Už přivítání varovalo, že bychom mohli po šikmé ploše snadno sklouznout. Poprvé se vidět a ihned pusa na rty. Fyzická přítomnost, kdy do sebe ještě nevrážíte, ale jste tak blízko, že se doslova hmatatelně cítíte. Rozhovor, který plyne stejně přirozeně jako klidná voda stoletími prověřeným řečištěm.
Není nám už dvacet. Nejsme ani žádní modelové. Ale to nehraje žádnou roli. Potřeba a zájem kvetou všude okolo nás.
Bylo tak asi dobře, že jsme šli do veřejných prostor. Kde stačí zaplatit za hodinový pronájem a hned za dveřmi od místnosti na vás může někdo číhat. Kde chabé závěsy jen horko těžko skrývají prostor nepovolaným zrakům, které by se mohly skrývat v úzkých oknech temného vnitrobloku.
I tak neměla problém se svléknout. Na masážní lůžko se ráda položila nahá, byť kalhotky by si mohla nechat. V době masáže hýžďových svalů bych je jenom stáhl pod zadeček, pokud by s tímto svolila. Nechtěla. Tedy nechat si kalhoty. Masáž zadečku rozhodně chtěla.
Ale to až postupně. Začínáme klasicky od chodidel. Není možné na ně zapomenout, zanedbat je. Zaslouží stejnou péči jako zajímavější části těla. A nejspíš i větší. Nesou celou tíhu našeho bytí. Našeho svědomí.
Ženy mě obecně přitahují. Miluji se jich dotýkat. Miluji si je hýčkat. Věnovat jim péči, přízeň. I lásku touto cestou. Každá žena si to zaslouží. Když nic jiného, musí trpět nás, horší polovinu lidstva.
Stejně jako ženy před ní se rozpouštěla pod mými prsty, které ze svalů rozháněly bolest, únavu. A taky nejspíš rovnou u ní podněcovaly i jiné myšlenky. Když jsem se totiž dostal po stehnech nahoru k pasu, byla tam již horká. Rozpálená. Voňavá. Naštěstí nic nového pod sluncem.
Scénář nebyl plně dohodnut. Přece jen první masáž. Postupujeme intuitivně. Zavčasu se zeptám. Byť pochybnosti nemám. Zejména poté, kdy už v poloze na zádech se snaží polapit mé prsty, když hnětou a kultivují kůži v tříslech. Projíždějí kolem okvětních lístků, na kterých vyskakuje rosa, kterou nevytváří jen teplo olejíčku, mých prstů a tření, kterého se kůži dostává.
Ale všechno má svůj čas. Není proč spěchat, kam se hnát, máme celou hodinu. Příště, příště se můžeme v případě úspěchu zkusit dohodnout na dvou. Nebo v případě rekordmanech i více.
Takto přecházím na zadeček. Věnuji mu důkladnou péči. Do hloubky. Soustředěně. Opakovaně.
Masáž ramen a zad je pak příjemným uvolněným nahromaděného napětí, nejenom toho fyzického daného únavou všedních dnů.
Ochotně se otáčí a já se vracím zpátky k chodidlům a opět postupuji odspoda nahoru. Záměrně vynechávám její klín, ale prsa neušetřím. Není v tom problém. Nemá je citlivá natolik, aby jí masáž zde byla nějak nepříjemná, jak se to může u některých žen stát.
Nadále odečítám ozvuky jejího těla. Dechu. Tváře. Vidím, že to chce. Že nechce nechat nic pozadu. Chce nechat vše odplavit. Přesto jí dávám ještě šanci. Přece jen nejsme v naprostém soukromí. A je to poprvé.
„Zakončení se vším všudy bývá možné“, nadhazuji lehce s úsměvem do jejích zastřených očí.
„A teď by to nešlo?“, stíhá mě její otázka.
Ještě jednou střelím pohledem k oknu. Nijak jí to nevzrušuje. Zato z jiných podnětů začíná být lehce netrpělivá. Odpověď úsměvem a prsty, které si konečně jdou pohrát i s jejím po pozornosti tolik toužícím pohlavím, je naprosto dostačující.
Netrvá to dlouho. Ještě si pořádně nepohraji jak s jejím královstvím vně, tak i vevnitř a již exploduje v dlouhotrvajícím orgasmu díky zdárnému dráždění klitorisu, při kterém se tiskne k mojí zapřené ruce a vlní se na mých prstech. Když se konečně rozpoutané živly vyčerpají, přitahuje si mě k sobě a dostávám další pusu.
„Děkuji“, špitne lehce.
Potěšení bylo vskutku na mé straně. Ženské tělo a ženský orgasmus je magie sama o sobě, jejíž proudění ve světě zajištuje životní sílu i nám mužům.
Jen více. Houšť.
