***With you in my head*** (soutěžní)

***With you in my head***

tribute to Asa Germann (my beautiful, beautiful boy)

doporučení : pro lepší zážitek si nejdřív přečti "PS" na konci povídky

-prolog-

To, že ve svém těle nejsem sama, jsem nějak vnímala už od chvíle, kdy jsem si uvědomila, že já jsem já. Že ten vnitřní hlas není kárajícím hlasem mojí matky, že to není ani můj vlastní hlas, se kterým vedu nekonečné rozhovory. Ne... vím, že to je někdo, nebo něco, kdo se mnou obývá tohle tělo. Ze začátku o sobě moc často nedávala vědět, byla jen varovným hlasem, když jsem jako dítě chtěla udělat nějakou totální blbost, jako píchat klackem do vosího hnízda a podobný nesmysly. Asi první vážnější střet jsme měly někdy okolo mé rané puberty, kdy jsem totálně propadla své první lásce. A on mě ničil. Ničil mě až tak moc, že jsem to málem zabalila, a ten hlas – ten její kurevsky podmanivý hlas – na mě mocně zařval: NESTOJÍ ZA TO, ŽÁDNEJ Z NICH-NIKDY–NESTOJÍ-ZA TO!!! Strašně jsem se vyděsila, racionálně jsem si nemohla vysvětlit, jak je možný, že na mě někdo uvnitř hlavy, doprdele, uvnitř mojí mysli, mluví.
Bylo mi čerstvých dvacet, dvacet jedna a chlapy jsem vůbec neřešila. Neřešila jsem ani sex, nezajímalo mě to. Ale jedné z mnoha bezesných nocí, kdy jsem opět jen zírala do tmy, se ozvala znovu…
podkresová hudba: Kate Bush "Wuthering Heights" - cover by CLAIRE JOSEPH
„Slyšíš mě?“
„Slyšíš mě…? neděs se, lež v klidu a mysli si třeba, že je tohle jen sen a ty sníš...“
Slyším tě, jsem blázen? Jsem psycho? Je to schýza?
„Nejsi blázen, nejsi psycho. Já si tě vybrala už dávno. Jsem s tebou v tomhle těle od samého začátku.“
Já vím... vždycky jsem cítila, že je to se mnou jinak...
„Nezeptáš se, kdo jsem?“
Jsi moje, nevím... třeba nějaký zakrnělý dvojče?
„Néé, blázínku, nejsem tvoje zakrnělý dvojče... Jsem démon, nebo teda spíš démonka. Klid, klid, neděs se, dýchej v klidu. Kdybych tě chtěla zničit, udělala bych to už dávno. Já tě potřebuju a když mi dovolíš být tu s tebou, může to být pro obě výhodné.“
Takže já jsem posedlá démonem, paráda. Říkám si, kdy asi tak začnu chrlit zelenej sliz a budou mě vymítat... V tom lepším případě mě čeká budoucnost zfetovaný trosky ve svěrací kazajce a vypolstrovaná cela... super výhled.
„To ale přece ani já, ani ty nechceme. Mám pro tebe návrh...“
Vezmeš si moji duši, viď?
„Nesmysl... Dám ti netuctovou krásu, dlouhotrvající mládí (pozor, ne věčné, to nechceš), zdraví, sílu a osobní šarm, kouzlo, kterému žádný muž neodolá. A za to chci jen malou odměnu...“
Jakou odměnu?
„Jsem sukkuba a nasytí mě jen tělo a duše muže, muže, kterého si sama vyberu.“

I.

