Pozorovat něco nepříslušného se stalo v mém domě ošklivým zvykem, uvažoval Lord Charles. Opět.
Ovšem v tomto případě ono „nepříslušné“ se týkalo s velkou pravděpodobností pouze děje, který se v jeho konírnách odehrával. Protože hoch, který se široce rozevřenýma očima sledoval něco, co Lord Charles ze své pozice dosud nemohl vidět, tak zřejmě činil dobrovolně. A rád.
Nezaujatý, neinformovaný náhodný kolemjdoucí by ale rozhodně musel tvrdit něco jiného. Lord Charles se pro jistotu přiblížil blíže, aby si ověřil, že ho nešálily smysly, a mužské tělo je ve vzpřímené pozici ke sloupu za sebou skutečně připoutáno s rukama za zády. To však bylo v zásadě to nejmenší, co ho ihned tak zaujalo.
Harry měl dokořán rozevřená ústa, která nebyl schopen ani při nejvyšší snaze zavřít. Bránila mu v tom jakási železná konstrukce, kterou měl upevněnou kolem spodní části hlavy, a která držela jeho dásně tak široce od sebe, že to jistě muselo být bolestivé. Byl rovněž nahý a na hrudníku se mu také blýskalo cosi kovového.
Lord Charles, přiblíživší se blíže, překvapeně zamrkal, když objevil, že to nebyla poslední železná past, do které Harry spadl. Onen blýskavý předmět na jeho hrudi byla jehlice, která mu byla vedena skrz naskrz jeho bradavku, a také jeho nepatrný penis byl schován v čemsi železném. Jakémsi košíku. Lord Charles popošel ještě blíže, aby si potvrdil, že jeho konstrukce Harrymu zabraňuje v tom, aby dosáhl stavu ztopoření. A soudě jeho zbroceného výrazu mu to poskytovalo značnou trýzeň.
V jeho případě vítanou trýzeň.
Lordu Charlesovi mírně odpadla brada, když mu došlo, že mučících nástrojů je ještě více, a že Harry nesedí rovně jako svíce jen tak pro nic za nic, ale že na špalek, na kterém sedí, je prostě naražen. Lordu Charlesovi stálo za to si trochu přidřepnout, aby měl lepší úhel k tomu si potvrdit, že do špalku je napevno vpraven asi dosti dlouhý a objemný dřevěný kolík, který ho změnil v úctyhodný popravčí nástroj.
Najisto to ale vědět nemohl.
Harry ho bezpečně schovával v sobě a co mohl Lord Charles již vypozorovat, snažil se pokud možno ani nehnout, aby jeho rozkoš promísená s bolestí nevystřelovala až do nebes. Kromě samovolně se vzpouzející erekce, kterou se marně snažil umravnit, aby tolik nezápolila s klíckou, která jí znemožňovala se napřímit, na něm tak pracovaly hlavně jeho oči.
Lord Charles byl již tak blízko, že ani neuvažoval o tom, že by se měl vzdálit a zachovat tak diskrétnost vůči osobám, které se nacházely v kóji, do které Harry tak upřeně civěl. Zvuky zuřivé kopulace ho nenechávaly na pochybách stran toho, co se tam odehrává. Ostatně tím ale jen potvrdily jeho domněnku, že se tam nejspíše ukrývá Agatha s někým. Nejspíš nějakým podkoním. Což by ho již také nemohlo překvapit, neboť i v tomto ranku jeho služebnictva došlo přičiněním Lady Clary ke značné personální obměně.
Když však popatřil dovnitř, musel zkonstatovat, že osoba, jejíž boky zuřivě dopadaly na tělo ženy stojící před ním, s rukama položenýma na příčném ráhnu před sebou, mu byla úplně neznámá. A to mohl potvrdit s naprostou jistotou i přesto, že měla skloněnou hlavu, jak dávala vše, co v ní bylo, do toho, obšťastnit ženu před sebou. Lord Charles však okamžitě zapřemýšlel o tom, zda a nakolik její usilovná snaha pramení i z toho, že Agatha se tvářila vyloženě znuděně, a ať již předstíraně, nebo skutečně, si pozornosti muže za ní příliš neužívá. Neměl v tom jasno ani tehdy, když si ho Agatha pochopitelně hbitě všimla, na moment na něj zaostřila zrak a na znamení svého poznání se na něj lehce usmála a mrkla. Vzápětí se totiž okamžitě vrátila k původnímu výrazu plně zacílenému na svého chotě, takže předchozí laškovné gesto mělo Lordu Charlesovi toliko potvrdit, že je samozřejmě velmi vřele vítán. Ještě aby ne. Ve svých vlastních stájích.
