Písmenkové zvracení

Mnoho lidí projevuje své emoce různými způsoby. Někdo si jde zacvičit jiný se vykecá kamarádovi a třeba já se z toho vypíšu. Přečtu si co jsem napsal a na závěr to smažu a tím se mi uleví.

Ovšem tentokrát jsem se rozhodl jinak. Řekl jsem si, že tento příběh nesmažu a nějak ho přes písmenka ze sebe vybliju.

Příběh pojednává o seznámení s dívkou na amatérech

Na těchto stránkách jsem nějakou dobu, hledám zde zábavu, povyražení a tak celkově zahnat nudu. Už od samého začátku si píšu s dámou, která zde je také nějakou dobu. Konverzace se za ty roky stala né moc intenzivní, ale občas jsme si napsali, občas si poslali fotky jak kdo vypadá a tak různě. Měla zde napsány nějaké příběhy ze života s Kandou. Velice mě tyto příběhy zajímaly. Psala je naprosto…. No četl jsem je všechny na jedno nadechnutí. Postupem let, jsme si začali psát i velice osobní věci, které bych na takových stránkách těžko řešil a o to hezké to všechno bylo. Opět nastal nějaký komunikační propad, ale jak se říká „Nevěš hlavu“. Zima minulého roku, opět naší konverzaci zahájila. Fuuu bylo to úžasné a skvělé. Navrhl jsem jestli se nechce potkat osobně. Ze začátku to nebylo úplně „jo“, ale tak nějak jsme se dopracovali k první společné schůzce. Bohužel, jsem člověk hodně pracující a tak nezbývalo nic jiného než jí pozvat do práce. Zrovna začaly akce, trhy, čas adventu. Byl jsem hodně hodně nervózní. Opravdu dojela, jakmile jsem jí uviděl, brada mi spadla jak nádherná je. Její úsměv, vlasy, styl chůze. Prostě všechno vedlo k tomu, že jsem byl paf. Ještě, že čas, který zamnou šla jsem využil abych se vzpamatoval a byl „normální“. Zvonil mi telefon, její číslo. Zvedl jsem ho a ona okamžitě pochopila, že jsem to já. Přišla ke mě a absolutně jsem nevěděl, zda podat ruku nebo obejmout a dát pusu na tvář, prostě úplně jsem byl mimo. Teď když to tak píšu ani nevím jestli byla pusa na tvař nebo na rty. Jenom vím, že to odstartovalo maximální tlukot mého srdce. Byla vtipná, milá a konverzace s ní byla velice příjemná. Nečekal jsem, že si takto sedneme. A jak poznat správně takovou ženu v jejím pravém světle? Jednoduše, dejte jí langoš a čekejte jak moc bude zgychaná. Pohled pro bohy, ale správně na dámičku. Myslel jsem si, že spolu trávíme čas v desítkách minut maximálně. Jenže její přítomnost a konverzace byla pro mě tak příjemné, že jsem si ani neuvědomil, že spolu mluvíme už skoro dvě hodiny. Jakmile se rozhodla, že pojede domů, to už moc dobře vím, dal jsem jí pusu na pusu, ale takovou ani ne jakoby chlap líbal vlastní matku, ale ani jako svojí milenku, prostě takovou, řekněme, že tajemnou pusu, která poodhalí něco, ale né vše. Ještě ve stejný den jsme si začali intenzivně psát a dokonce mi i volala. Prostě, měl jsem pocit, že zde začíná něco velice krásného. V hlavě sice seděl skřítek a říkal „ Hlavně nic neposer a drž se zpátky“. Kdo z nás nemá takového skřítka… A kdo z nás ho poslechne.. Netrvalo to moc dlouho a už mi posílala adresu, kde bydlí a jestli bych nechtěl přijet. Byl jsem mega nadšený. Neměl jsem žádné očekávání, nic… Prostě dva lidé co se poznali jdou na víno, kávu, čaj. Ani jsem v tom nic nehledal. Jenomže, tohle bylo opravdu jiné. Byla nadšená, že v jejím bytě je chlap. Měl jsem pocit, že