Sousedská výpomoc v nouzi (soutěžní)

Karolína znovu spěšně prohledala kabelku a polilo ji horko. Zdálo se, že vše bylo na svém místě jako obvykle. Vše, kromě nevelkého svazku klíčů s malým logem její oblíbené módní značky vyraženého v přívěsku se srdcovitým tvarem. Kabelku položila na schody před vstupními dveřmi do vysokého prvorepublikového domu, jakých bylo v této části města nepočítaně a kde bydlela se svým přítelem v prostorném bytě s vysokými stropy a balkónovým výhledem do vnitrobloku. Ruce si vrazila do kapes u lehkého tmavého saka, které měla oblečené přes černé krajkové šaty s květinovým vzorem a krémovou saténovou spodničkou splývající jí těsně nad odhalená kolena, ale kromě zmuchlaného papírového kapesníku a označené tramvajové jízdenky v nich nic jiného nenašla. Nervózně si upravila vlasy za uši, ruce si založila na prsou a úzkostlivě se rozhlédla kolem sebe. Její přítel Marek ráno odjel na služební cestu s plánovaným návratem až v polovině příštího týdne. Pohlédla na hodinky na svém zápěstí, bylo něco před půlnocí a rušná třída blízko centra metropole nebyla v tu dobu zrovna bezpečným místem. Vracela se z dámského sedánku, který pravidelně absolvovala se svými kamarádkami a kolegyněmi z práce každý druhý pátek v měsíci v jejich oblíbené vinárně v blízkosti rozlehlého parku a Činoherního klubu městského divadla. Citelně se ochladilo. A i když se teploty přes den držely na úrovni vlahých jarních dnů, poryv studeného vzduchu jí do tváře vmetl dlouhé prameny vlasů a ona se mimoděk zachvěla a schoulila se do sebe. V duchu se proklínala za to, že se nechala svou kolegyní Markétou tak strhnout a její odchod z bytu proběhl v tolik překotném tempu, že si ani nemohla vzpomenout, jestli byt vůbec zamčela a vzala si klíče s sebou, nebo je nechala ležet v proutěné ošatce na chodbě pod věšáky s jejími a Markovými svršky. Po chvíli si zaclonila oči a pohlédla přes sklo dveří do chodby domu. Vzápětí sebou trhla, prudce se otočila a polekaně zamrkala očima na muže před sebou.

Devětadvacetiletá Karolína pracovala jako obchodní zástupkyně ve firmě, zabývající se online marketingem a reklamou. Byla milá, společenská a v pracovním kolektivu oblíbená. Od první chvíle, co vstoupila ráno do kanceláře, byla samý úsměv a ten jí kupodivu vydržel až do konce pracovní doby. Zároveň byla také starostlivá a empatická, takže často sloužila jako pověstná vrba pro své kamarádky a kolegyně, kterým vždy trpělivě naslouchala u kávy v kuchyňce nebo u cigarety před budovou firmy vedle stojícího popelníku s lesklou chromovou mřížkou. A byla už půl roku zasnoubená se svým přítelem Markem, se kterým žili šestým rokem ve společné domácnosti a plánovali založit rodinu. Karolína byla baculatá blondýnka se zelenýma očima, takový ten výrazně krásný typ s jemnými ženskými rysy, co chlapa pošle do kolen už pouhým úsměvem. Navíc, když promluvila, její tvář se rozzářila a každý, kdo se v tu chvíli nacházel v pozici posluchače jí musel přirozeně věnovat pozornost. Uměla komunikovat nejen očima, ale celou svou výraznou osobností. Měla středně vysokou postavu s nepřehlédnutelným poprsím, širokými boky a velkým kulatým zadkem. Nikdy se neoblékala vyzývavě a o svůj vzhled pravidelně pečovala, protože věděla, že v osobní komunikaci s lidmi je první dojem jedním z klíčových prvků. A protože jejími klienty byli převážně muži v pozici majitelů firem z nejrůznějších oborů podnikání, dařilo se Karolíně v práci víc než slibně. A pokud některý z nich nehodlal respektovat zásnubní prsten s malým kamínkem spočívající na prstu její levé ruky, dala mu jasně najevo, že nemá zájem.

