Probuzení

Bdím. Otáčím se na druhý bok. Skrz zavřená víčka mi pronikne světlo. Je den. Brzké ráno. Skoro letní. Filtr očních víček stále víc slábne a já se probouzím. Otáčím se na druhý bok. Abych viděl Tebe. Spíš. A jako každé ráno i dnes mě pohled na Tvůj spící obličej bere dech. Vlnité vlasy ti splývají po tváři. Zavřené oči dávají vyniknout délce Tvých řas. Rty máš mírně našpulené. Přirozeně. Není v tom žádná rafinovanost. Prostě jsou takové. Kolem nich a na nose vykvétají pihy, které mají své epicentra na čele a tvářích. Tvářích, které tak rád líbám. Tvářích, o které se tak rád otírám těmi svými...a nejen jimi, však víš.
Dojetí nad Tvou krásou začíná střídat vzrušení. Teď, když jsou obě v poměru 50 na 50 mi začínají tepat spánky. Jazyk mi začíná mravenčit. Opět mám ten pocit. Je to šelma. Šelma zavřená v kleci mých úst a chce ven!
Jsi tak bezbranná, tak krásná. Dívám se na Tvůj krk, na kterém ti neznatelně tepe život. Na Tvou spodní čelist, pod kterou mám své oblíbené líbací místo. Na tvé ucho... a jazyk v mých ústech začíná běsnit. Zřejmě existuje nějaké nervové propojení mezi ním a mými koulemi, protože ty vibrace najednou silně cítím i tam. Rozšiřují se dál do mých slabin, hráze, která teď pulsuje o sto šest a ve stejném rytmu se nenechává zahanbit ani mé těžiště, na jehož špičce v ústi už se objevuje první kapka láskyplného nektaru. Corpus delicti mého absolutního vzrušení.
Je třeba konat! Dech se mi zrychluje! Hlavou mi jako světla laserových zbraní lítají myšlenky. Myšlenky na to, co s tebou provedu. Jsem pod palbou. Nehodlám se vzdát, ani bránit se. Je třeba konat!
Vlčí pud mi velí skočit na Tebe. Vzít si Tě teď tady. Tak, jak sám uznám za vhodné. Převálcovat Tě vlastní energií, nedat ti setinu vteřiny na pochopení a vzpamatování se. Z vesmíru spánku rovnou do vesmíru rozkoše...
ALE....neudělám to. Neudělám to, protože ta něha, která z Tebe teď, při spaní, vyzařuje, mi to nedovolí. Nedovolí mi vzít si Tě tak, jako včera, jako předevčírem, jako pořád. Dnes NE.
Pohla ses. Natáhlas nohy. Peřina sjela níž. Odhalila tvé nahé rameno. BOŽE. Rameno a kus šíje, do které se tak rád zakusuji, často před našim velkým finále.
Zoufám si a bojuji sám se sebou. Ne, nemohu se Tě dotknout. Je ještě příliš brzy a my šli teprve před pár hodinami spát. Usnuli jsme vysílením z našich společných hrátek. Zase. Už tak dlouho říkáš, že jsi unavená a potřebuješ se vyspat a odpočinout si. Přemáhám se. Nakonec mi pomůže představa, že už Ti to musí lézt krkem. Každý den pozdě v noci usínat vyčerpáním ze sexu a každé ráno brzy než se děti vzbudí s ním zase začínat. Nesnesl bych pomyšlení, že se mnou přejídáš. Děkuji čisté ranní logice za tento vytěžený argument, odejít, nechať Tě spát a svoji touhu ukojit jinak, třeba sledováním našich společných videí, nebo Tvých fotek...
Vstávám z postele, obcházím ji a v tom...! Všimnu si něčeho. Krásného detailu. Mé vzrušení eskaluje. Bude to dnes jiné a přece dosáhnu svého. Probudím Tě tak, jako ještě nikdy! Ten záměr je geniální a já vím, že budeš nadšená a svoji únavu budeš řešit až během dne. Jako vždy.