Je půlka osmdesátek a už mě sere tahle šedivá, větrná díra v prdeli světa. Editorka po mně chce nový článek a já nemám v tomhle počasí žádnou inspiraci. Je mi něco přes čtyřicet a pořád mám psát o problémech dnešní švédské mládeže…??? Já ti řeknu, jaký je problém švédské mládeže, kurva, tohle počasí, to je problém švédský mládeže. Proto tu všichni chlastají a páchají sebevraždy. Potřebuju ven, potřebuju slunce, balím si jointa a sním o tom, jaký by to bylo slyšet jenom oceán, v televizi zrovna běží nějaká idiotská soap opera ze slunné Kalifornie. Vydechuju kouř a přes svoje světlé řasy mžourám na obrazovku. Jasně, mám to, oceán, vlny, surfování, mladí američtí polobozi, jak se jim žije, co je trápí a netrápí. Tohle bude můj článek… vdechuju kouř, kurva, je to dobrý.

Už jsem tu pár týdnů, jako každý ráno se stavím v hispánskym bistru pro svoje první kafe, mají ho prostě nejlepší a s brašnou na foťák přes rameno jdu pomalu k molu. Je krásný den, promenáda je ještě prázdná, až na pár joggujících běžců a bruslařů. Dneska fouká a jsou vlny, léto je v plném proudu a táhne mě to na pláž. Jen se tak dívat na oceán, na racky, co žerou zbytky, ty létající krysy vyčistí úplně všechno a taky všude serou…na uších sluchátka a Blondie - Dreaming (podkresová hudba)
Je tu několik surferských partiček, baví mě je pozorovat, jak si připravují prkna a navzájem hecujou, ale dneska jsem přišla pozdě a vypadá to, že pro dnešek už končí. Udělám si nějaké fotky a přes objektiv sleduju asi dvacetiletýho kluka, svlečený neopren do půl těla s rukávy zavázanými na uzel. Aaah ten uzel je přesně tam, kam potřebuju vidět.
„Hmmm… tak tady cejtim velkýho čuráka.“
Doprdele, celý měsíce jsi ticho.
„Taky nebyl důvod, něco řikat, si už připadám jak v klášteře.“
Sorry, nevím, jestli si vzpomínáš, ale posledně to nebylo zrovna o co bych stála…
„Neřešme to. Víme, kdo to je…?“
Netuším, ale párkrát jsem ho tu už viděla, jezdí sem s partou kámošů.
Jdou se osprchovat, smýt ze sebe písek a sůl. Prohlížím si ho, atletická postava, svaly vypracované bojem s vlnami, přesně tak, jak se mi to líbí, a to břicho… kurva, bezděčně si koušu rty.
„Nasaď si brejle, ať nevidí, že na něj koukáme.“
Moje zostřené smysly cítí směsici vůní šamponu, mořské vody, chaluh a vlhké kůže. Jeho delší světle hnědé kudrnaté vlasy se pod proudem vody prodlužují až na ramena. Zaklání hlavu a myje si vlasy. Hltám očima jeho krk, Adamovo jablko jemně poskočí, jak polkne a voda mu stéká po břiše dolů v té prohlubni mezi břišními svaly až k tomu uzlu, sakra… světlé chloupky na podbřišku tmavnou a mně se lehce zatočí hlava.
