Není to, jak to vypadá

Tereza po očku zkontrolovala, že jsem zabraný do psaní propouštěcí zprávy, otočila se ke mně zády a přetáhla si přes hlavu tričko. Vychutnal jsem si pohled na její nahá záda, jejichž opálenou snědost přerušovala jen černá krajková podprsenka, a představoval si, jak asi vypadají její košíčky; Terčino spodní prádlo jsem znal poslední týdny čím dál líp, ale vždycky jen zezadu. Dal jsem si záležet, abych nepřestal psát; zvuk klapající klávesnice byl důkazem, že jsem velký, rozumný kluk a nedívám se, jak se převléká. Fungovalo to - když si natáhla bílou lékařskou halenu, beze studu vyklouzla z úzkých riflí a předklonila se, aby sebrala ze židle pečlivě složené kalhoty své uniformy. Nabídla mi tak nádherný pohled na svůj malý, kulatý zadeček, krásně zdůrazněný hluboko vykrojenými krajkovými kalhotkami. Čím to, že tolik mladých lékařek i sestřiček nosí pod uniformou bez rozpaků takhle sexy prádlo, dumal jsem už kdoví pokolikáté. Jelikož Terce její doktorské kalhoty neobratnou manipulací spadly pod stůl, musela se předklonit opravdu pořádně, takže mi kromě lákavých křivek kulatého pozadí předvedla i znepokojivě zřetelně vyrýsované obliny své kočičky, která se přes jí kalhotky mezi stehny krásně vyklenula. Cítil jsem, že tahle podívaná nezůstává bez následků, takže jsem se radši otočil k tiskárně, kam jsem rozepsanou zprávu poslal i přesto, že jsem v předchozích vteřinách do ní nadatloval naslepo úplné nesmysly. Upřímné zaklení, když list papíru vyjel, dodalo mé kamufláži na přesvědčivosti. Tereza se, už převlečená, mým trablům s tiskem a překlepy zběžně zasmála a vyšla z lékařáku, zatímco já se dal do přepisování textu, který jsem poslepu zprznil, když jsem ji tajně pozoroval. Znova jsem se přitom ptal sám sebe, jak mohla uvěřit mému slovu džentlmena, že se na ni nebudu koukat, když se převléká, které jsem jí po jejím nástupu dal, aby nemusela chodit do dámských šaten v přízemí. Nepodívat se na hezkou mladou ženskou ve spodním prádle hraničilo s hříchem nebo debilitou. Debilní jsem nebyl, štíhlá černovláska za hřích určitě stála, ale důvěra, s jakou se mi, i když nevědomky, předváděla ve spodním prádle, naznačovala zároveň zatím nulovou snahu mě jakkoliv ke hříchu svádět, což nebyl právě příslib do budoucna. Špitály jsou krom jiného jedna velká seznamka, podle jadrnějšího mínění mnohých dokonce cosi mnohem horšího, tak třeba není všem dnům konec...

