Upozornění pro čtenáře: Nejedná se o erotický příběh. Je to jen takový střípek v životě LC.
Byl to buldok. Minimálně vzhledem. Přetékal všude. Odulé, několikavrstvé tváře, vodové oči tak schované v záhybech tuku, že skoro nebyly vidět, trojitá brada, a o zbytku těla od krku dolů se ani nemělo smysl bavit. Do křesla se jeho mohutné pozadí ani nevešlo, a i nebohá sedačka těžce sténala pod jeho váhou.
Obecně dokonale odpovídal zažitému povědomí o slovutných právnících, kterým také koneckonců byl.
Sám sebe také za velkou šelmu považoval. Za buldoka, který se zakousne a nepustí. A asi i právem, protože tam, kde působil, byla jeho pověst vskutku neotřesitelná a válcoval své soupeře nejen svým tělem, ale i svým nejspíše nesporným umem. A tak byl naprosto zvyklý jednat z pozice síly s tím, že vždy bude po jeho. On neprohrával. Možnost porážky si vůbec nepřipouštěl. A přitom byl čestný.
Což byl samozřejmě kámen úrazu.
Lady Clara totiž pochopitelně v jejich sporu viděla věci jinak. A o ceně pozemku na venkově, který hodlala koupit, měla naprosto odlišné představy. Nějaký provinční, venkovský balík, se kterým o tom musela jednat, byl objekt určený pouze k přehlížení. Bez ohledu na jeho fyzické proporce nebo pověst.
První kolo jednání tak pro ni bylo nepříjemným střetem s realitou.
Ale mělo to i nějaká pozitiva. Lord Charles si totiž ověřil, že starobylé sídlo jeho předků skutečně přečká vše. Protože proti bouři, kterou Lady Clara rozpoutala, když za páně Dorsethem zapadly dveře, bylo i nejzuřivější běsnění přírodních živlů pouhým slabým odvarem. Aspoň že ty nejvzácnější sbírky čínského porcelánu přežily. Vchod do salónku, kde byly uloženy, byl před Lady Clarou včas zatarasen.
Tři týdny po prvním jednání to již v domě zase začínalo vypadat, jako by žádná bouře nepřešla. Dokonce i většina přítomných, kteří měli tu smůlu, že se vyskytli v nesprávný čas na nesprávném místě, přestávala mít nekontrolované tiky ve tváři a panický výraz, kdykoliv se poblíž ozval nějaký hlasitější zvuk. Zejména třesknutí ale stále představovalo značnou hrozbu pro jejich nervovou soustavu.
Zatímco kohorty služebných a řemeslníků dávaly dům zpátky dohromady, Lady Clara nelenila a spřádala plány. Tolik poslů se mezi Londýnem a sídlem rodu nevyměnilo za celý uplynulý rok dohromady, takže Lord Charles neměl sebemenší pochyb, že Mr. Dorseth byl prolustrován odshora dolů, odpředu nazad, zleva doprava zpět skrz všechny generace až po Viléma Dobyvatele.
Byl by i rád, že mu jeho Paní oznámila, že druhé dějství se odehraje bez jeho osobní přítomnosti, nebýt toho, že byl z domu odeslán pryč i s Williamem, zatímco Lady Jane měla zůstat. Vícekrát proto hledal způsob, jak se nechat více zasvětit do plánů své ženy, které zcela jistě se zákonem minimálně hraničily, pokud ho již výrazně nepřekračovaly, ale jeho pokusy byly odráženy úspěšněji než křižácké jízdy husitskou hradbou.
A když se pak William projevil jako fatalista a taktická porada, co by tak mohli učinit, aby případně mohli učinit přítrž některému z exotických plánů Lady Clary, jak co nejefektivněji dosáhnout svého, skončila pouze neurčitým pokrčením jeho ramen, nalezl Lord Charles sám sebe, jak v neradostných myšlenkách s Williamem po boku opouštějí rodné sídlo a směřují na karetní večer do Londýna.
Kdyby tak Lord Charles tušil ...
Protože i jeho žena měla podobně trudné myšlenky.