Snaha aktuálního Agathina nabíječe ale měla jepičí život. Musel by být naprosto mimo, aby si nemohl brzy nevšimnout, že již nejsou sami, a naopak jsou bedlivě pozorováni další mužskou osobou, která jinak byla uvolněnost a nezaujatost sama. O čemž kromě postoje svědčily palce vražené do kapes vesty Lorda Charlese a nezapálený doutník, který si žmoulal v koutku úst.
Když si muž záhy uvědomil přítomnost další osoby, narovnal hlavu a vytřeštil na ni vyděšené oči. Jeho tempo nejenom že by zakolísalo, nebo se rozpadlo, ono bylo utnuto úplně, a neznámý od Agathy maně odstoupil pár kroků vzad. Ta na znamení zjevné nespokojenosti nesouhlasně mlaskla a obrátila hlavu, aby mohla dotyčného pokárat i pohledem.
Lord Charles již v ten moment pochopil, že Agathina nespokojenost nemusela být tak úplně hraná. Cizinec zrovna působivou výbavou neoplýval. Což Lorda Charlese vrátilo zpátky k myšlence, jestli jeho úvaha, že se jedná o jeden z nejnovějších přírůstků personální kampaně jeho ženy, je skutečně správná. Protože i co se týče postavy, rysů ve tváři či celkového vzezření, na muži nic zajímavého ani působivého nebylo. Nic, co by ospravedlňovalo jeho zařazení do žoldu jeho domu.
„Ještě jsme neskončili“, práskl vzduchem suchý hlas Agathy. „Nebo ty už snad nemáš zájem?“, dodala vzápětí medovým hláskem, který musel zapálit úplně stejně, jako ten nejprudší políček.
Nebylo divu, že se muž roztřepal. A to skutečně až do špičky té nejkratší končetiny, u které předchozí erekce bleskově vzala za své. Lord Charles nad tím, i docela nesouhlasně, významně pozvedl obočí.
Jakékoliv úvahy, jak vybudit v muži návrat do akce, které se v Lordu Charlesovi začaly probouzet, však rychle umřely na úbytě, neboť muž si bleskově přitáhl spadlé kalhoty od kotníků zpátky nahoru a naprosto nepokrytě, v absolutní panice, vzal nohy na ramena. Lord Charles považoval za obdivuhodné, že se mu s nimi ne úplně vytaženými podařilo úctyhodnou rychlostí klopýtat vpřed a nenatáhnout se jak široký, tak dlouhý.
Když zmizel ve vratech, obrátil Lord Charles pozornost zpátky k Agathě.
„Copak to mělo znamenat?“, otázal se jí nevzrušeně, značně již otrkav tím, co v posledních měsících zažil.
Agatha nejprve jen neutrálně pokrčila rameny.
„Jako kovář je nedostižný“, prozradila záhy.
„Jako milenec však nestojí za nic“, připustila konverzačně.
„Vlastně jsem i ráda“, dodala, „že Vaše Lordstvo bylo tak laskavé, že takto vstoupilo do odměny, kterou si za svojí práce vyptal.“
Aha, to naprosto dávalo smysl, souhlasně si v duchu pro sebe pokýval hlavou osvícený Lord Charles.
„Jenom mě to mrzí kvůli Harrymu“, odtušila Agatha nakonec smutně s omluvným pohledem upřeným ke svému muži, „když jsme ho už tak pěkně připravili a on si skutečně zasloužil tuto pozornost ....“.
Než mohl Lord Charles začít uvažovat o tom, zda je vůbec na místě, aby k tomu dále něco činil, když by se ho to vlastně nemělo týkat a on přece jen zastával nenarušitelnou pozici pána této domácnosti, žádného poddaného, který by měl plnit Agathiny tužby, vyrušili je zvuky nových kroků osoby vcházející do stájí. Dle kadence a síly dopadu mohly patřit jediné osobě. Lord Charles se proto obracel s neochvějných klidem, se kterým přijal tázavý dotaz své ženy „Co to bylo za individuum, které právě vyběhlo ze stájí, Můj Milý? Ještě že Vás na dálku tak bezpečně poznám a bylo jasné, jak ho necháváte v poklidu prchnout, takže jsme ho nechali běžet“.
Bylo na místě ji uchlácholit, že jejich milovaní koně, a skutečně ani on, nejsou a nebyli v žádném ohrožení, takže se Lord Charles ke své rychle se přibližující ženě natočil čelem, a spravil ji o tom, že to byl „Kovář, Má Milá. Měli tady s Agathou nějaké obchodní jednání.“
Zvědavost Lady Clary, zřetelně signalizovaná výrazně zdviženým obočím, byla prudce vybuzena ne až tak slovy jejího muže, jako spíše výjevem, který se jí poodhalil za jeho zády. Přestože tak uvolněně vklouzla do jeho rozevřené náruče, okamžitě vystrčila hlavu přes jeho rameno a bleskově skenovala nainstalovaného Harryho. Jakékoliv myšlenky zjišťovat, proč se tady nacházel muž, když žádné kování nebylo domluvené, a proč by o tom měl proboha jednat právě s Agathou, si tak v klidu mohla úplně odpustit.
