Mají pré (LC 42)

Žádná velká diskuze to nebyla. Lady Clara jim prostě stroze oznámila, že v pátek večer se mohou bez zábran zařídit podle potřeby. A pokud čekala, že budou žadonit o to, aby obměkčila svoje srdce, musela se setkat s neúspěchem. William i Lady Jane měli spoustu nápadů, jak si vystačit sami. A ruku na srdce, Lady Clara s jejich postojem vypadala více než spokojená.

William přemýšlel o večeři někde mimo dům. Nebo že by mohl oslnit správně zvoleným kulturním představením. Dokonce si dal tu práci, že prošel programy a dostupné recenze všech možných divadel, koncertů, recitálů, a vytipoval si pár favoritů. Ale dříve, než stihl vyřknout definitivní ortel a zajistit vstupenky, netušící Lady Jane projevila nefalšované, až dětinské nadšení, že se nemůže dočkat, až budou v domě v klidu jen oni dva. Sloužící nepočítaje.

Když to William nesměle zkusil, jestli by si raději spolu někam nevyrazili, byl skálopevně ujištěn, že noc strávená v jeho (jejich) ložnici, zatímco Lady Clara a Lord Charles budou hájit rodovou čest na večírku Lady Lucrecie, je ten úplně nejlepší program, který nic nepřekoná. Aspoň pro tuto chvíli. Vždyť dosud měli tak málo času sami na sebe. Pořád vytěžováni povinnostmi, okolím, událostmi.

A William se nepřel. V duchu s Lady Jane srdečně souhlasil. Navíc bylo příhodné, že vlastně i tak trochu kolegiálně držel s Lordem Charlesem půst. Přece jen, co by kdyby. A když si bude asi užívat on, nebyl sebemenší důvod zůstat, byť jen trochu, stranou.

A tak pojedli brzy a snad ještě ani neutichly zvuky kol odjíždějícího kočáru a už si to hnali po schodech nahoru jak velká voda. A William se ukázal jako zdatný náhončí.

Poprvé Lady Jane dostihl již před prvním odpočívadlem. Skončili v propletenci rukou a nohou na platformě, naštěstí v ryze kontrolovaném pádu. Vlastně se tak postupně složili a byli velmi úspěšní, neboť kromě vyvarování se úrazu zvládla Lady Jane umístit svá kolena po stranách Williamova těla. A snad dokonce ještě před pádem neubránit svoji sukni před tím, aby se vykasala částečně nahoru, takže pro Williama to jednak znamenalo jasný návod, kam by měl upřít svoji nehynoucí pozornost, jednak mu umožnila zdatně bleskově ověřit, že jeho Lady si nejspíše pro podporu jeho zvířecích vášní tentokrát vzala spodní prádlo. Bylo bělostné, krajkové, ozdobné, nabírané, a kdyby byl William znalec, poznal by prvotřídní kvalitu nejerotičtějšího setu (dle zákulisně šeptaných recenzí vybraných dam), který bylo v té době možné v Anglii sehnat. Dle soukromého názoru Lady Jane splnilo svůj účel nad očekávání už tím, že ho z ní William doslova serval. Pranic si nedělaje z toho, že zespodu z haly ještě dozníval hlas Mariany, kterak vyháněla ostatní sloužící pryč, aby si laskavě ráčili jít po své práci, než jim nějakou najde. V silně znějícím zvuku trhající se látky ho ostatně mohl stát, že ho vytěsnil.

Ještě zbavoval cáry látky nožky Lady Jane stejně jako své tělo, na kterém se mu při pokusu je všechny naráz odhodit zachytily, když se Lady Jane prokázala mrštnou jako ještěrka, pro kterou vysmýknout se nepředstavovalo žádný problém. Jenže ještěrky, byť spěchající, po čtyřech nemohou stejnou vzdálenost urazit rychleji než větší predátor, zvlášť když ten si pomůže skokem, za který by se nemusel stydět ani Tarzan.

Lady Jane tak byla znovu přišpendlena k zemi ještě před druhou zatáčkou o 90 stupňů. Tentokrát již ke koberci přitlačena bříškem, nacházejíce oporu na obou rukách zapřených do posledního schodu. Dostat sukni až nad pás nepředstavovalo po předcházející přípravě pro lovce žádný problém, takže zurčivý smích Lady Jane rychle přešel do slastného zasténání, když se mezi její pevné půlky přisály rty jejího pronásledovatele. I tak se snažila plazit dál, nechtěla být zase až tak lacinou kořistí. William tak měl docela problém ji sledovat, posouvaje se za ní, jednou rukou si ji přidržující v horní části stehna. Ale vytrval a svůj postup vzdal až tehdy, když se potřeboval pořádně nadechnout, aby jednak doplnil dostatek vzduchu do plic, jednak si mohl více odlepit patra od sebe a prokrvit si čelist hrozící drobnou křečí. Nechal proto Lady Jane uniknout. Stálo ji to ale definitivně sukni, neboť prsty druhé ruky za jejím lemem nepovolily ani na chvíli.

