Fáze „přemístění se“ nakonec proběhla přískoky. Nicméně byly to alespoň přískoky vpřed a jelikož nakonec zakotvili na velmi příhodném místě, mohli ji považovat za zdárně vykonanou. Vždyť ani jeden z nich, i přes různé menší či větší šoky, při ní nikterak neztratili noblesu, což bylo o to působivější proto, že Lady Clara celou cestu absolvovala tak, jak jí Pánbů stvořil, používaje své nahoty úplně stejně jak elitní voják to nejkvalitnější brnění. Ostatně i ten nejvýše postavený generál byl naprostá nicka důstojnosti ve srovnání s tím, jak královsky se Lady Clara nesla.
A když seděli skoro až po ramena v nádherně horké vodě v podzemním bazénku, nezávisle na sobě si v duchu oprašovali vzpomínky na některé obzvláště záživné momenty.
Na podmanivý tanec jejích houpajících se boků, kterým Lady Clara při chůzi záměrně přidávala, ale ne tak, aby to bylo příliš do očí bijící nebo důvod k ubrání byť i jen desetiny bodu na celkově bezchybném dojmu. Kromě toho, že by se Lord Charles na něj byl schopen dívat až do skonání světa byl pamětihodný také tím, že zbloudilý básník, který je kdovíodkud míjel v protisměru, to nabořil přímo do objemné vázy, neschopen kontrolovat bezpečnost cesty, kterou se ubíral. Sice tomu nejspíše značně napomáhalo opiové opojení, ve kterém se zrovna nacházel, ale i tak.
Na podivuhodný obraz, kterého byli svědky, ve kterém Lord Spencer osedlán sličnou brunetkou poměrně svižně v kruzích na všech čtyřech cirkuloval podél stěn malého salónku pobízen Lady Spencer bičíkem s dlouhým vlascem, který držela v ruce. Dlužno dodat, že oř i jeho jezdec byli nazí, Lordova zadnice již značně zmalována, dívka nad hlavou mávala kloboukem s širokou krempou a držela se pásku, který měl Lord zaťatý v zubech úplně jak otěž, a Lady Spencer prokazovala svoji bohorovnou pohodu silným doutníkem, ze kterého zrovna mocně tahala. Když zjistila, že mají společnost, Lady Spencer radostně směrem k nečekaně přibyvším pokynula doutníkem, nedávaje nijak najevo, že by ji přítomnost dalších osob mohla sebeméně narušit dosavadní pohodu – Lord Spencer ostatně svědomitě dusal dál a dívka působila, jako by si ostatních vůbec nevšimla – a žoviálně kolemjdoucím nabídla „Nepřidáte se?“.
„Snad příště“, pronesené Lady Clarou s úsměvem, když konečně našla řeč, s Lady Spencer nepohnulo také. V klidu se dál věnovala své kratochvíli a o sousoší ve vchodu nejevila dále zájem.
Lord Charles si uložil úkol se k tomu v mysli již více nevracet a zpětně nezkoumat, jak by se vlastně měli zapojit, kdyby nabídku Lady Spencer v nějakém pomatení smyslů či vedeni zvrácenou touhou poznat, kam až lze zajít, přijali. V každém případě na své staré přátelé nyní již rozhodně nahlížel úplně jinak.
Proti tomuto byla pěst vražená ve skutku hluboké jeskyně se širokým portálem místo vchodu přináležejícímu k útlé dívce připoutané za zvednuté ruce ke kruhu nad hlavou opravdu spíše kuriozitou v oblasti anatomie. Lord Charles přesto raději odtáhnul svoji ženu rychle pryč z obavy o to, aby nezačala uvažovat o tom, že by to hned chtěla zkusit taky, a to jak z čistě fyzického hlediska, tak proto, aby si ověřila, zda u toho bude zažívat stejné pocity, jako slastně se tvářící „týrané“ děvče, které pod svými chodidly již vytvořilo úctyhodnou kaluž.