„Ale to je moc krásná práce!“, zašveholila místo toho radostně, potěšena zručností, kterou její poddaná projevila, aby zaručila naplnění velmi neotřelých potřeb svých a svého muže. A bleskově se od Lorda Charlese uvolnila, aby si mohla pěkně v detailu prohlédnout celé uspořádání.
Bez zábran se sklonila k přišpendlenému muži a detailně ho zkoumala až s morbidním zájmem podobná šílenému vědátorovi zkoumajícímu výsledek svého neobvyklého experimentu. Neváhala přitom jak prozkoumat konstrukci klícky na ptáčka, tak pevnost Harryho usazení. Jeho silný sten, který dokázal vyplodit i nepřirozeně otevřenými ústy, nemohl nikomu uniknout, když s ním Lady Clara zacloumala.
„Jak je to dlouhé?“, otázala se Agathy klinicky.
„Asi čtvrt metru, Má Paní“, odvětila Agatha poslušně, u čehož i sklopila hlavu a udělala pukrle. S ohledem na to, že byla od pasu dolů nahá, to Lordu Charlesovi přišlo poměrně zábavné.
„Hmmm“, odtušila Lady Clara zamyšleně.
Pak se však její výraz změnil, potemněl, oči se přivřely a Lord Charles se raději duševně zapřel v předtuše blížící se bouře, příčiny jejíhož vzniku ani trochu nechápal.
„Obdivuhodná práce zasluhující uznání“, konstatovala Lady Clara nejprve temně.
„Proč potom její tvůrce prchnul?“, dodala stejným tónem výmluvně pohlížející na svého muže jako nejpravděpodobnější příčinu tohoto stavu.
Tentokrát však Lord Charles pevně věřil, že je v tom naprosto nevinně, takže se mu hlas ani trochu nezachvěl, když vůči útoku své ženy zaujal nekajícný postoj, a pouze suše odtušil „Neprošel prověrkou Mé Paní. Nezvládl fungovat pod tlakem.“
Lady Claru tím sice nemohl ihned uspokojit, na svém si však svým postojem stál pevně, takže ta si ho stále ještě měřila zachmuřeným pohledem, když mu Agatha přispěchala na pomoc.
„Opravdu, Má Paní“, špitla. „Lord Charles nenese sebemenší vinu. Graham vzal nohy na ramena, aniž bychom ho dostali šanci zastavit“.
Efektivně tím samozřejmě přitáhla pohled Lady Clary, která další otázku směřovala přímo na ní. „Proč tu tedy byl, Agatho?“.
„Měla jsem za to, že máš vytříbenější vkus“, dovysvětlila Lady Clara tok svých úvah.
„Jako odměnu za svou práci chtěl mé tělo, Má Paní“, vysvětlila Agatha.
Ach.
„A byl tak bláhový, že ihned souhlasil s tím, že se tak stane za mých podmínek“.
Hmmm.
„Ale příchod Lorda Charlese byl svým způsobem vysvobozením, protože jeho vybavení a výkonnost ...“. Toto dovysvětlení již nechala Agatha nedopovězené. Dál opravdu nebylo nutné pokračovat.
Lady Clara to celé sumírovala v hlavě. Zrakem těkala mezi Agathou a Harrym. Rozhlédla se zamyšleně i po okolí. A pak zjevně dospěla k rychlému rozhřešení.
„Můj Milý“, obrátila se zničehonic na svého muže generálským hlasem, „buďte tak laskav, běžte ke vchodu a přivolejte sem Euriga. Snad ještě pořád kydá hnůj, takže tady bude co nevidět. Já zatím proberu s Agathou, jak je nezodpovědné využívat stáje bez vědomí jejich majitelů.“
Lord Charles se nepřel. Lord Charles se neptal. Lord Charles nezkoumal, co se bude dít bezprostředně dál. Místo toho se otočil na patě a jistým, sic neuspěchaným krokem si to rázoval dlouhou chodbou. Na jeho povel „Přiveďte mi Euriga“, adresovaný prvnímu pohůnkovi, který byl po ruce, se oslovený po vyseknutí poklony bleskově vydal opodál, něco neslyšného tam předal skupince pracujících mužů, a pak se již od ní odlepil menší ramenatý muž a vydal se k němu.
Bylo v něm něco zvířecího. Primitivního. Ale nedalo se říci, že by na první pohled působil zle, výhružně. Nebyl ani nijak zvlášť pěkný, přesto z něj sálala zjevná sexuální energie a Lord Charles rychle přemýšlel, jestli se pohybuje kolébavou chůzí s nohama do „O“ čistě jen prostě proto, že to tak je, nebo ho k tomu nutí obsah kalhot. S velmi volnými nohavicemi. Vybavil si přitom, že ho již viděl, ale jen letmo, zdálky, a tím pádem ho dosud moc neřešil. Dlouho tady určitě nebyl.