S pokukováním po převlékající se fešné kolegyni konec nebyl, takže jsem si postupně udělal dobrou představu o provedeních a vzorech Terčiných kalhotek (k mé radosti tanga výrazně vedla) i několika podprsenek, které střídala. Jak jsem se se zvláštním zalíbením kochal jejím pěkným, malým zadečkem, nemohlo mi ujít, že ve střihu plavek je zřejmě konzervativnější; hluboko vykrojená tanga na jejích kulatých půlkách odhalovala i světlá, nepálená místa, vykreslující obrys podstatně decentnějších plavkových kalhotek. Jejímu pozadí to ale jen dodávalo na půvabu, navíc jsem si mohl považovat, že vidím víc, než návštěvníci bazénů a pláží. Pak se ale přihodila nečekaná událost. Jednoho dne, zrovna když byla Tereza, pevně přesvědčená o mé diskrétnosti, zase rozkošně polonahá, ozvalo se zaklepání na dveře. Terčino nervózní "Moment!" si ovšem klepající nesprávně vyložila jako špatně srozumitelné "Dále!", takže vzápětí do lékařáku vpadla sestřička Aneta, při pohledu na nás vykulila oči a dala si dlaň před pusu v úleku, pravděpodobně dost teatrálně přehraném. "Pardon... jdu nevhod, že jo? Já přijdu pak, až ... až pak!", zadrmolila se stěží přemáhaným smíchem, díky kterému jsem si navzdory tomu, že Tereza stála u okna a já seděl za svým stolem, mohl být jistý, že si právě v duchu maluje veliké a skandální odhalení. Ostatně jakmile zase vypadla, i přes dveře bylo zřetelně slyšet, jak na chodbě vyprskla smíchy, opět možná o něco víc, než by bylo přirozené. "A do háje! Ta si teď asi myslí kdoví co!", zaklela Tereza. "Myslíš, že nás roznese?" Podíval jsem se na kolegyni pohledem člověka, který pochybuje o jejím zdravém rozumu. "To se mě vážně ptáš? Samozřejmě, že nás roznese. A bez ohledu na to, co za tu pikovteřinu stihla vidět, vymaluje v živých barvách takové orgie, že se bude u toho červenat. A to se sestřičky, pokud vím, skoro nikdy nečervenají." "Hm, to máš asi pravdu. Ach jo. Není nad to, získat si patřičně nepatřičnou pověst... A přitom nevinně." "Hele, já s ní promluvím. Sice mi představa, že v nás dvou uvidí všichni pár, celkem lichotí, ale když to není pravda, zbytečně by nám to zužovalo možnosti." "Jasně, chápu!", zasmála se Terka, až jí prsa v černé krajkové podprsence hezky poskočila. "Alice z rentgenu. Mám echo, že o ni jevíš zájem." Trefila se, Alice z rentgenu, dlouhonohá černovláska s vodopádem kudrnatých vlasů až kamsi k fešnému, hezky kulatému zadečku byla opravdu na mém radaru a projevovaný zájem povzbudivě kvitovala, přiznat jsem to ale nehodlal. "Hele hele, nejsi ty Terezko taky nakonec trošičku drbnička?" "Hele hele, a nečumíš ty mi náhodou na prsa?", kontrovala kolegyně hbitě. "Nečumím, ale strkáš mi je prakticky pod nos. Navíc, tahle podprda toho víc odhaluje než zakrývá.", bránil jsem se a odtrhl neochotně pohled od lákavě poodhalených polokoulí, během našeho hovoru se natřásajících v krajkových košíčcích, vykrojených až tam, kde se daly tušit prsní dvorce. Sice jsem Terku neměl zepředu zdaleka tak nakoukanou, jako za poslední týdny zezadu, ale něco mi říkalo, že tenhle model "dobrý den, kozy ven!" není určený na každodenní nošení. "No jo, mám večer rande.", přiznala své odhalení. "Nebude asi první, když si bereš na sebe takovou parádu, že ne?" "Jistě, že ne! Na první rande chodím zásadně bez podprdy. Ženská s malýma prsama se musí snažit, aby zaujala.", ušklíbla se Tereza a konečně si dopnula bílou lékařskou košili, takže mi její pravdaže spíš malá, ale velmi přitažlivá prsa pod ní zmizela. "Fajn, orgie jsou u konce, jdu promluvit s Anetou. Třeba s ní bude řeč."