William maně zauvažoval, zda takový výjev již němé portréty vážených předků jejich rodu shlížející na schodiště už někdy dříve viděli.

Potřetí William dostihl Lady Jane až na vrcholu schodů. A dokonce váhal, zda nedat své kořisti trochu velkorysejší marnou naději, že by mohla uniknout. Ten pohled zespodu na holé pozadí orámované sněhobílými punčoškami a červenou halenkou sotva po pás, ve kterém ho mocně dráždila i vykukující vulva jeho milé mezi orosenými stehny, ten stál za tu úvahu. Jenže Lady Jane zradil právě rovný povrch chodby vedoucí k jeho ložnici, neboť na něm se mu již takových darů nemohlo více dostat, takže William raději rychle smyl ty dva tři metry, které je dělily, otočil opět se naplno smějící děvče čelem vzad a zády ji přimáčkl k ebenovému obložení stěn. Svými ústy se zmocniv jejích.

Ale kořist, která dosud není ulovena, není radno podceňovat. Zvláště pak tu, která kapitulaci pouze předstírá. William se tak nechal obalamutit klamnou poddajností jazýčku, přístupností těla, ke kterému se toužebně tisknul, i jeho proaktivním přístupem, díky kterému nejenže byla jedna nožka omotána kolem jeho boku, ale dvě volné, šikovné ruce mu uvolnily opasek, takže se mu rázem dole svobodněji dýchalo. Lehké, laškovné kousnutí do rtu ho pak přimělo k tomu se trochu odtáhnout, aby na tu lasičku mohl pohlédnout s potřebným odstupem. Nepřipraven tak byl vždy o krok pozadu, když mu hbitě stáhla nohavice ke kolenům, čímž je mu efektivně uzamkla, nebyl schopen ji zachytit, když místo toho musel bojovat s rovnováhou, aby nespadl, jak do něj lehce strčila, a nedokázal ji dostihnout dříve, než se dostala za bezpečí bytelných vstupních dveří na konci chodby.

Ale i ona, záměrně, chybovala. Místo zabouchnutí a upevnění petlice na něj raději nejprve provokativně vyplázla jazyk, v přikrčení si překřížila stehna v koketní póze, přičemž toto gesto bylo provokativnější a výmluvnější, než kdyby na něj nechala plnou palbou působit nahotu ve svém klíně, odkud na něj pomrkávalo chmýří v jejím podbřišku, a vyplýtvala cenný čas i na to, aby si před zaplutím za dveře našla čas na to potěžkat si v halence ňadra, aby ho tak záměrně ještě více podráždila.

Odměnou jí bylo rozražení dveří. Silou dost na to, aby integrita lovce nebyla narušena, ale zase ne tolik, aby těch pár metrů dozadu neodcouvala díky vlastní vůli, nikoliv samovolně pod silou jeho nárazu. I tak Williama docela zapálila dlaň, jak do dubových vrat plácnul tlapou medvědí.

Za zabouchnutými dveřmi se měřili pohledy. Z pod přivřených víček dávajíce jeden druhému najevo, že neuhnou, nepodlehnou, v jejím případě nebudou prosit o slitování. I tak její nepokojné ruce samovolně rozepínaly knoflíčky od košile, vědomy si síly látky i pevnosti uchycení. Nechtěla o ni přijít, ani mu bránit v dalšímu postupu. Ještě stále se ni díval, chřípí se mu mocně roztahovalo, jeho úd dosud vězel v chatrném bezpečí rozevřených kalhot. Jen a jen vyrazit ven.

Zvolna rozhalila uvolněné cípy a po chvilce zdržení, kdy ho nechala kochat se odhalenými polokoulemi přetáhla látku vzad a nechala ji po zádech a rukou lehce klesnout k zemi.

Stála před ním téměř nahá. Přesto sebejistá. Vítajícího ho k sobě.

Nenechal ji čekat.

Přišel jistě, beze spěchu, neodvratně. Ruka hladící zespodu její ňadro byla jeho předvojem. Palec přejíždějící po bradavce jí pomáhal tuhnout. Vystrkovat své růžky více ven.