„Neblázni“, smála se Lordem Charlesem tažená osoba správně chápajíce jeho nevyslovené obavy. „Až v klidu doma, po řádné přípravě“, pokusila se jeho mysli ulehčit. Svého Lorda tím kupodivu neuklidnila ani trochu. A když se ještě jednou zastavila, zvědavá, co bude následovat poté, co Lady Ophelii také zasvítily oči zájmem a zůstala stát vrostlá do podlahy jak nový podpůrný sloup, Lord Charles si dupnul a odvlekl svoji ženu neúprosně pryč.
Tady možná trochu noblesy ztratili, Lord Charles to ale považoval za naprosto rozumnou oběť.
Nyní se nacházeli v malé místnosti téměř zcela vyplněné do podlahy zapuštěným bazénkem, z jehož hladiny v pomalých spirálách stoupaly vzhůru horké páry. Po jeho bocích bylo jen tolik místa, aby si tam mohl stoupnout jeden člověk, nebo být umístěny drobné předměty, jako byly kupříkladu vonná kadidla, svíce, kdovíproč polštáře na dřevěných lavicích, či misky s jídlem a karafy s pitím. Hladina bazénku byla pokryta velkým množstvím okvětních lístků a různorodých bylin. Celková vůně místa společně s párou sice činila dýchání náročnějším, v tento moment se ale hodila k navození ospalé atmosféry, která by mohla skončit drobným šlofíčkem.
Nebylo jim to samozřejmě přáno.
Ve vchodu se zhmotnila nová dvojice a Lady Ophelia bez ceremonií radostně vypálila otázku, na kterou dle vzezření obou tváří nečekali nově příchozí jinou než kladnou odpověď.
„Nebude vám ani trochu vadit, když se k vám přidáme, že ne?“.
Lord Charles měl pocit, že vyrazili vpřed do bazénku ještě dříve, než alespoň jeho žena byla tak akční a stihla souhlasně pokynout bradou. Mladí milenci to neřešili ovšem ani trochu a radostně se kochali krásou nově objeveného místa.
Jejich spontánnost a radost ze života byly prostě nakažlivé, takže Lord Charles veškeré úvahy o trochu větší míře slušnosti raději rovnou hodil daleko za hlavu. To, že jeho žena tak učinila už dávno, nebo se spíše touto úvahou vůbec neráčila obtěžovat, bylo patrné ze zvídavé otázky, kterou hodila do prostoru, zatímco se k nim nová dvojice ještě brodila horkou vodou, v jejich případě sahající až skoro k pasu.
„Zdrželi jste se v salónku déle?“.
Nemusela to více specifikovat, oba dva dobře chápali, kam její otázka směřuje. V jejich bujarém smíchu, kdy se skoro až za břicho popadali, se odpověď Lady Ophelie doprovozená záporným zavrtěním hlavou přesto neztratila.
„Neeeee. Nakonec jsme usoudili, že nebudeme krást pozornost“.
Ach. Lady Claru taková odpověď ovšem informačně dostatečně nenaplnila. „A ty už jsi to dříve ...?“, navázala proto, prokazujíce zároveň, že jistá míra zdrženlivosti i u ní skutečně významně absentuje.
Jenom se ale potvrdilo, že v případě Lady Ophelie našla velmi rovnocennou soupeřku. Děvče bez bázně a hany vycenilo zuby a kontrolovalo, „A Vy?“. Uličnicky radostný výraz nezměnila ani trochu.
Lorda Charlese vyjádření jeho ženy „Jak se to vezme“, výrazně zaskočilo, a to až tak, že se ve vlhkém horkém vzduchu neubránil zakašlání. Dostalo ho totiž nejenom to, že jeho žena neváhala přijít s pravdou ven jako první, ale pochopitelně i to, že vůbec netušil, kde by potenciálně kladná odpověď mohla mít své bytelné základy.