S Markem se seznámili přes její dlouholetou kamarádku, která si na něj sice myslela, ale on její city neopětoval. Od kamarádů totiž věděl, že svůj přebujelý sexuální apetit řeší častými nevěrami. S Karolínou si domluvili rande v lesoparku za městem a než došli procházkou k prvnímu rybníku, oba cítili, že našli spřízněnou duši a po necelých třech měsících si našli společný podnájem. Marek byl o sedm let starší, beznadějný romantik, který by pro svou Karolínu udělal cokoliv, a přestože se doma čas od času proměnila v sedmihlavou saň, o ruku ji požádal tradičním způsobem. V kosmopolitní restauraci v centru. Každý rok od něj dostávala květiny a nikdy nezapomněl na jedinou událost, se kterými byly obvykle spojovány a staral se, aby jí nic nechybělo. A nikdy ji nezapomněl na prvního máje tradičně políbit pod rozkvetlým stromem. A Karolína ho za to celým svým velkým srdcem milovala.

"Ahoj Karolíno, omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl jí s provinilým úsměvem vysoký muž s tmavými vlasy a upravenou bradkou. Byl to její o patnáct let starší soused, který provozoval e-shop se sportovními potřebami, a přestože jeho název a logo zdobilo domovní schránku, kterou používal, nikdy si ho pořádně nezapamatovala. Před nedávnem mu pomohla s propagací na internetu, a tak měli možnost se navzájem blíž poznat. Byl rozvedený, v bytě ve stejném patře bydlel už několik let sám a každý pátek hrával pravidelně šipky s kamarády v hospůdce na rohu ulice. Karolína se rozpačitě usmála a poodstoupila stranou od vchodových dveří. "Ahoj Tomáši, nic se neděje," špitla a zvedla svou elegantní kabelku ze schodů. Tomáš vzápětí vylovil klíče z kapsy sportovní bundy do pasu, odemkl dveře a pustil ji dovnitř. "Z vinárny?" usmál se, když si všiml jejího zastřeného pohledu a planoucích tváří. "Ano, jako obvykle," přikývla Karolína a společně nastoupili do výtahu. "Můžu řídit?" Tomáš se usmál a poté stiskl tlačítko na vrcholu číselné řady na protější stěně. Karolíně cukly koutky, ale nic neřekla. Cítila, jak si ji prohlíží a lehce znervózněla. Neměla ráda, když na ni muži zírali, přestože na to byla zvyklá. Když výtah zastavil, oba vystoupili a rozešli se ke dveřím svých bytů. "Půjdu spát, je pozdě," usmála se Karolína a strčila ruku do kabelky, šmátrala v ní a předstírala, že hledá klíče. Tomáš mezitím odemčel dveře svého bytu, zastavil se na prahu a chvíli ji mlčky pozoroval. "Tak dobrou noc a sladké sny," mávl na ni a poté zmizel za dveřmi svého bytu.

Karolína mávnutí opětovala, ustrašeně se ohlédla za sebe a pak dlouze vydechla. Světlo na chodbě vzápětí zhaslo a ona se ocitla v neproniknutelné tmě. Sedla si na schody a vzala do ruky svůj mobilní telefon. Horečně přemýšlela, jak svou situaci vyřešit, ale věděla, že jí moc možností nezbývalo. Její kamarádky bydlely buď u rodičů nebo se svými protějšky a nenapadl ji nikdo, kdo by ji mohl pomoct. Na displeji svítil časový údaj a blikající stav vybité baterie. Karolína bezmocně svírala v ruce svůj telefon a do očí se jí hrnuly slzy. Po chvíli vstala a po tmě přešla ke dveřím sousedního bytu. Prostě neviděla jinou možnost.