Lord Charles nečekal, až Eurig dojde úplně k němu, ale zavčasu se otočil a neochvějně mu určil směr zpátky do nitra stájí, razící mu cestu vpřed za Lady Clarou.
Tentokrát ho přivítalo svištění biče. Dopad jeho šlahounů na holou kůži. Bolestné sténání postižené dívky.
Lady Clara, jak bylo jejím dobrým zvykem, zjevně sáhla po velmi pádných argumentech, aby dostala Agathě pod kůži, že některá chování nejsou zrovna tolerovatelná. Jako by nestačilo, že chtěla takto využít majetek svých pánů, ale ještě by tím připravila Lady Claru o zážitek, který by si nejspíš nenechala ujít.
Když se Lord Charles dostal zpátky, hned mu bylo jasné, že extempore jeho ženy zanechává nesmazatelné stopy nejenom na Agathě, ale i na Harrym. Jenom nebyl s to odhadnout, zda marná snaha dostat se ze vztyčeného bodáku je důsledek jeho vzrušení, nebo toho, že by chtěl zasáhnout ve prospěch své manželky, jejíž zadnice byla malována do ruda pravačkou Lady Clary.
„Ach, výborně“, přivítala Lady Clara nově přibyvší muže.
„Eurigu, Agatha je tvoje. Nešetři ji“, instruovala jejich poddaného, odhodila šestiocasou kočku na zem boxu a vpila se do náruče svého muže, dávaje mu jednoznačně najevo, že hodlají dohlédnout na to, že se Agathin záměr přece jen dobere zdárného konce.
Eurig nic neříkal. V zásadě ani nehnul brvou, jen si měřil Agathu. A o tom, že uvažuje, svědčilo především to, že si začal výmluvně mnout a hladit předek svého poklopce, ve kterém se zcela zjevně schovával vskutku vražedný obušek.
Když se dobral na konec svého myšlenkového pochodu, cosi zamručel a vydal se k dívce, která na něj čekala zapřená rukama do ráhna. Ještě před ztemnělým prostorem se však zastavil a chtěl se sehnout pro další špalek, který tam spočíval. Hlas Lady Clary, která i nyní dokázala číst myšlenky ostatních, jako by byly projektovány přímo k ní, ho zastavil dříve, než mohl kus dřeva zvednout z podlahy.
„Ne, Eurigu. Chceme se na to dívat pěkně z boku“, poučila ho o tom, že jeho snaha by nebyla vítaná.
Eurig v reakci zase jen něco nesrozumitelného zabručel, nechal však špalek špalkem, vykolébal se zase vpřed a sotva dosáhl Agathy, prostě ji vzal za ruku a nekompromisně si ji stáhl do kleku na zem, hlavou na úroveň svého poklopce, který vzápětí rozevřel.
Lord Charles si mohl připadat, že hledí na svůj zrcadlový obraz, kdyby bral pouze výraz očí. Protože jeho vlastní téměř vypadly z důlků úplně stejně jako Agathě. Bájní kentauři asi ještě nevymřeli. Jelikož až na to, že neměl spodní tělo koně, Eurig se směle mohl postavit kterémukoliv štědře obdařenému hřebci. Potěšení Lady Clary z toho, co vidí, a co tuší, že by brzy vidět mohla, se projevilo silným stiskem na obdaření jejího muže, který si mohla dovolit díky tomu, že svoji ruku bezpečně schovávala mezi jejich těly.
Eurig byl naprosto dominantní. Lady Clara mu asi ani žádný příkaz Agathu nešetřit nemusela dávat. Bianko šek by mu úplně stačil. Jednal prostě přirozeně, vůbec nad tím nepřemýšleje. Ostatně všechna krev, kterou v sobě nosil, se začala rychle soustředit v jeho enormním obdaření.
Se kterým ostatně Agathu začal okamžitě seznamovat.
Plesknutí přes tváře tímto obuškem mělo sílu, že by bylo schopné dítěti zlomit vaz. Agatha však vytrvala, takže mezi její rty se mohla vzápětí vměstnat hlavice nohy, kterou Eurig musel držet v ruce, aby jí mohl nasměřovat vpřed. Šlo to velmi ztuha a Lord Charles nepochyboval, že Agatha musela překonat v povolnosti pantů i Harryho, aby vůbec mohla Euriga přivítat ve své ústní dutině.
Eurig žádnému okázalému, ceremoniálnímu přivítání zjevně neholdoval, takže si bez skrupulí přidržel Agathu za temeno hlavy a začal ihned zlehka komíhat boky vpřed a vzad. Zatím se ale držel uvnitř jenom obrovskou hlavičkou, či max. něčím málo navíc. I to mu ale bohatě stačilo k tomu, aby se jeho potence zpevňovala, a ještě více nabývala na objemu.