„Toho chci.“
Já vím…
Sundávám si brejle a zaostřím svůj zrak přímo na něj.
„Podívej se na mě, teď.“
Naše pohledy se setkaly, nechávám se tím unést a jemně se usměju, pak ale rychle odvracím zrak a pomalu si balím foťák a zápisník. Cítím, jak se ke mně blíží a když mě míjí, tak si prohrábne mokré vlasy a zatřese hlavou. Ledová sprška kapek mi dopadá na záda a krk.
„Oh kruci,“ pronesu jen tak pro sebe a zasměju se…
„Omlouvám se, snad jsem ti nenamočil foťák…nebo nějakou práci…do školy?“ A jeho masité rty se rozšiřují v úsměv.
„Ne, ne, v pohodě, ale nečekala jsem takhle po ránu druhou sprchu…“ a podívám se mu přímo do očí. Modré, takové ty lehce idiotské oči. Je to fakt ještě kluk, dívá se na mě skoro až dětsky bezelstně a přitom někde pod tím, cítím ten jemný podtón chtíče, to, jak si mě celou měří…těch pár vteřin stačí na to, abych přesně věděla, jak ho chci…a jak mu to udělám.
„Je to práce, do školy fakt ne, ježiš…“ propadám v upřímný smích, který ho asi zaskočil a pokračuju „nic se nestalo, jsem novinářka na volný noze a tohle je můj poslední projekt, nevadilo by, kdybych si udělala pár fotek?“
„V pohodě, ale dneska končíme dřív, večer máme menší oslavu u nás v baru, tak je potřeba to připravit.“
„Okey, nevadí, stačí mi jen pár fotek.“
„Jsem Aza,“ natahuje ke mně ruku.
„Val, těší mě, Azo.“ Naše ruce jsou do sebe zaklesnuté možná o něco déle než je běžné potřesení ruky, cítím, jak je z toho nesvůj. A to se mi líbí. Jdeme pomalu k vanu, kde už jeho kámoši skládají prkna na střechu. Zastavuju se a vytahuju foťák, tím mu naznačuji, že může v klidu jít balit a já si zatím nastavím clonu. Samozřejmě, jak všichni vidí, že fotím, začnou dělat blbosti, ale on se na mě dívá, přímo na mě a já na něj…oba to cítíme. Ještě než odjedou se ke mně vrátí. „Máš něco na psaní?“ Vytahuju propisku a na roh notesu mi píše: -Waitiki Bar 12BVLD-
„Dneska večer od 8, zastav se, chci tě ještě vidět…“ vidím jak mu dalo práci nepřiznat, že je nesvůj, že to jeho sebevědomí je v tuhle chvíli jenom fasáda a jak moc se bojí odmítnutí.
„Okey, stavím se a běž už, nebo ti ujedou.“
„Noooo holka, tohle je něco, tohle je žrádlo, je naprosto k sežrání, máme prostě dobrej vkus.“
Neřikám nic, vím, že to nemá smysl. Dřív bych možná cítila i lítost, ten osten bolesti že… ne, ne, to bylo dřív. Pevně zavřu oči, aby ten šílený vnitřní obraz a pocit zmizel…