Anetu jsem nemusel ani zvlášť hledat, po pár minutách jsem na ni skoro doslova narazil. "Jejky, pardon!", vyprskla a mrkla na mě způsobem, který prakticky vylučoval, že by jí okamžitě před očima nenaskočil výjev Terky ve spodním prádle. "Hmm, to nic, to nic. Vlastně jsem Vás... poslyšte, chtěl jsem Vás jen ujistit... to s doktorkou Krásovou ... to není, jak to vypadá! Abyste si třeba nemyslela..." "Pane doktore, souhlasíte, že vztahy mezi zdravotnickým personálem všech úrovní by měly být postaveny na vzájemném respektu?", zamračila se, až jsem sebou podvědomě cukl, jak náhle zvážněla. "Jistě, to jsem snad i někde podepisoval." "Tak vidíte. A Vy tu ze mě přesto normálně děláte nanynku. Když mi někdo říká, že to není, jak to vypadá, většinou to je právě tak, jak to vypadá. Tu samou větu, slovo od slova, použil můj dnes už bývalý přítel, když jsem se, ještě na zdrávce, vrátila na intr o pár hodin dřív. Má budoucí bývalá spolubydlící by zřejmě řekla něco podobného, jenže nemohla, protože měla v puse jeho péro, které mu ještě před pár vteřinami kouřila, až jí ty její minikozičky tak komicky nadskakovaly. Doufám, že Vás tím explicitním líčením nešokuju, ale je to příběh ze života. A to Jonáš nebyl žádný random týpek, kterého bych si přitáhla den před tím z diskotéky, ale má láska od třinácti a hrdina, co mě jednoho jarního dne, kdy se konečně našim sešly odpolední, připravil o věneček a udělal ze mě ženu. A stejně mi byl ochoten tvrdit, že když vidím, jak mu ta čůza kouří jeho po čertech krásný, dlouhý péro, že to není, jak to vypadá. Co na to říkáte?" "Uuuuf... říkám jen, že doufám, že to hrdinství spáchal podstatně později, než ve Vašich třinácti.", pokusil jsem se odlehčit situaci, a Aneta se přece jen zasmála. "Buďte klidný, pár roků ještě uteklo, i když zase tolik taky ne. Každopádně, viděla jsem svoje tehdy i dneska, to mi nevymluvíte, i kdybyste mě bil." "Šmankote, Aneto, proč bych Vás bil?!?" "Co já vím, třeba máte pocit, že jsem zlobivá holka. Tak mi dáte na holou. Pro výstrahu, a abych nikde nekecala. Po službě, ve skladu prádla.", mrkla na mě rozpustile a odkráčela, zatímco jsem stál na chodbě jako solný sloup a marně se snažil pochopit, co mělo tohle sakra znamenat...

"Co Aneta, mluvil jsi s ní?", prohodila při obědě Terka tak "nenuceně", až jsem se málem rozesmál. "Jo jo, mluvil. Je to v cajku. Dala si vysvětlit, že to není, jak to vypadá.", zatvářil jsem se, jako bych si stěží vybavoval, o čem je řeč. "Jejda, to je ale nanynka!", ušklíbla se Tereza. "No uznej, kdybys mě viděl s jiným doktorem jen v podprdě a tangách, nechal by sis vymluvit, že jsme se zrovna nechystali to...?" "Asi nechal, já jsem duše prostá." "To já když zkoušela ještě na gymplu vykládat na lyžáku naší úče, že to není, jak to vypadá, když mě nachytala pod peřinou s Kratochvílem, na sobě jenom kalhotky, ve kterých ten blb měl navíc zrovna ruku, byla z toho třídní důtka." "No jo, učitel to má mnohdy ještě těžší než doktor.", uzavřel jsem zajímavé téma, abych zaplašil v hlavě se mi formující představy dospívající Terezy, objevující za snaživé asistence spolužáka touhy svého dívčího těla... Poznámka o