude jsem kudrnatá... Takže říkali jsme do pasu, že jo?", zazubila se s rošťáckým úsměvem a vyhrnula si lem sukně. Kalhotky pod ní neměla a kudrnatá byla všude tam, kde tmavou čupřinku nezkrotila holítkem. "Léto budiž pochváleno!", rozesmál jsem ji podruhé a odolal touze si na ty kudrny sáhnout. Někdy stačí krásu i jenom vidět.

V povznesené náladě z malé lumpárny rozverné servírky jsem přešel ulici a potvrdil si, co jsem beztak věděl od chvíle, kdy jsem sem zabočil. Dnes sice krám v parteru starého mikulovského domu nabízel relativně vkusné suvenýry a přehršel vína od místních vinařů, ale právě tady před lety fungoval malý fotoateliér, kam jsem dorazil po pár dnech pobytu na archeologickém nalezišti se třemi ruličkami exponovaných filmů. Večer předtím se nám s Hankou stal tak trochu trapas. Vyhlížený dvoulůžák, kde bychom byli sami, se sice ještě pořád neuvolnil, ale z pokoje, kam jsem s po svém příjezdu vetřel, dvě spolubydlící odjely domů. Sice jsem maličko zalitoval, že už nebudu moct zpod víček šmírovat ranní převlékání Zuzky, která se, snad z pohodlnosti a neochoty po ránu kvůli výměně spacího úboru za kalhotky, šortky a vršek plavek odcházet z pokoje, snad i kvůli trošce sympatického exhibicionismu tvářila, že věří mému pravidelnému oddychování, takže jsem se mohl dosyta vynadívat na její hezký zadeček a hrotité dvojky s růžovými dudlíky, ale zase kynula naděje, že naše případné něžnosti pod dekou uprostřed noci snad zbytek osazenstva pokoje neuslyší. Pravdou totiž bylo, že od mého příjezdu jsme se s Hankou pod střechou ubytovny nemilovali ani jednou. A tak jsme se toho večera nevykradli nikam do krajiny, od ohně jsme se vrátili o dost později, než Johanka, která i nadále spala na posteli pod oknem, a doufali, že už dávno usnula. Hanka se ke mně tentokrát ochotně natočila bokem a po chvíli nechala mou ruku vydat se na výlet od bříška směrem k hrudníku pod svým spacím tričkem. Nelenil jsem a její citlivé bradavky se pod mými jemnými dotyky rychle stavěly do pozoru, zatímco statečně dusila pevně stisknutými rty případné vzdechy rostoucího vzrušení. Když jsem jí co nejtišeji stáhl pod dekou kalhotky do půlky stehen a nasměroval jí zezadu mezi ně svůj klacek, přivítala mě horká vlhkost, která dokazovala, že to potřebuje stejně jako já. Provést ovšem zásun do její úzké pičky, jakkoliv předchozím laskáním a možná i nepopiratelnou pikantností celé situace krásně zmáčené, bez zvuků matrace pod námi, bylo prakticky nemožné. Když se její dírka poddala tlaku mého žaludu a já vnikal hlouběji a hlouběji, péra pod námi několikrát neúprosně zaskřípěla, takže když jsem v horké pipině své milé zmizel až po koule, najednou jsem nevěděl, jak dál. Nějaké byť i velmi skromné přirážení by totiž postel rozdrnčelo tak, že bychom byli hned odhaleni. Hanka kupodivu převzala v choulostivé situaci iniciativu, začala kolem mého klacku rytmicky stahovat a uvolňovat svaly své mušličky a já měl pocit, jako by mi ptáka svou frndou masírovala. Cítil jsem, že to možná až nečekaně brzy povede k mému výstřiku, který ale vzhledem ke stále nevyzvednutému receptu na ty správné pilulky představoval značné riziko. Navíc tu byla otázka, jak moc slasti tohle poskytuje Hance. To jsem se pokusil napravit tím, že jsem jí sjel rukou pod bříško a začal prsty dráždit její poštěváček, což přijala s i ve tmě postřehnutelným nadšením, ale díky tomu se teď pro změnu ona co chvíli ošila a trhla sebou, jak jí mé prsty dělaly dobře, což taky nezůstalo bez zvukové kulisy. A zrovna když jsem měl dojem, že si v hluboké noci snad přece jen nemusíme dávat pozor tak úzkostlivě, ozvalo ze zpod okna, kde ležela Johanka, tlumené, ale jasně slyšitelné zahihňání se. Už jsem stihl pochopit, že si s Hankou štíhlá Slovenka do oka zrovna nepadla, takže tuhle malou zlomyslnost si zřejmě náležitě užívala.