II.

Vcházím do přeplněného baru, je okolo jedenáctý, dřív se mi nechtělo. Bar narvanej k prasknutí, lidi na sebe pokřikují, tancují a z jukeboxu zní nějaká havajská muzika, hrozný, nesnáším tyhle akce. Nemám šanci ho v té změti opálených a barevně oblečených těl najít, ale cítím ho, cítím jeho přítomnost. Barman v havajské košili míchá drinky a ta podoba je povědomá, fotřík jasně…
„Taky není špatnej, co? Tak možná před deseti lety by byl i dobrej, heh.“
Tsch, vždyť ten bude stejně starej jako já, přes čtyřicet víc mu nebude, prosím tě…
„Se podívej na to panděro, ten chlastá.“ Ze skladu vychází Aza a nese bednu s pitím a ledovou tříští. Mrkne na mě a rozšíří se mu koutky v malém úsměvu, olízne si rty… ty jeho měkké rty, chci je, chci je líbat, sát a kousat.
„Hey, ty jsi dorazila,“ říká mi natěsno do ucha, abych ho slyšela a přejíždí mi rukou přes předloktí.„No, váhala jsem a pomalu byla na odchodu, když jsem viděla tu hromadu lidí, nemám to ráda, děsí mě to…“
„Ale neodešla…“ a z předloktí mi sjíždí rukou pomalu přes boky k pánevní kosti a přidrží si mě na chvilku u sebe.
„Měl jsi štěstí,“ šeptám mu do ucha, moje rty se ho lehce dotýkají a cítí můj dech. Vidím, jak mu to udělalo husí kůži, tssssst, dotyk jazyka, rychlý jako típnutí cigára. Bere mě za ruku a táhne přes bar dozadu do zázemí. „Pojď, něco ti chci ukázat.“ Vyšli jsme zadním vchodem na malou úzkou uličku, míjíme dva obří kontejnery a před námi je něco jako bouda, garáž, nedokážu to přesně odhadnout, v té tmě pořádně nevidím, ale má to malý poutač nad vchodem. Aza odemyká zámek a vytahuje rolovací dveře, cvak a rozsvítí se žárovka u stropu, která visí jen na kabelu… hmm, zajímavý.

