Holka na vdávání

"Číhej!" houkl Pepa sebevědomě, rozběhl se a přesnou střelou vymetl pavučinu v horním rohu provizorní fotbalové brány umístěné u zadní zdi rozlehlé zahrady za domem Jirkových rodičů. Vzápětí zvedl obě paže ve vítězném gestu k obloze a rozřechtal se na celé kolo. "To umím taky," mávl Jirka znuděně rukou a poškrábal se na zátylku. Pak si zaclonil oči, pohlédl na vymetené nebe nad sebou a otráveně vypustil vzduch koutkem úst. Hned po obědě se chtěli jít vykoupat do rybníka, ale otec musel nutně odjet do sousední vesnice a nařídil mu, aby zatím pohlídali dům. Minulý týden tu byly dva vykradeny a on přirozeně nechtěl nechat nic náhodě. A protože matka odjela s ním, tak tu s Pepou zůstali oba trčet. Když zalili záhony, krátili si volnou chvíli s kopačákem a už se nemohli dočkat, až se Jirkovi rodiče vrátí zpět a oni budou moct konečně vyrazit k rybníku. Určitě tam bude i Věrka, která se Jirkovi líbila a vypadalo to, že ani on jí není lhostejný. Včera večer mu svými nehty málem rozdrásala záda do krve, když ho do ní cpal na louce za domem jejích rodičů. Pepa s Jirkou se kamarádili už od mateřinky a po prázdninách je čekalo studium posledního ročníku na místním odborném učilišti. Devatenáctiletý Pepa byl o necelý půl rok starší a byl to typický sígr, který byl se vším hned hotový a s ničím si nedělal hlavu. Jirka byl přece jen o něco rozvážnější a většinou svého kamaráda mírnil, protože Pepa byl typický magnet na problémy všeho druhu. Začátek prázdnin už tradičně trávili spolu a včera odpoledne si postavili stan v protějším rohu zahrady. "A teď přímo pod břevno!" hulákal modrooký blonďák s ježatou hlavou a poďobaným obličejem. "Neblbni, ať to nepřestřelíš," zaúpěl Jirka nervózně, ale to už míč letěl vzduchem, o fous minul bránu a narazil do vrcholu zídky za ní. Vylétl kolmo do vzduchu, několikrát na něj dopadl a pak se skutálel do vedlejší zahrady. Jirka chvíli zničeně pozoroval místo, kde míč před pár okamžiky zmizel, a pak se s nasupeným výrazem otočil k Pepovi. Jestli ho Fargo najde dřív než oni, můžou se s ním rovnou rozloučit.

V domě, sousedícím s domem Jirkových rodičů, bydlel postarší manželský pár s jedinou dcerou Adrianou. Táhlo jí na sedmadvacet, neměla stálého partnera a Jirka několikrát slyšel sousedku, jak si přes plot stěžovala jeho matce, že jim nejspíš zůstane na krku do konce života. Holka na vdávání! A vždycky přitom rezignovaně spráskla ruce a dlouze si povzdechla. A skutečně to nevypadalo, že by jejich dcera s opuštěním rodinného hnízda nějak výrazně pospíchala. Adriana byla středně vysoká tmavovláska se zelenýma očima a šibalským výrazem ve tváři. Pracovala jako kuchařka v družstevní jídelně a kladným vztahem k jídlu se nijak netajila. Ostatně, to ani nemusela, bylo to na ní vidět na první pohled. Měla veselou povahu a s Jirkou spolu dobře vycházeli. Chovala se k němu spíše jako starší sestra, přestože jako žena ho přitahovala víc, než by byl ochotný přiznat. Celé léto chodila po zahradě jen ve dvoudílných plavkách, ze kterých se nesmlouvavě draly ven její přebujelé obliny a on už dávno nebyl tím malým klukem, kterého by to nechávalo chladným. Adriana měla svého Farga, německého ovčáka, kterého dostala od rodičů za maturitu a s oblibou tvrdila, že on je jediný, kdo ji nikdy nezradí. Ve volném čase s ním chodila do místního kynologického kroužku, kde mezi ostatními psy od začátku vynikal a v současné době už měl za sebou celý základní výcvik. A právě jeho teď s přivřenýma očima hledal Pepa, který se mezitím vyhoupl na zídku a Jirka se záhy posadil vedle něj. V sousední zahradě se ale nepohnulo ani stéblo trávy. Výhled na dům byl zacloněn několika ovocnými stromy a kam až oko dohlédlo, panoval klid. "Támhle, dívej!" Pepa se naklonil k Jirkovi a ukazoval k pařeništi se saláty a okurkami, o jehož nízké ohrazení se jejich míč zastavil. "Vlezu tam a přinesu ho," řekl tlumeně, kývl na Jirku a chystal se seskočit do sousední zahrady. "Počkej," sykl Jirka a chytil ho za rameno, "a co Fargo? Víš, že tě nepustí zpátky!" "Bez obav!" uculil se Pepa světácky, "hned jsem tady." A sotva to dořekl, seskočil na trávník na druhé straně, přikrčil se a spěšně zamířil nejkratší cestou k pařeništi.