byla fakt ráda. Povídali jsme si dlouho dlouho do noci. Opravdu. Témat bylo dost a dost a zdálo se mi, že jsou nevyčerpatelná. Bavili jsme se o všech možných věcech. O rodině, práci kdo co rád dělá a mnoho dalšího. Přál jsem si v tu chvíli, aby takový večer neskončil. Protože takovou chemii mezi mnou a někým druhým jsem snad ještě nezažil. Víno dalo co dalo a po pár skleničkách se ostych pomalu vytratil. Viděl jsem jí jak se postupně začíná zakoktávat. Bylo to roztomilé. Šli jsme si lehnout, stále jsem neměl žádné očekávání, že by mohl být nějaký sex nebo cokoliv. Jistě, pojď se potulit, pojď se ke mě připrdelkovat. To co poté začalo, bylo nevěřitelné… Určitě každý z nás zná výbuch emocí, jenže tento výbuch byl úplně jiný. Jistě snažil jsem se po prvních 2s se neudělat jak panic při prvním sexu. Soustředil jsem se pouze na ní. Všechny její pohyby, vzdychání a další různé vjemy, které mi dávala. Střídání poloh, zezadu, ona nahoře, já na ní, já šel dolů k její úchvatné svatyni.. Zkrátka sex jak se sluší a patří. Ani nevím jak dlouho trval a řekl bych, že i kdyby to bylo jen na 10min., tak je mi to jedno, protože takový sexuální zážitek… Puff… Nechápal jsem. Zbytek noci jsme se k sobě tulili a mazlili, naprostá idylka. Jelikož jsem hodně pracující, tak jsem se nad ránem vykradl z postele s tím, že pusu na tvař a slova typu „ Už se na tebe těším“. Ano, já si přál další schůzku. Nemusela být sexuální, ale chtěl jsem jí znovu vidět. Dát ji pusu, pohladit jí a prostě být s ní. Jak jsem psal, sedli jsme si v mnoha věcech. Jednou z nich je workoholismus. Ona je šílena v tom co dělá. Znám spousty odborníku v jejím oboru, ale ona je nejlepší. A nejlepší lidi makají, nekoukají na hodinky a neřvou „ šéfe, pauza“. Její práce je tak náročná, že já se svojí prací se můžu jít zahrabat a jsem amatér. Takže další schůzka je taková, že oba hledáme kompromis v práci a oba se snažíme uspíšit práci tak, abychom spolu byli aspoň chvilku. Tohle je úžasné, že si člověk srovná věci a když mu na někom záleží, tak se kousne a udělá hodně, aby toho druhého viděl, třeba jen na krátkou dobu. Bylo zrovna období už před Vánoci. Byl jsem zamyšlený jak takové Vánoce probíhají v normálních rodinách, protože ta moje není úplně prototyp „VerryHappyFamily“. A jako každý den jsem myslel na ní. Co by jí udělalo radost. S čím bych jí ukázal, že mi na ní záleží. Zase, byli jsme spolu párkrát, abych jí kupoval dary jako blázen, ale nějaká drobnost by byla fajn. V hlavě mi lítalo mraky otázek. Až jsem na to přišel. Šel jsem na to lehce psychologický. Můj nápad byla vůně, nějaký parfém. Proč? Protože, každý z nás má spousty vzpomínek a zážitků spojeno s nějakými věcmi, třeba vůně. Takže když si dá vůni, kterou jí dám já, třeba si na mě vzpomene. Takže směr na nákup. Jsem poměrně dosti komunikativní člověk a nevadí mi si ze sebe dělat srandu. Můj ksicht je všude poznatelným a už to je samotné peklo. Takže jdeme do obchodu s parfémy. Přijde mi, že kdokoliv někde vejdu, lidi na mě čumí jak kdyby viděli Hellboye (Asi tím, že tak vypadám, jen jsem malinký). Okamžitě se mě paní ujala a jaké mám přání. Usmál jsem se na ní, protože jsem věděl, že moje požadavky na vůni nebudou úplně tak snadné. „Hledám parfém, pro nezávislou, sebevědomou, dominantní