Pomocná ruka. Respektive dva páry. (2)

Když pak pohlédla do tváří zbývajících dvou, ze kterých naprosto upřímně zářil nefalšovaný chtíč, maně jenom zavřela oči a tělem jí proběhl první lehký orgasmus. Bradavky snad ještě neměla v životě ztuhlejší a její plná prsa, větší než špičatější Bětčina, ale zase zdaleka ne takové melouny, jaké měla Renata, jí přišla mnohem těžší než kdy jindy.

Když zase otevřela oči, koukali oba upřeně do jejího klína. Na její drobnou čárku plnou tmavých kudrlinek. Tonda byl přitom pevný jako skála a Míše se udělalo trochu mdlo, když poprvé popatřila na jeho potenci. Rozměry. Velikost. Sílu a mocnost. V rozevřeném županu byl sice stále ještě skryt v záhybech, ale ten příslib byl tak neskutečně hmatatelný, jak tak seděl na jejích stehnech. Míša se raději brzy vrátila pohledem do tváře Bětky nad sebou, za svojí hlavou.

„Jsi nádherná, Míšo“, vydechla ta ihned jako na povel, zatímco si bezmyšlenkovitě hrála s úvazem na svém vlastním županu. Bylo pak vidět, jak se Bětka zarazila, stoprocentně si nejistá tím, zda si Míšin pohled správně vykládá, pak však zkušebně zatáhla za jeden cíp, a když výraz, který ji sledoval, zůstal neměnný, pomalu, rozvážně rozvázala uzel, rozevřela pak cípy těžké bavlny, a poté, co nechala Míšu se chvilku pást obnovenou nahotou svých ňader, shodila župan z ramen a jakmile ho dostala kompaktně do úchopu, zahodila ho jako nepotřebný daleko vedle postele.

Následně se předklonila a její ruce se zmocnily prsou její kamarádky.

„Úchvatné“, vydechl Tonda okouzleně. „Jste naprosté bohyně“, předeslal pak k oběma ženám, že on mezi nimi v nejbližších chvílích opravdu nehodlá rozlišovat a některou z nich vyzdvihovat. Laskavý úsměv jeho ženy mu vzápětí potvrdil, že ona je s jeho přístupem naprosto ztotožněna. Na kteréžto konto se i Tonda zbavil županu.

Míša nebyla schopná nic říci. Neodvažovala se na ně již dále raději dívat. Pohled na Tondovu jistě impozantní erekci si raději odepřela i pro tuto chvíli. Dýchala jak těsně před kolapsem, mohutný orgasmus byl již příliš blízko. Fakt, že se Bětka začala zničehonic přesouvat, ho mohl maximálně nepodstatně oddálit. Vždyť Tonda také neprodleně od Bětky převzal štafetu a on se teď staral o Míšina ňadra. Brzy však již oba dva spolu byli u Míšiných boků.

Dříve, než dojem Tondových rukou jemně hladících a hnětoucích Míšiny plné polokoule, tahajících za její tvrdé špuntíky, na ni dopadl naplno, Bětčin hbitý, laskavý, něžný prstík přejel přímo přes Míšinu rozevřenou dírku. Plnější života než kdykoliv dříve. A škádlivě lehce zabrousil dovnitř. Jen tak na okraj. I dotek palce pod hráškem byl spíše plíživý.

Přesto tomu nešlo dále odolávat. Nešlo tomu bránit.

Míša se rozechvěla nefalšovaným příslibem bezprostředního ataku, takže Bětka sotva stačila učinit pár rychlých nenásilných pohybů přes citlivou kůži a Míša zasténala tak mocně, že se směle mohla Bětce dříve vyrovnat. Její ruce sevřely Tondova zápěstí v železném svěráku a její tělo sebou zabouřilo tak, že se pokusilo zpod jeho stehen vyprostit. Marně. A tak jen za doprovodu Míšina extatického sténání jen bičovalo matraci jak zničující příboj. Míšin orgasmus byl všeodplavující vlnou, které nemohlo zůstat stát nic v cestě. A zdál se být nekonečně dlouhý.

Když konečně přešel a vrátila se schopnost začít zase uvažovat, jako kdyby to opravdu setřelo vše, co se ten den stalo. Čímž ale na druhou stranu některé věci rychle vystoupaly na povrch. Například to, že byla tady a teď někde, kde Míša dotěrně stále cítila, že neměla co dělat. Obávala se toho stejně silně, jak moc se tomu chtěla bránit, a byla to naštěstí Bětčina ruka, která jí neúprosně, ale jistě, zabránila v tom, pokusit se prudce narovnat do sedu, aby se Míša mohla svým přátelům pokusit vysvětlit, že tohle to se prostě nestalo a ona tady nikdy vlastně nebyla.

„Zůstaň s námi dnes přes noc“, zašeptala na ni Bětka prosebně, jakmile měla Míšinu plnou pozornost a rozhodně nehodlala převzít ani náznak panického pohledu či pochybností o tom, že učinili tu správnou věci, které do místnosti promítala nejistá Míša.