učiteli mi připomněla učitelku Zuzanu. Štíhlá, bledá a prakticky po celém těle pihovatá zrzka, které jsem vyšetřoval nějaká znamínka na zádech. To bylo ještě předtím, než jsem přišel do Prahy. Pracoval jsem v městě velkém tak akorát: dvě základky, obchodka, zdrávka, gympl. Zuzana učila na gymplu a byla krátce po tajném, ale bouřlivém románku s kolegou, jak mi ochotně prozradil Kryštof z kavárny Krasohled, kam jsem chodil po ranní službě okukovat hezké gymnazistky. "Prádlo si klidně nechte, žádné z těch znamínek myslím není ... pod ním.", spolkl jsem tenkrát konec věty, protože Zuzana, když se předtím nevinným dotazem ujistila, že jsem dnes na ni sám, protože sestřička musela utíkat vyzvednout dítě ze školky, si už jednoduchou natahovací podprsenku přetahovala přes hlavu. "To nevadí, já se před lékařem nestydím. A toho mála, co mám, si ani nevšimnete.", mrkla na mě, když se přede mě postavila jen v titěrných kalhotkách, přes které mi několik neposedných kudrn potvrzovalo, že je i dole patřičně ryšavá, jak se na přírodní zrzku sluší. "Je tu chladno, že?", prohodil jsem, když jsem se rukama přiblížil nebezpečně blízko jejím plochým ňadrům s bradavkami tak světlými, že skoro splývaly s pokožkou prsou. "Trochu.", připustila a ignorovala mou narážku na to, že se jí ty světlounké dudlíky vztyčily jako dvě anténky. "Mám jednu větší pihu tady.", vytočila vnitřní stranu stehna, a když jsem poklekl a přejel po ní prsty, posunula si okraj kalhotek tak, že vystoupily po obou stranách nahé závojíčky její masité pyskulky s houštinkou zrzavých chloupků a růžovým hřebínkem poštěváčku už poodhaleným, jak jsem se přesvědčil, když jsem kalhotky stáhl níž a odhalil její pičku celou. "Tam tedy.... aaaaj....žádné zna...mínko asi ... nemám....", vydechla přerývaně , když jsem jí prsty frndičku promnul. Ignoroval jsem to a začal jí pipinu pomalu lízat, nejdřív po krajích, pak jsem jazykem zamířil přímo čárkou uprostřed až nahoru, na citlivý poštěvák. Nádherně tekla, a když jsem jazykem vnikl do její horké štěrbiny, přitáhla si mou hlavu rukama těsněji k podbřišku a držela ji tam, dokud jsem jí hladovou kundičku nevylízal až k prudkému orgasmu. "Doufám, že jste svolný ke kontrole někde mimo nemocnici, pane doktore. Cítím, že bych ještě potřebovala prohlédnout. Důkladně!", mrkla na mě afektovaně, když se celá udýchaná oblékla, ale dala si záležet, abych si dobře všiml, že kalhotky si pod úzkou sukni nenatáhla, ale schovala je do kabelky. Neměla je ani na schůzce za dva dny v kavárně Krasohled, což mi názorně předvedla, když si cestou na dámy v uličce, do které bylo vidět jen od našeho stolku, s nestydatým úsměvem vyhrnula přiléhavé úpletové šaty a na pár vteřin mi zapózovala s nahatou zrzkou mezi bledými stehny. "Dej si pozor, doktore. Tenhle ryšavý plamen umí spálit. Ovšem je to pecka, připouštím.", mrkl na mě varovně kudrnatý kavárník Kryštof, když jsem platil. Měl stoprocentně pravdu. Následoval několikaměsíční vášnivý románek, kdy jsem zrzavou učitelku Zuzanu mrdal každý druhý den, zatímco ten první jsem po ní zoufale toužil. Přesto jsem dřív, než začal nový školní rok, nastupoval na nové místo v Praze.