„Zkoušeli jsme to úspěšně s mou komornou“, osvětlila Lady Clara, aby řeč nestála, bez jakéhokoliv kladení si podmínek, „ale ta pochopitelně má mnohem užší dlaň, než můj muž“. A s tím na Lorda Charlese významně pohlédla, aby mu připomněla, že rozhodně nemá počítat s tím, že by hodlala na tuto záležitost někdy zapomenout, a že je proto v brzké době čeká doma zkouška kvalit propustnosti její hráze.
„Chtěla bych být u toho, až to budete zkoušet!“, vypálila Lady Ophelia vzápětí naprosto bez varování, naprosto neomylně chápající pohled Lady Clary směrem k jejímu muži. Asi ho sama již v minulosti víckrát také použila. Oči jí však nyní naopak planuly neskrývaným zájmem.
Kašel Jeho Lordstva Charlese se tím pouze zintenzivnil.
Když Lady Clara vzápětí s neurčitým výrazem lehce přislíbila „Uvidíme“, bylo to i tak zbývající trojicí bráno jako jasné vítězství. Nejvíce slavil Lord Charles. Jenže pouze v duchu, takže to na něm na rozdíl od páru, který s nimi hodlal nyní sdílet i koupel, jako jediném nebylo vidět. Bohužel pro něj mu totiž bylo naprosto jasné, že slavit skutečnost, že k tomu rovnou nehodlají přistoupit, by se úplně nemuselo setkat s pozitivní odezvou okolí. Phelia a Lord Nigel byli na vrcholu blaha zjevně už jen z toho, že s nimi Lady Clara hrála jejich hru.
Sotva se uvelebili tak blízko, jak jen to bylo možné, aby to nebyly vyloženě narušení osobních zón, Lady Ophelia bez sebemenšího smutku v hlase zvesela prohodila „My to máme jako inspiraci navíc. Trhat rekordy tímto směrem nás ještě nenapadlo.“
Zatracený kašel. Kdyby se ti zbylí tři aspoň všichni tak hurónsky nesmáli. Copak jim ta pára a horko nijak nevadí? Aspoň, že mají nejspíš nějakou úctu ke stáří, odůvodnil si Lord Charles přece jen s nadsázkou, když nakonec všichni tři způsobně počkali, než se mu definitivně podaří dostat své průdušky pod kontrolu.
Než stihli navázat nit na předchozí hovory, zachytili nový pohyb na chodbě.
Tady je to jak na nějakém všeobecném sletu nebo co, již se značnou dávkou rezignace se podivující Lord Charles, věrně se však snaže kopírovat široké úsměvy svého okolí vysílané směrem k nově příchozím, aby do kolektivu zapadl.
„Och, vy jste nás předešli!!“, pronesla zvýšeným hlasem Lady Evangeline.
Lord Charles netušil, co přesně bylo účelem její cesty za oceán, ale pokud v Americe studovala herectví, buď právě nechtěně prokázala, že nemá talent, nebo by jí její učitelé měli vrátit prostředky, které do nich investovala. Tak bídně sehranou imitaci překvapení už dlouho neviděl. Měl proto co dělat, aby mu rychle vzklíčené podezření viditelně nesevřelo oči.
Snad jsem jen příliš dlouho pod vlivem vrcholných hereckých výkonů Lady Clary, snažil se uchlácholit svoji mysl, a nebyl tak bláhový, aby se právě u ní snažil hledat nějakou podporu pro své pocity, nebo jejich vyvrácení.
„Vadilo by vám příliš, kdybychom se k vám přidali? Budete mít samozřejmě plně k dispozici dívky, které jsme s sebou přivedly!“.
Upřímnost v hlase Lady Lucrecie byla rozhodně na vyšší úrovni, přesto nyní již Lord Charles nedokázal zabránit tomu, aby se mu svaly v těle samovolně sevřely. Dloubnutí loktem do žeber, které mu vzápětí laskavě poskytla jeho žena, schovávaje svůj čin pod hladinu posetou přírodou, plně tak potvrzujíce oprávněnost jeho obav, mu bylo adekvátním trestem za jeho nepolitováníhodné selhání.