Když ta pak raději hledala podporu pro vyřešení své rozpolcenosti u Tondy, našla v jeho výrazu stejný nenasytný hlad, touhu, prosbu, potřebu, jako tomu bylo i u jeho ženy. Oni dva s ní rozhodně tímto nehodlali skončit. A pokud by Míšu nepřesvědčilo ani tohle, konečně nepokrytý pohled do Luďkova klína byla tako mocný katalyzátor, že by rozpustil jakýkoliv odpor.

Byl tak neskutečně pevný. Dlouhý. Silný. Tlustý. Potentní. Slibující kromě blahodárně zničující síly i dosud nepoznaný zážitek stran délky styku a prožitku, který to mělo přinést.

Oni ji chtěli. Oba dva. Hrozně moc.

A ona by se tomu měla bránit?

Zvlášť teď, když se jedna její životní etapa tak jasně uzavřela, jednoznačně jako jeden velký omyl?

Možná tímto udělá další, ale zodpovědnost za to bude spočívat výlučně na nich. Víceméně. Když už tak. Teď bylo potřeba žít pouze sílou přítomnosti.

A tak se s vírou v jejich silný vztah a jednoznačné poselství, že oba dělají nyní přesně to, co chtějí, a jsou v tom naprosto zajedno, Míša odevzdala bez dalších zábran a překážek osudu a otevřela jim všem dveře dál.

„Ano“, vydechla s neskrývaným chtíčem, čímž je pozvala na své tělo. Tondova ústa na svá prsa a své bradavky. Bětčiny rty na svoje ústa.

Bylo to naprosto dech beroucí. Podmanivé. Neúprosné. Stahující jí za nimi do morálního bahna, které se chystali nakydat v mnoha vrstvách na zdrženlivé základy upejpavé morálky. Míša hladově hltala Bětčina ústa, vzorně jí tak vracejíce její vášeň plnou mincí. Tak dlouho již to toužila udělat, že tomu teď naprosto podlehla.

S jistým nespokojením tak vydechla, když si její a Bětčin jazyk hrály v ústech té druhé sice nesmírně intenzivně uspokojivě, ale přece jen poměrně krátce, když se Bětka již vyprostila a začala směřovat dolů na jih. Tento pocit ale opustil Míšu ihned, když viděla ten lačný pohled, který Bětka i její muž směřovali do jejího lůna. A s požitkem se zvonivě zasmála tomu, když Bětka se slovy „Ani na to nepomysli, lásko. Tohle toužím udělat už roky“, odsunula ramenem Tondovo tělo stranou a jako první se přisála k vyplavenému pohlaví své nejlepší kamarádky a nově i jejich milenky, aby ho znovu začala hnát ke zpěvu.

Další slova o tom, co teď a co potom, byla pro tuto chvíli zbytečná. Budou muset přijít na přetřes až později.

Bětčin jazyk byl jako úhoř. Hbitý, mrštný, byl všude. Naprosto nekompromisně Míšu lehce bleskově přesvědčil o tom, že to, čeho se jí v množství malém než menším dostalo od Kamilových úst, takže o to logicky ani nijak nestála, musela být jen nějaká nejapná imitace orálního sexu. Ty výbuchy extatických stavů, které se proháněly Míšiným tělem, měly sílu nespoutané bouře, a ona jen maně křečovitě svírala Bětku za její rusou kštici, aby se aspoň trochu pokusila korigovat její nespoutané nadšení. Pochopitelně naprosto marně. Další orgasmus se Míšou prohnal jako uragán a zaplavil ústa její milenky poctivou porcí sladkých, éterických šťáv.

Míša skoro ani dokázala zachytit Bětčin úsečný pokyn věnovaný jejímu muži „Ochutnej ji. Chutná fantasticky“, když se ti dva již dokázali vyměnit, a byla to tak nově Tondova ústa, která se přisála k jejímu pulzujícímu pohlaví, aby z něj mohla vyjíst nektar, jehož dostatek tam pro něj zanechala velkorysá Bětka. Rychle se ovšem ukázalo, že to byla z její strany zbytečná zdrženlivost, protože Míša pod Tondovým pozorným, nesmírně inspirativním jazykem i nadále tekla jako prorvaná přehrada. A zmítala se na vlnách další extáze, aniž by jí v tom dokázal nějak přibrzdit nový vjem ochutnání sama sebe prostřednictvím další, mnohem vydatnější sekvence vášnivého líbání, ke kterému se propůjčila její a Bětčina ústa.

Netrvalo dlouho a Míšou profrčel další impozantní vrchol. Jako kdyby si chtěla v jediný večer vynahradit všechna předchozí strádání a neúplnost. Již teď si byla jistá, že vytekla více než za celý předchozí život dohromady, a dotkla se nyní hvězd, které jí dříve připadaly nedosažitelně vzdálené.

Trvalo drahně dlouho, než se místnost přestala houpat, a Míša si byla schopna uvědomit, že Bětka s Tondou si ji pro tuto chvíli jen něžně hýčkají a před tím, než se přesunou dál, očekávají od ní nějakou interakci. Souhlas. Konzultaci. Cokoli. Nebo jen prosté hmatatelné ověření si, že je zpátky při smyslech a dosud stále příčetná.

To prostě stálo za široký úsměv a zářící oči, které k nim naplno vrhla, jakmile našla v prostoru a čase zase sama sebe.

