Žil kdysi jeden král a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl.
Poslyšte příběh, jak k této schopnosti přišel.
Takhle to většinou začíná, ale je to verze pro malé děti.
Ta skutečná, je na hony vzdálená známé pohádce.
Byl tam král. Byla tam i stařenka s hadem a krásný Jiřík, ale celé se to seběhlo úplně jinak.
To se jednoho dne, na královském dvoře, objevila starší dáma a vykřikovala, že přináší vznešenému králi nevídaný dar.
I uvedli ji v jeho komnaty a on na ženu obhrouble vyjel:”Jsem zvědav, co mi přinášíš a doufám, že nehodláš plýtvat mým časem.”
“Jak by se Vám, Vaše milosti, líbilo rozumět řeči všech živých tvorů? “ pronesla velmi vzrušivě znějícím hlasem.
V následujících okamžicích, již soukal svého hada, do ženiných úst.
“Teď navštivte mou svatyni, Vaše veličenstvo.” zašeptala a král poslechl.
Po několika okamžicích úporného šukání, již plnil svou tekutou milostí, ženino lůno.
“Podívej se na toho starého kozla, jak při tom heká.” ozvalo se z rohu komnaty, kde líně polehávali královi lovečtí psi.
“Nediv se, nešukal už několik let.” odpověděl mu druhý chlupáč.
Král chtěl psy potrestat, ale nakonec se smiloval a řekl si, že za tu schopnost, to stojí.
Žena opustila královskou komnatu a král přikázal, ať jí dají dosyta najíst v královské kuchyni.
Asi za hodinu se podával oběd a obsluhoval mladý pomocník Jiřík.
Pomáhal kuchtičkám, nosil zásoby a vykonával i další pomocné práce.
Zrovna naléval králi víno do poháru, když na římse okna přistáli dva holubi.
“Slyšel jsi už té mladé krásce, ve vzdáleném království?” zavrkal holoubek.
“O té se zlatými vlasy?” opáčil druhý.
“Ano, přesně o té. Je prý nejkrásnější na zemi.” pokračoval první a král napínal sluch, div ze židle nespadl.
To ovšem i Jiřík, který na pytlích s moukou, ve spižírně, zuřivě lízal kundu té neznámé starší dámě.
Ta byla ovšem plná královského moku, jehož chuť nebohý Jiřík neznal. Kouzlo se tedy přeneslo i na něj a teď, kdy pozorně poslouchal holuby, zcela nepozorně naléval víno a pohár přelil.
“Jak ses opovážil, Ty nuzáku?” rozkřikl se král, když pochopil, co se stalo a že tuto schopnost nemá jen on sám.
Chtěl Jiříka ztrestat, ale pak ho napadl plán.
Vyšle ho do světa, aby mu tu zlatovlasou krásku přivedl. On sám je už starý a cestu by jistě nezvládl.
A tak se stalo.
Jiřík usedl na koně a vyrazil do světa.
Když už ho koule od sedla bolely, sesednul a začal si chystat nocleh. Obloha se zatáhla a první kapky deště, začaly dopadat na louku kolem něho.
“Pomooooc, pomooooc!” uslyšel slabě Jiřík a jal se hledat zdroj nářku.
“Pomozteeee, pomooooc!” hlásek zesílil, jak se Jiřík blížil.
Najednou uviděl malé mraveniště a v něm mravenečky, kteří se neorganizovaně snažili utéci velikým kapkám deště.
“Zachráním vás, kamárádíčci.” řekl Jiřík a nad mraveništěm podržel svůj širák.
Déšť přešel a mravenci mu slíbili, že mu na oplátku pomůžou, až to bude opravdu potřebovat.
Ráno vyrazil dál a zanedlouho dorazil k vysoké jedli, kde z hnízda křičela hlady dvě krkavčata. Matku zastřelil myslivec a mláďata umírala hlady.
Jiřík nelenil a (čtenář odpustí, ale člověk rozumějící řeči zvířat, prostě koně nezabije) vylezl k hnízdu, kde mláďatům vyzvrátil natrávenou potravu, přímo do zobáčků.
“Děkujeme Ti a až budeš v úzkých, spolehni se na nás. Pomůžeme Ti.” krákorala krkavčata a Jiřík uháněl dále.
Dorazil k moři, kde se na pláži dohadovali dva rybáři, že chytili zlatou rybu a každý tvrdil, že je jeho.
Jiřík ji koupil, a pustil zpět do vody.
“Děkuji jinochu, až budeš potřebovat, tak zavolej. Pomůžu Ti.” pronesla ryba a zmizela v hlubinách.
“Kam se trmácíš?” ptali se ho rybáři a on jim vypověděl, že jede pro Zlatovlásku, kterou musí přivést starému králi, ale neví kde ji hledat.
“Nastup na loď, my tě k ní dovezeme.” “Žijeme na dvoře jejího otce.” řekli rybáři a hned tak i učinili.
