Byl pozdní večer. Autobus dojížděl do zastávky a mé sebevědomí se krčilo úplně vzadu v rohu na lavici. Už to bylo nějaký čas, kdy jsem zažíval takový pocit napětí, vzrušení, strachu a nadšení zároveň. Blížila se totiž chvíle, kdy zase uvidím svou Madam. Nevěděl jsem, co mě čeká. Jen jsem se řídil instrukcemi, které mi má paní dala. Dojeď na tuto autobusovou zastávku v tento čas. Ta osudná zastávka se blížila a já byl čím dál tím víc nervóznější. Nevěděl jsem, kde je a kam půjdeme a co budeme dělat, ale zvědavost mě nedala a já jel.
Autobus začal zpomalovat a zjistil, že jsem dojel na požadovanou zastávku. Byla to stará zastávka v lese. Nikde nic jen světlo a stará bouda do které by nevlezl ani pes. Vystoupil jsem a nechal autobus odjet. Rozhlédl jsem se a nikde nikdo. Čekal jsem nevím jak dlouho, ale bylo to nekonečné. Už jsem si říkal, jestli něco pojede odjíždím. Ale než mi tahle myšlenka proběhla hlavou, tak se v zatáčce objevila světla. Blížila se a já netušil, jestli je to má paní nebo jen projíždějící auto, ale za moment mě bylo vše jasné. Auto začalo zpomalovat a já za volantem poznal svou Madam. Když auto zastavilo tak jsem přistoupil ke dveřím, ve kterých se stáhlo okénko a pohlédl dovnitř. Když jsem to udělat tak se ozval ostrý hlas mé paní. Čubko jaktože máš na sobě oblečení! A doufám, že ten tvůj nadržený čůrák je v kleci! Ani na jeden příkaz jsem neměl žádné smysluplné vysvětlení tak jsem jen sklopil zrak a popravdě své Madam řekl „ne Madam, jsem Vaše neposlušná čubka, co zaslouží Váš trest.“ Madam se podrážděně na mě podívala a řekla „si snad ze mě děláš prdel zmrde jeden, tak to si dneska užiješ.“ Okamžitě se svlékni a nasaď si klec na ptáka čubko. Začal jsem se okamžitě svlékat. Na zastávce pod světlem, kde mohl kdykoliv kdokoliv jet a vidět, jak jsem se svlékl a snažil se na svůj polotuhý ocas nasadit klec. Madam už byla netrpělivá a já po chvíli přemlouvání nasadil klec na ocas a klíček od zámku podal Madam. Ta ho se zřejmou rozkoší schovala do košíčků své podprsenky a řekla „Věci si slož na zadní sedalo a obuj si boty.“ Okamžitě jsem to udělal a stoupnul si k okénku. V tom se ale auto rozjelo a já musel utíkat za ním, aby mi moje paní neodjela se všemi věcmi. Madam mě nešetřila, jela dost rychle na to, abych jí stíhal a já se snažil ze všech sil, aby mi neujela. Běželi jsme po silnici, ale mě bylo všechno jedno. Nahý chlap běžící po silnici za autem s ptákem uvězněným v kleci, který se při každém kroku otřásal a tahal koule mezi stehny. Honil jsem šíleným tempem svou Madam, která jako by si se mnou hrála. Pokaždé když jsem se přiblížil tak zrychlila a když už jsem jí nestíhal zpomalila. Hrála si se mnou jako kočka s myší. Já se začínal cítit unavený, zpocený pomalu vyčerpaný. Doufal jsem, že tahle hra nebude mít dlouhého trvání, abych byl schopný svou Madam dostatečně uspokojit. Začal jsem Madam dohánět a viděl jsem, že odbočuje do lesa na sotva znatelnou lesní cestu. Běžel jsem za ní, neviděl jsem, kam šlapu tak každá kaluž, co tam byla tak jsem vyšlápl, ale pořád jsem běžel dál za ní. Byl jsem zadýchaný, pomalu vyčerpaný a špinavý. Párkrát jsem spadnul do kaluže nebo do trávy, ale snažil jsem se ze všech sil. Najednou jsme vyjeli na malou mýtinu a na jejím konci byla malá chatka. Pochopil jsem, že první část mám za sebou, ale vůbec jsem netušil, zda to byla ta lehčí část nebo horší. Doběhl jsem ke dveřím řidiče jejího auta a vysílením spadl na kolena. Madam hned mě okřikla „zmrde nemáš snad další povinnosti“ Já z posledních sil vstal a otevřel mé Paní dveře od auta a ona vystoupila. Zavřel jsem dveře a má paní šla na verandu chatky. Já stál pořád vedle dveří a čekal co bude dál. Madam odemkla a rozsvítila světlo na verandě. Otočila se a uviděla mou trosku co stojí u auta a vyprskla smíchy „ty vypadáš čubko, takhle na mě ani nesáhneš.