Ahojík, tady zase vaše Laděnka. Pro některé špekáček, žralena, stará machna. A co, že je mi 46? Na svůj věk a váhu jsem docela pohledná, a muži na ulici se za mnou otáčejí (To ale Laděno nebude tvojí krásou - pozn. editora). A vůbec, kdo má tak skvělé auto, jako já? Málokdo. A taky bylo dost drahé. Takové auto musí mít pochopení (dostatek koní - pozn. editora) pro 259 kilovou boubelku, jako já. Nasednu do auta (když tomu tak chceš říkat - pozn. editora) - hele nech toho editore, jo, neplatím tě, aby sis ze mně dělal prdel! Kde jsem to skončila, jo nasednu ladně do auta (:DDDD ladně - pozn. - a!e nic) a jedu do svojí kanceláře, umělecké kanceláře, protože produkuji umění a na živnost mi to vydělává na víc, než tohle pěkné a růžové autíčko! To je jen takový bombónek, kterých spořádám mraky. Musím si taky nějak užít svůj vylepšený chrup!
Tak tak, jsem holka šikovná. Mám tisícovky předplatitelů, kterým jsem zvýšila cenu předplatného. Ale pořád dají nějakých lidových dvacet dolarů. Nemám tam 19.90, jako ty krávy, ale krásných 20 dolarů za měsíční přístup k většině mých videí a živým streamům. A jak říkám, není dne, abych se nepřirozeně nenažrala. Kromě předplatitelů mám taky spoustu sponzorů. a to z řad jídla. Najdou tam i spoustu porna ze dní, kdy jsem se nechala vyhecovat, obvykle si ji potírám šlehačkou, i když mi říkají, abych se vyholila, ale nevyholím! Muži mají rádi dole vkusný kožíšek, jak jsem se mohla nesčetněkrát přesvědčit se zoomem mojí kamery.
Ať už sama, nebo s výherci mojí soutěže "Kup mi dáreček!", kde si kromně nakupování s nimi mohu užít i noc na hotelu, který samozřejmě zaplatí oni. Ale co, za dámu by se mělo platit. Vždycky a všude! Nejdivnější sex byl asi se sponzorem Mahmudem, který po mně chtěl kromě klasické kuřby a chcaní všelijaké prasárny, a na některé jsem mu nepřistoupila, Nestačilo mu, že jsme pochcali celý hotel. Byť za mně utratil nějaké peníze na Pařížské.
I když prodavačky v hadrech moc nemusím, zvlášť, když startují větou "Ale na vás tu nic nemáme!". To mi říkají i ve zlatnictví. Co já na sebe navěším zlata, když odtama jdu!
Ale posledně se jeden, kterému jsem neřekla jinak než Čičmunda tak rozšoupl, že mi bylo blbé, když na ulici potkal svojí starou a mně si jinak moc neužil. A to mi už na Pařížské sliboval, že mi vyhudruje hudrovadlo svým hudrovákem. Vůbec nevím, co tím přesně myslel, ale byla jsem docela zvědavá. Sice jsme se líbali na ulici, ale viděla to ta jeho čůza, úplný vyžle nedomrlý, zahnala jsem ji omylem i s kočárkem a on za ní musel běžet.
Už jsem ho neviděla, jestli si to čteš, tak by mně zajímalo, co jsi tím hudrováním myslel. Pa, vaše Laděna!