„Líbilo?“, zeptala se jí Bětka potutelně, jasně tím Míše dávajíce najevo, že na její straně se nachází maximální spokojenost.

„Jak kdyby ses potřebovala ptát“, opáčila jí proto Míša sice s uzarděním, ale pyšná sama na sebe, namísto s výčitkami.

„Připravena na více?“, kontrovala Bětka vzápětí hravě a její prst opět zabloudil mezi dokonale rozkvetlé Míšiny okvětní lístky.

Ta tak nejprve jen těžce vydechla, jak se jí zase udělalo chvilkové temno za očima, a kousla se do spodního rtu, aby zabránila těžkému stenu opustit její ústa.

Míša si byla velmi dobře vědoma toho, že je před jejich zraky naprosto rozevřená, jak široce již měla kolena do stran, aby se obě jejich hlavy mohly mezi ně vměstnat, takže na nějakou zásadní zdrženlivost asi už opravdu nebyl čas ani prostor. Aby však přece jen zabránila nějakým nečekaným překvapením, moudře se odvážila zeptat „Jak daleko jste ochotni jít?“.

Bětka reagovala naprosto promptně. S Tondou nepotřebovala ani trochu konzultovat, což jejímu sdělení, společně s Tondovým souhlasným výrazem, dodala jeho obsahu punc čisté, ryzí pravdy.

„Tak daleko, jak budeš chtít jít ty“, ujistila Bětka svoji kamarádku pevně.

Možnosti, které tato velkorysá nabídka otvírala, byly tak široké, že kromě další vlny vzniklé důsledkem nového hraní Bětčina prstíku, ke kterému se přidal i Tondův, byly pádným důvodem k tomu, aby se Míša znovu musela zoufale kousnout do spodního rtu předtím, než byla schopna slovně reagovat.

„Včetně sexu s Tondou? Před tebou?“, vydechla však nakonec Míša odhodlaně.

Tentokrát za ně dva odpověděl přímo sám Tonda.

„Míšo, Bětka o tomto sní snad už tak dlouho, co se známe. A upřímně“, dodal vzápětí s dalším lehkým pousmáním, „já prakticky stejně tak dlouho“.

„Ale proč?“, nedokázala se ubránit Míša otázce. I přes zjevnou upřímnost toho, co slyšela, podpořenou tím, co zažila, to stále bylo příliš neuvěřitelné. Jak to, že jsou ochotni mezi sebe vpustit někoho dalšího a sdílet ho navzájem? Vždyť měli jeden druhého a byli zjevně tak šťastní. Proč to riskovat?

„Dva důvody“, odvětila přímo do její tváře Bětka, která se k ní vyšplhala vzhůru po Míšině těle, zanechavše péči o Míšin klín výlučně Tondovi.

„První je zřetelný fakt, že mě nesmírně přitahuješ. Snad odjakživa, co se známe, a co jsem začala vnímat své tělo po sexuální stránce. Jen dokud jsi byla ve vztahu, nechtěla jsem s tím nic dělat. Měla jsme každá aspoň svého chlapa.“

Po letmém polibku věnovaném Míšiným rtům pak Bětka plynule pokračovala.

„Tím druhým důvodem je skutečnost, že jak sis mohla všimnout, Tonda je neskutečně bohovsky obdařen. A moc dobře ví, co se svým nádobíčkem dělat. Naprosto mě zbavil potřeby hledat někoho jiného hned na začátku našeho vztahu a nevím proč, nejspíš proto, že mě tak přitahuješ, je jedním z mých nejvroucnějších životních přání, abych zažila, jak úplně stejně zruinuje i tebe.“

Míšinou hlavou proběhly živé obrazy tak strhujícím tempem, že její vpravdě geniální analytický mozek se bleskově dobral k jednomu z možných logických závěrů, což prokázala nevěřícím dotazem „Jak jsi proboha schopná chodit?“.

Bětka se zvonivě rozesmála upřímným smíchem. A zatímco něžně kroužila Míše po kůži na tváři, laškovně prohodila „Zkus si představit, jaké to bylo, být panna a odevzdat se něčemu takto enormnímu. Tonda mě zbavil panenství krátce po mých 16tinách, když jeho rodiče odjeli na víkend pryč, a prošukali jsme pak celý víkend. Za něco málo než 24 hodin mě devětkrát napustil svým semenem. Počet mých vrcholů se prostě dopočítat nedá.“

Do Tondova bouřlivého smíchu na toto otevřené sdělení Míša rychle vzpomínala na týden, kdy Bětka ve škole pro nemoc absentovala. Byly tehdy už tak věrné kamarádky, že jí Bětka následně později prozradila důvody této radostné události. Fakt o intenzitě a četnosti jejího zasvěcení jí Bětka ale až do dneška zatajila, takže to pro Míšu byl pádný důvod k tomu nechat bradu padnout k zemi a široce rozevřenýma očima na jejich vysmáté výrazy nevěřícně koukat. Tondovo sdělení, které proběhlo během těchto jejích vzpomínek tak Míše jen potvrdilo správnost jejich časového zacílení: „Bětka pak byla následující týden naprosto k nepotřebě a musela se hodit marod.“

Bětka zničehonic zasténala, jak Tonda svůj proslov doprovodil prstem útočícím pro změnu na její svatyni. Tok vzpomínek tím velmi efektivně přetrhl.