dámu“ slečna, která měla úsměv od ucha k uchu najednou oněměla. Hluboce vydechla a říká „Není problém, bude to výzva, ale to zvládneme“ Dále na mě vyhodila mraky otázek, které jsem nečekal, že se mě bude v parfumérie někdo ptát. Ihned jsem zjistil, že to nebude na 15min a jdu s balíčkem domu. Slečna začala vytahovat vůně, papírové testry a další věci, najednou zněla jako wikipedie na parfémy. Musel jsem jí zastavit se slovy „ Slečno“ její okamžitá oprava „Paní“ mě ujistila v tom co jsem chtěl říct „Vypadáte stejně dominantně a sebevědomě, co voní Vám“. Ani nedala odpověď a šla k regálu. Vzala vůni ukázala mi jí se slovy „tato“. Její odhodlání bylo opravdu jasné a když se k tomu podívala na hodinky a uvědomila si, že semnou po obchodě lítá už 35min. Bylo jasno. Nic méně, dala mi čichnout a bylo to ono. Jako bych viděl přímo jí. Zabaleno, zaplaceno, jedeeeemeeee. Volám, že už jedu k ní. Její odpověď mě totálně rozbila. „Dveře jsou otevřené, musela jsem narychlo do práce, udělej si pohodlí za chvíli budu doma.“ Byl jsem zaskočen, protože, vážně si pustí téměř cizího chlapa do bytu, bez ni? Okej, aspoň jí dám dárek pod stromeček dozadu aby si toho nevšimla. Vše jsem dal a sednul si na gauč s telefonem a čekal. Její radost, když mě viděla byla obrovská. Neskutečně byla ráda. Hned se na mě vrhla a dala obří pusu. Její „ ahoj“ mi v uších rezonuje stále a stále. Společná chvíle ve sprše potom na gauči, no? Já se na ní tak moc těšil, že jsem doslovně po pár desítek minutách vybouchnul jak granát. Od té doby mi občas říká, že jsem její granátek. Jistě, to jsem a kdo by nevybouchnul? Její tělo bylo dokonalé. Zbožňoval jsem na ní každý její kousek těla. Pravda, mi ještě není 30 a jí je 41 let. Takže nějaký rozdíl věkový zde je. Ovšem mentálně jsem asi trošku vyspělejší a ona je zase taková opice, že mi přijde, že jsme od sebe úplně kousek. A nikdy jsem to neřešil mladší nebo starší, je mi to fuk. Bavili jsme se na téma, kdo koho sbalil. Řekl jsem jí, že ona mě. Její koketní úsměv mě očaroval. Bylo to víc než jasné. V hlavě se mi rozsvítila žárovička. Já jsem tvůj granátek, ale ty jsi moje Koketa. Z toho byla opravdu zděšená a zaskočená, protože ona jako koketa nebo rajda opravdu nevypadá, ale ten úsměv a všechno kolem. Prostě moje Koketa. Celý zbytek večera byl super, koukali jsme na filmy, povídali si. Všeobecně toho moc nenaspím, moc práce málo času. Čas spánku se ještě zmenšil, když jsem začal dojíždět za svojí koketou. Na druhou stranu jsem věděl, že ona opravdu musí být vyspaná a čila. Takže jsem začal jezdit domů hodně nad ránem a nebo jsem si práci dával už na 4-5 ráno. Chtěl jsem, aby byla opravdu vyspaná, protože já se v posteli kutálím sem tam a roztahuji se. Mi to nevadí, že nespím sem tam. Nebyli jsme spolu každy den, takže jsem se mohl dospat jiný den. Řekl bych, že po dvou dnech zjistila, že má pod stromečkem balíček, který neví co to je. I když se ptala svých dětí, tak nic. Napsal jsem jí, že to má otevřít až k Vánocům, že je to menší pozornost od Ježíška. Nevím jestli byla nebo nebyla nadšená v tu chvíli, ale já chtěl udělat jen tak radost. Vánoce proběhly v klidu a pohodě já byl už ani nevím kde asi opět v práci a ona s dětmi doma. Ano, s dětmi. Má dvě. Mi děti