Prstem se opřela do tlačítka zvonku na stěně vedle dveří a nakrátko zadržela dech. O několik okamžiků později se z útrob bytu ozvaly kroky a když se dveře konečně otevřely, stál v nich její soused jen v tričku a trenýrkách. "Tomáši, já se hrozně moc omlouvám, ale mohla bych si u tebe nabít mobil? Pak hned půjdu," hlesla Karolína a když uviděl její oči zalité slzami, mlčky ustoupil a pustil ji dovnitř. Karolína si zapojila nabíječku bez které zásadně neopouštěla byt do zásuvky a sundala si sako z ramen. Přehodila ho přes opěradlo židle u jídelního stolu v kuchyni a prohrábla si vlasy. "Něco s Markem?" odtušil Tomáš. "Ne, s Markem to nemá nic společného. Jsem prostě blbá, zapomněla jsem si klíče a teď se nemůžu dostat domů," přiznala Karolína nedobrovolně, "nejradši bych si nafackovala." Tomáš se podrbal na zátylku a opřel se pažemi o kuchyňskou linku. "Mám kamaráda zámečníka, určitě by ti pomohl, ale obávám se..," odmlčel se a šlehl pohledem po ciferníku nástěnných hodin naproti na zdi. "Že nejdřív ráno." "Nechci obtěžovat, nějak si poradím," hlesla Karolína a svezla se na židli. "Ale snad nebude tak zle," konejšil jí Tomáš, přešel k lednici a postavil na stůl dvě baňaté sklenice a láhev červeného vína. "Než se ti nabije mobil," zazubil se na ni a nalil oběma zhruba do poloviny. Sklenice s cinknutím narazily o sebe a Karolína opatrně do té své ponořila rty. V Tomášově přítomnosti se cítila bezpečně, věděla co od něj mohla očekávat a nespouštěla z něj oči. Imponoval jí, zvlášť jeho výška a sportovní postava. Zanedlouho už v láhvi na stole zbývalo sotva pro každého a Karolína úplně zapomněla na to, že nemá kde složit hlavu. Tomáš byl dobrý společník a ona se v jeho sytě modrých očích začínala topit. "Víš, že nemůžu," hlesla, když se k ní ve vhodné chvíli naklonil a zlehka ji políbil na rty. "A to chceš do konce života spát s jedním chlapem?" opáčil a vzrušeně vydechl. Pronikavá vůně mladé sousedky mu vnikala do nosu a on cítil, že ztrácí kontrolu nad tím, co dělá. "Zkusil jsem si to a věř mi," políbil ji znovu a intenzivněji, "není o co stát." Karolína mu polibky vracela a když ucítil v ústech její jazyk, ztratil kontrolu už nadobro. Jaro je pro osamělého chlapa prostě svinský čas.

Zvedl ji za paže ze židle, otočila se a on třesoucíma se rukama rozepnul zip na jejích zádech, kombinace decentní květované krajky a saténu ho nebývale vzrušovala. Stáhl jí šaty z ramen a Karolína z nich ladně vystoupila. Mezi jejími souměrnými půlkami mizel pruh tenoučké látky titěrných krajkových kalhotek a Tomáš poklekl na podlahu, sevřel je v dlaních a přisál se na ně ústy. Její kůže byla měkká a hebká a voněla tělovým krémem, skoro se přitom zalykal. Na jeho vkus byla sice kyprá, ale takovým žensky smyslným způsobem, kterému nedokázal odolat. Karolína mezitím tlumeně sténala a uvolnila si podprsenku, kterou odhodila na stůl a otočila se čelem k Tomášovi. Zespodu z podlahy se mu její prsa jevila obrovská, natáhl k nim ruce a jemně je hnětl, jeho klacek přitom rychle nabýval a napínal se strmě vzhůru proti tenké látce jeho přiléhavých trenýrek, čehož si Karolína přirozeně všimla. Pomohla mu na nohy, pažemi se opřel o kuchyňskou linku a nechal si je stáhnout ke kotníkům. Mladá sousedka ho vášnivě líbala a masírovala mu ho v malé dlani. V příští chvíli se k němu sklonila a hltavě si ho vrazila do pusy. Tomáš zavřel oči, horkost jejích úst ho na okamžik úplně paralyzovala. Pak se natáhl k jejímu zadku, odhrnul tenký dělící pásek jejích titěrných kalhotek stranou a vsunul jí prsty zároveň do kundy i do těsné řiťky. Karolína tlumeně vyjekla, ale dál pracovala pusou na jeho krví nalitém klacku s převislou předkožkou a velkým brunátným žaludem. Tomášovy prsty v ní zatím monotónně mizely a ona se kroutila v bocích a dychtivě proti nim vyrážela pánví. "Karolínko!" Tomáš přerývaně oddechoval a v sevřené pěsti svíral její sametově hebké vlasy. Vytáhla si jeho čuráka z pusy a několikrát s ním zapumpovala v ruce. "Ano, Tomášku?" uculila se na něj. "Bože, nepřestávej," zasténal a sám jí ho nacpal do pusy tak hluboko, až ucukla hlavou dozadu. Ochotně ho sála rychlými a tvrdými tahy a její visící prsy se přitom divoce tloukly o sebe, pak si svlékla kalhotky, lascivně se opřela lokty o kuchyňskou linku a vystrčila na něj zadek.