Zatímco Lord Charles bojoval proti tomu zkroutit v reakci na bolest tělo a tvář, Lady Clara hlasem jako med již zvala jejich hostitelky do jejich vlastní domácí lázně. „Ale samozřejmě. Je úžasné, že jste tady! Přidejte se k nám!“.
Od ní se tedy toho ty dvě mají ještě hodně co učit!
Ale, co už. Lord Charles si byl jist, že Lady Ophelia a Lord Nigel jsou dosud nepoučeni, a on rozhodně nebyl kazisvět chtít jim nabourat zábavu z programu, který si zbylé tři Lady v místnosti zjevně předem dohodly. Natolik také věřil tomu, že ti dva k tomu přišli jak slepí k houslím a jejich aktuální přítomnost je ryze dílem náhody.
Trvalo to jen chvilku a Lord Charles již nemohl tvrdit, že patří mezi tu drtivou většinu lidstva, která ještě neviděla Lady Lucrecii a Evangeline nahé. O zásadní osvětu se ale pochopitelně nejednalo. Jednak toho antický oděv, nebo aspoň jeho verze svorně vybraná hosty na dnešní večer, příliš k představivosti neponechával, jednak obě Lady již svorně nezbytné zdrženlivosti dříve daly vale. Když totiž pozorovaly závěrečné tóny symfonie na téma vyprášit Lady Claře zezadu na gauči kožich, byly jejich tuniky vyzvednuté tak vysoko nahoru, že Lordu Charlesovi jen stěží mohlo mnoho uniknout.
Hra stínů ale někdy může být ošidná, protože pokud se Lady Evangeline nepotkala v uplynulé hodince se žiletkou, Lord Charles tam dole přece jen něco malinkého čekal. Něco, co tam nyní nebylo. Oproti její milence byl podbřišek Lady Evangeline hladký jako křišťál. Lady Lucrecie se oproti tomu mohla chlubit drobným chmýřím liščí barvy, tak věrně ladící s její ohnivou kšticí vyčesanou vysoko nahoru. Při ověření si toho, že k Lady Evangeline bohové nahoře nebyli štědří, se k Lordu Charlesovi proti jeho vůli vrátily úvahy o tom, jak že to u nich je. Nemohl si pomoci, ale misky vah stran role muže se výrazně vychýlili na její stranu. Ale i jemu to bylo v důsledku úplně jedno. Čistě jako muž by se s radostí zmocnil obou.
To ale nejspíše nemělo být na programu dne. Dost zásadně to odporovalo jedinému vyškrtnutému povolení pro dnešní noc. A navíc byla přivedena obsluha.
A pokud by se Lord Charles s radostí zmocnil obou Lady, nejinak tomu bylo u obou otrokyň. Lady Lucrecie měla vskutku vybraný vkus. Obě dvě byly naprosto k nakousnutí. Prozatím však s velkou houbou v každé ruce ve stoje vyčkávaly, zatímco hostitelky se neváhaly do vody ponořit. Jasně tím dávaje najevo, že ony rozhodně s potřebou být důkladně omyty nechvátají.
V mysli Lorda Charlese se otáčela ozubená kolečka jako zběsilá. Jak to jeho Lady navleče, aby dosáhla toho, na čem se ty tři Grácie usnesly? Aby to bylo uvěřitelné, nenásilné, jako by to opravdu jen vyplynulo z aktuální situace? Vždyť kdyby jen trochu chtěl, možná by do toho mohl kdykoliv hodit vidle! Jo, a být pak měsíc bez přístupu ke své Paní. Hmm, to asi ne. Ale snad i jí se teď mozkové závity vaří naplno!