K nevěřícně zírajícímu Lordu Charlesovi zatím jeho žena, která mu synchronizovaným tempem přes látku kalhot hladila jeho vlastním životem se kultivující erekci, důvěrně prozradila „Našla jsem ho zavčasu pro nějaký další večírek u nás.“
V Lordu Charlesovi by se v tu chvíli krve nedořezal.
Jeho žena naštěstí jeho okamžitou ztuhlost správně vyhodnotila, takže se odlehčeně uchechtla, a osvětlila mu „Mám ho připraveného pro Lady Lucrecii. Je to známá extremistka, která nehodlá couvnout přes žádnou výzvou.“
Do ozvěny ohromného balvanu, který právě spadl Lordu Charlesovi ze srdce, jako balzám na duši zapůsobil hlavně dovětek Lady Clary, když mu v nečekaně láskyplném vyznání potvrdila, že „Já jsem s Vaším Lordstvem naprosto spokojená.“
„A mezi námi, takováto velikost už prostě musí být na škodu a ocení ji pouze vybraní jedinci. Jako je třeba právě Agatha“, zakončila svoji úvahu, po které se již zase dále věnovala požitkům svých a svého muže.
Jmenovaná dívka právě byla pod zesíleným tlakem. Aniž by pronikal o moc hlouběji, Eurig si bral její ústa volným tempem, přidržuje si její hlavu. Stájemi se neslo mlaskání, čvachtání, slintání, další projevy usilovné snahy, a Lord Charles byl rád, že prakticky všechny koně jsou zrovna na výběhu, takže jim tato scenérie nemůže způsobit žádnou trvalou újmu prostřednictvím pohnutí myslí, která by nebyla schopná pochopit, co se to děje, a vnímala by pouze naprostou syrovost Eurigova chování.
Jen chvilku nechal Eurig Agathu vydýchat, kochaje se provazci slin pokrývajících jako síť Agathinu tvář a jeho razidlo, a pak si ji vzal znovu, přinutivše Agathu se na kolenou napnout dozadu, takže její tělo vytvořilo jakési nedokončené Z.
Lord Charles již skoro ani nedýchal, jen na to nevěřícně zíral. Přál si přitom pouze jediné. Aby nepotřísnil jezdecký kostýmek své ženy, neboť neodolal a pomohl jí osvobodit svého oře z jeho stáje, a ta po něm právě jezdila pevně sevřenou dlaní rychleji než zručný štolba hřebelcující unavené zvíře po výkonu. Naděje, že by tady a teď mohl uvolnit svá stavidla do některého z nebeských otvůrků Lady Clary, nebyla žádná. Dobře věděl, že se od nich nyní čeká pouze to, že budou šlechticky majestátně přihlížet, takže skrytá ruka za tělem byla maximem možného. Už tak byli značně odvážní.
Toto uvědomění se a trénink zajistily, že zůstal pevný, i když jinde byla potopa. Pomohlo mu i to, že je vyrušil Harry, který zoufale zasípěl a když na něj s Lady Clarou popatřili, zjistili, že jeho klícka je celá pokryta důkazy jeho hanby, které nedokázal zabránit ani přesto, že jeho provinilý nástroj vlastně neměl potřebnou volnost. Eurig mu ale nejspíše nevěnoval vůbec žádnou pozornost a nedělaje si žádné překážky, se strohým heknutím pustil svoji první dávku přímo do Agathiných úst.
Nebohé děvče to nezvládalo polykat. Bylo toho více, než byl kdo schopen unést.
Eurig stříkal a stříkal a hustá bílohnědožlutá hmota vytékala ven kolem jeho dobývajícího údu z Agathiných úst a spadala jí dolů na bradu, do výstřihu a na bílou košili, kterou ještě stále měla na sobě. Teprve když skončil, Eurig lehounce odstoupil a požitkářsky si měřil svoje dílo jako malíř po závěrečných tazích štětcem přemýšleje, jestli někde ještě něco nechybí.
Agatha vypadala jako smyslů zbavená a stále zírala na Eurigův nekonečně hrozivý penis, který se nad ní tyčil a do jeho temných, hlubokých očí, který jí slibovaly, že zdaleka není konec. Respektive jí ujišťovaly o tom, že tohle je teprve začátek.
Její ústa se kolem Eurigova vaku rozestoupila naprosto spolehlivě a cumlala a sála ohromnou kouli v něm schovanou, zatímco si nad ní Eurig roztíral její sliny dále po jeho nehasnoucí erekci. Když jí pak znovu vnořil její vrchol mezi rty, byla sice mírně do oblouku, ale to bylo jenom vítané, protože ji dívce klečící pod ním nyní začal bez smilování tlačit hlouběji do krku.
Dokonce i Lady Clara zastavila práci své pravačky a také jenom fascinovaně prakticky bez dechu hleděla na drobné děvče, respektive její napjatý krk, který se zcela zřetelně rozšiřoval a nadouval, jak Eurigova potence překonala záklopku a zajela až do krčního jícnu.
