Tlumeně červený světlo prozařuje interiér auta. Unaveně poposedávám, rozpínám si vrchní knoflík na košili. Dneska další zbytečná schůzka, do který jsem investoval čas. Jedna z mnoha. Život. Ne vždy se vrátí to, do čeho investujeme energii, ale přesto se pořád pokoušíme posouvat hranice, tlačit na ně. Chápat, že život je o víc než jen o tom chodit do práce, řešit byznys a investovat do konzumu, na který všichni nadáváme, ale bez kterýho si život už představit nedovedeme.
Červený světlo semaforu se nevzdává. Zvedám telefon. Krátce vytukam zprávu: "5 min". Červená přechází v oranžovou, pak zelenou. Auto se dává do pohybu kinetickou energií a známou křižovatku nechávám za sebou. Parkuju před tvým vchodem. Motor pořád běží. Rovnam si myšlenky, snažím se přepnout do módu pohody, nechat sračky za sebou. Znovu zvedám telefon. "Vezmi si punčochy, kalhotky ne. Na bradavky si dej svorky. Takhle mi přijď otevřít. Kabát si neber. Připrav si latex kulku, tu taky využijeme dnes."
Čekám. Po pár vleklych minutách se rozsvítí světlo chodby. Pak se výtah dává do pohybu. Vystupuju z auta. Spěšně se otevřou vchodový dveře a štíhlá silueta postavy zas rychle mizí ve stínu výtahu. Vstupuju k tobě. Dívám se ti do očí. Trochu klopíš oči, rty se ti mírně pohybují. Stud, naštvanost, ale i chtíč a radost. To čtu v tvých nervózních očích. Prohlížím si tě. Dokonalá figura. Místo polibku svírám pevně tvůj krk. Tak to máš ráda. Tak to potřebuješ. Pak tě políbím. Naše jazyky spolu zápasí, rty se o sebe trou.
Vstupujeme do tvýho bytu. Stále mlčky.
"Vezmi si masku"
Usazuju se na pohovku, pozoruju tě. Vlasy si stahujes dozadu a opatrně si natahuješ přes hlavu latex masku, kuklu. Rovnas si ji tak, aby otvory na ústa a co přesně ladily. Zapínáš zip. Oba máme rádi latex, lesklý materiály. Sekne ti to. Nebezpečně.
Vstávám, vykročím k tobě. Chytám tě za vlasy a stlačím hlavu k zemi. Tvůj luxusní zadek se mi nabízí. Hladím ho přes punčochy, dotýkám se ho. Máš to tam ráda. Péči. Pak uhodím. Další rána dopadá na tvojí levou půlku. Dlaň mě pálí a na tvým luxusním zadečku se rýsuje červená stopa. Těch ran bylo ještě několik. Držela jsi statečná. Moje poslušná děvka.
Zvedám tě. Dívám se ti do očí, zbožňuju tvoje oči. Teď jejich modrou barvu ještě umocňuje lesklý latex kolem nich. Líbám tě, tlačím tvoje štíhlý tělo k sobě. Moje ruce tě tisknou pevně.
"Klekni si"
Poslechla jsi
Opět se pereš s mým byznys páskem, měla by ses ten systém už naučit. Pomáhám ti. I trenky odhrnuju. Normálně by ses mi už pokoušela brát ocas do pusy, ale dneska čekáš. Víš dobře, že dnes to bude jiný. Nebude to poprvý, ale přesto je to pro tebe pořád oblast neprozkoumaná. Ale toužíš jí se mnou objevovat. Předjíždím prstem po tvých rtech. Oči klopíš opatrně k zemi. Zvedám ti bradu. Pohledy se střetnou. Otvíráš poslušně pusu...
Proud zasahuje bradu, potom přesně zasahuje tvojí pusu, jazyk. Polikáš. A znovu. Pamatuju si, když jsme poprvý zkusili piss do pusy. Cukla jsi. Teď ale klečíš a poslušně polykáš, když ti čůrám do pusy. Skoro to působí, že si to i užíváš. Možná ano. Nebo spíš si užíváš ten pocit být poslušnou čubkou, perverzní děvkou. Líbí se ti, jak jsem si tě vychoval, jak jsi poslušná. Vím, že to máš raději jinak. Neskutečně tě rajcuje, když tě šukám do zadku, pak přirazím, přestanu se v tobě hýbat a pustím to do tebe. Ano, šíleně tě rajcuje to, když ti čůrám do zadku. Přesto, teď už dáváš slušně i piss do pusy. Posunula ses. Vychoval jsem si tě. A ještě budu dál postupně posouvat tvoje hranice. Nenásilně, pozvolna. Líbí se mi to. Nám oběma.