Ha, ale s tímhle asi nemohla počítat! Lady Ophelia totiž elegantně vstala a beze slov učinila dva krůčky vpřed. Bližší otrokyně se na ni také vzápětí neprodleně vrhla. A gesto, které Lady Ophelia učinila směrem k jeho ženě bylo velmi výmluvné. Pohyb a přesun Lady Clary bez prodlení, radostný a uvolněný.
A tak Lord Charles následoval příkladu Lorda Nigela, oběma rukama se chytil límce bazénu vedle sebe, vyčistil si hlavu od co nejvíce zbytečného balastu a jenom si užíval.
Tedy, skoro. Protože zatímco pohledy a výrazy obou mužů byly uvolněné, přestože jejich nástroje již dávno prakticky nerozbitně pevné, byl zde rušivý moment hladu v očích obou hostitelek. Vrhaný směrem k nim. Dost nepokrytě.
Nemohl mluvit za Lorda Nigela, ale reálný obraz čtyř nádherných žen, dvou uvolněně stojících, dvou o ně něžně pečujících, přímo před ním, se mu překrýval s iluzorní představou, že to celé sleduje, zatímco jeho úd je obalen horkým návlekem. A nikoliv tím vodním, jako tomu bylo právě nyní. K tomu řešil delikátní nerozhodnost, zda se za tuto svoji představu má, nebo nemá, před svojí ženou stydět. Čímž se samozřejmě zapomněl. Takže na zkoumavý zrak Lady Clary reagoval, přistižen v nedbalkách, až s všeříkajícím zpožděním. A soudě jejích přivřených víček, tohle asi nebylo úplně to, co mělo být dalším číslem na programu antických neřestí.
Nebo možná i mělo. Na co přesně teď Lady Clara myslí, se prostě nedalo odhadnout. A dialog beze slov bohužel stále ještě nedosáhli k dokonalosti. Otázku Lady Clary přesto Lord Charles skutečně nečekal.
„Na co Vaše Lordstvo teď ráčí myslet, Můj Drahý?“.
Dala do toho prostého sdělení kromě nádechu zvědavosti, určeného ale nejspíše primárně všem ostatním, co největší porci podpory svému muži, že cokoli řekne, ona s radostí velkoryse podpoří. A bylo to také naprosto jasné z celé řeči jejího těla. Stejně jako to, že čím divočejší nápad to bude, tím lépe.
Tak daleko se jí ho ale stejně strhnout nepodařilo. Lord Charles se zdržel velkých detailů. I tak si osobně gratuloval už k tomu prokázat (po patřičné odmlce nutné k tomu zodpovědně vyhodnotit situaci ze všech možných stran a úhlů) svoji ochotu propůjčit se k nějakému aktivnímu přístupu lakonickým sdělením „Cítím se nevyužit, Má Paní.“
Tak a bylo to. To se asi úplně nepodařilo. Chtěl jsem zachovat co nejvyšší míru zdrženlivosti a ono se to dá směle vykládat jako naprostý bianko šek. Místo nadávání si se ale Lord Charles v duchu tímto bleskovým poznáním při rozboru si obsahu svého sdělení naopak překvapivě uklidnil. Zjevně výsledek nepochybnému fatalismu. Nebo protiváha nadšeně se blýskajícímu pohledu Lady Clary a jejího rychle se rozšiřujícího ďábelského úsměvu, když vteřiny utíkaly a její muž stále působil, že přijme jakoukoliv jí hozenou rukavici.
Poslední hluboký nádech a .... „V tom případě mi uděláte velikou radost, Můj Milý, když si vezmete zadek tady tohoto děvčete“.
Tak tohle bylo ono!
Lord Charles si byl naprosto jist, že jeho žena nejde k cíli sebemenší oklikou. Na to ji snad už hodně dobře znal. Stejně jako její vášeň toto si nejen užívat, ale i moci pozorovat. A zcela zjevně v tom zdaleka nebyla sama!