Lord Charles by přitom nevěřil, že je něco takového možné vůbec učinit a přežít, takže si ponejprv myslel, že ho prostě šálí zrak. Když však Eurig s Agathou úkon zopakovali znovu a dostali se ještě dále do Agathina těla, omyl byl naprosto vyloučen.
Hranice však stále ještě existovaly a prostě jen tak nemohly úplně zmizet.
Eurig prudce vytrhl a Agatha zoufale lapala po dechu, když se dostali až na samý aktuální limit. Lord Charles se přitom v duchu osypal s jasnozřivou představou, že Agatha to rozhodně bude někdy později zkoušet dál.
Pro tuto chvíli však Eurig znovu zachrochtal, jistým tahem pomohl Agathě na nohy, vyskočit jí na jeho tělo a pak s dívkou omotanou kolem krku stejně jako s kalhoty kolem kotníků zvládl pocupitat mírně vpřed a odhodit jí na veliký balík slámy. Její nohy však zůstaly zaklesnuté kolem jeho boků a po troše té akrobacie se jeho úd ocitl na jejím bříšku, kde jeho vrchol dosahoval snad až k jejímu poprsí. Prudké trhnutí rukou, všechny knoflíky košile vzaly za své a medvědí tlapy se chopily dívčiných ňader, jako kdyby z nich chtěly dostat ven veškeré maso skrz k nebesům trčící bradavky.
Agathu to přinutilo k tomu se prohnout do oblouku. Eurig nelenil, odsunul boky hrozivě dozadu, špici své tyče nasměřoval do rozevřené skuliny pokryté vláhou, že by vystačila pro více žen, a vyrazil pak vpřed.
Tah to byl jistý. Zvolný, ale neúprosný. A na rozdíl od penetrace Agathiných úst zasunul rovnou tak daleko, jak jen to bylo možné. A přestože se nijak zvlášť daleko nedostal, jeho šířka a tlak byly takové, že Agatha se roztřásla jak třtina ve větru. A vzápětí se udělala.
Její třepetání se, vlnění, vzpouzení, zoufalá snaha vzdorovat rozpoutaným živlům vedly ale jenom k tomu, že Eurig se dostal ještě dál. Ještě hlouběji. A tak i Agatha doslova vymrštila hlavu nad balík slámy a fascinovaně zírala na to, jak je její bříško vyboulené nahoru a zřetelně se pod ním rýsuje průměr Eurigovy trubice. Vůbec tak nejspíše nezachytila, že Harry to nedal podruhé a znovu potřísnil plochu své klícky.
Když Agatha fatalisticky práskla hlavou zpátky na slámu, zavřela oči a se široce rozevřenými, velmi potřísněnými ústy se poddala Eurigovi, který jí začal velmi zvolna obhospodařovat monstrózními šťouchy svých boků, kdy se bříško Agathě neustále zvedalo vytláčeno hmotou nahoru a dolů, dýchal Lord Charles jako sentinel. Pravačka Lady Clary mu dala co proto, když ho svírala, hnětla, naprosto neberoucí ohled na muže za ní a žijící pouze divadlem před sebou. Že se jí smysl trochu více vnímat vrátil, mu prokázala až tím, že k němu něžně šeptla „Promiň“, a vrátila se k tahům kopírujícím Eurigovu kopulaci až na to, že ona byla mnohem jemnější, ohleduplnější.
I když, Eurig asi v zásadě taky se zrovna nechoval jako příkladný barbar a bral ohledy, jeho obdaření z něj ale tak jako tak činilo mocnou zbraň. A Agatha si ho užívala naplno, stejně jako Harry.
Agatha si v následujících minutách prošla několika dalšími vrcholy, až to i Lordu Charlesovi přišlo doslova nespravedlivé. A co více, zřetelně cítil, že žena v jeho náručí nehodlá zůstat pozadu. Aspoň jednou. A to jí stačilo pouze sledovat. Tedy až do chvíle, kdy Eurig zřetelně zrychlil a bylo jasné, že si hodlá opět trochu odložit. V tu chvíli již Lady Clara využila toho, že se plně soustředí na Agathu, stejně jako ona na něj, odhodila zbytky důstojné opatrnosti stranou, její druhá ruka zamířila do jejího vlastního klína a přes napjatou látku mezi nohama si hodlala pomoci do cílové rovinky.
V tu chvíli Lord Charles usoudil, že bude bezpečnější jí vypomoci než zůstat v jejím područí. A tak využil toho, že levá ruka Lady Clary již křečovitě neobepíná jeho zápěstí, ale je zaneprázdněna jinde, a přiložil na tom místě k dílu i svoje prsty. Lady Clara se do jeho náruče doslova vtělila, vyvrátila hlavu a nechala se dále vést pouze zrychlujícími se zvuky dopadů Eurigových boků do stehen ženy pod ním a jeho rostoucím vokálním projevem, prvním, který od něj za celou dobu slyšeli.