„Neváhej, zlato“, vycedila Bětka záhy do dalšího zaúpění, jak Tonda nekompromisně útočil na obou frontách. „Představ si, jaké to je mít ho v sobě. Jak moc tě dokáže naplnit, roztáhnout, rozšířit ti nejenom obzory do netušených rozměrů ...“.

Představy vybuzené tímto povzbuzením Míša vpravdě nepotřebovala ani trochu. Ona po té nabídce tak jako tak hodlala sáhnout všemi deseti. Takto jen značně urychlily spád věcí.

„Proboha“, zadrmolila proto rychle na prahu dalšího orgasmu hnaného vpřed Tondovými prsty, „vraz ho do mě!“.

„Jak si přeješ“, odvětil Tonda bleskově a bez váhání se na Míšu sápal. Jeho železný prut síly a velikosti malého polínka brzičko hbitě přejížděl po Míšině tekoucím, rozevírajícím se pohlaví, které netoužilo po ničem jiném než ho do sebe urychleně vpustit.

A tak na tom začali neprodleně pracovat.

„Ach bože, Bětko“, zasténala Míša, když do ní pronikly první centimetry té nesmírně široké potence.

„Ty jsi tak kurevsky šťastná žena“, zvládla pak ještě Míša ventilovat své bezprostřední dojmy předtím, než jí Bětka opět uzamkla ústa svým dalším polibkem. Cítila se totiž tak neskutečně plná a popravdě úplně nevěřila, že se do ní Tonda opravdu dokáže napasovat. S výjimkou již neexistující panenské blány to pro ni kvůli Tondově obdaření bylo v zásadě jako poprvé, protože Míša neholdovala hračkám a to, co do ní předtím strkal Kamil ... no, to fakt nestálo za komentář.

Tonda ale chtěl důsledně dělat čest svému jménu. Pověsti, kterou ho Bětka stačila opříst. Projevoval tak kromě nesporného talentu dostatek zkušeností, trpělivosti i vytrvalosti, a tak kousek po kousku krátkými strky, s přiměřeným tlakem, roztahoval Míšu šířeji a šířeji a postupně pronikal hlouběji a hlouběji do její bez přestání tekoucí studánky. Bětka se jeho stylu bleskově přizpůsobila a namísto soustavného líbání tiskla své rty na Míšiny a krátce pronikala jazykem do jejích pootevřených úst vždy, když se Tonda pokusil posunout se o nějaký ten kousíček dál.

Trvalo to dlouho, ale nakonec byl tam. Poslední jeho strk mu zničehonic umožnil hlubší proniknutí než ty předchozí a on tak mohl na Míšu rázem plně nalehnout boky uhnízděn v ní až po kořen.

„Panebože“, vydechl, ještě více natlačil zadek vpřed a zakvedlal boky, aby sobě i Míše prokázal, že opravdu není sebemenší prostor, kde se ještě hnout. Ta bezohledně odstrčila Bětčinu hlavu stranou a podívala se na bod jejich spojení, aby si při pohledu na jeho podbřišek pevně přilepený pod krátkou čárku jejích černých kudrnatých chloupků ověřila, že je skutečně naplno vevnitř. Po krátkém strnulém pohledu dolů zase padla hlavou na matraci a vzmohla se na pouhé vydechnutí „Nemožné“.

Tonda tím s ní ale samozřejmě ani zdaleka neskončil. Vlastně sotva začal. Stiskl proto zuby do vpravdě vlčího výrazu a začal se odhodlaně pomalu hýbat. Logické zavrčení „Tak těsná“ následovalo velmi záhy. I pro něj to byla značná zkouška výdrže, protože Míša oproti Bětce pochopitelně dosud nemohla mít tak vypracované spodní vnitřní svaly a uvolněnost, takže to, čeho teď již Bětka mistrovsky dosahovala jejich stahováním v příhodných chvílích jejich milování, bylo u Míši dílem přirozenosti. Nepřipravenosti, nezvyku na takovou šířku.

Díky bohu byla Míša fantasticky uvolněná a zcela zjevně naprosto nebojácná. Přizpůsobovala se nové úrovni výzvy velmi zdatně, a přestože jí Tonda zkušeně nechával prostor pro to se postupně přizpůsobovat, byl po pár minutách schopný najet na pomalé, ale obdivuhodně dlouhým kyvadlem vedené tempo.

„Do prdele“, ulevila si Míša, když už se nedokázala dále chovat jako pravá dáma. Následnými slovy „Tak obrovský“ ale rozhodně zdárně obhájila důvod svého konání.

Tonda jí ještě pár minut pomalu, uvážlivě nakládal, až konečně usoudil, že je možné postoupit na další metu. Stačilo lehké pokynutí Bětce, ta nechala Míšu Míšou, narovnala se, posadila se na paty, pravou ruku bezodkladně vrazila do vlastního horkého, mokrého království, ale jinak se snažila plně soustředit, aby jí neuniklo nic z věcí příštích.