Tomáš se postavil za ni a pevně ji sevřel v bocích. Pomalu ho natlačil mladé sousedce do kundy a na chvíli setrval nehnutě, těsně se kolem jeho čuráka sevřela a on potřeboval chvíli, aby si na ni zvykl. Karolína k němu otočila hlavu a odhrnula si vlasy z tváře. Několikrát jemně pohnula pánví a Tomáš se vzápětí přidal. Nejdřív jí šukal pomalými a dlouhými tahy, ale po chvíli zrychlil a mladá sousedka se okamžitě roztřásla blahem. Její macaté půlky narážely do jeho boků a on je rukama roztáhl od sebe a užíval si pohled na svůj klacek, který pravidelně mizel v její hladce vyholené, narůžovělé kundě a přitom neustále cukal očima k jejímu řitnímu otvoru. Po chvíli do něj nesmlouvavě zasunul dva prsty a cítil, že je připravená, což potvrzovala souhlasným pokyvováním hlavy. "Strč mi ho tam, Tomášku, prosím, už mi ho tam konečně strč!" žadonila šeptem a přitom se kousala do rtů. Ochotně jí vyhověl a zvládl sotva několik přírazů než ucítil, že jde do finále. Vytrhl se z ní, popadl Karolínu za vlasy, přitlačil ji na kolena na podlahu a nasměroval jí čuráka přímo do tváře. V dlani sevřel její nahý prs s velkým světlým dvorcem a nechal svůj klacek napospas mladé sousedce. Několikrát s ním zapumpovala v ruce a když začal Tomáš tlumeně chrčet, položila si jeho čuráka na jazyk a čekala. První cákance jeho semene ji donutily opět ucuknout hlavou, měla jich plnou pusu a další se valily na její velké povislé cecky a dál přes břicho mezi její silná stehna. "Teda, Tomáši," zvedla k němu oči a uznale pokývala hlavou. "Mám to úplně všude," zaúpěla a přitom vyplivla zbytek semene na svá potřísněná prsa. "Omlouvám se, Karolínko," vydechl a otřel si zpocené čelo, "asi na mě leze jaro." "Asi," pokrčila jeho mladá sousedka rameny. "Ale ještě mi něco dlužíš," uculila se a znovu sevřela v dlani jeho stále ztopořený klacek.

Tomáš rychle přešel ke stolu a na jeden zátah dopil láhev červeného. A když položil Karolínu zády na manželskou postel ve své ložnici a zabořil obličej do jejího horkého, pulsujícího klína, po právu měl pocit, že může čurákem lámat skály.

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech a Karolína šeptala před spaním Tomášovi, že mu děkuje za bezpečí jeho bytu. Sedět do rozednění na schodech by ji asi opravdu psychicky vyčerpalo. Baterie jejího mobilu znovu překypovala energií a ona tu svoji dnes v noci odevzdala jemu. Spokojeně usínala s hlavou položenou na jeho nahé hrudi. Od zítřka už budou zase jen sousedé, anonymní lidé sdílející stejné patro nájemního domu. Anebo ne?