Měl by se cítit pohoršen, že tohle si za jeho zády dohodly? Možná. Měl by se ohradit či dokonce odmítnout? To by nebylo moudré. A nemohl by se třeba cítit polichocen, že u ní má takovou důvěru, že ji nezklame, když jeho Lady uzavře takovou dohodu, aniž by se s ním radila? Protože kdyby selhal, byla by to pohana, která by padla na její hlavu. A dát všanc něco takového?
Bingo! To byl přesně ten motiv, který potřeboval, aby odhodil jakékoliv další úvahy stranou a raději začal hledět vstříc novému kolbišti. Tomu nacházejícímu se přesně před ním. V podobě nikterak nepanikařícího děvčete, které nadále umývalo svou Paní. Maximálně lehounce roztřesenou rukou, že to, pro co sem byla přivedena, je téměř na spadnutí.
Přesto Lord Charles raději ještě obhlédl Lady Ophelii a Lorda Nigela, co že oni na tento zběsilý nápad a raději se rychle vrátil pohledem zpátky, aby zaplašil podezření hranicí s jistotou, že nic by jim neudělalo větší radost, než kdyby si raději vzal pozadí právě Lady Ophelie.
Bylo zbytečné dále plýtvat slovy, takže se Lord Charles vydrápal z vody ven a zlehka uchopil děvče pod loktem. V jejích očích byla jistá míra opatrnosti, ale snad i pod vlivem jeho uklidňujícího pohledu bez nutnosti sebemenšího přesvědčování rychle zaujala naznačené místo u okraje, do nějž se zapřela oběma rukama, zanechavše houby na břehu, rovná záda, zadek vystrčený za sebe.
Lord Charles byl za ní jak nevyhnutelný osud a ponechavše na Lady Claře, která s ním dokázala doslova srůst v jedno tělo (takže její tiché „Zbožňuji Tě!“ pronesené do jeho tváře, ke které mu přitiskla své horoucí rty bylo určené skutečně pouze jemu), aby nasměřovala hrot jeho šlechtické standardy správným směrem, uchopil dívku jednou rukou za rameno a druhou za stužku upevněnou jí kolem krku. A jakmile vrchol jeho stožáru bez nutnosti velkého tlaku pronikl za svrchní vrstvu svěračů, popohnal své boky vpřed.
Množství výdechů se slilo v jeden. Snad to dokázali všichni a nikdo příliš nezmodral z nesmyslně dlouho zatajovaného dechu.
Sebemenší pochybnosti o nějaké, byť drobné chybce, v předchozích úvahách mohly jít nyní směle stranou. Děvče bylo bedlivě připraveno. Lord Charles vnímal, jak se kolem jeho razidla obalila teplá mastnota, která ve spojitosti s dívčinou uvolněností zajistila hladký průnik. Lord Charles byl proto plně připraven soustředit se výlučně na dobývání prostoru před sebou. Prostoru, který hodlal v přiměřené době potřísnit salvou svého dělostřelectva.
Jenže nemohl. Ne hned. Ne cele.
Přestože ho Lady Clara stále lehce hladila po zádech a bocích, rozhodně v plánu ujít celou cestu až do cíle k němu pevně přitisknuta, její pozornost byla po pár prvních, pomalých, nenásilných přírazech přesunuta chvilkově stranou. A Lord Charles ji plně chápal. Byl zde ještě nějaký záměr, co by měla činit druhá přivedená služebná?
Veškerá komunikace proběhla beze slov. Jen sevření prstů jeho ženy na boku Lorda Charlese a to, jak ještě vášnivějí se k němu přivinula, ho poučilo o tom, že cokoli bylo dohodnuto, udělalo jí to nesmírnou radost. Od upřeného pohledu do bodu, ve kterém v pravidelném tempu jeho penis roztahoval svaly služebné do úctyhodného kruhu, odvedl Lorda Charlese až pohyb po jeho boku.