Než Míša zvládla zachytit, že se Bětka od ní vzdálila, zhouply se Tondovy boky daleko dozadu a pak hrubě prudce vyrazily vpřed a celá jeho délka rázem tvrdě propíchla Míšu jak sele, narážené na rožeň.
Ta zaječela, její ruce ale automaticky vyrazily k Tondovi, aby si ho mohla pevněji přidržet u sebe a nenarušit tak komplexnost a hloubku jejich setkání. Hlasitě pak sténala s každým dalším přírazem a střídavě držela víčka pevně zavřená, nebo měla oči dokořán z neschopnosti uvěřit tomu, co se děje. Brzy již taky držela Tondu pevně kolem krku a zad, své paty ukotvené za jeho zadkem, když si ho přitáhla k sobě, a důkazy svého totálního uspokojení mu vydechovala přímo do ucha. Postupně se pak proměnily na mantru „Budu, ach Bože, už budu“, kterou ho hnala do cílové rovinky.

Až konečně společně protrhli její přehradu.

„Aaaaaaachhhhhhhhhh“, zasténala Míša a Bětka kromě jiného, s potutelným úsměvem, pravačka jí kmitající po klitorisu jako šílená, s požitkem sledovala, jak Míšiny nehty vytvářejí na Tondových ramenou nové vzory.

Míša se dosud nikdy v posteli ani náznakem nepřiblížila stavu takové sexuální touhy a žádostivosti, takže její organismus si to teď nejspíš hodlal všechno vynahradit. Třásla se, sténala, úpěla, jak procházela vrcholem, který pro ni byl podobnou změnou, jako kdyby místo Sněžky právě slézala Mount Everest. Až na to, že nejvyšší hora světa nemá vrcholů tolik vrcholů, kolika si Míša procházela v krátkém sledu za sebou, jak ji Tonda nemínil pustit, ani s ní přestat. Zdárně tak prostěradlo brzy změnila v mokrý, slepený chuchvalec pod nimi. Byla dokonce chvílemi tak mimo, že ani nezachytila, že Bětka se k její snaze přidala, a sama vypustila vlastní rybníček, zatímco do stropu pěla ódy na oslavu jejich vítězství.

Tonda se zdál naprosto neutavitelný. Hnal Míšu stále před sebou tak dlouho, že věřila tomu, že se na ní snaží už přes hodinu. A stále neměl dost. Ostatně, ani ona také ne, takže již v ten moment se moudře obávala, že Bětka velmi rychle dosáhla toho, co naznačovala, a i když to tak asi úplně nemyslela, odsoudí svoji kamarádku k tomu, že všichni ostatní další muži budou proti Tondovi jen bledým stínem. Pokud ještě někdy najde touhu hledat někoho dalšího.

Že stále nemá dost, prokázala Míša i panickým „Co, co je?“, když Tonda rázem přestal, přestože si Míša byla jistá tím, že jeho vrchol nemohla minout, takže na něj stále ještě čekají.

„Uvidíš“, ubezpečil ji Tonda s úsměvem o tom, že vše je u něj v nejlepším pořádku, a rovnou ji bez skrupulí rotoval na všechny čtyři. Vpadl pak do ní opět jako lavina a jeho silné ruce si přirazily Míšiny boky k sobě, zatímco jí bleskově znovu vyplnil až na doraz, takže ta jenom úctyhodně hekla, křečovitě sevřela prsty prostěradlo, a její hlava hrozila, že vybuchne tlakem, který v ní Tonda vytvořil. To se pochopitelně naštěstí nestalo, jak byl ten tlak zdárně rozehnán dalšími výbuchy extáze prohánějícími se jejím tělem.

Zaregistrovala náhle pronikavou vůni. Uvědomila se tíhu na matraci nad svojí hlavou. Takže když otevírala oči, věděla už, co pak najde. Zvládla pak i nejprve zvednout pohled vzhůru do Bětčiny tváře, a přestože zbytečný, její prosebně žádoucí pohled protkaný důkazy o tom, jak těžce kontroluje své pocity, udělal Míše nesmírnou radost. Povzbudil její chuť. Povýšil její potřebu poprvé v životě ochutnat jinou ženu. Dlužno dodat, že ženu, která sama již dnes za sebou měla možná více orgasmů než ona sama. Přičemž ten poslední nejspíš stejně čerstvý, jako byl ten její.

Její ruce pomohly Bětčiným bokům dostat se na správné místo, ještě blíže k Míšině hlavě, a ta se pak již šťastně nosem zabořila do té luxusní, horoucí, dokonale propláchnuté štěrbinky, ze které závojíčky nadějeplně odstupovaly do stran.

Přestože Míša správně věděla, že Bětka již má dneska za sebou vícero vrcholů, stále našla její studánku jako velmi žádoucí zdroj, ze kterého hodlala usilovně pít. A tak přestože to bylo její poprvé, Míša zcela přirozeně nahradila chybějící zkušenosti entuziasmem, řídila se intuicí, nezřízenou potřebou vrátit Bětce touto cestou alespoň minimální část neskutečné velkorysosti, kterou Bětka vůči ní projevila, netrvalo to dlouho a Míša lapala na jazyk čerstvé jazyky Bětčiných šťáv, zatímco jí Bětka ochraptělým hlasem vzdávala hold.