Zaplašil jsem hořkosladké vzpomínky na Zuzanu, připomněl si, že bych se zase měl někdy vydat do městečka pozdravit kamarády, co mi tam zbyli, a okouknout Kryštofovy nové servírky, protože i rány z milostných soubojů se časem zhojí, a po střídání směn jsem si, absurditě Anetina příslibu navzdory, nějak namluvil, že to musím vzít kolem skladu prádla. Byl jsem si skoro jistý, že se tam potloukám zbytečně, protože Anetu jsem krátce předtím slyšel smát se za dveřmi sesterny, takže jsem byl víc než udivený, když její blonďatá kštice po chvíli vykoukla ze dveří skladu. Beze slova jsem za ní vklouzl a připadal si trochu jako v nějaké lechtivé komedii. "To je jako scéna z Nemocnice na kraji města.", ušklíbl jsem se a Aneta se okamžitě naježila. "Jako že jsem ta blbá Janžurka?" "Ale ne, nechte to být. Proč tu vlastně jsme?" "Protože jsem byla zlobivá holka." "Aha. Já bych spíš řekl, že tvrdohlavá. A bít Vás skutečně nemám v úmyslu, Aneto." "Přestože bych zasloužila?" "Na holou?" "Jak jinak." "No jo, jak jinka. Zlobivé holky dostanou vždycky na holou, že?" Jiskřivému konverzačnímu ping pongu, který se dal s přimhouřenýma očima vždycky ukončit jako nevinná legrace, Aneta vzápětí dala novou dynamiku tím, že se otočila zády, předklonila se a zvedla si sukni uniformy. Nohavičkové kalhotky s proužky a krajkou po obvodu byly v jistém ohledu ještě víc sexy, než Terčina hluboko vykrojená tanga, přestože neodhalovaly z Anetina pěkného, hezky širokého zadku ani zdaleka tolik. Když se předklonila trochu víc a prdelku vysadila, nemohlo mi ujít, jak velmi výmluvně obtahují oblinu mezi jejími stehny, rozdělenou uprostřed dobře viditelnou rýhou. "Aneto, já ženy opravdu přes zadek neplácám." "Ani když zaslouží, chtějí to a pokorně poprosí?", zavrtěla prdelkou a prsty si shrnula trochu látky kalhotek mezi půlky. Tanga sice tím gestem nevykouzlila, ale z pevných polokoulí své vysportované zadnice mi odhalila dráždivě hodně. "Nemusíte přes zadek. Ale musíte na holou...", prohodila a rozkročila se víc. "Naznačujete mi, že chcete dostat na ... ?" "Ano, chci...moc!", rozkročila se ještě trochu víc, a aby snad nezůstala ani maličká pochybnost, přes co že to žadoní dostat, rukou se výmluvně poplácala přes vyrýsovanou pipinu. Jako hypnotizovaný jsem to gesto po ní zopakoval. Na dlani jsem i přes kalhotky zřetelně ucítil pružnost a horkost jejího pahorku. "Hmmm ... ještě!", vydechla. Plácl jsem trochu víc; tiše vzdychla. Přidal jsem několik dalších lehkých plesknutí, a spíš pro sebe jsem po každém nechal dlaň na oblině prciny chviličku přitisknutou. Zdálo se mi to, nebo jsem přes kalhotky cítil, jak Anetě vlhne? Při dalším plácnutí jsem neodolal a vtiskl jí mezi vyrýsované pysky palec. Trhla sebou a vzdychla. Když má ruka dopadla na její frndu znovu, už jsem palcem mířil cíleně na místo, kde jsem odhadoval její dírku. Podle dalšího zachvění, jako by Anetou projel proud, jsem se zřejmě nespletl. Proti své vůli jsem cítil i na sobě víc než zřetelně, jak mě pleskání nastavené kundy blonďaté sestřičky vzrušuje.