Střetnul se se zastřeným, zasněným, ale i tak nesmírně natěšeným pohledem Lady Ophelie, když ta zaujala totožné postavení jako služebná vedle ní. Její „Miluji to!“ hravě přesvědčilo Lorda Charlese o tom, že hostitelky záhy získají nečekaný a neplánovaný bonus. Snad. Možná. Opravdu nemohl ani na chviličku uvěřit tomu, že by toto celé byl dohodnutý záměr. V každém případě neměl sebemenší důvod odchýlit se od řehole jemu určené. A tak dále, plynule a cíleně dobýval.
Nezastavil ani tehdy, aby se mohl klidněji pokochat tím, když se zhoupnuly boky Lorda Nigela a on jediným hladkým šťouchem uschoval svůj nějakou hmotou poctivě obalený penis v na něj tak natěšené milence. Pohled, který si oba muži vyměnili, by vydal na tisíc románů, hlavní motto ale bylo jednoznačné. Jsme. Teď a tady. Připraveni. Splnit úkol až do úplného konce.
A když už byl natočen směrem ke vchodu, odvážil se Lord Charles vyklonit, aby si ověřil, zda se někdo v místnosti necítí nijak osamocen.
Zbytečná úvaha. Ale výhled, kterého se mu dostalo, rozhodně stál za jeho snahu.
Lady Lucrecie seděla v náručí své milenky na hraně bazénu. Tu usilovnou snahu dlouhých štíhlých prstů v mokrém klíně před sebou sice vidět nemohl, ale ženská hlava usazená mezi široce rozevřenými stehny něžnými pohyby nahoru dolů pomáhající k překonání několika vrcholů úctyhodného pohoří ho snadno přesvědčila, že se není proč cítit ochuzen. A na co čekat. Služebná byla bohulibě zaměstnána. A tak se vrátil zpět pouze a jenom ke svému úkolu.
Nenechal se strhnout orgasmem Lady Clary, ke kterému si kromě tření se o jeho stehno pomohla vlastními prsty. Extatickým chvěním jejího těla. Zoubky zaťatými mu do ramena. Nehty, které snad nezanechala zabodnuté do jeho kůže. Klepáním brady při dlouhém, nekonečném „Uuuuugggggghhhh“, které ji provedlo oblým vrcholem, než začala padat v klidu do úžlabiny pod ním. Mnohem burácivějším „Aaaaaaaaaaach“, kterým Lady Ophelia doprovodila zasýpání Lorda Nigela těsně před okamžikem, kdy jí začínal vymalovávat vnitřní klenbu, které by snad slyšel každý, i kdyby byl zrovna kilometr daleko v kamenolomu právě se snažícím splnit plán práce aspoň na 110 %.
Opravdu by se měl jen dívat, aby jim toto divadlo předváděli pouze sloužící? Možná. Asi by to bylo důstojnější. A i tak by si to užil. Ale vpravdě nechtěl ani trochu. A nemusel s mužem po svém boku ani trochu konzultovat, aby cítil, že on to vidí úplně stejně. Také on byl raději aktivním aktérem než jenom divákem. A věděl, že i pokud by Lady Clara a Ophelia měly své role prohozené, ani jedné by se míra prožitku nezměnila.
Lady Clara se znovu vrátila na zem. Její unavené „Jste úžasný, Můj Milý“ bylo jasnou pobídkou k tomu, že on již zvládl plán překonat. A může tudíž začít balit své nářadí. Samozřejmě jakmile ho očistí. K čemuž je potřeba nejprve dokončit započaté dílo.
K tomu ho začala něžně drásat nehty. Zejména na velmi citlivých místech. Čím dál usilovněji. Dýchat zároveň s ním. Hýbat se po něm naprosto v souladu s jeho rytmem. Doslova přitom hmatatelně cítil, jak obdivně a se zájmem ho sledují páry všech očí, kterým to bylo určeno. A když Lady Clara v neomylné předtuše věcí příštích sjela nehty až na jeho perineum, Lord Charles uvolnil veškerá stavidla a vpustil dlouho zadržovaný dravý proud do nádrže pro něj určené.
