Stopařka Anička- soutěžní

Byl to docela náročný den. A tak mě napadlo si ještě na večer udělat výlet na oblíbený zatopený lom na Opavsku. Nadhodil jsem to přítelkyni která mile ráda souhlasila. Vyrazily jsme něco po 8 hodině s tím že cesta trvá cirka hodinku a čtvrt.

Cesta ubíhala poklidně než jsme na konci Opavy narazily na dvojici stopařů s krosnami. Podíval jsem se na Evu a ta se jen potutelně usmála. Bylo mi hned jasné že začala vzpomínat na naše začátky kdy jsme na jejich místě stály my.

Inu blinkr a už jsem jim přistavoval. Evička stáhla okýnko a ptá se slečny „Kam to máte namířeno ?“. „ do Jakartovic“ řekla nejistým hlasem. Dal bych stovku na to že holka právě dobrečela. „ jasně to máme po cestě naskočte si“ vypadlo ze mě aniž bych se domluvil s Evčou.

Nasedly motor za túroval a my jsme byli zase na cestě „ Opravdu děkujeme už tu stojíme 4 hodiny jste opravdu zlatí“. „ Ježíši to vám nezávidím my jen splácíme dluhy taky jsme si to prožily“.

„ ještě jednou ahoj ja jsem Eva a tento zachránce za volantem je Honza.“ „těší nás, já se jmenuji Anička a tady tohle stvoření je Denis.“ „ já ti dám stvoření !“ z ničeho nic se vztekl Denis. Pochopil jsem že je tady něco špatně a to samé napadlo i Evu vzhledem k jejímu pohledu. „A kam to vlastně bude v Jakartovicích nádraží, penzion či rovnou ke šachtám? „jé vy to tam znáte ? „ zeptala se nadšeně Anička. „ jasně máme to tam rádi a celé prochozené. Vy tam jedete poprvé?“ „já ne ona ano a stačí na nádraží zbytek si už dojdeme“ musím podotknout že ten synek se mi byl čím dál tím více proti srsti. „a co vy ? jste místní? „ naštěstí to zkoušela zamluvit Anička. „ ne, ale nemáme to tady daleko, a jedeme se ještě okoupat“ odpověděla ji Evča. „ jé to zní úžasně taky bych si dala po tom parném dni říci“. Řekla zklamaně. „na to zapomeň už jsme se zdržely kvůli tobě dost!“ podotkl Denis. Atmosféra najednou zhoustla. A to zbývalo ještě tak 15 min cesty.

„A jak vlastně dlouho cestujete?“ snažil jsem se opět rozbít tu negativitu. „tak dlouho že nám všechno ujelo a teď musíme stopovat a to jsme tam měli být nejpozději v 8“ řekl dost důrazně Denis. „takže nějaká párty ?“podotkla Evča. „ ale mi se tam stejně nechce je to banda opilých blbců!“ vyhrkla ze sebe Anička „ já ti dám banda ožralů“ najednou vystřelila jeho ruka a dopadla na Aniččinu tvář.

To byl jako červený praporek na mě zastavil jsem otevřel svoje dveře a dveře u Denise „ co chcete“ dožadoval se odpovědi Denis to jsem už jednou rukou držel jeho batoh a jeho límec a tahal je z auta ven. „ co si to dovolujete“ Denis začal soptit. Neváhal jsem ani vteřinu a hned mu jednu výchovnou vrazil až přepadl přes batoh a skončil na zemi. Zavřel jsem dveře nastartoval a odjížděl pryč ano nechal jsem ho někde mezi Opavou a jeho vysněnými Jakartovicemi.

