Narozeninová vzpomínka…

V rádiu právě signál ohlásil třináctou hodinu. Čas, kdy se v zaměstnání začínají slavit různé svátky, narozeniny a další různé příležitosti. Dnes je to můj čas, čas mých narozenin. Vše je v zasedací místnosti již připravené tak,
jak je tady zvykem. Ovšem, jsem i přes dobrou náladu značně
nervózní. V poslední době tyhle oslavy hodně upadly a
úderem páté hodiny odpolední se každý pomalu vytrácí.
Oslavnec zůstává ponechán ve společnosti špinavého nádobí,
nedopitých skleniček a nedojedených chlebíčků o samotě, aby přemýšlel, kde se stala chyba. Počáteční nervozita je zahnána gratulací kolegů a polibky kolegyň. Zasedáme za stůl a připíjíme si na mé zdraví. Brebentění, vtípky a drobný chichot utichají
s prvním soustem obložených chlebíčků a konzumací
alkoholu. S podobnou nenápadností pozoruji vytrácení kolegů
v hodině dvanácté, tedy s příchodem páté odpolední,
kdy většině končí pracovní doba. Konečně může moje nervozita odeznít. Dopadlo to přesně tak, jak je dnes v našem kolektivu trendem. S omluvou, že fakt už musí odejít, že mají na odpoledne už něco domluvené, se vytrácí i poslední
kolegové. Zůstávám sám se spoustou jídla, pití a kupou rozčarovaných myšlenek. Samota se mně ani trošku nelíbí a tak přemýšlím, co s dnešním mladým odpolednem. Vzpomněl sem si na velmi dobrou kamarádku, kancelář má nedaleko a známe se vlastně jen z netu. Zvedám telefon, vytáčím
číslo…crrr…crrrr….“Prosím, advokátní kancelář
u telefonu…“ Podle hlasu jsem poznal, že to si ty, nenechal sem tě dopovědět ani větu …“ahoj šelmičko, máš se...co dneska děláš? Nemáš chuť na sklenku něčeho dobrého, můžeme
se konečně osobně poznat“ …chvilku bylo ticho a pak jsi odpověděla…“Ráda, jen musím něco dodělat, ale klidně se stav ke mně do kanceláře, kde to je víš,že“. A položila mi sluchátko bez jediného slůvka rozloučení. Dopil jsem tedy sklenku nalitého vína, zabalil pár chlebíčků, vzal lahev vína a ostatní uklidil do lednice. Zavřel kancelář a vyrazil za tebou.
Cestou jsem si kapánek provětral hlavu a moje myšlenky se zklidnily. Ani vlastně nevím, jak ta cesta rychle utekla a najednou jsem stál u dveří tvé kanceláře, která je ve starém, dobře restaurovaném domě na náměstí. Zaklepal jsem na těžké dřevěné
dveře a vstoupil dovnitř. Zůstal sem trošku překvapený nad stylově zařízeným interiérem, nad masivním dobovým nábytkem,
rozlehlou koženou sedačkou, klenutým stropem a blonďatou hlavou za monitorem počítače. Ani jsi nezvedla hlavu a jen jsi
řekla…“sedni si, hned sem hotová“ a pokračovala jsi v klepání na klávesnici. To mě poskytlo čas si místnost pořádně prohlédnout a nemohl jsem si nevšimnout konferenčního stolku se svíčkou, lahví Chardone, skleničkami a oříšky. Moje zkoumání tvé kanceláře, která dýchá zvláštní vůní
historie, vytrhlo tvoje …“hotovo“ Vstala jsi od stolu,
usměvavá, spokojená a mířila jsi přímo ke mně. Vstal jsem,
podali si ruce, představili a dali přátelskou pusu. Chtěl jsem si zase sednout, ale zarazila jsi mě slovy…“počkej, ještě
gratulační pusa, vždyť máš dnes ty narozeniny“ …a v tom jsi mě objala, krátce zkoumavě políbila a pak ještě jednou,
tentokrát dlouze a vášnivě…pak jsi pravila…“to byl můj první malinký dáreček tobě“. Posadili jsme se, koukali si přitom do očí a já vyndal chlebíčky a lahev červeného vína,
Modrého Portugala. Nalil jsem sklenku, podal ti ji a připili si na osobní seznámení. Koukáš na mnou umě zabalené chlebíčky a povídáš…“dám ty chlebíčky na talířky, chvilku počkej,
hned jsem zpátky“…a zmizela jsi v přilehlé kuchyňce.
Pohodlně jsem se usadil do vrzajícího koženého křesla a vychutnával si atmosféru kanceláře dobarvovanou chutí dobrého vína a blížící se bouřkou. Do místnosti proudil otevřeným oknem chladivý bouřkový vzduch a osvěžoval místnost. Moje zamyšlení smyslů vytrhnuly tvoje kroky. Koukám na tebe, v rukách neseš dva talířky s chlebíčky, na sobě lehké šaty a ovázaná si velikou stuhou…“tady máš svůj hlavní
dárek…nerozbalíš si ho?“ … moje myšlenky jsou najednou rozprsknuté po celé hlavě a nějak nemůžu najít ty správná
slova. Přišel jsem se jen opít za svojí nepoznanou kamarádkou z netu a najednou tohle…krásný mladý a šťavnatý dáreček zabalený v lehoučkých šatičkách…jen zatáhnout za stuhu a vzít si ho. Sem hodně v rozpacích…myslím, že mám otevřenou pusu, vyvalené oči a vypadám jako deb… Zahřmělo,
zvednul se vítr a bouchlo okno. Právě včas, nebo si ještě
poslintám košili a pak nevím, jaké mínění by jsi měla. Tohle jsem opravdu nečekal. Ale nebyl bych chlap, kdyby tvoje vyzývavé
jednání se mnou nepohnulo. A dárky se přeci neodmítají, je slušnost je rozbalit, nejlépe hned. Přistoupil sem tedy blíž,
vzal ti talířky z rukou a odložil na stolek. Pak jsem chytil tu velikou mašli uvázanou kolem tvého pasu, pomaličku zatáhnul.