Agatha konečně přestala být schopná artikulovaného projevu. Lord Charles i tak ještě chvíli zpytoval svědomí, že je nejspíš příliš chladný v projevech své víry, protože Agatha během svých vrcholů a mezi nimi vyjmenovala tolik svatých, že Lord Charles neznal ani polovinu z nich. Ve všeobecném výbuchu několika explozí bez obav zaniklo drobné zasípání Lady Clary, která nedokázala úplně utlumit stahy, které zachvátily její svaly, stejně jako zasténání Lorda Charlese, když mu její sevřená stehna drtila kůstky v prstech, které nemoudře odmítl odstranit stranou z nebezpečných vod.
Hlavní roli totiž bezpečně hráli Eurig a Agatha. Když už nad ní Eurig spočíval, pomalu vysouvaje ven z ní svůj úd, kterýžto zpětný pochyb byl doprovázen vyvalením se ven božího dopuštění, které v Agathě napáchal, začaly mu rychle na pažích vystupovat červené, roztřepené škrábance, které mu tam Agatha zanechala nehty. A Eurig potřásal hlavou asi nejenom proto, aby rozehnal bolest z nových důkazů své mužnosti, překonal stav beztíže dosažený uvolněním enormního obsahu svých zásobníků, ale si i pročistil bubínky protržené sonickou rázovou vlnou oběti jeho nejnovějšího projevu zvířecí vášně.
Ticho před bouří.
Lord Charles byl přitom skoro jistě ten, kdo si nejvroucněji přál, aby již byl konec a on mohl odkvačit někam, kde by mohl nedůstojně uvolnit obsah svých nyní už doslova bolavě naběhnutých zásobníků. I když za Harryho těžko mohl mluvit. Kdoví, jestli v něm ještě něco bylo a on pořád ještě toužil se toho touto cestou zbavit. Z nezodpovědně zničené klícky kapaly dolů na špalek pod ním spíše už tekuté vyvřeliny jeho docházející lávy.
Rychle však bylo jisté, že oni dva rozhodně nebudou bráni v potaz.
Eurig a Agatha se stále ještě měřily pohledem, který Lord Charles nedokázal rozklíčovat, když se prostorem ovoněným pachem sekretů rozezněl pokyn Lady Clary adresovaný Agathě. Tichý, nenásilný, ale takový, že bylo jasné, že z něj nebude sleveno ani při srdcervoucím vyjednávání.
„Požádej ho“.
Do Agathiných očí se rázem vrátilo spoustu života, když střelila po své paní nesouhlasně vyděšeným pohledem, a dokonce se odvážila téměř nepostřehnutelně zamítavě zakroutit hlavou. Lady Clara to dle očekávání ale ani trochu nevzala na vědomí a jen nemilostně zopakovala „Požádej ho. Vím, že aktuálně netoužíš po ničem jiném na světě.“
Agatha ještě chvíli na svojí paní zírala, sbíraje síly a odvahu. Pak však přece jenom nedokázala jejímu pohledu odolat, pomalu se přesunula na to zvíře nad sebou, které si již zase hladilo erekci, která snad nikdy nehodlala ustoupit, načež tiše špitla „Zadek“.
Do nastalého ticha se v poutech zachřestil Harry a cosi se pokusil vyslovit, jen aby toho raději nechal, když si rychle oprášil, že nabodnutý na pístu nejsou tyto projevy opravdu žádoucí. Zřetelné „Pěkně ho požádej!“ Lady Clary tak nemohlo nic zastřít.
Agatha mohutně polkla a dokázala ze sebe vypravit „Prosím ... do zadku“, určenému Eurigovi.
„Ještě lépe, pořádně!“, ujistila ji Lady Clara o tom, že stále ještě není spokojená.
„Prosím, Eurigu, vezmi si také můj zadek“, vypadlo proto z Agathy nakonec, přestože i ní, takové rekordmance se zálibou v tomto druhu styku, připadalo přehnaně odvážné být vystavena takovému beranidlu. Její tělo však již dávno myslelo za ni, což pochopitelně Lady Claře neuniklo, a tak v rozporu s obavami zbytků Agathina logického uvažování se vytočilo na bok, nohy si spojilo k sobě a zadeček vystrčilo do prostoru, aby byl Eurigovi zezadu a z boku plně k dispozici.
Eurig nezklamal a opět jen cosi zavrčel. Bez bázně a hany však přistoupil k Agathiným bokům a nemilosrdně přiložil svoji špičku k otvoru, který mu byl nabídnut. Nehodlaje dát Agathě ani trochu prostoru k tomu, kdyby si snad svoji odvahu hodlala rozmyslet. A zatlačil.