podkresová hudba : Echo & The Bunnymen - The Killing Moon

„Tady s tátou opravujeme a vyrábíme surfy, nejlepší v Bu, baby…“ Cítím vůně lepidla, barev a tmelů. Okolo stěn stojí různé druhy a velikosti prken, v několika řadách schnou u stropu a já se bezděčně rozhlížím kolem.
„Máte to tady hezký, jak dlouho už to funguje?“ protože mi přijde, že tahle dílna je tu už dlouho, podle fotek a trofejí na stěnách.
„Táta začínal s dědou, ale ten dělal lodě, kajaky a tak… a taky měl bar, jak jsi viděla.“ Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat na šíji a nasávat vůni mých vlasů…
„Ta tvoje vůně a vlasy… já… zblázním se z toho, hrozně tě chci,“ šeptá mi přerývaně do vlasů a jemným dotykem prstů přejíždí přes klíční kosti až mi z nich sundá špagetová ramínka šatů a odhalí se tak moje drobná, ale pevná prsa a trčící bradavky.
Ještě chvíli ho nechám si hrát, zadkem se na něj tisknu a kroužím pánví, cítím jeho naběhlé péro. Vyhrnuje mi po stehnech šaty až k bokům, mám na sobě spodní část bikin, na bocích jsou zavázané… ne, ne, ale takhle to nebude.
Prudce, možná až moc silně se od něj odvracím, poodstoupí o dva kroky dozadu, udivený z mé reakce.
„Uhm… já, jsem… myslel jsem… že to chceš,“ dívá se na mě a v jeho očích vidím obavu a zklamání.
„Néé, blázínku, to víš, že tě chci… jenom,“ klekám si před něj, „si tě” a stahuju mu bermudy „chci připravit.“ Přes lem se na mě vyhoupne naprosto luxusní čurák a pevnej pytel přitaženej k tělu. Tak tmavej hmmm, miluju tmavý velký koule. Nasávám vůni jeho mužství a ochutnávám lesklou krůpěj na jeho žaludu. Je boží, tak sladký, mám chuť si ho rovnou narvat do krku, ale nechci to uspěchat.
„Rozkroč se… mmmm… ještě víc… ať na tebe můžu,“ šeptám a dívám se mu přímo do očí. Je nádherný ve své velikosti a mládí, myslím že si to ani neuvědomuje, jak moc je dokonalej… je to jako klečet před Michelangelovým Davidem.
Moje ruce hladí jeho nohy od kotníků, přes vnitřní stranu lýtek až po stehna. Čuráka nechám schválně bez povšimnutí, klečím mu přímo pod koulema a špičkou jazyka si hraju s jeho hrází a švem který přechází na ten nádhernej pytel. Lízám a saju mu obě koule, čurák mi leží na tváři a čele, koule má už úplně mokrý a rty mi kloužou o něco výš přes tu žilnatou masu kořene a ještě výš k žaludu. Dávám si na čas, než ho obejmu pevně sevřenými rty… Zavzdychá, to je něco co potřebuju slyšet, miluju to, když se přestanou ovládat, to umí jen mladý kluci.
„Udělej mu to ještě jednou… chci ho vidět… úplně mimo.“
Vůbec ji neposlouchám, její čas přijde a vezme si ho tak jako tak, ale teď, teď je jenom můj.
V rohu místnosti jsem zahlédla malý gauč a to je přesně místo, kde ho chci mít. Vedu ho za ruku a naznačuji, ať si lehne. Šaty mám už jen na bocích a nechám je volně spadnout na zem, zatáhnu za šňůrky bikin a pohybem boků také padají k zemi, halím se jen do svých vlasů… oh, zase ten udivený pohled modrých očí, nemůžu se toho nabažit. Vím, že čeká, až si na něj nasednu, ale to nemám vůbec v plánu. Obkročmo si klekám na jeho břicho a stehny pevně sevřu hrudník až ho to přinutí prudce vydechnout. Nečeká, že mám takovou sílu, že ho tak budu ovládat a není úniku…
Zabořím ruku do jeho kudrnatých vlasů, sevřu je v pěst a zakloním mu hlavu, přesně tak, jak jsem to ráno viděla na pláži, ten silný krk nabízený k nakousnutí. Pustím mu hlavu a říkám: „Zakousni se a saj.“ Zrudlé rty podlité krví mi vsají bradavku a cítím, jak se bojí použít zuby. „Řekla jsem, zakousni se… aaaah, víc… ještě…“
Vím, že je skoro na vrcholu, že tohle už dlouho nevydrží, ale já ho potřebuji mít ještě chvíli jenom pro sebe, chci ho ochutnat, všude…
„Chci… se… líbat,“ říkám přerývaným hlasem… „chci tvoje rty, chci tvůj jazyk“…. Přenechám mu na moment iniciativu, bere mě oběma rukama pevně za krk, přejíždí prsty po hrdle a mačká, nabízí mi svoje ústa. Spojení… můj jazyk se proplete s jeho, nasávám a pouštím, koušu do rtů. Zmáčenou kundou s nabehlými pysky mu přejíždím po břiše a hrudníku a vždy jen na moment se setkáme, bodá pulzujícím čurákem do temné prázdnoty tmy a já vím, že… není můj a nikdy nebude. Prsty obou rukou mu proplétám vlasy, dívám se a topím v těch jeho zkurvených očích, vím, že mi chce něco říct, ale utínám jeho slova hlubokým polibkem, můj jazyk si našel ten jeho a v ten moment se rozdvojil, zaútočil na jeho a vtahuje ho do sebe.
—--tma—-