nevadí, jsem skoro sám ještě dítě, takže k nim mám blízko. Nehrnul jsem se za poznáním a to jsem i sdělil. Měl jsem štěstí, že stejný názor byl i na druhé straně. V samotný den Vánoc jsem byl zvědavý co na můj dárek řekne. Měl jsem štěstí trefil jsem se do vkusu. I kdyby mi kecala, tak tu lahvičku bude mít dlouho a pokaždé bude vědět, že ji dostala. Po Vánocích jsem jí chtěl vidět, chyběla mi. Každy den jsem na ní myslel jak mi chybí co dělá a tak dále. Naše pracovní vytíženost a střídavka nestřídavka s dětmi byla taková, že jsme se nemohli vídat jak jsme oba chtěli. Zde se mi skvěle ukázalo, že když člověk chce, tak si čas na druhého vždy najde aspoň třeba na hodinu dvě. Pozvala mě k sobě do kanceláře, že má teď nějaké okno a jestli můžu. V té chvíli, kdy mi to napsala, jsem zahodil veškeré nářadí z ruky, rozdal jsem úkoly všem kolem mě a jel jsem. Byl jsem jako ty postavičky nevidí neslyší nemluví. Prostě jsem jel. Za dobu co jsme se vídali jsem zjistil, že ona je pravdu zlatý člověk co se o všechny stará a na sebe nemá nějak čas. Psala mi, že v kanclíku má rozkládací gauč. Bylo mi to hodně divné, proč rozkládací, ale to pak vysvětlila tím, že hold se tam občas natáhne, když dlouho pracuje. Projížděl jsem kolem obchodu, ihned jsem zastavil a vzal jsem masážní olejíček, že udělám relax masáž. Celý ten čas s ní v její kanceláři na gauči byl šílený. Smáli jsme se, povídali, šukali tak, že to podle mě museli všichni okolo slyšet. No a na závěr jsem jí udělal masáž zádíček a nejen těch, na kterou jen tak nezapomene. Tohle byl úžasný čas spolu. Kdy jsme se bavili o věcech, které třeba v našich životech ví málo lidí nebo nikdo. Stále více a více jsem byl šťastnější. Po krásném dni jsem už opravdu musel do práce a ona také. V práci mi říkali, že jsou rádi. Prý jsem najednou i milý. Evidentně nepatřím do kategorie hodny vedoucí. Ale po tom co jsem zahájil krásné schůzky s ní, si moji podřízení všimli, že najednou není křik, nervy a vše má svůj čas. Nastal den, kdy ona chyběla mi, já evidentně i jí. Napsala, jestli nechci na návštěvu, ale je u ní její starší dcera. Trochu jsem se obával, ale prostě nemohu ukázat, že jsem suchar nebo posera. Dojel jsem rovnou z práce. Bylo to fajn, pokecali jsme a však bez doteků, že jsem jen kamarád. Zrovna se řešily sociální sítě a tak.. Jsem z té generace, kdy ještě těm trendům rozumím. Tak jsme s dcerkou kecali a ona na nás čuměla a že je fakt stará. Rozloučil jsem se a měl jsem fakt dobrý pocit. Takhle se schůzky opakovaly a bylo to vždy v pohodě. Po nějaké době se přidal i mladší syn. Tam jsem měl obavu, protože jako každy mladší synáček je mamánek. I když nechce, tak matka z něj mamánka udělá. Myslím si, že i zde to bylo v pohodě, prostě necítil jsem, že je něco extra špatně. Pomohl jsem dceři upravit výběh pro morčata, zajímal se co teď mlaďoch hraje za hry, protože jsem z té ery her CoD2 a Fortnite. A jel jsem domu. Prostě za mě pohoda. Jednou dotáhla domu z práce pejska, že nějaké okolnosti a na nějakou dobu budou hlídat pejska. Já byl rád, protože pejska si všichni přáli. Dojel jsem abych se podíval na chlupáče a zašli si na procházku. Dětičky byly v pohodě. Hráli si, smáli se a vše bylo jak má. (Pokud teď čtenář došel až sem, ano konečně nastane zvrat)