Lord Charles a Lady Clara ani nedýchali. Stejně jako Harry, který vytřeštěně civěl.
Zdálo se, že to nepůjde. Eurig byl příliš silný v objemu. I přes jeho zjevnou snahu sklouznul po povrchu a nedostal se dostatečně dovnitř. Ani na podruhé.
„Promiň“, špitla Agatha s jistou dávkou defétismu i odlehčení v hlase.
Eurig však byl z jiného těsta a slovo „kapitulace“ zjevně nebylo v jeho slovníku. Asi jako spousta dalších. A tak přiložil a zatlačil opět.
Ozvalo se zřetelné lupnutí a hlavice zmizela vevnitř. Agatha zavřela oči a v její tváři se rozhostil výraz naprostého nepochopení, co se to děje a odkud se bere plnost, kterou ještě v životě nezažila. A tento výraz byl zároveň posilován a vytlačován pryč, jak Eurig neúnavně tlačil dál a nepolevil, dokud se nedostal do Agathina nesmírně trénovaného pozadí dále, než se mu to podařilo u jejího vstupního otvoru.
„Tak ..... těsná ....“, vypadlo z něj se zachrčením. První slova, která od něj Lord Charles vůbec slyšel. A že jimi opravdu neplýtval.
Nebylo proto žádného divu, že více se od něj už ani nedočkali. Eurig se raději plně soustředil na to i zde dojít do zdárného konce. A na to už, díkybohu, nedokázala čekat ani Lady Clara.
Naprosto zodpovědně usoudila, že je čas se vzdálit, v momentě, kdy si Eurig poté, co věnoval svoji pozornost Agathinu análku poctivě dobře přes pět minut, roztahuje ho do komických rozměrů, ji vytáhl do stoje, vmanévroval ji přímo před Harryho, ruce jí umístil nad úroveň hlavy do sloupku před nimi, prohnul ji v zádech, medvědí tlapou uchopil pod krkem a druhou zajistil, že jí mohl vehnat svoji nyní jako kámen pevnou erekci hluboko do střev. Bylo beze vší pochyb zajištěno, že všichni dostali toho, po čem toužili, v nadměrné míře, a že tomu nadále nebude jinak, když tady již Jeho Lordstva nebudou, takže Lady Clara pomohla Lordu Charlesovi zpátky do kalhot a pokusili se spolu co nejdůstojněji blahosklonně odebrat pryč.
I proto, že se ani náznakem neohlédli a za nimi postupně odumíraly ozvěny zuřivých dopadů Eurigových boků na jeho kořist a její podmanivé sténání nerušeně dál, jako by se nechumelilo, věřili, že v tomto svém těžkém poslání uspěli naplno. Odmítali také jakkoliv dát najevo, že vnímají s různou mírou úspěchu skrývanou pozornost sloužících, kteří se stále ještě vyskytovali na dvoře a v poslední čtvrthodině trápili svoji představivost tím, co se to asi tak ve stájích odehrává. Strohý rozkaz věnovaný nejodvážnější duši, která se ke vstupu do stáje přiblížila nejvíce, vědoma si dobře toho, že kdyby byla zachycena Lady Clarou, jak nakukuje dovnitř, neminula by ji veřejná poprava před zbytkem domu – „Hleďte si svého a nechte Marianu, aby tam šla potom uklidit“, musel úplně stačit.
Až do svých komnat to ale nedali. Sotva se jim podařilo překonat dvůr a vpadnou do chodby rodinného sídla, štěstí se na ně pro změnu pousmálo a shodilo z nich tím poslední zbytky zábran. A tak mohl Lord Charles za nimi neoblomně zavřít a zajistit dveře a Lady Clara hbitě instruovat právě přicházejícího a nic nechápajícího Williama, aby zavřel dveře do chodby z druhé strany a hlídal. Částečně ho pak osvítili tím, že Lord Charles serval ze své ženy kalhoty dříve, než se William stačil dostatečně vzpamatovat a přistoupit k požadované akci.
Na nevyřčené přání své ženy, zřetelně zřejmé dle toho, kam si ho směřovala, pak vstoupil do její nastavené zadnice, aby si ji pak vzal ve stejné pozici, v jaké naposledy viděli Euriga, zapřenou ji do futer.
Když do ní velmi rychle vyprázdnil obsah svých zmučených depozitářů, zauvažoval Lord Charles nad tím, zda je Eurig s Agathou konečně již hotov a zda Agatha již našla sílu vyprostit z jeho pout svého muže. Bylo mu to ale vlastně upřímně jedno, protože jejich rychlý, zuřivý styk zdaleka nemohl vyplýtvat ohromné množství nahromaděného chtíče. Bylo proto nabíledni, že nebyl žádný prostor na nic jiného, než že se potom v bezpečí jeho lože mohli plně věnovat jeden druhému tak dlouho, dokud nebyl nejvyšší čas nezmeškat večeři.