Z pod peřiny ti vyčnívá pravý kotník. Klekám si k posteli a prohlížím si ho. Jako bys teď přestala existovat ve své podobě. Všechny mé touhy se teď zrcadlí jen na zlomku Tvého já. Tvém chodidlu. Pomalu se k němu přibližuji a prohlížím si ho. Je krásné. Dokonale jemná a světlá kůže na tvém nártu, tak průsvitná že odhaluje drobné žilky pod ní. Tvé baculaté krátké prstíky, ze kterých vyrůstají světlé a krátké chloupky. Tvé dokonalé nehty, krásně vykrojené a celistvé. Nádherně krojená klenba na níž kontrastuje několik linií vrásek. Do oranžova zbarvené polštářky prstů, chodidel a Tvé kulaté paty. Mladistvě působící kůžička ve žlábcích kolem Tvé achillovy paty.
A mojí achillovou patou je teď má mysl. Nelze jí ovládat, zkrotit, neboť je svázaná a spoutaná touhou se Tě konečně dotknout. Vkládám svůj nos do oněch žlábků. Vlastně jen do toho, který mi je "nabídnut". Mé tváře kloužou po Tvých kotnících, ale vše jen v náznaku dotyků, jen jako bych Tě lechtal stéblem trávy. Přesouvám se na Tvůj nárt a přitom pozoruji Tvé reakce. Stále spíš. Ani se nepohneš. Musím pokračovat velmi jemně, aby to probuzení bylo co nejsladší. Začínám líbat Tvůj nárt. Polibek po polibku, něžně jeden vedle druhého. Pak mé rty kloužou po celé jeho ploše, ale tak, že se jej sotva dotýkají. Mé ruce už to nevydrží. Jednou něžně chytím a podložím Tvůj kotník, druhá uchopí Tvůj vnější nárt pod prsty. Držím Tě tak, jako by Tě nadnášely motýlí křídla. Možná jsou to křídla těch motýlů, které mi už dvacet let s Tebou létají v břichu, ale možná jsou to křídla noční můry, ze které se probudíš právě v jejím zhmotnění, což ale nemůžu dopustit.
Skláním se k Tvým prstům hladím je nosem, pak rty, tvářemi a vzrušení ve mě narůstá v exponenciální řadě. Můj jazyk se vymrští z úst a začíná lízat Tvá bříška prstů. Velký palec a pak ty ostatní malé baculaté potvůrky. Zkontroluji Tvoji tvář. Spíš. A právě v ten moment. Vidím to. Usměješ se. Ale stále spíš. Představa toho co právě prožíváš mne vzruší a rozesměje zároveň. Je to ten sdílený smích. Náš smích. Když se smějeme něčemu, co jiný ani nepostřehne, ale my oba to vnitřně spolu prožíváme. Beze slov protože ten pohled je přece nejvíc.