Hanka se pochopitelně vzápětí ode mě odtáhla, až to mlasklo, když můj klacek vyjel z její rozevřené pipiny, což vyvolalo ve tmě kousek od nás další tiché pousmání, abychom snad nebyli ani na chvíli na pochybách, že původ toho zvuku si naše nezvaná posluchačka dovede vysvětlit. Já pak ještě dlouho civěl do tmy s pérem trčícím jako vlajkový stožár a marně doufal, že Hanka aspoň natáhne ruku a zmírní mé napětí. Když po chvíli bylo jasné, že naštvaná usnula, měl jsem sto chutí za trest se vrhnout na tu škodolibou Slovenu, ale to by asi nebylo nejlepší řešení. Ráno měla naštěstí dost slušnosti na to, aby na snídani vypadla brzy, anebo se možná zpětně trochu styděla, jak nám to v noci pokazila. Napočítal jsem do šedesáti, a když se nevracela, rychle jsem ještě skoro spící Hance strhl kalhotky a hladově jí zabořil hlavu mezi nohy. Lízal jsem její prcinu tak dychtivě, že navzdory počátečním mumlaným protestům po chvíli křečovitě oběma rukama sevřela prostěradlo, ale po chvíli kmitání mého jazyka ve své pičce si jednu dala přes pusu a druhou si přitiskla mou hlavu ještě těsněji k pahorku a se zajíkavým hekáním se udělala. Tentokrát jsem se neprojevil jako trpělivý milenec, ale naopak jakmile dosáhla vyvrcholení, nalehl jsem na ni a nesmlouvavě jí zaútočil čurákem na kundu. Navzdory prožívanému orgasmu si ho sama rychle rukou nasměrovala tak, kde ho chtěla ona i já, a já ji píchal, až postel naříkavě skřípala. Ještě jsem stihl trochu prodloužit naše uspěchané milování tím, že jsem po chvíli nechal Hanku přetočit se pode mnou na břicho, ze stran jí sevřel prsa a bušil jí do beznadějně zmáčené a hlasitě čvachtající frndy takhle, ale pak už jsem nedokázal v noci odpíraný a teď neodvratně nastupující orgasmus dál odkládat, takže jsem na poslední chvíli opíchanou pipinu Hanky opustil, vzápětí nad ní explodoval a prudkými výstřiky, které mě skoro bolely, jí cákal na zadeček, záda, ramena a dokonce i vlasy na krku. Nedokázal jsem přitom úplně zkrotit svoje hlasové projevy, a snad proti pode mnou ležící Hanka neslyšela a přes pelest postele neviděla ve dveřích Johanku, která nás s mírně ironickým úsměvem sledovala, než na mě spiklenecky mrkla a odešla. S pocitem, že tohle už nezůstane bez odezvy, jsem se rozhodl Hance nic neříkat, dali jsme si naneštěstí každý zvlášť rychlou sprchu a já po snídani vyrazil do Mikulova. Hlavním cílem byla lékárna. Fotoateliér jsem šel spíš jen omrknout; doma jsem si fotky dělal sám, a nebýt dvou odvážných botaniček, které mi pózovaly v rouše Evině ten den, kdy jsem na Pálavu dorazil, a kterým jsem jejich nahaté fotky nechtěl zůstat dlužen, nechal bych zpracování všech filmů na doma. Nad dveřmi starosvětsky zacinkal zvonek a já vešel do příjemného stínu krámku, za jehož pultem si mě zvědavě prohlížela černovláska s ostře řezanou tváří a nepřehlédnutelným nosem. I když jsme se dali do řeči, zpočátku jsem vůbec nepoznal, že jde o cizinku, tak nepatrný přízvuk Ulrike měla. Že jde o ženu se zajímavým příběhem, to jsem zjistil až při dalších našich setkáních, ale už při tom prvním mi došlo, že jsem nenarazil na obyčejný fotolab, co filmy nechá vyvolat někde v centrále a zákazníkovi naservíruje v barevné obálce, ale skutečný ateliér se zvětšovákem, širokým spektrem fotopapírů a možností, které mi zrychlovaly tep. Ještě lepší zprávou bylo, že Ulrike se můj nadšeně předestřený, i když zatím jen v hrubých rysech domyšlený nápad fotit na archeologickém nalezišti nejen dokumentační fotky nálezů, ale i nějaké umělecké, hned zalíbil (o tom, že už jeden z prvních filmů obsahuje i obrázky polonahých botaniček Lídy a Petry, jsem se ovšem nezmínil). Souhlasila, že mi filmy vyvolá, ale fotky si můžu přijít udělat sám za cenu materiálu a pár korun navrch. Co všechno se od toho vstřícného gesta odvine, to jsme já ani ona samozřejmě nevěděli...

Bloumal jsem krámkem, který uvnitř někdejší fotoateliér už ničím nepřipomínal, a mladá prodavačka s hezkým poprsím mi marně, i když snaživě nabízela to nebo ono, dokud mě tu nedohnal Adam. Spokojený, že sehnal nabíječku na svůj typ mobilu, který jsem si odmítal nechat předvést, chvíli si prohlížel zboží (a půvaby hezké prodavačky) se mnou. "Hele, mají tu hezký pohledy. Nechceš jeden poslat třeba Romaně?" "Nemám její adresu.", přiznal spontánně, než si uvědomil, že vypadl na chvilku z role blazeovaného nezájmu, takže vzápětí dodal poněkud nepřesvědčivou tirádu o tom, proč by měl zrovna jí posílat pohled. "Protože je to dneska už neobvyklý, a holky někdy mají neobvyklou pozornost rády.", pokusil jsem se ho poučit. "Tak to znělo strašně. Neobvyklá pozornost... To je jako kdybys mě naváděl šmírovat v dívčí šatně nebo koukat Romaně pod sukni." Spolkl jsem poznámku o tom, že někdy holka sama tu sukni ráda zvedne, i když jsem právě zahlédl kudrnatou Ester, jak naproti poklízí v zahrádce kavárny, a vyrazili jsme na nejnáročnější část zpáteční cesty, když jsem předtím jeden z pohledů se milou slovní hříčkou "MikuLOVE" přece jen koupil. "No tak ho pošleš máme, ta bude taky ráda.", definitivně jsem Adama znechutil.