Dovolená s Lukášema III: Hotel

Dorazili jsme do hotelu na ostrově v Itálii. Oba mojí spolubydlící, já a postarší pán Adolf, který měl na starosti naše ubytování u svého známého v hotelu. Asi jen roto jsme ho s sebou brali, protože se ukázal jako neuvěřitelný mrzout (a 101% hetero) a neustále vyzdvihoval důležitost IBM/360, COBOLU a tak.

"Adolf vypadá jako něco nalezeného v pyramidě!" Pošeptal mi mladší Lukáš, když jsme čekali před hotelem.
"Snad ten pokoj bude stát za to!" Řekl nám starší Lukáš, kterému spadly klíče od auta na zem.

Po chvíli přišel Adolf, doprovázený asi majitelem hotelu. Na první pohled byl tlustý, jako prase, a jinak vzhledově nic moc, ale osobně nás přivedl do našeho pokoje. Cestou nám vyjmenovával, jaké slavné osobnosti v pokoji bydlely. Moc mně to nezajímalo, a tak jsem ani neposlouchal. Povědomá mi byla akorát jedna zpěvačka a politik z doby, asi kdy jsem se ještě díval na zprávy.

Mladší Lukáš z toho byl nadšený, protože ke každé osobnosti mohl něco říct. Měl značné znalosti z oblasti kultury, životopisů herců a televizních sitcomů z celého světa, a tak se vyptával na detaily, které nikoho jiného nezajímaly.

Pak jsme odemkli pokoj a ještě jsme nic podobného neviděli. Vešli jsme do haly, která měla metráž našeho bytu v Praze, jenom ta hala. Předsíň vedla do druhé místnosti, obyváku.

"Ty vole, to je velký!" Vydechl starší Lukáš a odhadoval obyvák na nějakých 300 čverečních metrů. Uprostřed obyváku tiše zurčela zlatá fontánka s čokoládou. Z obyváku se šlo ven na prostornou, částečně krytou terasu (s výhledem na pláž) na střeše hotelu, kde byla prostorná vířivka. Ložnic bylo asi šest, čtyři koupelny a dvě kuchyně. A to všechno, díky známého pana Adolfa za cenu běžného pokoje (protože zadarmo nás tam nechat nemohli).
"Jo, je to moc velký!" Řekl spokojeně pan Adolf.

"Dobrý, jaké je heslo k wifi?" Zeptal jsem se, jako první věc, aniž by mně hotelový pokoj nějak vzrušil, jako ostatní.
"Sharlotta, to je i manželka majitele hotelu!" Řekl mi pan Adolf. "Asi byste všichni potřebovali nějaký digitální detox!" Odfrkl si. Mladší Lukáš si zatím nabíral čokoládu ze zlaté fontánky. Rozdělili jsme si ložnice, které si byly velmi podobné a značných rozměrů. Nevím jakého stylu byl nábytek, ale vypadal starožitně a draze, ale mimo můj vkus, zato mladší Lukáš byl nadšený.
"Tak jdeme na pláž ne?" Řekl pan Adolf s novinama.

"Tak jo!" Řekli jsme. Avšak, sotva jsme tam dorazili a pan Adolf se hned vyvalil jako vorvaň na své osušce s logem IBM, přišli jsme na to, že hotelová pláž je poněkud přecpaná lidmi.

"To snad ne!" Řekl jsem. Vzpomněl jsem si na své dovolené s Nikol a zhruba název místa, kde se dalo slunit bez lidí okolo. Koukl jsem na navigaci a místo bylo odsud asi dva kilometry. Místo bylo u skal. Nasedli jsme do auta a vydali se tam. Na pláž se scházelo trochu srázem, ale dalo se to. Akorát jsme museli podpírat stopadesátikolového Adolfa, protože gravitace dělala své. A on by se jinak zkutálel dolů.

Když se pan Adolf dosyta vyválel na své osušce, řekl si, že vyzkouší vodu. My s mladším Lukášem jsme si zalezli za skálu aby mi tam vykouřil péro. "Hmmm, hmmm, hmmm!!!" Užíval jsem si, užíval...

"AUUUUUUUUU, ZASSSSSSSSSRRRRRRRRRANÝÝÝ JEŽÉÉÉÉÉKKKK!" Vyděsil nás čísi jekot právě v tom nejlepším.
Byl to opravdu pan Adolf a zasraný ježek. "SSEM SI CHTĚL JEN SSEDNOUT!"
Mladší Lukáš vybuchl v záchvatu smíchu, když viděl pana Adolfa s čímsi zabodnutým ve své zadeli. Naštěstí jsme v autě měli lékárničku a panu Adolfovi mladší Lukáš šetrně vytáhl ze zadele ostny zasraného mořského ježka. Adolf si pak lehl na svoji osušku na břicho. "To je proto, že jsme tak blízko skal!" Řekl jen znechuceně. "Pláže, ježci, hnus!" Řekl.

My s Lukášem jsme se vrátili k naší předchozí činnosti. Musím říct, že podle zkušeností takhle nekouřila ani Nikol. Mladší Lukáš si to vychutnával, jako delikatesu. "Ach, ohhh!" Vydal jsem ze sebe, když měl Lukáš zase plnou pusu.