Samozřejmě, že našla slabiny. Vždycky je našla. Ale nebylo jich mnoho. Vlastně jich bylo žalostně málo. Mr. Dorseth byl člověk, který by zřejmě zaujal čelné místo v jejím žoldu, kdežto mít ho za nepřítele nebylo zrovna žádoucí. Byl pevný, zásadový, pečlivý, velmi chytrý, protřelý a odborně velmi na výši. Bohužel, pro tuto chvíli, byl i skálopevně věrný. Přeplatit ho se nezdálo proveditelným.
Tyto faktory a to, že všechny ostatní varianty by úspěch nemusely přinést vůbec, nebo maximálně velmi omezený, vedly k tomu, že s těžkým srdcem se nakonec rozhodla pro postup, se kterým ale měla značný problém i ona sama. Že by prošel přes Lorda Charlese nebo Williama, to bylo naprosto vyloučené. Dobře, že raději nic nevěděli. Bouři, která by asi v domě nastala, by pro tentokrát už jejich sídlo opravdu přežít nemuselo.
Lady Jane ale souhlasila. A nakonec byly obě ženy schopné přetavit hrubý nákres v dokonale vybroušený diamant, díky kterému jedním drobnějším divadlem zajistí pro jejich rod další vavříny vítězství.
Pokud Buldok něco tušil, pak musel být zajisté stejně dobrý herec jako Lady Clara. Choval se stejně žoviálně nadřazeně a neohroženě jako prvně a možnost jakéhokoliv zádrhelu si nepřipouštěl. Buď Lady Clara nakonec kývne na jeho podmínky, nebo má prostě smůlu a obchod neproběhne. Lady Clara však věřila, že si je jen prostě jistý sám sebou. Žádné záznamy o jeho ochotnických úspěších kdykoliv v minulosti nenašla ani náznakem. A protože to ladilo s jejími plány, nechávala ho vyhrávat. Byť pochopitelně bojovala jako lvice. Ani nemusela nic hrát. Jednání bylo stejně vyhrocené jako prvně, byť samozřejmě navenek stále zachovávali důstojnost a dignitu.
I přesto měla problémy zachovat dekorum, když se loučili s dalším zdánlivým patem a musela si neustále opakovat „uklidni se, tohle není konec“. Ale dala to, a dokonce nehodila o stěnu vázou, kterou už držela v ruce. Místo toho napínala uši, aby byla schopná zachytit, zda jejich plán odstartuje podle představ.
Mr. Dorseth se nesl chodbou jako páv. Byť vypadal všelijak, jen ne jako elegantní bytost. Tohoto faktu si ale asi nebyl vědom. Nebo si ho nepřipouštěl. Bubny vítězství mu duněly v uších doprovázeny bryskními zvuky fanfár. Odkud se vzala krasavice v jeho náručí neměl vlastně sebemenší ponětí.
Její vzhled mu byl naprosto upřímně jedno. Jakékoliv rozptylování spočívající v radovánkách mezi mužem a ženou považoval za naprosto zbytečnou ztrátu času. Mrhání. A na svoji pevnost v této oblasti byl patřičně hrdý. Patřila k věcem, na které byl velmi pyšný.
Stejně jako na svoji galantnost. Takže hromada listin, svinutých papírů a kdoví co všechno se neznámé slečně vyvalilo z náručí, nejspíše jeho nepozorností, ho nemohly nechat chladným. Zvlášť když se jí nějak podařilo jejich velkou část při střetu prostě nechat v jeho náruči. A když pak od jeho nohou vesele zašvitořila „Pomůžete mi to, prosím, hodit sem vedle do salónku, že ano?“ a sama hned vyrazila vpřed nečekaje na jeho odezvu, bylo přece naprosto v pořádku, že ji následoval.
Bylo to opravdu navíc jenom kousek a brzy složil nechtěný náklad na opulentní pohovku. Sotva se však napřímil, dokonce i on zamrkal. Slečna před ním se ho totiž pokoušela oslnit sněhobílou barvou svého odhaleného poprsí. Víc si ji ihned prohlédnout nemohl, protože se mu zatmělo před očima po políčku, kterým byl počastován, a nejbližší okamžiky pak plně patřily jejímu zvučnému hlasu.
„Co si to dovolujete? Jak jste se mohl opovážit? To ... to ... je naprostý skandál!! Že se nestydíte!“.
Měly to dobře nacvičené. Protože Mr. Dorseth stihl pouze zbrunátnět a stále ještě marně přemýšlel, jak se neznámé podařilo propašovat dovnitř roztržený předek svého šatu tak, že si toho nevšiml, protože nyní to určitě neudělala, to by nepřeslechl, když za jeho zády již ječela Lady Clara.