"Tak to by snad ... stačilo?", slyšel jsem sám sebe říkat, ale znělo to krajně nepřesvědčivě. "Slíbil jste na holou!", zakňourala nespokojeně. Pak jí zřejmě došlo, že nepatřím k nejrozhodnějším, takže si, aniž by se otočila, zaklesla prsty obou rukou za gumu kalhotek v pase a stáhla si je plynulým pohybem pod půlky své krásné zadnice. Nemohlo mi uniknout, že na rozdíl od Terčina pozadí u Anety není po nějakém opálení podle dolního dílu plavek ani stopa. Naturistka? Vzhledem k její momentální póze bych se ani nedivil. Znovu se rozkročila, co jí to kalhotky na stehnech dovolily, a vysadila proti mě svou teď už nahou, hezky macatou prcinu. Pokud se dalo soudit při pohledu zezadu, měla ji pečlivě oholenou, hladké pysky hezky rozevřené do stran. "Naplácejte mi na mou nahatou myšičku zlobivou!", vydechla vzrušeně, a vzápětí skutečně tiše vyjekla, když jsem spontánně její přání splnil; možná až moc razantně, protože to slyšitelně mlasklo. "Anoooo....to je ono!", hned rozptýlila mé obavy a ještě dychtivěji se mi nastavila. "Slibuju... že nikomu ... neřeknu... že pícháte...doktorku Krááááásovou ouu ouu...", vyrážela ze sebe, na konci skoro plačtivě, když jsem ji pro drzé zakončení toho slibu pleskl přes už úplně zmáčenou pipinu docela silně. "Aneto, já opravdu nic s doktorkou Krásovou nemám!" "Já ... jsem ... ale ... děvka ... zkaženáá ááá ... zlobivááá ... áááá!", zajíkala se Aneta, která mě tou malou provokací očividně chtěla přimět k důraznějšímu výprasku, a teď už doširoka rozevřenou, citelně mokrou a plácáním zrůžovělou mušlí vycházela proti mé dlani. Bylo jen otázkou času, než do její vlhké pičky vniknou mé prsty, a nebudu zastírat, že jsem je opakovaně nasměroval tak, aby se to nakonec s hlasitým mlasknutím podařilo. Začala okamžitě proti nim házet zadnicí, takže je do své lačné miciny doslova vcucla. "Uuuuuf... aaaano ... tam mě potrestejte, pane doktore!", vydechla slastně. "A je to ještě trest?!", nahnul jsem se nad ni a sykl jí do ucha, a zatímco jsem jí třemi prsty začal zpracovávat ochotně se roztahující píču, druhou rukou jsem jí přes sesterskou uniformu a podprsenku pod ní chtivě ohmatával prsa, v předklonu se hezky pohupující. "Je to trest ... a odměna ... zároveň...", připustila udýchaně. "Chcete mi dát i přes kozy?" A protože jí stupňující se vzrušení stále nezkalilo úsudek o mé (ne)rozhodnosti, vzápětí svá prsa rychle vysvobodila ze sevření košíčků podprsenky, z nichž je vytažená nechala viset z rozepnutého výstřihu uniformy. Jak jsem předpokládal, měla hezky kulaté kozičky nezanedbatelného objemu a s patřičně vzrušivými bradavkami, které teď trčely z hrbolatých dvorců jako masité dudlíky. Když jsem se k ní odzadu přesunul z boku a věnoval se jejich potahování a potřepávání visících prsou, zatímco jsem jí druhou rukou zezadu dál prstil mušličku, omezila další konverzaci na stále hlasitější vzdechy, které brzy přešly v souvislé sténání, doprovázené důrazným přirážením její zmáčené frndy proti mým prstům, dokud mi další příval vlhkosti a Anetin povážlivě neztlumený, úlevný výkřik nesignalizovaly právě dosažený orgasmus.

"Pane bože... to bylo... já se snad .... pochcala blahem!", bez zábran a očividně spíš pro sebe zamumlala, když konečně po prožité rozkoši nějak zkrotila dech. V duchu jsem zadoufal, že jsem snad snaživým projížděním slastí se stahující štěrbiny její vyvrcholení trochu prodloužil. "No dobrá, tak snad jste ... ehm, dostatečně...", nevěděl jsem, co teď říct. Aneta se na mě usmála svým mile drzým kukučem rošťandy a přikývla tak energicky, až se jí nahá prsa, pořád vyvalená z rozepnutého výstřihu, na hrudníku roztančila. "No já dostatečně...víc než dostatečně! Ale co Vy, pane doktore? Vy zatím velmi nedostatečně a tohle by nebylo vůbec fér! Pamatujete? Vztahy mezi zdravotnickým personálem všech úrovní by měly být postaveny na vzájemném respektu!" Když mi rozepínala kalhoty, říkal jsem si v duchu, co asi o takové formě respektu říká etický kodex naší nemocnice. Cítil jsem trému ne nepodobnou té chvíli před řadou let, když mi po několika odpoledních mazleních v azylu jejího dívčího pokoje