Chci. Chci tam být teď s Tebou. Ve Tvém snu, nebo možná jen pocitu. Chci ho sdílet. Vědět co se právě stalo na té pomyslné obrazovce která se ti promítá na druhé straně tvých rohovek. Vím, že ten úsměv je zároveň začínající proces probouzení se. Ubírám plyn. Zpomaluji. Nechávám špičku jazyka, aby přeřadila na nejnižší rychlostní stupeň a Tvůj nevědomý úsměv zabalený do pavučiny spánku, která je teď tak tenká o něco prodloužila. Daří se. Byť to trvá jen pár vteřin. Vidím, jak Ti oči pod víčky začínají pracovat. Cukají sebou. Krouží. Jako by hledaly světlo na konci tunelu. Ale ten úsměv tam pořád zůstává. Vím to. Vím, že se každou chvíli probudíš. A teď je ta chvíle. Vkládám svůj jazyk do prostoru mezi palcem a ukazováčkem. A nechávám ho něžně pracovat a v tom to vidím. Tvé zavřené oči začínají mrkat, neotvírají se, ale mrkají. Kolem očí se v dávno předepsaných liniích začínají objevovat vrásky, jak se brání světlu pronikajícímu přes Tvá víčka. V ten moment, na mikrosekundu se Tvůj něžný úsměv vytratí, Tvé rty se transformují do nepravidelné křivky, aby se opět vrátily do úsměvu tentokrát jasně zřetelného. Jsi vzhůru, ale oči necháváš zavřené. Už víš, co se dělo a děje. Zavřené oči jsou teď symbolem vychutnávání poskytované slasti. Vidím, jak moc se ti to líbí. Mám Tvůj palec ve své puse. Něžně ho saju. Kroužím kolem něj jazykem. Vyjímám ho z úst a olizuji jazykem, abych ho opět nasál dovnitř a něžně do něj kousnul. Mé zuby ho teď masírují. Kloužou po jeho masité části a pomalu se do něj zakusují aby opět sevření povolovaly. Celý proces opakuji několikrát, než se přesunu k dalším prstům. Každou mezeru mezi nimi vyplním svým jazykem. Tvá hlava se začíná pomalu pohybovat v rytmu neslyšitelné hudby. Pohyby jsou čím dál intenzivnější a pomaličku zrychlují. Otáčíš hlavou s výrazem slasti sem a tam. Líbám Tvůj nárt nejněžněji jak dokážu. Držím Tvůj kotník ve svých dlaních také s nebývalou něžností a jemností, jako bys byla popelka a já Ti měl nasadit ztracený střevíc. Z Tvého hrdla se začíná ozývat první nesmělé vzdychání. Vrnění. Úpění a skučení. Koušeš se do rtů. Pod peřinou vidím tvé dlaně jak opakovaně rýsují kružnice v místech, kde pod ní tuším Tvé bradavky. Teď poprvé otvíráš oči, vidíš mě a ten něžný, až panenský úsměv se mění v úsměv liščí, dráždivý, chtivý, ironický a KUREVSKY rafinovaný. Dobře víš, jak moc Tě chci. Mám teď pocit, že si to rozdávám s Tvojí nohou. Že je to někdo další a Ty se na nás přitom díváš. V péru mi buší. Spánky mi hoří. V koulích a na hrázi mám něco mezi mixérem a vibrátorem. Všechnu tu touhu teď spalují, vyplavují a zároveň živý mé rty a jazyk, moje oči a mozek, kterým jediným se teď dostává uspokojení, která však násobně vrací do mého nitra touhu, která hraničí z šíleností. Jako bych teď byl jen kožený panák. Jen plášť plný lávy a rtuti, ve kterém kmitají nezastavitelné předměty narážející zevnitř do mé kůže a s každým nárazem zvyšující svoji rychlost a intenzitu.
Strháváš peřinu a odhaluješ svoji krásu. Vidím ruce na Tvých bradavkách, jak kolem nich krouží Tvé prsty. Tahají za ně, mnou je! MMMMMMmmmmmm. V tom odtrháváš svoji nohu, můj jazyk ztrácí kontakt s tvoji klenbou. Svraštím čelo zvednutím obočí a z podhledu na tebe pohlédnu. Tvé oči fixují moje, dáš hlavu mírně na bok a pomalu ji neznatelně otočíš do nádherného chtivého a něžného gesta a ve stejný okamžik natahuješ k mým ústům své druhé chodidlo. Právě opečovanou nohu naopak přitahuješ ke svému tělu. Pokrčíš ji v koleně a položíš vedle sebe. Ten pohyb způsobí nádhernou audiovizuální scénu. Opona Tvé hlavní scény se s příznačným mlasknutím mírně rozevře a prostor naši arény vyplní ta krásná vůně. Vůně ženy. Vůně zralé ženy. Vůně Tebe. A já dobře tuším, že i mým dvěma zbývajícím smyslům bude dopřáno.
Děkuji universu. Za Tebe. Za to že dnes je neděle...bude dlouhá a krásná!