V duchu děkoval dívce, že se dokázala udržet na nohou i rukách, když vytvořili trojsoší, jak na její záda padl i se svojí ženou. A odpadla do vody teprve poté, kdy se s Lady Clarou sesunuli pod vlivem zemské přitažlivosti a slabosti v nohou zpátky do své výchozí pozice. Teprve nyní mohl proskenovat, jaký zanechali dojem.
Že nedostanou žádný vytýkací dopis bylo zřejmé naprosto ihned. Vlastně by se vůbec nedivil, kdyby hostitelky přispěchaly s nějakým bonusem navíc za to, čeho mohly být svědky. Tak spokojeně působily, byť u Lady Lucrecie si byl zároveň naprosto jist, že by po možnosti být v jiné části řetězce sáhla bez váhání. A i když tím byl trochu překvapen, troufnul by si stejně vsadit i v případě Lady Evangeline. A Lady Ophelia a Lord Nigel? Vánoce asi letos přišly nějak brzy. A než stihl projevit obavy o stav dívky, kterou měl v péči, když ta se dlouho nehýbala odpočívaje na kolenou s čelem opřeným o límec bazénku, dýchaje jak po uběhnutí maratónu, její unavený, ale zářící úsměv, který mu skrytě propašovala pod rukou, ho mohl uklidnit.
Ne, vše mi opravdu opět nebylo sděleno, uzavřel si to Lord Charles pro sebe. Ale tentokrát mu to bylo upřímně úplně jedno, protože to, co si obecně od večírku sliboval, bylo mnohovrstevně překonáno.
Když se pak po vydatné očistě pod sprchou v nových tunikách vrátili před svých odchodem domů znovu do centrálního salónku doladit načaté dohody a doplnit spotřebovanou energii, zjistili, že tady večírek ještě finišoval. Umělci měli zrovna v práci dívku zaklesnutou mezi ně, přičemž ten nahoře, který si hověl v jejím pozadí, u toho ještě zvládal ústy pečovat o jinocha, kterého si našteloval ke svému boku. Že byl v tomto řemeslu značně zdatný, prokázal všem z nich tím, že zanedlouho jej pustil ven, bleskově ho nasměroval do úst dívky pod sebou a uvolněným obsahem jí plně naplnil bříško.
Celý výjev, včetně téměř závěrečných vrcholů dlouhé noci vpuštěných do obou spodních otvorů dívky dlící v sedmém nebi, u kterého se bratři uměli až umělecky sladit, sledovali nejen všichni zpátky přibyvší z lázní, ale i Lord Spencer, pohodlně usazen v křesle, zatímco jeho vlastní úd byl obhospodařován v ústech služebné, a Lady Spencer, která si onu dívku v kleče brala připínákem do nerozpoznatelného otvoru. Ta toho sice zády k básníkům asi mnoho neviděla, ale bylo jí to zjevně upřímně jedno. Vždyť také koneckonců úplný zlatý hřeb patřil právě jejímu muži opatřujícímu dívku novou pleťovou maskou, zatímco ostatní na ně chvíli shovívavě počkali, přihlíželi a potleskem odměnili jeho virtuozitu.
Večírek se nadmíru vydařil. Přesto Lady Clara již v kočáru cestou domů začala vypočítávat, kde viděla největší mezery a kam hodlá upřít svoji snahu, aby, až na ně zase přijde řada, se nenašel nikdo, kdo by mohl pochybovat o tom, že ONA je ta nejdokonalejší hostitelka. Nebyla ale přitom plamenná jako při jiných příležitostech, neboť kromě unavené spokojenosti ji nesmírně zahříval pocit, že by na večírku mohli potkat poklad. Proč je ale z Lady Ophelie a Lorda Nigela kromě naprosto zjevných a nezpochybnitelných příslibů tak nadšena, to z ní Lord Charles nedostal. Plně se přesto spokojil s jejím nyní již opakovaně vyřčeným, „Uvidíš“.