Mašle spadla na zem, ale tím rozbalování dárku nekončí, musí
se přeci ještě sundat obal…rozepnul jsem tedy dva knoflíčky ve výstřihu a pak sjel rukama po tvých bocích níž a níž…vychutnával si přitom křivky tvých boků. Až sem našel spodní lem šatů, kleknul jsem si a pomalým pohybem jsem ti je začal zvedat. Moje oči přitom sledují tvoje pomalu se odhalující
kolena…stehna…klín…hebké bříško…hlavou se mě honí
různé divoké myšlenky smíchané s nadšením a vzrušením.
Takovýhle dáreček nemůže nic překonat. Políbím ti bříško a pomalu se zvedám. Ty zase zvedáš ruce a já ti pomaličku odhaluji krásné mlaďoučké broskvičky. Z pod šatů na mě pomaličku vykoukly ve své nahé mladé kráse. Ani podprsenku nemáš…nemusíš,
jsi mladá, tělo pevné, pružné a voňavé. Teprve až teď si všímám té jemné svěží vůně jarní louky, která se ze tvého těla pomaličku šíří místností. Zase zahřmělo…na parapet okna buší veliké dešťové kapky. S tvojí vůní si připadám, jako bych byl na jarní rozkvetlé louce za bouřky a užíval si krásného vášnivého nebezpečí. Šaty ti spadly na zem a naše oči se střetly…vášnivé plamínky očí zablikaly,
a ty si se přitiskla na mé rty. Vášnivě a zároveň jemně.
Cítím tvoje ruce, jak mě vytahují košili z kalhot,
rozepínáš ji a vklouzáváš rukou na můj hrudník. Prohrábneš
jeho ochlupení a druhou rukou rozepínáš kalhoty. Stále se přitom líbáme, divoce… jazýčky, pak jen krátce a zase divoce. Místo sladké hudby nám vášně bičuje šumící déšť, hučící vítr a hřmící bouřka. Po chvíli naše nahá těla stojí v objetí
uprostřed místnosti, mihotavě osvětlovaná blesky. Beru tě do náruče, dávám na stůl, roztahuju ti nohy. Naše vzrušené klíny se dotýkají. Líbám tě na krk, zakláníš hlavu a já sestupuji s polibky na tvé sladké mladé broskvičky. Laskám je na vrcholcích, líbám, olizuji a hladím svojí drsnou rukou. Pokládáš
se zády na stůl, krčíš nohy a chtivě otevíráš svůj jemně
zarostlý klín. Skláním se k němu, abych ochutnal tu kapičku vzrušení, co se ti leskne na jejím krajíčku. Při prvním doteku se ještě více otevíráš a moje chuť tě uspokojit jen jazýčkem je na pokraji zbláznění. Chutnáš jako dozrálá sladká malina,
jazýčkem tě v klíně hladím a snažím se najít další a další chutné kapičky tvého vzrušení. Prstem tě dráždím na horní straně klína, vzdycháš a zvedáš se proti mně. Beru si tvůj zadeček do dlaní, obličej zabořený ve tvém malinovém klíně a ty vzrušeně dýcháš, chvěješ se, napínáš
svaly…závojíčky tvého klína jsou najednou ještě vlhčí a ty slastně spokojeně vzdycháš… Najednou si uvědomuji, že moje libido je ještě neuspokojené. Vklouzávám do tebe na první
pokus, prvně jen na krajíček. To tě vytrhlo ze sladkého uspokojení a bičuje to v tobě další touhu. Přisuneš se blíž ke kraji stolu, abych do tebe mohl vstoupit celý. Dáváš
mně nohy na ramena, chytám si tě za boky, pomaličku se pohybuji sem a tam…dovnitř a ven. Naše oči se přitom střetnuly v jednom bodě a neustále se pozorujeme. Hladíš se smyslně na prsou, na bříšku…na poštěváčku, krásně vzrušeně dýcháš. Pak mě
odstrkuješ, zvedáš se ze stolu a sedáš si na rozlehlou koženou sedačku…bereš mě za ruku a přitáhneš si mě. Stojím před tebou a ty si bereš do ruky můj úd. Celý zmáčený od tvých
šťáv, přetahuješ kůžičku přes žalud a olizuješ jako pouťové lízátko. Rukou přitom rejdíš na mých kuličkách a já
vzrušením začínám přirážet. Chytáš mě za zadeček a soukáš
do sebe celé moje mužství. Wauuu…tomu se říká dáreček. Na povrch se dere první kapička mého vzrušení. Poznala jsi to a bereš můj penis do ruky a pěkně ho masíruješ, přejíždíš
rukou sem a tam…sem a tam. Úd je napnutý k prasknutí a na tvoje ňadra dopadají první kapičky mého spermatu…

Víno zatím dostalo tu správnou pokojovou teplotu, podávám ti sklenku a usedáme nazí v objetí vedle sebe. Ani jsme si nevšimli, že venku je opět krásné večerní počasí, vzduch osvěžený
bouřkou příjemně chladí naše rozpálená těla…na tyhle narozeniny nikdy nezapomenu, děkuji miláčku.