Jiřík hned odešel do zámku a požádal jménem svého krále, o ruku Zlatovlásky.
“Nemám nic proti, pokud ovšem splníš tři úkoly, které Ti zadá má dcera osobně.” pronesl král a zavedli Jiříka do jejích komnat.
Byla nádherná a on se jí také okamžitě zalíbil.
Přišla k němu a zašeptala mu do ucha:”Vylížeš mi kundičku tak, jak to ještě nikdo nedokázal.”
“Po večeři přijď do mé ložnice.” dodala užaslému jinochovi a políbila ho na tvář.
Jiřík by nervózní. Jediná kunda, kterou lízal, byla ta, která ho dostala do téhle šlamastiky. Vlastně to ani neuměl a tušil, že princezna už poznala jiné odborníky.
Sedl si na pozemcích zámku na louku a povzdechl si: “Ach mravenečci, kéž by jste zde byli a dokázali mi pomoci.”
“Jiříku, Jiříku, jsme tu a rádi Ti pomůžeme.” ozvalo se z trávy a Jiřík si opatrně lehl na břicho.
“Polož bradu na zem a vyplázni jazyk.” poručili mravenci a Jiřík tak udělal.
Mravenčci ho začali kousat do jazyka, až mu celý znecitlivěl a na jeho povrchu vyskákaly puchýřky.
“Touhle zbraní, zdoláš každý ženský klín.” zakřičeli mravenci a rozutekli se.
Jiřík po večeři, na kterou ani nešel, protože necítil jazyk, zaklepal na dveře Zlatovlásčiny ložnice.
Otevřela mu komorná a zavedla ho k lůžku, na kterém ležela ta kráska, s nohami široce roztaženými a s nádherným úsměvem ve tváři.
Jiřík zaklekl ke, zlatými chloupky pokryté, kundičce a hned rozjel svým členitým jazykem takový koncert, že se princezna musela chytit pelesti a propínala celé tělo jako luk. Olizoval jí krásný poštěváček, pak hned ji zase tím jazykem s puchýřky mrdal a Zlatovlásčina kunda v pravidelných intervalech, vystřikovala proudy čiré voňavé tekutiny, kterou skrápěla Jiříkův obličej.
Snad po desátém výstřiku, už prosila ať ji nechá.
Ráno si Jiřík, již se splasklým jazykem, vyslechl potěšující verdikt a po obědě si měl přijít pro další zadání.
Tím byl sex, který Zlatovláska ještě nezažila.
Toho se také trochu bál. Ještě nešukal a hned má předvést něco, co princezna nezažila.
Celé noci, ho trápily sny o tom, jak mu žena v slouží. Jak je jeho hračkou a dělá si s ní co chce. Ale zkušenost nebyla.
Při svých rozvahách zabloudil až na pláž a povzdechl si:”Kéž bys mi rybko dokázala pomoci.”
V tu ránu se zvířila hladina u břehu a z vody vykoukla zlatá rybka.
“Zdravím Tě Jiříku. Myslím, že Ti mohu pomoci. Jsem přeci zlatá rybka.”
“Něco si přej, ale dobře to zvaž.”
“Chci mít krásného a tlustého čuráka.” pronesl a v ten okamžik, se mu výrazně nadil poklopec a rybka mrkla a s plácnutím ploutví, zmizela.
Jiřík zkontroloval obsah svých kalhot a zaradoval se.
Teď už stačilo dát průchod fantazii.
Po večeři vešel rázným krokem do ložnice Zlatovlásky a zabouchl za sebou dveře.
“Budeš se válet na posteli, nebo přivítáš Pána?” procedil mezi rty a prstem ukázal na podlahu těsně před sebou.
Princezna se zalekla, ale zároveň jí zacukalo v kundičce.
Něco takového si nikdo nedovolil a ona by si to tak moc přála.
Překotně seskočila z lůžka a vrhla se Jiříkovi k nohám.
“Otevři pusu a vyplázni jazyk.” poručil jí a ona, s lehkou bázní, hned příkaz splnila.
On vytáhl z kalhot svůj veliký a teď už i vzrušením nalitý úd a položil jí žalud na jazyk.
Princezna přemýšlela, zda ho má začít laskat, ale to už Pán začal tu svou hůl sunout do její hlavy.
Pomaličku, ale s neúprosným odhodláním.
Zlatovláska kulila oči a když jeho mohutné péro narazilo na mandle, začala se dusit.
Zmítala sebou a lapala po dechu. Bránice jí div nepraskla.
V ten okamžik Jiřík povolil a vysunul ho ven.
Zlatovláska se s kašláním nadechla a klesla k zemi.
On si ji ale, za konec jejího silného zlatého copu, zvedl. Uchopil cop až u hlavy a znovu jí vsunul žalud do pusy. Teď už ale jen žalud a užíval si péči, kterou mu její pusinka a jazyk, okamžitě dopřávaly.