Na druhý den, najednou z ničeho nic, konverzace šla úplně o milion stupňů jinam. Bez odpovědí bez reakce a když už tak to byly odpovědi o dvou slovech nebo ani to ne. Byl jde úplně v šoku a nevěděl jsem co se stalo. Nechápal jsem co jak kde proč. Prostě jsem seděl a nestačil se divit. Vše bez komunikace. V práci si toho kolega okamžitě všimnul. A kdo né, když po něm někdo hodí tužku se slovy „ Tak si to kurva dělej sám čuráku“. To už i ostatní pochopili „Vedoucí je zase zpět“. Nebylo to tak horké, ale byl jsem nepříjemný a tělo bez duše. Tři dlouhé týdny jsem každy den psal a ptal se co se děje. Vyzkoušel jsem všechny metody psaní aby mi aspoň odpověděla. Co se děje. Po více než třech týdnech mi přišla zpráva, že se chce potkat na parkovišti. V ten moment, jsem sekl se vším a jel. Dojel jsem na místo, kde už stála ona. Ještě jsme jeli zařídit narychlo její pracovní věci a pak měli čas si promluvit. Nevím jestli být ještě více nervózní nebo ne, ale prostě bezmoc a očekávání co se děje, není úplně ok. Děti…. Ano, že si nepřejí, abych jejich maminku navštěvoval. Samo sebou anabáze kolem celého problému je daleko větší než se popisuje. Takže jen ve zkratce takto řečeno. A teď, co dál? Co mám udělat? Nechci o ní přijít. Nejen jako o partnerku, ale ani jako o osobu, přítele, kamaráda. V hlavě se mi rozjely kolečka přemýšlení na plné obrátky. Ona dále mluvila, že je to takové a makové. Dobře, ať je, ale já na něco přijdu. Jistě, vždy mě něco napadne. Vše chápu a nemám nikomu nic za zlé, je to jejich matka a já jsem vetřelec. Plně je chápu. Vše okolo tohoto tématu jsem polykal a chápal a snažil se být nápomocný při jiných problémech at v práci nebo u ní doma… Snesu hodně, lidé na mě můžou naložit svoje hovna sračky problémy a starosti doma a já všechno unesu. Poradím si s každým problémem. Postavím si vším co na mě nebo na mé blízké jde. Takže i zde jsem se narovnal a řekl, že všechno zvládneme. Neexistuje nic co bychom nemohli zvládnout. Její děti jsou i u otce a to je čas, kdy se můžeme vídat. Dáme tomu čas a děti samy zjistí, že i maminka potřebuje u sebe někoho koho má ráda. A tak jsem pochopil, že se musela vyrovnat s tím co její děti řekly. Už i samotné děti vnímají, že věkový rozdíl můj a jejich maminky je natolik velký, že… Dětem to přijde divné. Ona jim přijde divná a já konec koncům taky. A když tohle řekne Vaše dítě, asi se s tím musíte nějak srovnat. Takže jsem všechny odmlky a ignorace chápal… A taky jsme si řekli, že nebudeme teď děti provokovat mojí přítomností, ale byl bych rád, kdyby se začalo opět nějak komunikovat. Já čekal celý týden na to až se ozve jestli nezajedeme někde ven, projet se, projít se cokoliv abychom aspoň na pár minut byli spolu. V neděli jsem se dočkal. Byl to super zážitek s ní být. Nečekal jsem, že navážeme tam kde jsme přestali. Zajeli jsme si na MC smáli se, bavili se a prostě byl mi fajn. Hodně fajn. Opět motýlci v bříšku a fuuu bylo to super. Začal jsem žít v tom, že se blýská na lepší časy. Jenže opět něco špatně. Opět ignorace opět prostě nic. Trošku jsem se o ní bál, že problémy, které se rovna objevily u ní v životě, že jí semlely a plno dalších. Měl jsem obavu a strach. A pak z ničeho nic přijde mraky fotek, že potřebuje restart… Více nasraný jsem nemohl být. Na pár dní si odjede, údajně sama na nějaký wellness se resetovat. A to, že já sedím doma a přemýšlím nad tím co jí je a jak jí pomoct to prostě, nic. Jsme dost žárlivý a v hlavě mi běhaly různé myšlenky. Je tam sama? Nebo jela s někým starším s kým si rozumí více? Někdo kdo jí je blíž? Ono se nejezdí na takové místa sám. Lže mi?