Znovu se k ní přisál ústy. Podmanivý tanec jazyků se dosud ani trochu neomrzel. Pořád to pro ně bylo tak nové, tak žádoucí. Neutuchající touha ochutnat a zkoumat, sdělovat si takto svoji spalující potřebu.

Její ruce znovu poslaly jeho kalhoty k zemi. Tentokrát ale až pod kolena a pomohla mu s rovnováhou, když je dostával pryč z nohou a odkopával stranou. Jejich ústa se přitom ani na okamžik nerozpojila. A než se k ní mohl znovu přitisknout, její ruka vnikla mezi jejich těla. Vzala ho do horké dlaně, zlehka ho masírovala, spokojena, že ho našla přesně tak, jak ho doufala najít. Pevného, teplého, pulzujícího, připraveného, mocného. Příslib mnoha vrcholů a explozí. Tahy její rukou mu vynahradily absenci jejích úst, která se pomalu začala přesouvat dolů. Přes jeho bradu, krk, rameno, prsa, bradavku, bříško, pupek, až konečně, již v kleče, zakotvila u jeho vztyčeného penisu.

Políbila ho na špičku. Lehoučce mu zespoda olízla hlavičku. Rty sevřenými kolem jeho délky postupovala ke kořenu, líbaje ho co chviličku. Onde zase jazýčkem vykonavším kus poutě. Zakmitala úplně dole, rukou se snažíce sladit s tempem jazyka. Potěšilo ji, jak zafuněl. Stejně jako to, že i tak nepřestal s rozepínám své košile, aby se jí již brzy mohl definitivně zbavit. Podařilo se mu to záhy, když si zrovinka hrála v ústech s jednou jeho těžkou, naběhlou koulí.

Nadzvedl jí lehce bradu, střetli se očima. Navigoval ji zpátky, výše, a zavřel oči teprve tehdy, když zase sklonila bradu, aby mohla vykonat pohyb hlavou zpět. Oči se mu silněji a silněji svíraly, jak jeho délka nezadržitelně zajížděla hluboko do jejího hrdla. Stehna se mu roztřásla, když dorazil až tam, kde již to dále nešlo, při kterémžto poznání sevřela jeho prachovnici mezi prsty. Prudce se vytrhla ven, když se celý ještě chvěl, znovu hledající jeho zrak. Od úst se jí k jeho délce táhla široká stopa slin.

Sevření prstů ve vlasech jí potvrdilo, že se již zase lépe ovládá. A že má pokračovat. Přešla proto v pohyb. Již plynulý, opakovaný, nenásilný. Že jeho výdrž roste exponenciálně, hravě prokázal poklidem, ke kterému se bez viditelné námahy dokázal přinutit, přestože ho tak nádherně sála. Jazýčkem dráždila. Uschovávala hluboko v ústech. Jen sevřené pěsti a hluboký dech výrazněji zrazovaly, že se musí hodně hlídat.

Pomohl jí na nohy. Dříve, než by se mohla cítit unavena. Teď byla koneckonců řada na něm. Nechtěl už také déle čekat.

Vzal ji do náruče stejně lehce, jako by nevážila skoro nic. Těch pár kroků k posteli, ze které již předem nechali odstranit duchny a polštáře, nestálo za řeč.

Položil ji dostatečně vysoko, aby měl mezi jejími pokrčenými nohami potřebné místo. Potrápil ji tím, že mezi rozevřená stehna nespěchal. Vzdal nejdříve hold jejím krásným nohám využívaje svlékání dvou punčošek k tomu, aby měl důvod putovat skoro po celé jejich délce. Dostat se až k chodidlům. Líbat ji na prstíky, těsně pod ně. Jemně jí je třít dlaněmi. Byl uchvácen tím, že se pod jeho péčí vzepjala, prohnula v zádech. Oběma ruka si hnětla svá prsa. Svírala je k sobě. Vytahovala se za jejich špičky výše nad matraci.

O míře její vášně výmluvně hovořila její ruka, kterým si jeho hlavu pojistila tam, kde ji chtěla mít. Nezklamal ji a věnoval jejímu hrášku péči a pozornost, po které tak vytrvale volal. Neustoupil ani tehdy, když mu záhy poprvé smáčela ústa. Jen tak držel, dokud její největší stahy neustaly a nezůstalo jen zrychlené, mělké dýchání, chvějící se prsty i tělo.

Znovu zaútočil. Nyní již láskyplněji, bez zřetelného záměru a cíle, který byl zrovna dosažen. Jenže k jazyku přidal i prsty. Tolik chtěl hmatem ověřit, že vlhkost je nekontrolovatelná a že je na něj dokonale připravena uvolněností, se kterým vpustí nejdelší prst dovnitř.