“Stačí, čubinko.” zašeptal a znovu za cop, ji zvedl k sobě.
Políbil ji a když mu chtěla polibek oplatit, tak jí plivl do otevřených úst a vlepil slabou facku.
“Ohni se přes okraj postele a ani se nehni.” rozkázal a sám usedl do křesla opodál.
Zlatovláska docupitala k lůžku a položila svá prsa na pokrývku a nohy nechala na zemi.
“Ruce podél těla a dlaně nahoru.” přikázal a jemně si pohrával s čurákem, zatímco ji pozoroval.
Zlatovláska čekala a stále se nic nedělo. Kundička jí hořela touhou a ztvrdlé bradavky, položené celou vahou jejího těla na postel, sladce bolely.
Hlavou se jí honili nejrůznější věci, ale nejvíce si přála, aby jí ho tam už vrazil.
“Aaaaauuuu” prořízl ticho její výkřik, když Jiříkův úd, vjel neočekávaně až na dno její kundy.
Tohle chtěla, ale nečekala to a o to mu šlo.
Mrdal ji jako stroj a princezna tiskla ústa do lůžka, aby tlumila své výkřiky.
Uchopil znovu její cop a silně zatáhl k sobě. Zlatovláska zvrátila hlavu a křičela na celý zámek.
Kundička jí opět již několikrát vytryskla jako fontána a oba stáli v obrovské louži.
Jiřík na okamžik přestal, uchopil ji za útlý pas a vyhodil celou na postel. Dopadla na břicho a chtěla se otočit, ale to už si nad ní klekal a nedal jí k tomu šanci.
“Roztáhni si půlky zadečku.” přikázal zadýchaně a ona to okamžitě provedla.
“Uuuaaaaaa!!!” zakvílela znovu, když se jeho mohutný úd, začal tlačit do zadní dírky.
Tohle ještě nezažila a Jiřík si již byl jist, že další úkol splnil.
Ráno v trůní síni stál Jiřík před králem a mlčky čekali na Zlatovlásku.
Ta pomalu doklopýtala k otci a něco mu zašeptala.
Králi se na tváři objevil úsměv a sdělil Jiříkovi, že opět uspěl.
Další úkol byl naprosto obyčejný, ale záludný. Měl Zlatovlásku najít, v řadě stejně oblečených dívek.
Přecházel před řadou dívek, zahalených od hlavy k patě a nevěděl. Jejich ňadra napínala látku jinak volných a splývavých šatů a Jiříkovi začaly být kalhoty těsné. Ohromná boule v jeho poklopci, byla více než zřetelná a jedna z dívek na maličký okamžik lehounce trhla hlavou a téměř neznatelně přešlápla.
“To je ona!” vykřikl Jiřík a strhl dívce závoj, který ji halil.
Velikou radost, měli oba dva a spěšně začali balit na cestu.
Usedli na koně a vyrazili směrem k Jiříkově království.
Po cestě dvakrát nocovali a vždy celou noc prošukali a pak leželi vedle sebe, sledovali hvězdy a tesknili, protože se do sebe zamilovali a král jim stál v cestě.
Poslední část cesty se nesla v tíživé atmosféře. Jeli mlčky, až přijeli k padlému kmeni.
Jiřík pobídl koně do trysku a dal mu povel ke skoku, jenže překážka byla moc vysoká a kůň klopýtl. Svalili se na zem a Jiřík si držel rozkrok, ze kterého se řinula krev.
Zlatovláska stála nad ním a zoufala.
“Krkavci zlatí, kamarádi moji, pomozte mi!” zvolal zoufalý Jiřík.
Kde se vzali, tu se vzali, přiletěli dva černí krkavci, obhlédli situaci a odletěli pryč.
Jiřík nechápal co stalo, ale do několika minut byli zpět a každý nesl v zobáku jednu tykev.
“Jiříku, náš zachránče, v jedné tykvi je živá voda a v druhé voda mrtvá.”
“Polij si úd tou živou.” zakrákali a ulétli.
Zlatovláska otevřela tykev s živou vodou, otevřela Jiřikův poklopec a pokropila mu jeho chloubu, které se okamžitě zacelila rána a v tu chvíli, trčel jako obrovské kopí.
Pěkně si zašukali a zbytek cesty zvládli ještě do večera.
“Chystejte ke svatbě!” křičel král, když na nádvoří spatřil Jiříka se Zlatovláskou.
Okamžitě si ji odvedl do své ložnice a začal z ní trhat šat.
Zlatovláska ovšem v nestřeženém okamžiku chrstla pár kapek mrtvé vody do jeho rozkroku a jeho mrtvá nudle, se již nikdy nepostavila.
Zlatovláska ujela ze zámku s Jiříkem a jestli neumřeli, tak spolu šukají dodnes.