Tondu jejich snaha nikterak odvedla od toho šukat Míšu zezadu i nadále zběsile jako králík. S neskutečným prozřením se tak Míša zničehonic prudce lekla, když jí probleskl stav, který signalizoval příchod nepříjemné události. Musela se proto, sic velmi nerada, neochotně, pokusit Tondu okamžitě zastavit. Nebylo proto k zbití, nemohla šetřit detaily.

„Stop! Tondo, stop! Potřebuji nutně vyčůrat!“, vypustila prudce upřímně.

S Tondovým tempem to ani nehnulo. Ale byl aspoň tak ohleduplný, že se jí nedotčeně uráčil ujistit o tom, že on to vidí jinak.

„Ne, nepotřebuješ“, odvětil na půl úst a dál a dál vrážel ve frenetickém tempu svoje torpédo hluboko do Míšina bříška.

„Věř nám“, ozvala se také Bětka, „nic takového. Čeká tě pouze orgasmus, jaký jsi ještě nezažila.“

Další náraz Tondových boků vrazil Míšinu hlavu zpátky do Bětčina lůna, a i proto, že ji tam Bětčina ruka okamžitě přidržela, aby nemínila ucuknout opět pryč, smířila se Míša bez dalšího boje se smutnou skutečností, že jim asi brzy postel pro hosty vytopí úplně. Protože s tím však chvíli přece jen ze zásady ještě bojovala, dočkala se namísto toho dalšího Bětčina orgasmu. Stejně virulentního jako byl ten předchozí. A jelikož musela hltat její potopu jako zběsilá, aby se v tom neutopila jako kotě, nechala své poslední linie obrany příliš laxně nehlídané na to, aby je pak dokázala obsadit, když se přihnala nová, zuřivá vlna útočníků, která se přes ně ihned převalila jako vytrénovaná armáda při Blitzkriegu.

Míšin celý organismus prostě rázem vybuchl. Hvězdy sestoupily z nebe a všechny známé objevené galaxie se rázem zkoncentrovaly v jejich malé místnosti, kterou proměnily ve vortex oslnivého světla. Neskutečně mokrého světla, které bylo úplně všude, zatímco Míša nekontrolovaně řvala přímo do Bětčiny pulzující kundičky.

Bětka sama s nadšením přecházejícím v naprostou extázi doslova očima hltala Míšin první mokrý orgasmus. Kochala se stříkanci vláhy, které jeden za druhým dopadaly na Tondovy břišáky ve stejných kadencích, jako sonické vlny vyvolané Míšiným hrdlem dorážely do Bětčiných nejniternějších prostor. Až nakonec Míša zničehonic odpadla, bezvládná na matraci, a byl to pro změnu Tonda, který úspěšně převzal štafetu a jako pravý virtuóz pokrýval dlouhé sekundy Míšiny komnaty poctivými nánosy nového barviva. Bez sebemenší známky únavy z předchozích dnešních vrcholů. Absolutně si nedělaje hlavu s možnými důsledky.

Míša úplně odpadla. Sesunula nohy více dozadu a natáhla se celým tělem na matraci. Na moment úplně vypnutá. Bětka proto nelenila a okamžitě úspěšně našla zábavu jinde. Když brala Tondův neuvěřitelně zaneřáděný nástroj do úst, aby ho mohla očistit do alabastrova, uvítal jí ten rošťáckým úsměvem a zamilovanou pochvalou „Miluju, když se chováš tak špinavě“ vyceděnou podmanivým chraplákem.

Ale jelikož i on byl přece jen stále částečně člověk, přesunuli se raději brzy do pohodlnější pozice na zádech, a jako zázrakem opět nastartovaná Míša radostně, po obrovském šutráku, který jí přece jen spadnul ze srdce, se ihned pevně namáčkla k Tondovu druhému boku, kam jí ten okamžitě upřímně přizval. Byla pak také první, kdo něco řekl, poté, co se nejprve obě ženy něžně probíraly drobnými kudrlinkami na Tondově hrudníku na jeho jinak prakticky holém těle, a pohledy si sdělovaly vše potřebné. Že je vše v naprostém pořádku. Přesně tak, jak to má být.

„Byl to bez přehání nejlepší sex v mém životě“, přiznala Míša bez uzardění. Ostatně by se ale na její ještě stále silně rozpálenou tvář ani nemohlo vejít. „O mnoho, mnoho parníků“, dodala pak otevřeně, nikterak se neobávajíce toho, jak moc tím na sebe vlastně prozrazuje.

„Nám to také přineslo úplně nové dimenze“, ujistila ji Bětka upřímně a Tonda jejím slovům přitakával.

A i když tomu nebyla schopná upřímně uvěřit, viděla Míša na nich, že stále nemají dost. A co bylo ještě neskutečnější, ona se cítila úplně stejně. Tondova další otázka po chvilkové odmlce jí pak ujistila o tom, že oba její stav dokázali dobře vyhodnotit a zjevně tím byli nesmírně povzbuzeni.

„Míšo?“, začal totiž Tonda tónem, který rozhodně hovořil o budoucím hříchu.