… Chtěl jsem znát odpovědi na to co se děje. Ale opět nic… Místo toho opět ignorace. Tohle mi přijde už trošku jako disrespekt. V jedné zprávě v mém afektu jsem jí napsal, že jsem se asi hloupě zamiloval. Prostě jsem už byl i já na dně se svými silami. Druhý den jsem měl dělat zkoušky s komisařem na rozšíření papíru a další věci. Byl jsem nervózní jak nikdy.. Testy jsem zvládl a můj učitel byl nucen vzít své osobní auto na zkoušku,. Sednul jsem do auta nastavil si věci a najednou.. Bum cvak prásk, Telefon učitele se propojil s autem. A co tam nebylo? Samo sebou u kontaktu její fotka. V tu ránu jsem nevěděl ani jak se jmenuji natož kde je levá nebo pravá strany a kdo má kdy přednost… Totálně mě to rozhodilo. Ale jakože, úplně. V první moment jsem chtěl zastavit a že jízdu končím a jdu domu. Pak jsem si vzpomněl, že v životě není nic důležitého než já sám. Zaryl jsem ruce do volantu a jel jsem. Neříkám, že jsem dobrý řidič, nejsem, ale v ten okamžik jsem předvedl nádhernou jízdu. Hodil jsem se tzv do zenu. I samotný mistr Budha by byl na mě hrdý v jaké pohodě jsem byl. Zkouška skončila vše ok. Vystoupil a pohoda.

To co bylo dál jsou už jen aktuální starosti, které se momentálně dějí a já je ještě neumím zpracovat a popsat. Tím, že jsem se zde takto vyzvracel přes písmenka se mi obrovsky ulevilo. Počítám, že na pár dní, ale aspoň to. Mám v textu XXXXX chyb a překlepů. Nechci to po sobě ani číst a opravovat. Pak bych na tím začal opět přemýšlet a zase by mě to hodilo tam kde má hlava nechce být. Pokud to někdo dočetl až sem. Velký obdiv. Mnoho z Vás čekalo stále nějaký erotický román plný sexu. Bohužel, sorry. Ten třeba příště. Třeba s ní, třeba s jinou. Kdo ví co bude.

Kdyby někoho z Vás dopadlo jak toto celé skončilo. Zde je nějaký report.

Nedalo mi to, a tento příběh jsem zaslal druhé straně. Proč jsem to jen udělal? Nevěděl jsem jak jinak sdělit své pocity, myšlenky a další věci. A jak to dopadlo? Jedním slovem “IGNOR”… Když jsem po nějakém dni se zeptal co na to říká… Tak odpověď mě natolik šokovala, že jsem kroutil hlavou a říkal si jestli si píšu s dospělým člověkem nebo s nějakou puberťačkou. Odpověď typu, že čekala co na to napíšou lidé, protože jsem napsal, že to chci někde umístit… Nic méně, tohle jsem přešel… A snažil jsem se pokračovat v konverzaci dále. Cílem všeho je zjistit co se kurva stalo, co se děje, co jsem udělal špatně, co je kurva… Ono nic… Bez odpovědi na nic.. Akorát dle mého názoru jsem dostal čouda, že z celého textu vyplynulo, že se ona jela pelešit s učitelem autoškoly. Nepochopila, že jsem zoufalý a totálně na konci svých sil a chci znát odpovědi…. Po pár krátkých zprávách nastala úplná ignorace… Je to škoda, ale asi to tak mělo být… Nechci mít zášť vůči někomu. Pokud si našla někoho jiného, přeji jí hodně štěstí v lásce a vztahu. A pokud jsem byl jen hračka na pobavení… Dobře, snad jsi se pobavila.