Dva nejdelší prsty.

Všechny tři kromě krajních.

To už se musel i podívat. Uchvácen sledoval, jak jeho prsty sevřené ve špetce hladce kloužou v ní. Jak se její stěny kolem nich rozestupují, nechávají se jimi tvarovat. Jak na nich zanechávají svoji vláhu.

Zajímalo ho, jestli je uvnitř všude jen sametová hladkost. Díky tomu našel lépe kost na břišní straně. Mohl prozkoumat, jak se lomí, zatáčí, jakou má pevnost. Vyloženě ho podbízela k tomu po ní přejíždět bříšky svých prstů. Rychleji a rychleji, pod trochu větším tlakem. A ještě trochu. Nedbaje nijak na to, jak mocně se třepala. A nezastavilo ho ani její „Williameeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!“.

Až fontána, která mu zalepila oči, to zvládla. Vydatně ho nakrmila jejím nektarem. Tryskala z ní působivě jako gejzír kdovíjak dlouho. Na jejímž konci, respektive když přece jen odumřela, si konečně mohl v klidu hřbetem ruky vytřít zrak. A zkusit jejím pozorování zjistit, jestli je teď ten správný čas přejít k dalšímu činu.

Neměl ten pocit.

S pracně nadzvednutou hlavou na něj zírala jako smyslů zbavená. Ale jako by stále neměla dost, přestože by nikdy nevěřil, že by se jí kdy bříško mohlo takto mohutně zvedat dechem. Nedalo mu to, a proto se jemně zeptal: „Ještě?“.

I tak nevěřil vlastním očím, když kývla na souhlas.

„Zkus ještě i malíček“, vydechla.

Musel si poposednout výše. Její stehno zvednout svým tělem nahoru. I tak zde již měli vystavěné limity. A když se zdařilo a on v ní čtyřmi prsty opatrně rejdil tak daleko, jak dosáhl, potěšilo ho, že to určitě není o mnoho více, než kolik činí šířka jeho potence. Té, která nyní již tak dlouho volala po pozornosti. Toužila být tam, kde se nacházely jeho prsty. Přesto zkusil vložit i palec. Touha po poznání byla příliš mocná.

Ale i když se snažil šířku své dlaně co nejvíce minimalizovat, více než kousek se tam nedostal. Ne tak, aby nebylo zřejmé, že rozkoš začíná ustupovat nepohodlí. Přestal dříve, než k němu stihla rukou dorazit, aby mu to dala jasněji najevo, a když si zahleděli do tváře, rozesmáli se tomu. Dostat se dovnitř přes klouby, k tomu měli ještě daleko.

Pranic si z toho nedělala. Její pud sebezáchovy byl kdesi na vycházce. I když William trochu pochyboval, že odešel s Lordem Charlesem. Ten mu totiž při odchodu připadal mnohem uvolněnější a strachu prostý, než by dle Williama bylo záhodné. Více odpovídající situaci.

„Budeme to pravidelně zkoušet“, ujistila Lady Jane Williama přímo do úst, když ten se už nad ní skláněl, a byla to na dlouhou dobu poslední srozumitelná slova, která od ní slyšel. Protože ještě je snad ani nestihla doříct a dolehl na ni váhou celého těla. Jeho úd uschován v její, na něj stále tak netrpělivě čekající svatyni.

Její noha zvednutá do vzduchu tělem, které na ni navalil, společně se zapřením se špičkami chodidel do postele mu umožnily dopadat více seshora, kolmo dolů. Cítil se tak neuvěřitelně hluboko a nemusel se ani dívat, aby měl jasno v tom, že ona ho vnímá stejně. Odezva jejích napnutých, chvějících se svalů nemohla poskytnout jinou interpretaci.

Stali se tak rychle stroji, monotónně poskytujícím, i monotónně přijímajícím. A přesto jejich emoce byly tak vysoko, že pohlcovaly celé jejich mysli a zapříčinily, že si prošla dalším orgasmem, aniž by na chvíli zpomalili. Jen surově zaťaté prsty do jeho svalů ho přinutily vnímat v ten moment i něco jiného. Jel samovolně dál, až k jeho prvnímu vrcholu. Ani ten ho úplně nezastavil a každým dalším přírazem vstříkl do ní další část svojí dávky. Strhávaje ji s sebou. Zorničky zmizely kdesi pod horními víčky. Oči se protáčely. Na ni ale zůstala překvapivě tichá. Nebyla schopna přinutit své hlasivky k sofistikovanějšímu projevu, než bylo hrdelní sténání, sípání a velmi roztomilé klokotání.