„Ano?“, kontrovala Míša s uličnickými záblesky v očích, když se zároveň snažila i nadále sledovat jeho tvář, a ne Bětčinu ruku, která začala opět masírovat Tondovu neklidnou délku.

„Myslím, že jsme Bětce ještě nepoděkovali dostatečně za to, že k tomuto došlo, co myslíš?“, nadhodil Tonda.

„Rozhodně“, souhlasila bez otálení Míša a přitáhla si přes Tondovo tělo Bětčinu hlavu k sobě, aby ji mohla políbit. Její ruka se zároveň přidala k Bětčině k práci na Tondově údu, kde bylo dost místa pro ně obě.

„Co máš na mysli?“, otázala se Míša potom, když se s Bětkou ze vzdálenosti pár centimetrů upřeně dívaly jedna druhé do očí.

A byla to také Bětka, která odpověděla za Tondu.

„Měla bych pár nápadů“, ujistila je o tom, že ona je naladěna minimálně stejně tak, jako oni dva, nebo je možná dokonce i o nějaký ten dílek napřed. Jakmile totiž Tondův nástroj byl opět tak vyztužený, jako by do něj vložili železné válečky, navinula si Bětka Tondu na sebe. Lehla si přitom na záda tak, že výmluvně ponechala nad svou hlavou dost místa, aby se tam mohlo vměstnat další tělo. Míša proto posečkala jen tak dlouho, aby si nenechala ujít monstrózní šťouch, kterým Tonda nehorázně tvrdě, k Bětčinu naprostému uspokojení, vrazil celou svoji délku do pro něj bezchybně vytvarovaného návleku, až z ní vyloudil divoký ryk a rozklepání celého těla. Poté již další projevy Bětčiny nadpozemské spokojenosti utlumila živým, sametovým povlakem, kterým nemilosrdně dosedla přímo na Bětčinu tvář.

Bětka byla skutečně naprosto v sedmém nebi. Její v ložnici submisivnější povaha divoce trsala v rytmu oslavných tanců z toho, jak panovačně se jí oba zhostili. S požitkem vyjídala usychající Tondovo sperma přímo z depozitáře, kam ho před pár minutkami uložil, a zvládala to víceméně bez zádrhelů, přestože jí nové salvy své vláhy vháněla Míša přímo do úst a Bětka sama kolem Tondova nezastavitelně pracujícího pístu vrcholila, jako by nikdy neměl přijít zítřek.

I tak měla co dělat, aby si zachovala integritu, když jí Míša jednou propláchla ústa tak mohutně, že se to téměř vyrovnalo jejímu prvnímu mokrému orgasmu. Byl to důsledek toho, že k poctivé práci Bětčina jazyka se překvapivě přidal i Tonda, který bez jakékoliv zjevné averze začal znenadání lízat Míšinu zadní dírku. Na Míšu šly velmi záhy mrákoty, když si představila, jakou paseku by nejspíš Tondův objemný tubus napáchal v jejím panenském zadečku, kdyby se rozhodl ho tam do ní vrazit, ale tato její bezprostřední obava šla v naprostém protisměru s ochotou, se kterou její svěrače samovolně povolovaly a vytvářely tak kolem špičky Tondova jazyka velmi působivé „O“, kterým jí umožňovaly vnikat ještě hlouběji dovnitř. Její obavy tak měly daleko k tomu přejít do paniky. Naopak se záhy rozpustily. A tak když, pravděpodobně Bětčin zkoumavý prstík, po krátkém zkoumání okolí květu bez zádrhelů pronikl dovnitř, kde se kolem něj Míšiny svěrače nadšeně stáhly, byla katastrofa záhy na světě. Míša stav nejvyšší nouze raději odvolala až tehdy, když se vzpamatovala natolik, že se dokázala podívat na Bětčinu tvář, a přestože ji nalezla mokrou jak zmoklé štěně, jevila Bětka naštěstí jasné známky života. Velmi spokojeného života.

Života, který co nevidět zaznamenal do své kroniky další působivou událost, neboť to byla nyní Bětka, která potřísnila Tondovo tělo vydatnou sprchou svých emulzí, aby jí odměnou byl poslední Tondův výstřik toho večera, když svoji ženu ještě jednou bez bázně a hany napustil svým semenem až po okraj.
Poté už se ani nesnažili sbírat a jen tak maně leželi tak, jak kdo padl.

Byla to opět Míša, kdo se nakonec po dlouhých minutách ticha ozval. S otázkou, kterou nejspíš řešili všichni tři. Snad. Nebo jejíž odpověď již sice Tonda s Bětkou znali, a jejíž výsledek nebyl pro Míšu nikterak negativní.

„Co teď?“, otázala se Míša neadresně do stropu.

„Teď se půjdeme najíst, napít, umýt, odpočinout si a pak do naší ložnice všichni nazí spát“, reagovala Bětka mírumilovně promptně. Čímž však Míšiny otazníky vymazala jen z velmi nepatrné části.

„Dobře, ale ...“, cítila ta i nadále nutnost získat ihned alespoň část nezbytných odpovědí.

Bětka naštěstí nehodlala nikterak hrát Zagorku.