Popojel jsem kousek dál dal výstražné a opět zastavil u krajnice. Oba s Evou jsme se otočili k Aničce které se teď už kutálely slzy po tváři. „jsi v pořádku?“ zeptali jsme se. „ano mockrát děkuji už 2 dny nevím jak se ho zbavit byl ze začátku milí ale vyklubalo se z něj toto. Jsem vám moc vděčná nevím co by se dělo v těch Jakartovicích. Omlouvám se za to že jste se toho zúčastnili“. „ ne že si budeš něco vyčítat ten za to nestojí víš co posuň se za mě Evča si přesedne k tobě a zavezeme tě kam budeš chtít.“ „ jestli bych mohla nerada bych vám narušila plány tak bych se s vámi svezla k té vodě když už jsme takový kousek odsuď.“ Jak jsme řekli tak se stalo holky si začali vzadu povídat a já se vydal opět na cestu.

Do cíle jsme dorazili už bez potíží a dokonce se holky vzadu začali šklebit a smát se. Nikde nikdo byli jsme tu sami. „ Jestli ti to nebude vadit využili by jsme toho že tu nikdo není…““oči ji zazářili „určitě chcete jít na Adama a Evu že ? tak s tím nemám nejmenší problém“ „ tak výborně poslední ve vodě je břídil“ hlesla Evča s tím že už měla tričko dole a já se pokochal jejími cečkovými prsy zabalených v krajkovém hávu. Miluji ten pohled na tu krásu. „Chceš snad pomoc nebo být ty ten břídil? „rýpla si Anička. „tak když se nabízíš tak pojď „rýpl jsem si pro změnu já. zasmála se a Eva na mě hodila čertovský pohled „ hele nevyplaš nám ji, chudinku “ Anička se jen pousmála. To už jsme byli všichni tři nazí směřující na plážičku.
Poslední jsem do vody samozřejmě vlezl já. už jen díky tomu krásnému pohledu na 2 krásné prdelky které se zrcadlili v klidné vodě. „ tak a teď už víme kdo je tu břídil“ smály se mi obě dvě. „K vaším službám mé krásné královny.“ Začali si něco šeptat a culit se u toho. Toho jsem využil a vlezl za nimi do vody. Ihned jsem dostal spršku ať jim dam prostor. Spršku jsem oplatil a obrátil se ke břehu. Vylezu a sednu si na břeh. Bylo ještě krásně teplo a tak jsem nepotřeboval ani ručník tedy aspoň jsem si to myslel. Když v tom Eva Aničce odsunula mokré vlasy z čela. Přitáhli se a začali se líbat. Zůstal jsem jak opařený co se tam stalo co si to řekli nevím do dneška ale bylo mi to jedno za tu podívanou mi to stálo. Teda stalo mi to pořádně. ‚Toho si i na tu dálku všimly holky, které jen pokývly hlavami a vydali se směrem ke mně. Jak postupně vylézaly začalo pro mne krásné divadlo sotva vylezly otočili se ke mně bokem a opět se začali líbat a osahávat. Když oddálili své hlavy Eva se na mě obrátila „ to budeš opravdu takový břídil a necháš to vše na mne?“ vstal jsem a přidal se k nim. Tulili jsme se hladili všude po tělech. Bylo to jako když najdeme ten poslední dílek skládačky. Netrvalo dlouho a holky začali vzdychat. to už si začali navzájem hladit klín. Vzmužil jsem se a nasměřoval je na všechny čtyři byl jsem nadržený jako býk a ony taky. Poslušně poslechly a prohnuly se v zádech. Začal jsem jim hladit jejich chlouby a po chviličce jsem začal palci prostupovat dovnitř. Byly krásně nažhavené netrvalo dlouho a obě se udělaly jak mi pomáhali a pomalu přirážely na mé prsty.

Bylo to jako start sprintu obě svorně vyběhli zpátky do vody aby se schladili. „ kde vlastně bydlíte?“ „ kousek v Ostravě chceš zajít na kafé ?“ vypadlo z Evy. „ jestli by vám to nevadilo?“
„ určitě nevadilo „řekli jsme takřka dvojhlasně

Vydali jsme se tedy na cestu zpátky ale už ve 3 kdy se holky celou tu dobu zlobili na zadních sedačkách než jsme dorazili domů. A tak jsme sbalili stopařku Aničku

Pokračování ? třeba to dovyprávím příště