Pak už se vše událo nad očekávání rychle. Fargo, který je ze svého úkrytu mezi stromy pozoroval už od chvíle, co se oba vyhoupli na zídku, vyrazil k Pepovi. Ten jen leknutím zařval a snažil se co nejrychleji vyškrábat zpět, ale pes byl rychlejší. Zakousl se mu do kraťasů a nepustil, dokud mu nezůstaly v tlamě a Pepa nedosedl holým zadkem na zídku. "Sklapni!" okřikl vztekle Jirku, který se smál tak, že málem spadl po zádech do zahrady. Fargo seděl v trávě pod nimi, v pravidelných intervalech je vyštěkával a zakrátko se mezi stromy objevila postava mladé tmavovlasé ženy.

Když přišla až k nim a zhruba odtušila, co se tu stalo, zvedla Pepovy kraťasy ze země, úhledně je složila, ale ponechala si je v ruce. "Ahoj Adriano," hlesl Jirka a provinile sklopil oči do zídky. Na sobě měla jen zářivě rudé plavky s abstraktními motivy a pobaveně je pozorovala očima ukrytýma za slunečními brýlemi. "Ahoj Jirko, prosím tě, co jste tu vyváděli?" usmála se na něj. "Spadl nám sem míč," vysvětloval jí mladý tmavovlasý soused a přitom horečně ukazoval k pařeništi. "Aha," pokývala hlavou a pak se otočila zpět k nim. V ruce stále svírala Pepovy kraťasy. Pepa si mezitím tiskl ruce do rozkroku, nervózně se zavrtěl a houkl na ni. "Na co koukáš? Hoď mi je!" Adriana nehnula ani brvou, rozpustile zatočila jeho kraťasy na prstě a pak se otočila a odcházela zpět k domu. "Chceš je? Tak si pro ně pojď!" zavolala k němu přes rameno a vzápětí mlaskla na Farga, který ji poslušně následoval. Pepa se podíval na Jirku, ale ten jen bezmocně pokrčil rameny. Po chvíli oba seskočili do sousední zahrady a pomalu se šourali za ní. Adriana mezitím zavřela Farga do výběhu a počkala na ně u lehátka ukrytého pod velkým stojatým slunečníkem, kde na malém ratanovém stolku stála skleněná karafa s bílým vínem a útlá, poloprázdná sklenice. "Kde jsou vaši?" zeptal se Jirka a šlehl pohledem přes otevřené dveře na terasu. "U rybníka," opáčila a vzápětí ponořila rty do sklenice, kterou opatrně svírala v buclatých prstících. "Ještě, že jsem nešla s nimi, přišla bych o celou tuhle zábavu," uchechtla se a podívala se na Pepu, který si oběma rukama ještě stále zakrýval rozkrok. "Tak tobě to přijde vtipný?" utrhl se na ni. "A co kdybys tu stála nahá ty, co?" A udělal k ní několik kroků. "Jak by se ti to líbilo?" Mladá tmavovláska pomalu odložila sklenici zpět na stolek. "Líbilo," zavrněla a přimhouřila oči na úzké škvíry. Než stačil Pepa cokoliv říct, rukou za zády si uvolnila šňůrku u plavkové podprsenky a vzápětí si ji vyhrnula vzhůru. Do užaslých tváří obou mladíků se vyvalily její obrovské prsy s kulatými dvorci a Pepa rezignovaně spustil paže podél těla. Potom se ladně zbavila kalhotek, opřela si jednu ruku v bok a ponechala jim dostatek času, aby si ji mohli prohlédnout. Do její opálené kůže v barvě hořké čokolády byly věrně obtištěny její dvoudílné plavky, což celkový dojem z jejích odhalených, mléčně bílých křivek ještě umocňovalo.