konečně rozepla kalhoty má první holka Markéta. A stejně jako mi ta vždycky slušná Markét tehdy k mému naprostému úžasu a následnému bezmeznému nadšení bez okolků vzala mé vztyčené péro ochotně mezi rty a poskytla mi první uspokojení s výstřikem do dívčí pusy, i tentokrát se Aneta vzápětí mého vzrušením prohnutého klacku zmocnila právě tak a začala ho energickými pohyby hlavy kouřit, až jsem jí žaludem dojížděl někam na mandle. Bylo vidět, že takhle mužskou chloubu neuspokojuje rozhodně poprvé, protože si s mým zbrklým vzrušením poradila bez jediného zajíknutí, přestože jsem jí v návalu podvědomého mužského primitivismu vjel rukama do vlasů a začal si její hlavu na své péro přitahovat, zatímco jsem jí s oddechováním mrdal pusinu. S grácií to ustála, a když jsem se jí po chvíli udýchaně přiznal, že brzy budu, ještě mě rukou chytila za koule a jejich hnětením můj prudký výstřik výrazně uspíšila. Nechala mé napínající se a stříkající péro trochu ze své pusy povyjet, polykala další a další dávky té horké nadílky, rukama mi jemně tiskla koule, jako by mě povzbuzovala k dalšímu stříkání, a poslední cákance si vychutnala s jazykem bezmála mazlivě olizujícím můj napjatý žalud. Teprve když se ujistila, že jsem definitivně hotový, po chvíli něžného mazlení se s mým ochabujícím čurákem ho z horkého sevření své pusinky pustila, vstala a teatrálně si ji utřela hřbetem ruky. Pak si s roztomilou nenuceností natáhla kalhoty, ne bez námahy si nacpala svá stále obnažená prsa do košíčků podprsenky a uhladila sukni uniformy. "Až se oblečete, musím tu zamknout, pane doktore!", šlehla po mě úsměvem a já si uvědomil, že se na ni jen s blaženým výrazem dívám.

"No, tedy ... ehm... a teď...", pokusil jsem se o nějaký komentář, když jsme opatrně vyšli ze skladu. "A teď? No, o víkendu bych Vás představila našim, šaty vybereme na internetu. A svatbu chci v kostele, přísně vzato jsme vlastně zatím nesmilnili. Pan farář přimhouří oko, jinak řeknu, že mi od dvanácti kontroloval, jak mi rostou prsa.", pronesla Aneta suverénně a vzápětí se od srdce rozesmála, když viděla můj upřímný zmatek. "Šmankote, doktore! Dělám si legraci. Snad nejste slepý. Máme tři sestry pod stav, staniční šplhá u primáře, takže nás radši utahá k smrti, než by ho nutila nabírat. Po třetí dvanáctce jsem ráda, že si doma ve sprše vymrskám pipinu a zhroutím se do hajan. Nemám čas ani energii sbalit někoho, kdo mě v pátek večer ojede, natož abych hledala spřízněnou duši, která by rozuměla mým, ehm... speciálním přáním. Takže i kdyby tohle byla jen jednorázovka, přesto na Vás budu dalších několik měsíců doma pod sprchou vděčně vzpomínat. No a kdybyste měl chuť mi občas důrazně (!) připomenout, abych si v duchu nevymýšlela bůh ví co o Vás a doktorce Krásové, tak vždycky víte, že mám klíče od skladu prádla. Tak se mějte a uvidíme se zítra.", dokončila asi ten nejpřesvědčivější postkoitální monolog, jaký jsem kdy slyšel, a v rozporu s řečeným mi na odchodu vlepila na tvář nezbednou pusu. "Poslyšte, Aneto... A Vám rostla prsa už ve dvanácti?", nedalo mi to nezeptat se. Šlehla po mně přes rameno drzým úsměvem a zavrtěla hlavou: "To byste věděl, kdybyste místo medicíny studoval teologii." "Mně to připadá víc jako medicínská než duchovní otázka.", nedal jsem se. "Mám na to jediný komentář: zeptejte se doktorky Krásové, kdy začala růst jí. Vsadím se, že ..." "Aneto! Vztahy mezi zdravotnickým personálem všech úrovní by měly být postaveny na vzájemném respektu!" "No jo, ale já jsem asi trochu holka zlobivá...", ušklíbla se a zmizela na schodech k šatnám sester.