III.

(na moment jsem ztratila vědomí) nedokážu se zorientovat (ani) v čase ani místě, kde jsem, všechno se okolo mě točí jako barevný kaleidoskop, zavřu oci…temnota…slyším jen vzdálené, tlumené vzdechy. Pomalu klesám od stropu k zemi, zažívám naprosto surreálný stav, kdy vidím svoje vlastní tělo, ale mysl je vně, cítím vše, ale zároveň nejsem přítomna…ona…převzala kontrolu.
„Je můj, to přece víš, ale nechci aby ses mi zase zhroutila, můžeš kdykoliv zavřít oči a nic neuvidíš, neucítíš, je to jen na tobě.“
Nemá smysl s ní bojovat, smlouvat nebo se hádat, beru co nabízí, tak jako vždycky.
Její tělo se pomalu mění, ty pohyby nejsou už lidské, on to nepozná, protože je naprosto omámený, přisátá na jeho ústa a klečící mu na hrudi. Naběhlé pulzující žíly probarvují světlou pokožku na tmavě fialovou až černou, provazy svalů drtí mladé tělo pod sebou, povolila sevření stehen a jeho hrudník bojující o každý nádech se vzepjal a rozšířil. Nasedá na tekoucího čuráka, rozevřené pysky pohlcují lesknoucí se žalud a oba současně vykřiknou slastí a chtíčem, prohnutá jak luk přijímá v křečích svíjící se tělo pod sebou a ale on je vzápětí utlumen dalším smrtícím polibkem.
„Ale, ale, ale… ty-jsi-ale-opravdu zlobivej, zlobivej…kluk“ šeptá mu do ucha, „budu tě muset potrestat.” Zvolnila tempo, ale nepřestává ho systematicky mrdat, perfektně kulatým zadkem přiráží, jeho ruce si dává na úzký pás, chce aby ji takhle držel. On to nevidí, ale já ano…páteřní obratle pracují pod tmavou kůží a prodlužují se v dlouhý ocas. Krouží a mrská s ním ve vzduchu jak šelma před smrtícím útokem.Tělem se naklání až k němu, olízne mu bradavku a zkousne ji, což vyvolá další křečovitý stah jeho těla.
„Hmmm, tak tohle se ti libí,“ šeptá mu do ucha, palcem přejíždí přes jeho rty a dovnitř úst aby byly vlhké a rozevřené. V ten moment se švihem proniká do jeho pusy ocas, ne příliš hluboko, ale stačí to na to, abych viděla jak je šokovaný.
„Šššššš nebojuj, poddej se tomu….” šeptá mu do ucha a hladí jeho k prasknutí napjaté hrdlo.
„Mmmm to je můj kluk…” Nevím jak dlouho vydržím tohle fantaskní divadlo, je to odpudivé a zároveň mne popohání ničící touha vidět co bude dál a nejhorší na tom je, že vše cítím a prožívám, ne přímo…vzdáleně, jak přes průhlednou membránu. Nedokážu to popsat.
Pustila sevření jeho krku, opět mu dovolila se nadechnout, má ho naprosto ve své moci. Ocas se vlní za jejími zády, leskle pokrytý stékajícími slinami…je mi jasné co přijde. Sesedá z něj a na jeho podbřišek tečou jejich šťávy. „Ooooh” vydává Aza vzdech, rukama pátrá po jejím těle, drtí boky, chce ji znovu narazit na sebe, ale ona je jako socha, jako kamenný gargoyle na střešní římse, zhlíží na něj z výšky své podstaty….démon.
„Chceš moje kozy, hmmmmm…?” mačká a drtí ty oblé půlměsíce, prsty se zarývají do kůže až mu bělají klouby v extatickém šílenství. Dává mu co chce, na krátkou chvíli, pak se jen ve tmě zaleskne neslyšný švih ocasu a proniká do jeho těla………ten zvuk, uhm, jako když se ostré zuby zakousnou do melounu plného lepkavé šťávy - to je ten zvuk. Ne, ne, víc nedám, zavírám prudce oči a v hlavě si řvu...so let me hold you, conquer my body, you got me going crazy turn me on…

-epilog-

Nasedám do taxíku „Na letiště prosim.” Dívám se na svoje ruce, ještě pořád se mi třesou, nervózně si upravuju rukávy a točím vlasama mezi prsty. Je noc a není takový provoz, chce se mi spát a zároveň cítím živočišnou pulzující sílu v celém těle, tisíce a milióny nervových spojení tančí v přívalových vlnách energie. Bočním oknem sleduju ubíhající lampy a potřebuju spát…usínám.

-je 5.23 a posloucháte ranní vysílání rádia SunsetKiss 87.5 FM v celou vám přineseme nejnovější zprávy-
„Můžete to prosím pustit víc?” říkám taxikáři.
- včera v pozdních nočních hodinách bylo nedaleko známého surfařském baru v Malibu nalezeno mužské tělo, dle prvnotních informací by se mělo jednat o syna prominentní politické kandidátky a místostarostky…náš zdroj na místě tvrdí, že se jedná o naprosto brutální vraždu a místo činu je opravdu šokující, spekuluje se o pomstě gangů, či vyřizování účtů -
Nasucho polykám, do očí se mi derou slzy, zavrtím hlavou, žádný slzy kurva, nasazuju si sluchátka od walkmana a poslouchám…
podkresová hudba : *Frally Hynes- Girls Just Wanna Have Fun (Lyric Video)*

***byť by byla i temná, té noci není, která konce nemá***


—------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PS : určeno všem fanouškům Bčkovejch hororů z 80tek, právě sledujete hodně jetou kopii na VHS. Obraz je tedy tmavý, neostrý a v nočních sekvencích nevidíte skoro nic, o to víc jsou děsivější. Vychutnejte si simultánní překlad, kdy všechny postavy jsou dabovány jedním hlasem :D.
Užijte si tento nevšední zážitek (tak jako já, když jsem to psala) :*