Přestože největší pozornost suverénně poutalo její poprsí, dychtivě si prohlíželi i to ostatní. Její hladce vyholený klín byl zpola ukrytý pod měkkým převisem rozměrného břicha, pokrytého tenkými vlásečnicemi rudých strií, měla kulaté boky a silná stehna, těsně nalepená na sebe. Jirka ztěžka oddechoval a cítil, jak se mu klacek pod kraťasama napíná strmě vzhůru. Pepa, stojící vedle něj, takový problém neměl. Jeho čurák už stál jako svíčka a trčel Adrianě přímo do tváře. Pomalu k nim přistoupila a kývla na Jirku, který si okamžitě svlékl kraťasy a odhodil je za sebe na lehátko. Pak mezi nimi podřepla, chvíli si nechala jejich čuráky zlehka klouzat mezi prsty obou rukou a se zastřeným zrakem je pozorovala. Pepův klacek byl sice větší a mohutnější než ten Jirkův, ale oba měli slušné klády, tvrdé jako beton. Na nic nečekali a vrhli se na její prsy. Měla velké, těžké cecky, které dychtivě mačkali v dlaních a přerývaně přitom oddechovali. Adriana je oba pomalu vtáhla do úst a ochutnala, poté si svázala vlasy do jednoduchého ohonu a odvedla si je za čuráky do útrob domu. Jirka se při chůzi dychtivě vpíjel očima do jejích nahých půlek a skoro se mu zatočila hlava. Tak macatou prdel ještě nikdy předtím neviděl a v duchu si vzpomněl na Verčin malý zadek z předchozího večera. Prošla s nimi útulně zařízeným obývákem a dovedla je do kuchyně, kde bylo alespoň o trochu chladněji než ve zbytku domu. Přitlačila je zády na kuchyňskou linku a vzápětí se do nich hladově pustila ústy. Ani jeden z nich už nebyl žádným nováčkem, a tak si temperament mladé tmavovlásky dosyta užívali. Po chvíli ji poprosili, aby se položila na stůl pod oknem. Adriana na něj ochotně vystoupila přes židli, uvelebila se na všech čtyřech a vystrčila zadek. A přestože se jednalo o těžký stůl z tmavého masivu, tlumeně pod její váhou zaúpěl.

Pepa si klekl za ni a zaměřil se na její kundu. Opatrně ji roztáhl oběma palci, její růžové pysky se odchlíply od sebe a on mezi ně zajel prsty jako do másla. Uvnitř byla mokrá a překvapivě těsná, připravená na jeho žilnatého čuráka, který v ní za okamžik zmizel až po kořen. Pevně ji popadl za boky a začal ji tvrdě píchat. Adriana sklonila hlavu k desce stolu a tlumeně sténala. Jirka je oba s potutelným smíchem pozoroval, zatímco jí znovu natlačil klacek do pusy a přitom mačkal její visící prsy, zběsile lítající sem a tam do rytmu Pepových přírazů. "Pusť mě tam taky," houkl Jirka po chvíli na kamaráda a on mu ochotně vyhověl. "Nechal jsem ti ji čistou," mrkl na něj a otřel si zpocené čelo. A pak ho něco upoutalo. Nízký lavor plný očištěných mrkví, ležící na kuchyňské lince vedle pekáče s upečeným masem na nízkém dřevěném prkýnku. Potutelně se usmál a rychle se k němu přesunul. Jirka mezitím tvrdě přirážel Adrianě do kundy, roztahoval jí půlky a sytil se pohledem na její těsnou, růžovou řiťku. Pepa se vedle něj náhle objevil s velkou a tlustou mrkví v ruce, lesknoucí se od nánosu omastku a přitiskl si prst na rty na znamení, aby mlčel. Pak ji pomalu nasadil na ústí Adrianina řitního otvoru a zlehka jí vsunul špičku mrkve dovnitř. Překvapeně vyjekla, otočila k němu hlavu a přitom ustrašeně zamrkala očima. "Ale buď opatrný," vydechla po chvíli rezignovaně a opět sklonila hlavu. Pepa se natěšeně zazubil a zatímco Jirka začal znovu drtit její čvachtající kundu tvrdými a krátkými přírazy, mrkev jí s každým dalším okamžikem pronikala hlouběji do řiti, až ji s ní šukal stejně jako Jirkův čurák. Pepa si přitom zuřivě masíroval klacek v dlani, Adriana se roztřásla jako osika, v příští vteřině táhle zaječela a rukama stiskla desku stolu, až hlasitě zapraskala. A to je oba spolehlivě poslalo do finále. Když se z ní Jirka vytrhl, vyvalila se jí z přeplněné kundy horká šťáva a v proudech jí stekla po stehnech. Ale to už jí oba mladíci horečně cpali svoje čuráky do tváře a vzápětí na ni začali dopadat první horké cákance semene. Adriana se je snažila všechny spolykat, poctivě si je schraňovala prstíky k ústům a když bylo po všem, svalila se na stůl a ztěžka oddechovala.

Poté spolu všichni tři lelkovali na terase, než se mezi domy ozval charakteristický zvuk motoru auta Jirkových rodičů a oba mladíci se překotně rozběhli přes zahradu k nevysoké zídce. Než zmizeli mezi ovocnými stromy, Jirka se na okamžik ohlédl a očima našel Adrianu. S hlavou zakloněnou dozadu odpočívala na lehátku pod slunečníkem a působila na něj dojmem, že spí. Svou siestu si právem zasloužila. Ale určitě nebude trvat moc dlouho.