„Co to má znamenat??? Mr. Dorseth!! Jak se můžete takto sápat na moji schovanku!!!“.
Ach, no jistě, Lady Jane. Kdo jiný. Ale tohle jsem tedy nečekal, připustil si Mr. Dorseth. Tento dům si svá tajemství střežil opravdu dobře. Že vymyslí takovýto scénář, jak dosáhnout nad ním převahu ...
Místo toho se ale v klidu otočil k Lady Claře. Kterou tím naprosto odzbrojil. Zastavil v nádechu, po kterém se chytala spustit další jistě dobře natrénovanou tirádu.
„Jste opravdu pozoruhodná žena, Lady Claro“, ujistil ženu ve dveřích s kamenným výrazem.
„Nepůjdete raději dál a nenavážeme na náš předchozí rozhovor?“, pokračoval tónem, jako by mluvil o tom, jaké dnes bylo počasí.
Kdyby pohled dokázal zabíjet, věděl by, že je již mrtvý muž. Ale možná i proto hněvu Lady Clary čelil s takovým poklidem, stoicky. Protože jako ona, i on byl na ni připraven. Jak jen to šlo. I když že zajdou až sem, klobouk dolů.
„Na to, že jste právě způsobil neodpustitelný skandál, jste dost klidný, Mr. Dorset“, snažila se ho Lady Clara stále ještě nalomit, s očima neustále metajícími blesky. Její herecký um byl vskutku obdivuhodný.
„Ale no tak“, odvětil v klidu Mr. Dorseth.
„Oba víme, že to bude Vaše slovo proti mému. Stejně tak oba dobře víme, že nemáte sebemenší zájem na tom, aby se o tomto incidentu kdy někdy mluvilo. Jsem si jist, že si svoji bezúhonnost budete i nadále chtít chránit stejně dobře, jako já tu svoji. Stejně jako chránit před negativní publicitou Lady Jane.“
„Které tímto skládám poklonu, jak krásnou ženu v ní Bůh vytvořil“, ubezpečil Mr. Dorseth Lady Jane s galantní úklonou.
V místnosti však nastalo ticho jako na kostele. Šok byl příliš značný. Věci se zdály jít přesně podle špatné varianty plánu.
Mr. Dorseth ale neskončil.
„Měl bych pro Vás nabídku“, předeslal totiž vzápětí do éteru, dávaje upřímně najevo svoji ochotu jednat.
Lady Clara se přesto musela párkrát zhluboka nadechnout, než se zaťatými zuby vycedila „Jakou?“.
Mr. Dorseth se lehce pousmál.
„Dobře jsem se o Vás informoval, Má Paní. A venkov je mi již příliš malý. Poohlížím se po něčem větším. Po službě domu, který je toho hoden. Rád bych po sobě zanechal více, než bych kdy mohl tam, odkud pocházím.“
Lady Clara vypustila páru jak lokomotiva. Přemýšlela tak rychle, jako nikdy v životě.
„A ten pozemek?“, zeptala se po nějaké době usilovného přemýšlení nakonec.
„Oba víme, že tu cenu nemá“, ubezpečil ji Mr. Dorseth. „Svému účelu ale myslím posloužil velmi dobře“, odtušil nakonec.
Tvář Lady Clary se proměnila jako mávnutím kouzelného proutku. Jinak se tam ten úsměv tak naráz zhmotnit nemohl.
„Miláčku“, pronesla směrem k Lady Jane hlasem, ze kterého by se dal vytěžit med pro celé království, „nech nás prosím Tě o samotě a zajisti, aby nám sem naservírovali další čas a občerstvení. Ještě nás s Mr. Dorsethem čeká dlouhé jednání.“
A ať již to pak Lady Clara hodnotila s krátkým či dlouhým odstupem, přemrštěná cena pozemku, který pořídila, a oběť, kterou Lady Jane přinesla odhalením svého poprsí tehdy cizímu muži a v ten moment protivníkovi, se jejich domu vrátily nespočítaně. V osobě Mr. Dorsetha získali právníka, před kterým se brzy třásli všichni právníci City, a věrného přítele a důvěrníka, kterých je na světě jako šafránu.