“ Já se cítil trapně a čekal co bude dál. Vzduchem zasvištěl příkaz za chatou je ohniště, jdi tam a rozdělej oheň. Obešel jsem chatu a ohniště našel hned, ale dřevo žádné v dohledu. Otočil jsem se a rychle hledal čím bych zatopil a rozdělal oheň. Prohledal jsem okolí a našel ho dost. Rukama jsem ho naštípal a cítil jak celý poškrábaný od větví stromů a popálený od kopřiv co tu rostly kolem dokola. Nachystal hranici dříví a do ohniště nachystal chvojí. Když jsem byl s tímto hotov tak jsem si uvědomil, že nemám zápalky ani zapalovač, ale má paní asi nechtěla čekat, než něco najdu tak jsem byl překvapen, když na lavici u ohniště jsem objevil zápalky, sklenici vody a černý pytel. Sklenici jsem jedním hltem vypil a v zápětí zapálil oheň. Hezky se rozhořel a já přiložil větší polena. Padnul jsem na kolena proti dveřím do trávy a čekal až má paní bude mít chuť vyjít ven a hrát si se svou hračkou. Pak vyšla, oblečená jako bohyně. Nádherný černo červený korzet, punčochy, vlasy vyčesané do drdolu a kalhotky černé barvy. Čubko pojď sem, zasvištěl vzduchem její rozkaz a já vstal a přešel k ní. Nádherně voněla a můj nadržený ocas se začal v kleci vzpínat. Začala mě obcházet jak nějaký dobytek na trhu a já se tak po té cestě i cítil. Po-té řekla pojď za mnou. Přešli jsme kolem ohniště a zastavili kousek za ním. Madam vzala pytel a přetáhla mi ho přes hlavu. Nic jsem neviděl. Pravou ruku dopředu řekla a já tak učinil. Najednou jsem na svém zápěstí ucítil hrubý provaz, který se pevně omotával kolem zápěstí. To se opakovalo i s druhou rukou. Když byly obě ruce svázány tak jsem ucítil, jak se pomalu zvedají až k hvězdné obloze. Najednou jsem tam stál s roztaženýma rukama, nahý a připravený se nechat zneuctít. Pak jsem ale ucítil, že i můj kotník začíná drásat provaz. Má paní za něj zatáhla a já se zavěsil do paží a skoro necítil pevnou zem pod sebou. A když můj druhý kotník byl roztáhnut do strany už jsem byl natažený jak kůže na sušení. Čubko, co s tebou, smrdíš jak cap. S tím musíme něco udělat a najednou na mě začala padat studená voda. Co studená přímo ledová, celé tělo se třáslo po silným proudem vody, které ze mě smývalo všechnu špínu, kterou jsem posbíral po cestě za autem mé Madam. Madam se zaměřovala na mé bradavky, na zamknutý ocas v kleci a kolikrát i má hlava skrytá v pytli dostala svůj díl. Mířila mi na pusu a já nemohl dýchat a snažil se uhýbat, ale čím víc jsem uhýbal tak Madam přicházela blíž, aby se trefovala na správná místa. Dusil jsem se v pytli a naříkal po tom, když ten proud studené vody masíroval všechna má citlivá místa. Po chvíli mě obešla a zkrápěla mě zezadu. Doufal jsem, že už toho bude konec, ale to jsem se mýlil. Madam namířila ten proud studené vody mezi půlky mého zadku a masírovala mě mou prdel, kterou jsem naštěstí před odjezdem vyčistil. Proud byl tak silný, že rozevíral můj anál a část vody šla dovnitř. Když byla spokojená s mou očistou a já byl zmrzlý jak rampouch přestala voda proudit a já byl za to vděčný. Slyšel jsem, jak mě obchází a nevěděl co má v plánu. Najednou jsem ucítil na svém análu chladný kov kolíku, který mě do něj strčila. Jak jsem měl roztažené nohy a prdel vlhkou od mé očisty tak tam zajel jak po másle. Tlačil mě a já cítil, že nevybrala žádného drobečka ze své sbírky. Znovu začala chodil kolem mě a do toho ticha práskl její příkaz „řekni číslo od jedné do tří“ Já si vybral „Madam dva prosím“. Nu dobře čubko, jak chceš. Nevěděl jsem, co dělá, ale najednou se dotkla mých koulí sevřených v kroužku od klece. Začala je pevně ovazovat dalším provazem. Ovázala je a já najednou vykřikl bolestí. Na mých koulích viselo něco těžkého. Měl jsem pocit, že to, co mi na ně přivázala váží snad tunu a vytáhne mi je ven z těla. Rozhoupej křikla na mě. Já se snažil, co jsem mohl. Koule byly v jednom ohni, a to co jsem houpal, mě je drtilo jak kovářské kleště. Madam prosím dejte to pryč. Bolest to byla ukrutná a já hryzal pytel, abych neřval na celý les. Zmlkni zmrde, jsem ti říkala, že si užiješ, pronesla Madam a já se snažil být zticha. Potom si mě ještě přizdobila svorkami na mých bradavkách, a to už jsem cítil, jak se mi slzy bolesti koulí po tvářích. Byl jsem v agónii a myslel jen na to ať skončí. Kňučel jsem jak malé štěně a snášel bolest v podbřišku a na bradavkách, ale to jsem netušil, že má paní má pro mě ještě další překvapení. Sundala mi pytel z hlavy a já viděl, že má v ruce bičík. Užíváš si čubko? Ano Madam zazněla má odpověď se sebezapřením. To je dobře já taky odvětila. A teď si ještě musíš odčinit mé zklamání. Příště na mě budeš čekat tak jak jsem ti řekla u zastávky. Za trest dostaneš výprask. Můj krk se mi stáhnul a já věděl, že mé zmučené koule a ztrýzněné bradavky jsou tím posledním co mě bude v příštích chvílích trápit.
