Když jsme s mojí natěšemou manzelkou sestupovali po schodech do suterénu a uviděli dveře s nápisem PRIVAT, pořád jsme nevéřili, že za nimi najdeme to, co nám hlídač na vrátnici ( těžko na ubytovně mluvit o recepci) popisoval jako vířivku. V ceně pokoje k volnému využití. Do 22 hodin, kdy začiná nočni klid, zbývá necelá hodina. Pak máme zamknout, zhasnout a klíč odevzdat. Pokud se objevi někdo další, máme ho nebo je (jsme na ubytovně pro stavební dělniky a kamioňáky) vyhnat a hlídači klič vlastnoručně předat. Jinak mi moji občanku nevrátí. Po "milostivé paní" doklad nechtěl. Je se mnou na pokoji načerno, vyřešili jsme to dvěma stovkama a přislibem, že odjedeme ráno před šestou než bude střidat směnu. Když jsme dorazili na pokoj na konci chodby druhého patra a manželka se vysvlékla, aby se rychle osprchovala před naši exkurzi do suterénu, rozletěli se dveře, dědek z vrátnice bez zaklepání vstoupil dovnitř, dveře zabouchnul a s pohledem upřeným na manželčiny kozy autoritativně zavelel "A zválíte jenom jednu postel, kdyz je tady paninka načerno." "A co když to někdo zitra řekne? Už mě pár chlapů vidělo než jsme sem došli," ozvala se manželka a otočila se k dědovi zády, aby mu ukázala i svoji prdelku. "Měl jste nám dát pokoj někde blízko vchodu a ne až na konci chodby", pokračovala a bez ostychu se zase v plné nahotě před jeho nenechavýma očima otočila.
"Těm to je jedno. Taky si občas vodí načerno ženský nebo za nima někdy přijedou ty jejich. Jsou rádi, že nic nevidíme."
Než došel ke dveřim, ještě si vzpomněl: "A po desátý hodině je nočni klid. Žadný řvaní. Stěny jsou tady jen z papundeklu."
Manželka k němu houpavým krokem přistoupila a spiklenecky ztišila hlas. "Rozumime a budeme se krotit. Slibuju." Položila si prst na rty v gestem, kterému snad i on rozumněl. Pak se k němu naklonila a něco mu šeptala do ucha. Přitom se kozama dotýkala jeho paže a druhou ruku mu položila na druhé rameno. Dědek celý zjihnul a pak jen vyhrknul: "Tak domluveno a dám si hned pro jistotu nabýt mobil."
Zavřel za sebou dveře - tak pomalu jak jen to šlo a celou dobu se dival na manželčinu nahou postavu s jejima velkýma, teď řádně prokrvenýma a ztopořenýma bradavkama.
"Co jsi mu to šeptala?", ptal jsem se ženy sotva jsme byli sami. "Že mu zavoláš, až mě začneš šukat, aby ohlídal, že sténám podle pravidel nočniho klidu."
Miluju tu svoji neřestnou potvoru...
Teď otevíráme dveře PRIVAT a slyšíme jemné bubláni vody. Je šero, protože svíti jen nouzové světlo nade dveřmi. Cvakám několikrát vypínačem. Nic. Když si oči na šero přivyknou, čtu zašlý nápis na cedulce pod vypínačem - "Nahoď jistič pro světla. A - strop B - vířivka"
Manželka vstupuje do kulaté vířivky maximálně tak pro čtyři lidi co jim nevadí se navzájem dotýkat, sedá si a natahuje rozevřené nohy na protilehlý okraj, zavírá oči, zaklání hlavu a přestává vnimat okolí. Já jdu ven a hledám jistič...
Vydal jsem se dlouhou setmělou chodbou. Po par krocich jsem uslyšel vrznuti vstupnich dveří a dlouhe stíny dvojice postav, které vrhalo světlo z pootevřených dveří. Kroky se ozývaly z druhého konce chodby a když se dveře znovu se zavrzánim dovřely, stiny zmizely a nahradily je hlasy.
"Mrdal bych jak nadrženej bejk. Dva týdny na cestě. Do Španělska a zpátky s plným nákladem. Tohle je první vychrápani mimo kabinu." "To mi povidej, mam to podobně", ozval se basem druhý chlap. "Diky, že jsi mi řekl o tý vířivce. To mě srovná záda. A vyprázdnime tuhle lahev calvadosu, ať vypustíme páru."
Když jsme byli kousek od sebe, ten starši a docela pupkatej na mě zahalekal "Zdarec, jdeš z vířivky? Máš klíč?"
"Na co? "
"Vířivka se vždycky zamykala, co si pamatuju."
"Vířivka neni zamčená protože je obsazená."
Bylo vidět jejich zklamání. "A do prdele. To je pech."
"No do prdele ta samice, co tam v bublinach honí frndu, nechtěla, ale jinak vypadala že je docela nadržená a svolná", utrousil jsem a zvedl palec.
Koukali na mě jak na ufona. Zpracovávali, co jsem jim právě řekl a tomu mladšimu, asi z přemíry testosteronu a natlakovaných koulí, se začal pod ručnikem omotaným kolem boků rýsovat čurák.
"Ne, dělám si prču Leži tam paní" - záměrně jsem se vyhnul slovu manželka - "ale moc nadšená ze mě nebyla, tak jdu pro nějaké piti na pokoj, aby nebyla tak odměřená."
"A taky hledám jistič", dodal jsem.
"Ty dones pití, já jistič nahodim, vím kde je schovanej. Panince se aspoň pěkně rozmasíruje frnda."
"A pak si ji pěkně podáme", zavelel pupkatej a vyrazili směrem k vířivce. "Mrdám první", ještě oznámil sebevědomě mladšimu a bylo vidět, že se asi žádnou konverzací nebo představovánim mé manželce nechce zdržovat. Nikdy jsi asi nezasouval do čerstvě vystřikaný samice, pomyslel jsem si. Nevíš, jaký je to rajc a co to umí udělat s pérem.
Najednou se zastavili a ten pupkáč na mě zahalekal "Počkej. Chci se tě zeptat. Nemáš šprcky?"
Dělal jsem, že nechápu.
"Gumu. Nemáš gumu?"
"Ne, šprcky nemám. Já mám jazyk a prsty a když ženskou naladím, prosi o vystřikání. Navostro."
Co ti budu vykládat, pomyslel jsem si. Za těch skoro 30 let jsem ji už šukal nevim kolikrát. A kolikrát do ní zasunul někdo jiný, často neznámý samec, taky nevím. Kdyby se mělo posbírat všechno semeno, co její kundička kdy přijala, byla by ta vířivka plná.
To by se ale tomu pupkáči do lepkavých bublin asi moc nechtělo...
Na rozdíl od mé ženy, která by - nepochybuju - s chutí do vířivky plné spermatu sestoupila jako bohyně neřesti, polívala by si dlaněmi kozičky, omyla obličej i krk a nakonec by si rozevřela prsty svoji kundu a nechala tu tekutinu vstoupit do jejího nitra.
POKRAČOVÁNÍ