„Míšo“, utnula další návaznou otázku své kamarádky, čerstvě přeměněné v jejich milenku, již na počátku, „věřím, že budu mluvit za nás oba, a kdyby ne, Tonda mě jistě nějak poupraví tak, abychom všichni tři byli ve výsledku naprosto spokojeni, ale buď si naprosto jistá tím, že u nás máš dveře neustále naprosto dokořán“.

„Jednoznačně“, vpadl Tonda brilantně dříve, než Bětka stihla pokračovat.

„Tento pokoj může být tvým pokojem, budeš-li chtít. Nic to přitom nebude měnit na tom, že budeme raději, když budeš spávat s námi v naší posteli. Je dost široká pro nás tři.“

I sama Bětka se uchechtla, když si představila, jaká Sodoma Gomora by tím mohla v jejich domě nastat, takže to sama vzápětí lehce zlehčila dovětkem „Alespoň většinou“. Zatímco se zbylí dva také ulehčeně chichotali, dokončila svůj proslov sdělením „A je jen na nás, jestli si budeme zrovna užívat všichni tři společně, nebo jen já s tebou, nebo ty sama s Tondou.“

Míša ještě stále nevěřícně zírala do stropu, naprosto se zdráhaje uvěřit tomu, že by Bětka mohla být až tak velkorysá, a Tonda s tím celým být ztotožněn, když jednoznačně vnímala, že se na ní Bětka upřeně dívá. Když pak zodpovědně nadzvedla hlavu, aby spolu mohly navázat oční kontakt, přivítal jí tvrdý Bětčin pohled, a následně i její odhodlaná výzva: „Pokud bys ale někdy, nedej Bože, chtěla usilovat o to, uzurpovat si Tondu jenom pro sebe, připrav se na pořádný boj, proti kterému bude vyvraždění Slavníkovců chabým odvarem.“

Míša o upřímnosti Bětčiny výzvy i o tom, co by pak nastalo, neměla sebemenší pochyby. Stejnou měrou ale zároveň věřila, že takovou situaci ona sama nikdy nepřipustí. To by si raději sama vzala život, než aby chtěla Tondu Bětce kdy ukrást. Byla pak hrozně ráda, když to celé uzavřel Tonda, který žoviálně plácl Bětku ležící na bříšku mocně přes pravou půlku, až na matraci nadskočila, a pak vyhlásil klid zbraní, když odzbrojujícně zavelel „Pojď, ty moje Féerie. Jdeme se občerstvit.“

Stále trochu neklidná Míša zažila vzápětí další šok, když po zvednutí se z postele jí pod křídlo vzala, kde se vzala, Bětka, rozzářená jako sluníčko, a působící dojmem, že nedávná deklarace vůbec neproběhla, neboť si ji zjevně uzavřela jako vyslovenou, zapsanou a takovou, ke které se nebude třeba již nikdy více vracet. A zatímco si Míšu odváděla spiklenecky sebou, začala do ní ihned nepokrytě hustit: „Máme si tolik o čem povídat, než půjdeme spát. Minimálně tě chci, aspoň v základních obrysech, trochu informovat o tom, co a jak je potřeba k tomu, aby byl zadeček schopný s požitkem přijmout Tondovu tloušťku. A taky“, dodala ihned, než se Míša stačila, byť i jen lehce, vzpamatovat, „ti tím pádem asi rovnou předvedu svoji sbírku hraček. Mám s nimi tolik nápadů! Mohly by se nám hodit minimálně k tomu, kdybys někdy svolila k tomu pomoci mi i ke splnění dalšího z mých erotických snů a přání“.

Její radost byla tak upřímná a dětinská, že byla naprosto nakažlivá, takže když se Míša vzpamatovala natolik, aby zase našla schopnost mluvit, byla schopná statečně se zeptat na to, na co Bětka tak netrpělivě čekala, a to i přesto, že i Míša odpověď dopředu tušila.

„O co se jedná?“, pokusila se zeptat co nejvíce neutrálním tónem, se kterým ale samozřejmě fatálně selhala.

Bětka nezklamala.

„Sendvič“, ubezpečila Míšu neochvějně o tom, že pokud se ona bude chtít vzpouzet, má počítat s tím, že jí Bětka bude uhánět tak dlouho, dokud Míša nepodlehne. Zároveň tím pevně potvrdila to, co Míša už příliš dobře tušila, a sice že i zadní Bětčina dírka je Tondovým eskapádám plně k dispozici. Nebo jim dokonce sama nadbíhá.

A zatímco Míša usilovně přemýšlela, jestli to už není proti přírodě, a zda sama bude v budoucnu stejně úspěšná jak Bětka, klopýtala v Bětčině sevření chodbou směrem k obýváku, vstříc novému životu, zatímco se za nimi nesl Tondův hurónský smích. Přes který ale obě dvě velmi dobře vnímali, že to jejich jedinečné zvíře si v radosti z možných věcí příštích s očima pevně zaměřenýma na dva nádherné, plné, pevné zadečky kroutící se do rytmu chůze před ním při chůzi zvládá honit svůj nebezpečný nástroj, aby si touto cestou ještě dopřál aspoň trošku nějakého toho prožitku navíc.