Byl doslova vytlačován ven množstvím hmoty, které umístil dovnitř. Konečně úplně naplno ven, po tak dlouhé době, vyjel ale spíše ze zvědavosti, pod vlivem jakéhosi zvráceného pocitu poznat, jak zatím postoupili. Zůstal po něm hmatatelně kulatý otvor, ze kterého bublal ven proud jeho semene smíchaného s jejími šťávami. Tekl a tekl, dlouho k nezastavení, jak mu pomáhala ven vytlačováním prostřednictvím svých vnitřních svalů.

Nepovadal snad ani trošičku. Vždyť tomu pomáhal i poctivou prací pravačkou. Okamžitě se tak do ní zanořil znovu, jakmile síla potopy konečně začala pohasínat.

Taktiku ale změnil. Přidržuje se při kořenu, zajel až úplně dolů. Vytrhl se celý ven. A znovu. A znovu. Hltajíce okouzlující změny jejího výrazu, kdykoliv byla úplně plná, stejně jako úplně prázdná.

Díky jejímu zhoupnutí a zahnízdění se, jak vzrušení bylo stále nekontrolovatelně vysoké, se dostala do ještě větší kolébky. Takže i když mířil a navigoval se, dostal se rázem níž. A proniknutí skrz bylo tak snadné. Nepřemýšlel, neřešil. Prostě stejně jako předtím nechal boky dopadnout až dolů.

Dostal se ještě hlouběji. Přidržující ruka mu zabránila schovat se celý. Podruhé už stejnou chybu neudělal a když se celý ukryl v jejím zadečku, vyvrátil hlavu s křečovitě nataženými krčními svaly a jen málo chybělo k tomu, aby zavyl jak vlk na měsíc.

Alternoval. Dva, tři šťouchy. Změna. Dva, tři šťouchy. Změna.

Byla stále tak tichá. Naprosto stržena kouzlem okamžiku i jeho dominancí. A jeho to jen vybudilo k tomu hnát se dál.

Přetočil ji na bříško. Neměl důvod muset jí roztáhnout nohy dále od sebe. Prostě si ji vzal, tak jak tam ležela. S koleny zaklesnutými kolem jejích stehen. Její spokojený výdech byl rajskou hudbou pro jeho spády. Ruce držící ho pevně nad zápěstím důkazem, že ji nemá šetřit. Neptat se, neřešit, kde se vlastně nachází. Byla to pekelná jízda, při které zodpovědně testovali kvalitu, kterou odvedli řemeslníci na jejich novém lůžku. A úlevu přineslo až jeho druhé uvolnění. Stále nesmírně potentní. Téměř jako to první.

Divoce dýchali. Analyzovali své pocity. Prožitky. Analízy bylo pro tuto chvíli dost. Její zadnice, plná jeho sperma, budiž toho důkazem.

Přesto pořád nějak neměli dost. Žár, který je hrozil cele strávit, byl pro tuto chvíli uhašen. Vášeň mohla trochu ustoupit. Ale potřeba a chtíč stále diktovaly jejich další kroky.

Osedlala si ho. Stačila k tomu krátká, vydatná příprava její dlaní. Pokus sníst jeho ústa prostřednictvím jejích. A nehasnoucí plamen v jejích očích.

Teď již nespěchali. Většina již byla vyřčena. A i když její boky stále a stále narážely v mírném tempu i síle na ty jeho, nyní se hlavně líbali. Hladili. Vískali ve vlasech. Něžně si šeptali do uší.

A i když by možná ještě nechtěli, ta slůvka je podněcovala. Podbízela. Nutila je zase začít zrychlovat. Zvolna kulminovat. Nechat pomalu vášeň, aby zase začínala plně vést jejich kroky.

Na konci to již byl mohutný sprint z posledního zbytku sil. Poslední vzepjetí, prohnutí, bezvládný pád do zapomnění. Burácení salv oslavujících slavné vítězství.

Spala prakticky vzápětí. Spánkem více než zaslouženým.

William naopak v sobě našel Lorda. Otevřel okno, vpustil dovnitř studený noční vzduch. A jako kluk z vrchoviny, vyztužený tamním nevlídným počasím, vítal chlad na své promáčené kůži. A tak, nahý jak Adónis, zíral na mihotání ohně ve svítilnách u hlavního vchodu se zapáleným doutníkem v ruce, v hlavě si přehrávající události poslední hodiny.

A než na štěrku příjezdové cesty zarachotil vracející se kočár pánů domu, usnuli spolu v náručí. Jeho vadnoucí úd nechali už jen samovolně vyklouznout ven, když ji předtím ještě jednou nadmíru obdařil vydatnou zásobou jeho semene.